OSBI 43 C 60/2024-155

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena Jméno Zástupce A, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupen Jméno Zástupce B, advokátkou ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 271 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 271 576 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 271 576 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 10. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 26. 2. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 271 576 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady pojistného plnění.

2. Žalobkyně nárok odůvodnila tak, že žalovaný za naplnění podmínek § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, způsobil dopravní nehodu, ke které došlo dne 18. 10. 2021 v 18:32 hod. v obci adresa, na čtyřramenné křižovatce silnice II. třídy č. hodnota x silnice Anonymizováno x místní komunikace adresa, kdy coby řidič vozidla tov. zn. Volkswagen Touran, reg. zn. SPZ, při jízdě křižovatkou ve směru jízdy z vedlejší pozemní komunikace adresa – silnice Anonymizováno nedal přednost v jízdě proti příkazu svislého dopravního značení č. P4 motorovému vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. SPZ, jedoucímu po značené hlavní pozemní komunikaci silnice Anonymizováno ve směru adresa. Tímto došlo ke střetu přední části motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Touran s levou přední částí motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia. Po střetu se motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Touran odrazilo vlevo, kde narazilo do levého boku stojícího motorového vozidla tov. zn. Dacia Logan, reg. zn. SPZ, které stálo na vedlejší pozemní komunikaci silnici Anonymizováno před hranicí křižovatky a dávalo přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní pozemní komunikaci proti příkazu svislého dopravního značení č. P4.

3. K vozidlu, kterým žalovaný způsobil dopravní nehodu, bylo u žalobkyně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž nárokována je náhrada nákladů spojených s opravou poškozených vozidel, neboť dopravní nehodou došlo ke hmotné škodě na vozidle tov. zn. Škoda ve výši 136 999 Kč, a na vozidle tov. zn. Dacia ve výši 119 476 Kč, dále byla vyplacena částka 15 101 Kč, představující náklady na zapůjčení náhradního vozidla. Celkem tedy bylo žalobkyní vyplaceno 271 576 Kč. Nárokovaná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

4. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti němuž se žalovaný bránil včasným odporem, elektronický platební rozkaz byl tím zrušen.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podaném dne 20. 5. 2024 uvedl, že nárok neuznává, a to ani zčásti, neboť žalobkyní dovozované povinnosti se dle přesvědčení žalovaného vztahují výhradně k osobě pojištěného, avšak žalovaný nebyl v žádném smluvním vztahu s žalobkyní, tedy jej nelze považovat za pojištěného. Žalovaný nebyl v době dopravní nehody ani vlastníkem vozidla.

6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 4. 6. 2024, u něhož žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu a navazující podání uvedla, že pojistníkem vozidla je otec žalovaného jméno FO, narozen datum, avšak skutečným provozovatelem v době nehody byl žalovaný, kterému jeho otec dal vozidlo k dispozici k užívání, jak je patrno z úředního záznamu čl. 36, jak byl citován v klíčové pasáži v replice čl. 103. Nárokována je náhrada opravy vozidla Škoda Octavia v částce 136 999 Kč, jak prokázáno čl. 56, náklady opravy vozidla Dacia Logan ve výši 119 476 Kč, jak prokázáno čl. 69, dále náhrada nákladů spojených s poskytnutím náhradního vozidla, jak prokázáno čl. 66, přičemž se jednalo o vozidlo Škoda Fabia, tedy vozidlo stejné třídy i obdobné výbavy jako vozidlo poškozené a toto bylo poskytnuto na dobu 24 dnů, což je dle názoru žalobkyně doba přiměřená době opravy poškozeného vozidla, po kterou poškozená toto vozidlo objektivně nemohla užívat. Příslušenství je žádáno od výzvy čl. 79.

7. Žalovaný s odkazem na písemné vyjádření k žalobě uvedl, že je přesvědčen, že žaloba není důvodná, a to jednak pro nepřesnosti v žalobě, kde je žalovaný označován za pojistníka, přičemž však žalovaný je přesvědčen, že nebyl ani pojistníkem a nebyl ani provozovatelem vozidla, kdy i ve smyslu § 2927 a § 2930 občanského zákoníku provozovatelem vozidla zůstává otec žalovaného jméno FO, popř. je třeba vycházet z odpovědnosti vlastníka vozidla. K tomu dále přistupuje, že vedle ÚZ PČR na čl. 36 je ve spisovém materiálu založen i pozdější ÚZ PCŘ čl. 39, kde žalovaný uvádí, že vozidlo neřídil, a to s odkazem na osobu blízkou. Vozidlo bylo v rodině, tedy žalovaný nebyl řidičem vozidla, ale tímto byla osoba blízká. K tomu žalovaný odmítá sdělit další podrobnosti, o jakou osobu blízkou se mělo jednat. Žalovaný je konečně přesvědčen, že ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., žalobkyně neprokázala, že by v projednávané věci došlo ke ztížení či znemožnění osoby, která nehodu způsobila.

8. Soud dále vycházel z listinných důkazů relací dopravní nehody čl. 19, diagnostickým protokolem čl. 28, spisovou dokumentací PČR čl. 32, dokumentací k výši škody čl. 40, výpočtem plnění čl. 56, čl. 66, čl. 69, výzvou čl. 79, předžalobní výzvou čl. 81.

9. Následně bylo jednání odročeno na 22. 8. 2024, kdy bylo doplněno dokazování listinnými důkazy výpisem RSV čl. 112, vyjádřením žalobkyně čl. 115, upomínkou čl. 117, čestným prohlášením žalovaného čl. 126 – toto čteno, současně dáno poučení o analogickém použití 29 Cdo 3197/2022, k obecnému vyloučení nahrazování svědeckých výpovědí písemnými prohlášeními, tyto závěry je třeba přiměřeně vztáhnout i na slyšení účastníků, a to i při vědomí nezbytného souhlasu podle § 131 odst. 2 o.s.ř., zvláště za situace, pokud je prohlášení předkládáno daným účastníkem, dále policejním spis připojeným sp. zn. KRPB-190701/PŘ-2021-060306-RBR, z tohoto zejména relace nehody čl. 5 včetně nákresu, ÚZ o podání vysvětlení čl. 8, ÚZ k okolnostem dohledání vozidla čl. 11 – z tohoto ÚZ se dále udává nepoužitelnost pro nízkou kvalitu či nemožnost zajištění kamerových záznamů z místa nehody.

10. Současně u odročeného jednání podle § 118b odst. 1 věty třetí o. s. ř. nebylo připuštěno dodatečně uplatněné skutkové tvrzení a důkazní návrh listinami, k jejichž předložení nechť soud vyzve žalobkyni a z nichž má plynout, že vozidlo mělo pojistnou smlouvu na jméno vlastníka, avšak tuto pojistnou smlouvu sjednával a veškeré záležitosti s pojištěním vozidla následně vyřizoval pan jméno FO, manžel vnučky vlastníka.

11. Soud skutkové tvrzení a důkazní návrh nepřipustil, neboť bylo uplatněno po marném uplynutí koncentrační lhůty, přičemž žalovaný neuvedl relevantní důvody, pro které je nemohl bez své viny uvést včas, v tomto směru neuváděl žádné relevantní okolnosti, které by bývaly objektivně bránily seznámit se s touto nově tvrzenou skutkovou okolností již dříve. Zástupkyně žalovaného k tomu u jednání uvedla toliko, že jí měl tyto okolnosti sdělit žalovaný při náhodné příležitosti a teprve dodatečně, což nejen že nemlže býti důvody platnými, ale je z tohoto vyjádření navíc patrné, že samotnému žalovanému byly tyto známy již dříve, tím spíše nemohou ve vztahu k nim býti naplněny důvody k prolomení koncentrace řízení. Na závěru soudu pak nemohlo ničeho změnit ani tvrzení, že skutkové tvrzení a důkazní návrh jsou uplatňovány ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů, kdy toto bylo navíc žalovaným uvedeno toliko ve zcela obecné rovině, aniž by bylo blíže specifikováno, jakých konkrétních důkazů a čeho konkrétně se má zpochybnění věrohodnosti týkat.

12. U jednání byl dále řešen důkazní prostředek účastnickým výslechem žalovaného, který dala ke zvážení žalobkyně, avšak žalovaný podle § 131 odst. 1 o. s. ř. odepřel souhlas se svým výslechem.

13. Následně bylo jednání odročeno na 10. 9. 2024 za přednesením závěrečných návrhů a vyhlášením, kdy žalobce závěrem navrhl, nechť je žalobě v celém rozsahu vyhověno a přiznána náhrada NŘ dle vyčíslení předloženého soudu společně se závěrečným návrhem, když žalobkyně má za to, že byla prokázána odpovědnost žalovaného za náhradu plnění podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. e), § 2 písm. f) a § 6 odst. 1 zákona 168/1999 Sb. v návaznosti na občanský zákoník. Žalovaný závěrem navrhl, nechť je žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalovaný je přesvědčen, že nebyla prokázána ani pasivní legitimace žalovaného, tím méně předmětný návrh. Dále nechť je přiznána náhrada NŘ dle předloženého vyčíslení.

14. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2927 občanského zákoníku kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

16. Podle 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

17. Podle § 2 písm. f) o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

18. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

19. Soud dospěl k závěru, na základě provedeného dokazování, po subsumpci zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení, že žaloba je zcela důvodná.

20. Soud má provedeným listinným dokazováním, především relací dopravní nehody na čl. 19, protokolem o dopravní nehodě čl. 143 a navazující dokumentací, připojeným vyšetřovacím spisem sp. zn. KRPB-190701/PŘ-2021-060306-RBR, za prokázán skutkový děj, kdy dne 18. 10. 2021 v 18:32 hod. došlo k dopravní nehodě, kdy nejsou pochybnosti o čase, okolnostech, průběhu nehody, ke které došlo v obci adresa, na čtyřramenné křižovatce silnice II. třídy č. hodnota x silnice Anonymizováno x místní komunikace adresa, kdy řidič vozidla tov. zn. Volkswagen Touran, reg. zn. SPZ, při jízdě křižovatkou ve směru jízdy z vedlejší pozemní komunikace adresa – silnice Anonymizováno nedal přednost v jízdě proti příkazu svislého dopravního značení č. P4 motorovému vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. SPZ, jedoucímu po značené hlavní pozemní komunikaci silnice Anonymizováno ve směru adresa. Tímto došlo ke střetu přední části motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Touran s levou přední částí motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia. Po střetu se motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Touran odrazilo vlevo, kde narazilo do levého boku stojícího motorového vozidla tov. zn. Dacia Logan, reg. zn. SPZ, které stálo na vedlejší pozemní komunikaci silnici Anonymizováno před hranicí křižovatky a dávalo přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní pozemní komunikaci proti příkazu svislého dopravního značení č. P4.

21. K dopravní nehodě došlo zaviněným jednáním řidiče vozidla tov. zn. Volkswagen Touran, reg. zn. SPZ, a to v důsledku porušení základních dopravních předpisů, povinnosti dát přednost v jízdě, uložené svislým dopravním značením.

22. Samotný skutkový děj, spočívající v dopravní nehodě, jejím průběhu a důsledkům nebyl mezi stranami sporným. Rovněž tak nebyly sporné následky dopravní nehody, žalovaný ničeho nenamítal proti dokazování provedenému k návrhu žalobkyně, dokumentací k výši škody čl. 40, výpočtem plnění čl. 56, čl. 66, čl. 69, ze které má soud za prokázáno, jakým způsobem byla při dopravní nehodě poškozena vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. SPZ, a vozidlo tov. zn. Dacia Logan, reg. zn. SPZ, jaké práce a materiály musely být použity na jejich opravu, jaké nezbytné náklady byly s opravou vozidel spojeny.

23. Traktovanými listinnými důkazy bylo prokázáno, že dopravní nehodou došlo ke hmotné škodě na vozidle tov. zn. Škoda Octavia ve výši 136 999 Kč, a na vozidle tov. zn. Dacia Logan ve výši 119 476 Kč, dále byla vyplacena částka 15 101 Kč za pronájem náhradního vozidla, kdy soud v té souvislosti ověřil, že se jednalo o vozidlo obdobné kategorie jako vozidlo Dacia Logan – jednalo se o náhradní vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, rovněž tak doba poskytnutí náhradního vozidla cca 3 týdny je z pohledu soudu přiměřená k rozsah opravy poškozeného vozidla Dacia.

24. Jádro sporu spočívalo v posouzení otázky, zda lze žalovanému přičítat odpovědnost za škodu, dopravní nehodou způsobenou, kdy žalovaný svoji argumentaci založil na jejím popření.

25. V té souvislosti soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl řidičem vozidla v době dopravní nehody. Tato zásadní skutková okolnost byla dle soudu žalobkyní prokázána. Dokazování k této otázce bylo podstatně ztíženo jednáním žalovaného, který – jak prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení poškozenou řidičkou vozidla tov. zn. jméno FO (čl. 146), kdy žalovaný, který řídil vozidlo Volkswagen a způsobil dopravní nehodu, pod záminkou přeparkování o několik metrů dál, tak aby nebránil provozu v rušné křižovatce, z místa nehody ujel. Přivolané hlídce Policie ČR tak nezbylo, než pátrat po totožnosti řidiče vozidla, kdy dle soudu na podkladě provedeného dokazování je jednoznačné, že řidičem vozidla tov. zn. Volkswagen byl právě žalovaný.

26. V té souvislosti Policie ČR dle údajů k vozidlu v centrálních registrech vozidlo – viz úřední záznam čl. 145 verte – dohledala v adresa, vozidlo bylo zaparkováno v místě bydliště žalovaného, kdy žalovaný byl přítomen v místě bydliště, přičemž Policii ČR, jak prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení čl. 145, čl. 145v sdělil: „Osobní vozidlo VW Touran RZ: SPZ je ve vlastnictví mého otce jméno FO. Otec je ročník narození Anonymizováno a s vozidlem vůbec nejezdí, vozidlo pouze zakoupil a je na jeho osobu zaregistrované. Vozidlo mám k užívání svěřeno já a o vozidlo se starám. Zákonnou pojistku platím já a vozidle je pojištěné. Havarijní pojistku vozidlo nemá sjednáno. S vozidlem jsem dne 18. 10. 2021 v podvečer nejel já. V tuto dobu jsem byl doma. Já jsem vozidlo neřídil a dopravní nehodu jsem nezpůsobil. Kdo s vozidlem jel vím, je držitelem řidičského oprávnění a jedná se o osobu blízkou, kdy nebudu sdělovat její údaje k totožnosti.“

27. Z okolností věci, provedeného dokazování má za prokázáno, že žalovaný z místa nehody ujel, byl následně ve 20:48 hodin, tj. cca dvě a čtvrt hodiny poté, co došlo k dopravní nehodě, dopátrán Policií ČR v místě bydliště, kdy před domem bylo zaparkováno předmětné vozidlo. Žalovaný byl Policií ČR bezprostředně vyslechnut, kdy z jeho vyjádření je zjevné, že si byl dobře vědom dopravní nehody a okolností, za kterých k nehodě došlo. Na hodnocení důkazů nemůže ničeho měnit vyjádření žalovaného, který popřel, že by vozidlo v době dopravní nehody řídil.

28. Avšak výslovně potvrdil, že vozidlo – registrované formálně na jeho otce jméno FO – má svěřeno do užívání a o vozidlo se stará.

29. Je zjevné, že žalovaný měl možnost si vyjádření k věci připravit, neboť měl časový prostor cca 2 hodiny předtím, než byl dohledán Policií ČR. Následně žalovaný – jak se podává již z úředního záznamu čl. 145, dále z úředního záznamu PČR na čl. 39, odmítl sdělit identitu řidiče. Žalovaný odmítl sdělit jakékoli bližší informace rovněž žalobkyni na základě výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala a která je založena na čl. 78.

30. Stejně tak v průběhu soudního řízení žalovaný odmítl jakkoli se vyjádřit a cokoli sdělit k osobě řidiče, který způsobil dopravní nehodu vozidlem, které měl dlouhodobě svěřeno do užívání. Pokud se žalovaný následně v obecné rovině u jednání soudu prostřednictvím své zástupkyně vyjádřil neurčitě tak, že vozidlo užívali různí rodinní příslušníci, pak toto tvrzení soud považuje toliko za snahu žalovaného vyhnout se odpovědnosti za své protiprávní jednání. K tomu dále přistoupil i postup žalovaného, který byl žalobkyní iniciován k výslechu k užívání vozidla a osobě řidiče v době dopravní nehody, avšak žalovaný odmítl udělit souhlas se svým slyšením podle § 131 odst. 2 o. s. ř., k žádnému jednání se ostatně ani osobně nedostavil.

31. Výslech žalovaného pak za těchto okolností nelze nahradit jeho čestným prohlášením, jak založeno čl. 126, neboť za podmínek zákona, jak vyloženy esenciálním judikátem sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, nelze osobní slyšení nahradit písemným prohlášením, kdy dle soudu nejen na slyšení svědků dle § 126 o. s. ř, ale přiměřeně i na slyšení účastníků řízení; ani jejich výslech, s nímž nevysloví souhlas, nelze nahradit čestným prohlášením, kdy takové čestné prohlášení je pojmově spíše třeba řadit na roveň procesnímu podání účastníka než důkaznímu prostředku svědeckým výslechem.

32. Žalovaný, dobře si vědom břemene tvrzení a břemene důkazního, která ho stíhá ve vztahu označení osoby řidiče vozidla, pakliže tvrdí, že on řidičem vozidla nebyl, v intencích poučení před koncentrací řízení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jak bylo stranám výslovně dáno u prvního jednání ve věci, v tomto směru žádné další důkazní návrhy nečinil, naopak v tomto směru se omezil toliko na stručné, zcela obecné a neurčité vyjádření.

33. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl onou osobou, která řídila vozidlo Volkswagen Touran v době dopravní nehody, jak její okolnosti podrobně uvedeny výše, přičemž ve smyslu § 2910 naplnil obecné předpoklady odpovědnosti za škodu, resp. povinnosti nahradit majetkovou újmu z důvodu zaviněného porušení zákona, čímž zasáhl do absolutního práva poškozených – dalších účastníků dopravní nehody.

34. Rovněž tak je žalovaného třeba považovat za provozovatele vozidla ve smyslu § 2927 občanského zákoníku, kterého stíhá objektivní odpovědnost za škodu z provozu dopravních prostředků, neboť k dopravní nehodě došlo při provozování dopravy, škoda byla vyvolána – vedle zaviněného porušení dopravních předpisů, jak uvedeno výše, případně též zvláštní povahou tohoto provozu.

35. Za provozovatele vozidla se přitom pokládá ten, kdo má právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem (KS Hradec Králové 25 Co 558/98, NS 28 Cdo 1532/2006 – srov. komentář C. H. Beck k § 2927 občanského zákoníku, autorský kolektiv Petrov, Výtisk, Beran a kol., Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), autor komentáře příslušného ustanovení M. Pašek, dostupný v systému Beck-online, shodně P. Bezouška in Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1611 – 1619, autorský kolektiv Hulmák a kol., dostupný tamtéž.

36. Soud dospívá k závěru, že žalovaného je třeba považovat za provozovatele vozidla ve smyslu § 2927 občanského zákoníku, pokud sice vozidlo bylo formálně registrováno na jeho otce jméno FO, avšak dlouhodobě bylo svěřeno žalovanému, který vozidlo užíval a o vozidlo se staral, jak sám sdělil Policii ČR, jak uvedeno výše (k tomu srov. komentář Wolters Kluwer k § 2927 občanského zákoníku, autor Petr Vojtek, dostupný v systému ASPI).

37. Vzhledem k tomu, že náhrada škody, ve výši odpovídající nákladům na opravu vozidel a poskytnutí náhradního vozidla, jak podrobně vyčísleno výše, byla plněna žalobkyní coby pojišťovnou, přistoupil soud v dalším kroku k posouzení otázky, zda lze žalovanému coby řidiči vozidla, který způsobil dopravní nehodu, uložit náhradu plnění poskytnutého žalobkyní poškozeným.

38. Soud dospěl k závěru, že ano.

39. Soud v té souvislosti přisvědčil tvrzení žalobkyně, že má proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něho plnila, neboť jednání žalovaného je třeba podřadit pod ustanovení § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy že žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3, tj. oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele, zejména pak též sepsat s dalšími účastníky dopravní nehody společný záznam o dopravní nehodě.

40. Je třeba dospět k závěru, že v důsledku jednání žalovaného byla ztížena, a bez důsledné práce Policie ČR by patrně byla zcela znemožněna možnost řádného šetření pojistitele ve smyslu zjištění řidiče vozidla.

41. Pakliže žalovaný, coby osoba, která vozidlo dlouhodobě užívala, starala se o něj a bylo jeho faktickým provozovatelem, jak uvedeno výše, a dle výsledků dokazování rovněž vozidlo v době dopravní nehody řídil, od nehody ujel, a to navíc poté, co byl osloven řidičkou poškozeného vozidla, a pod záminkou přeparkování vozidla jí odmítl ihned sdělit své nacionále a z místa se vzdálil, pak takové jeho jednání je jistě třeba subsumovat pod normu ustanovení § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

42. Pokud zákon v § 10 odst. 1 vychází z pojmu pojištěného, pak podle § 2 písm. f) o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je pod pojem pojištěného nutno řadit i žalovaného jako řidiče vozidla, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

43. K tomu lze pro úplnost a nad rámec potřebného odůvodnění odkázat na aktuální judikát Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, vyslovil, že pojistitel má podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 23. 9. 2016, proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, opustil-li pojištěný místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu.

44. Na shora uvedených závěrech nemohla nic změnit argumentace žalovaného, že jej nelze považovat za osobu odpovědnou za škodu, nýbrž za tuto osobu je třeba považovat jeho otce jméno FO, který je evidován v registru silničních vozidle coby vlastník a provozovatel vozidla, jak prokázáno čl. 113. Jak podrobně a z různých úhlů pohledu hodnoceno výše, soud shledal odpovědnost žalovaného za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovanému bylo vozidlo jeho otcem dlouhodobě svěřeno do užívání a žalovaný se o vozidlo staral.

45. Rovněž tak nemohlo na závěrech soudu ničeho změnit, pokud v rovině přestupkového řízení, vedeného Dopravních inspektorátem PČR, KŘP JMK, ÚO Brno-venkov, pod sp. zn. KRPB-190701/PŘ-2021-060306-RBR došlo k odložení věci, neboť v rovině přestupkového postihu, ovládaného zásadami trestního práva, neboť se nepodařilo objasnit dopravní nehodu natolik, aby bylo možno dospět k závěru, že přestupek spáchala určitá osoba.

46. Je třeba zdůraznit, že v projednávané věci se jedná o civilní řízení sporné, ovládané svébytnými zásadami občanského soudního řízení, které nelze zaměňovat s vyšetřovací zásadou, zásadou praktické jistoty a dalšími základními zásadami procesu trestního, jak na ně během projednání věci opakovaně poukazoval žalovaný, a snažil se tak zprostit odpovědnosti za náhradu škody, kterou dopravní nehodou způsobil, popř. tuto povinnost přenést na svého otce.

47. Rovněž tak posouzení věci je nezávislé – jak dovozováno žalovaným ve vyjádření čl. 121 verte a opakovaně u jednání soudu – na definici provozovatele podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, či podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, neboť na projednávanou věc se tyto předpisy bezprostředně nevztahují, formální pojmosloví užívané těmito právními předpisy je pro posouzení věci irelevantní.

48. Pokud žalovaný již své vyjádření k žalobě založil na argumentaci, že nárokované povinnosti se vztahují výhradně k osobě pojištěného, avšak žalovaný nebyl v žádném smluvním vztahu s žalobkyní, tedy jej nelze považovat za pojištěného, pak k tomu nezbývá než opakovaně odkázat na shora uvedený podrobný výklad k tomu, proč dle soudu je třeba žalovaného coby dlouhodobého uživatele vozidla, kterému bylo vozidlo dlouhodobě svěřeno, je třeba podřadit pod pojem pojištěného, a že na závěrech nemůže ničeho změnit, že žalovaný nebyl v době dopravní nehody vlastníkem vozidla.

49. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni neuhrazenou částku náhrady pojistného plnění, přičemž žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byl proto současně přiznán úrok z prodlení, a to za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené žalovanému ve výzvě k zaplacení postihu do zaplacení (uplatnění práva na náhradu na čl. 79). Dlužná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní upomínky čl. 81.

50. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.

51. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, zcela v souladu s návrhem žalobkyně, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 864 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za devět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu po 9 420 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, repliku ze dne 30. 5. 2024 čl. 103, vyjádření v koncentrační lhůtě čl. 115, repliku ze dne 26. 7. 2024 čl. 131 a 3x účast u jednání soudu. Ke každému úkonu náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč, celkem tak náleží 87 480 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu na 105 851 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 105 851 Kč + 10 864 Kč = 116 715 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

52. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.