OSBK 6 C 241/2022-190

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Zatloukalem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně číslo ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ 2) Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C ⟪LB:lb_011⟫ bytem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_014⟫ 3) Jméno advokáta D, narozená Datum narození advokáta D ⟪LB:lb_015⟫ bytem Adresa advokáta D ⟪LB:lb_016⟫ 4) Jméno advokáta E, narozený Datum narození advokáta E ⟪LB:lb_017⟫ bytem Adresa advokáta E ⟪LB:lb_018⟫ zastoupený advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_019⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_020⟫ o určení

I. Určuje se, že ke dni úmrtí jméno FO, narozeného datum číslo, posledně bytem adresa, zemřelého dne datum, byl součástí společného jmění manželů, žalobkyně a zemřelého jméno FO, spoluvlastnický podíl id. ½ na nemovitých věcech zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, konkrétně na pozemku p. č. st. číslo zastavěná plocha a nádvoří (o výměře číslo m2), jeho součástí je stavba adresa (rodinný dům) stojící na tomto pozemku a na pozemku p. č. číslo zahrada (o výměře číslo m2).

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne datum (ve znění její opravy ze dne datum) se žalobkyně domáhala určení, že ke dni úmrtí (jejího manžela) jméno FO, narozeného datum číslo, zemřelého datum, byl součástí společného jmění manželů - jméno FO a Jméno žalobkyně - spoluvlastnický podíl id. ½ nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, konkrétně pozemku p. č. st. číslo zastavěná plocha a nádvoří (o výměře číslo m2), jehož součástí je stavba adresa (rodinný dům) stojící na tomto pozemku a pozemku p. č. číslo zahrada (o výměře číslo m2). V důvodech žaloby uvedla, že s jméno FO byli až do jeho smrti manželé, jejich společné jmění nebylo žádným způsobem omezeno. Žalovaná 1/ je osobou, která žila s jejím manželem v poslední době před smrtí (milenkou) a zůstávající žalovaní jsou dětmi zemřelého. Zemřelý manžel a žalovaná 1/ dne datum koupili do podílového spoluvlastnictví uvedené nemovité věci za kupní cenu částka, polovina této kupní ceny pocházela z prostředků ve společném jmění manželů jméno FO. Krátce před smrtí převedl zemřelý manžel darovací smlouvou ze dne datum svoji id. ½ na nemovitých věcech na žalovanou 1/. Uvedená smlouva je neplatná, neboť v době jejího uzavření zemřelý manžel nemohl se spoluvlastnickým podílem, jenž byl součástí společného jmění manželů, nakládat bez souhlasu žalobkyně. Pozůstalostní řízení po zemřelém manželovi je vedeno pod sp. zn. spisová značka, notář jako soudní komisař může věc projednat jako součást pozůstalosti jen tehdy, pokud má postaveno najisto, že tato věc spadá do výlučného vlastnictví zůstavitele či je součástí společného jmění manželů. Tím je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř. Žaloba přitom směřuje vůči všem potenciálním dědicům, se žalovanou 1/ žil zemřelý manžel ve společné domácnosti a této svědčí závěť ze dne datum, zůstávající žalovaní jsou jeho děti.

2. Žalovaná 1/ v úvodním vyjádření (ze dne datum) upozornila na existenci předcházejícího řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka, které bylo ukončeno pravomocným rozsudkem (ze dne datum, č. j. spisová značka-Anonymizováno, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka) a namítala, že je dána překážka věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.) – žalobkyně se domáhá projednání totožné věci, o které již bylo pravomocně rozhodnuto. Požadovala proto zastavení řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř.

3. Žalované 2/ a 3/ ve svém prvotním vyjádření (ze dne datum) pouze shodně uvedly, že nárok žalobkyně zcela uznávají. Žalovaná 2/ následně v doplnění svého procesního stanoviska (ze dne datum) rozvedla, že předmětné nemovité věci zakoupili jméno FO a žalovaná 1/ kupní smlouvou ze dne datum, tedy v době trvání manželství jméno FO se žalobkyní a jejich společného jmění manželů. Na koupi byly jméno FO vynaloženy finanční prostředky ze společného jmění, spoluvlastnický podíl tudíž rovněž náležel do společného jmění manželů. Žalované 2/ je známo, že žalobkyně nevěděla, že jméno FO zamýšlí spoluvlastnický podíl převést na žalovanou 1/, o tomto podílu vždy hovořil jako o rodinné investici a nikdy jako o svém výlučném majetku. Kupní smlouva ze dne datum neobsahuje ujednání o tom, že jméno FO uhradí kupní cenu ve výši částka ze svých výlučných finančních prostředků nenáležejících do společného jmění manželů. Darování spoluvlastnického podílu na nemovité věci nelze považovat za běžnou záležitost, k platnému darování tak byl ve smyslu § 714 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již i jen „o. z.“) nutný souhlas žalobkyně, která jej ale neudělila. Zmíněná darovací smlouva je tudíž neplatná.

4. Také žalovaný 4/ ve vyjádření (ze dne datum) uznal nárok uplatněný žalobou. Uvedl, že se zemřelým otcem jméno FO byl pouze v příležitostném kontaktu, bližší informace, jakým způsobem nakládal s majetkem, nemá.

5. Na prvním místě se soud zabýval námitkou neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.), spočívající v existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., přičemž shledal, že tato není důvodná.

6. V rámci zkoumání podmínek řízení soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka-Anonymizováno, byla zamítnuta žaloba žalobkyně Jméno žalobkyně, narozené Datum narození žalobkyně číslo, bytem adresa, směřující proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, jíž bylo požadováno určení, že „ke dni úmrtí jméno FO, zemřelého datum, byla ve společném jmění žalobkyně a jméno FO id. ½ nemovitostí v k. ú. adresa, a to pozemek parc. č. st. číslo, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, a pozemek parc. č. Anonymizováno“, a to z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť žaloba směřovala toliko vůči žalované, ačkoliv jako účastníci pozůstalostního řízení po zemřelém jméno FO přicházejí do úvahy další tři osoby, které jsou ze zákona (§ 110 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) účastníky pozůstalostního řízení. Vydané rozhodnutí by tak bylo závazné jen pro žalobkyni a žalovanou, nezavazovalo by dědice, kteří se řízení neúčastnili. K tomuto závěru pak Krajský soud v Brně (jako soud odvolací) ve svém potvrzujícím rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, již jen dodal, že účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovité věci, musí být známí dědicové, protože výrok rozsudku, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci, je závazný jen pro účastníky řízení, nikoliv pro ty dědice, kteří se řízení neúčastnili a takové rozhodnutí tudíž neodstraní stav nejistoty v právním stavu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v pozůstalostním řízení.

7. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku).

8. Byť jde v současném řízení o tentýž předmět řízení (pokud pomineme zjevně nesprávné označení katastrálního území a parcelního čísla druhého pozemku v předcházejícím řízení pod sp. zn. spisová značka), není ale zachována totožnost jeho účastníků, neboť tohoto nového řízení se účastní ještě další tři osoby, které v původním řízení nevystupovaly a jejichž účast v řízení představuje odstranění nedostatku, pro který byla původní žaloba zamítnuta. Překážka věci pravomocně rozhodnuté tudíž není v posuzovaném případě dána.

9. Dále se soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř. Jak bylo již výše zmíněno, návrh směřující k určení vlastnictví ke dni smrti určité osoby musí směřovat vůči všem potenciálním dědicům po zůstaviteli, účastníky řízení musí být všichni známí dědicové; jen rozhodnutí ve vztahu ke všem do úvahy přicházejícím (známým) dědicům je způsobilé odstranit stav nejistoty v právním vztahu a může být spolehlivým základem pro projednání věci v pozůstalostním řízení (pokud by žalobkyně přímo v pozůstalostním řízení uplatnila tento nárok, byla by nutně notářem odkázána právě na podání určovací žaloby).

10. Z provedených důkazů učinil soud tato – pro posouzení důvodnosti žaloby podstatná – skutková zjištění.

11. Z oddacího listu a spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že manželství žalobkyně a jméno FO (narozeného dne datum číslo) bylo uzavřeno datum, jméno FO zemřel dne datum, přičemž pozůstalostní řízení vedené u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka není doposud ukončeno, když pověřený soudní komisař, kterým je nyní notář tituly před jménem jméno FO (viz pověření ze dne datum, č. j. spisová značka), čeká na ukončení tří soudních sporů, které se týkají určení rozsahu společného jmění manželů, tedy zůstavitele a pozůstalé manželky Jméno žalobkyně (zde žalobkyně). Zůstavil jméno FO měl čtyři děti, z nichž žijící jsou Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C, narozená Datum narození advokáta D a Jméno advokáta E, narozený Datum narození advokáta E zanechal závěť sepsanou notářským zápisem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, notářky v adresa, ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno (Anonymizováno), kterou povolal za dědičku svých nemovitých věcí, a to právě pozemku p. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa a pozemku p. č. číslo, Jméno žalované, narozenou Datum narození žalované, tedy zde žalovanou 1/. Z obsahu pozůstalostního spisu (viz především protokol o předběžném šetření ze dne datum a zprávy vyžádané soudním komisařem) se nepodává, že by mimo pistole značky Anonymizováno, střeliva, osobního automobilu značky jméno FO s přívěsem a finančních prostředků ve výši cca částka, zde byl jiný hodnotnější majetek zůstavitele, ať již v jeho výlučném vlastnictví či jako součást společného jmění manželů.

12. Kupní smlouvou ze dne datum (součást pozůstalostního spisu), darovací smlouvou ze dne datum a výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že předmětné nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, koupili jméno FO a žalovaná 1/ za kupní cenu částka, přičemž každý z nich nabyl do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ za částku částka. Darovací smlouvou ze dne datum daroval jméno FO svůj spoluvlastnický podíl na těchto nemovitých věcech žalované 1/, která je tak nyní zapsána v katastru nemovitostí jako jejich výlučný vlastník.

13. S ohledem na popsaná skutková zjištění (především stav zápisu v katastru nemovitostí, neskončené pozůstalostní řízení) dospěl soud k závěru o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Ve veřejném rejstříku je jako výlučný vlastník nemovitých věcí, které jsou předmětem této určovací žaloby, zapsána žalovaná 1/, která je současně také závětní dědičkou, přičemž žalobkyně, coby manželka zůstavitele a zákonná dědička, může dosáhnout změny tohoto zápisu, když tvrdí, že spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na těchto nemovitých věcech ke dni manželovy smrti patřil do jejich společného jmění manželů, právě touto určovací žalobou. Nemá jinou možnost, než uplatnit své právo v podobě předmětné žaloby, protože jedině tímto způsobem může označené nemovité věci (spoluvlastnický podíl na těchto) učinit součástí majetku projednávaného v pozůstalostním řízení, přičemž žalobu důvodně směřovala vůči všem známým dědicům (žalované 1/ jako závětní dědičce a zůstávajícím žalovaným jako zákonným dědicům).

14. Manželství žalobkyně a jméno FO bylo uzavřeno dne datum, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný do 31. 12. 2013. Společné jmění manželů vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. se tak (do datum) řídilo právě touto právní úpravou. Po datum se však řídí již úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., tedy novým občanským zákoníkem (srov. § 3028 odst. 1 o. z.). V posuzované věci zaniklo společné jmění žalobkyně a jejího zesnulého manžela jméno FO až po datum a až po tomto datu také došlo k uzavření darovací smlouvy, ve vztahu k níž žalobkyně tvrdí, že s ní nevyslovila souhlas a dovolává se proto neplatnosti tohoto právního jednání. Za tohoto stavu bylo třeba při posuzování důvodnosti žaloby vycházet z právní úpravy obsažené v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), zejména pak jeho § 714.

15. Podle § 714 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud (odstavec první). Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání (odstavec druhý)

16. V citovaném zákonném ustanovení je upravena tzv. relativní neplanost právního jednání, což znamená, že se právní jednání považuje za platné, dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního jednání určen, neplatnosti nedovolá. Jestliže se oprávněná osoba dovolala tzv. relativní neplatnosti důvodně, je právní jednání neplatné od svého počátku. Účinky relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního jednání. Projev vůle, kterým se účastník relativní neplatnosti dovolá, musí vyjadřovat jak skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, tak i vadu právního úkonu, která v dané věci jeho relativní neplatnost způsobila. Není přitom vyloučeno, aby se účastník relativní neplatnosti právního jednání dovolal až samotnou žalobou, pokud z jeho žalobních tvrzení vyplývá, že pro konkrétní vadu právního jednání, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto jednání vázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2940/2007).

17. Ze žalobních tvrzení je dostatečně rozpoznatelné (byť v případě vyhotovení žaloby právním profesionálem, zde advokátkou, by soud očekával pregnantní formulaci), že žalobkyně tvrdí neplatnost konkrétního právního jednání (darovací smlouvy ze dne datum), kterým došlo k převodu (darování) spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech, neboť k tomu nedala souhlas. Tvrdí, že tento spoluvlastnický podíl je dosud v nevypořádaném společném jmění manželů a musí být zohledněn při posuzování rozsahu společného jmění v řízení o pozůstalosti, čímž vyjádřila, že nechce být účinky právního jednání, které bylo učiněno bez jejího souhlasu, vázána. Fakticky se tak dovolala relativní neplatnosti darovací smlouvy ze dne datum, přičemž tato žaloba obsahující dovolání se relativní neplatnosti uvedeného právního jednání, byla řádně doručena jak žalované 1/, tak zůstávajícím žalovaným (jako známým dědicům zemřelého druhého účastníka dotčeného právního jednání).

18. K posouzení tak zůstala již jen otázka, zda převod (zcizení) spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech – který manžel žalobkyně jméno FO nabyl za trvání manželství a stal se tak ze zákona součástí společného jmění (srov. § 709 odst. 1 o. z. à contr.) – lze považovat za neběžnou záležitost týkající se společného jmění žalobkyně a jejího zemřelého manžela jméno FO. Občanský zákoník pojem „běžných záležitostí“ nevymezuje, soud tak při svém rozhodování vycházel z ustálené soudní judikatury, která v zásadě bez dalšího považuje za jednání přesahující běžné záležitosti (obvyklou správu podle § 145 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) jak prodej nemovité věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1963, sp. zn. 3 Cz 55/63, publikované pod č. 15/1964 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), tak i její darování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 1971, sp. zn. 1 Cz 93/71, publikované pod č. 21/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Byť se odkazovaná judikatura vztahuje na předcházející právní úpravu, lze ji aplikovat i v poměrech současného občanského zákoníku, neboť i stávající právní úprava je založena na rozlišování jednání v běžných a neběžných záležitostech a na koncepci relativní neplatnosti právního jednání (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018). Ostatně nad nezbytný rámec lze jen pro úplnost poznamenat, že z obsahu pozůstalostního spisu rozhodně nelze dovodit, že by rozsah zůstavitelova majetku byl jakkoliv nadstandardní (v řádu milionů či snad dokonce desítek milionů korun), pročež by darování spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v ceně přesahující milion korun, rozhodně nebylo lze pokládat za běžné nakládání s majetkem.

19. Lze tedy shrnout, že žalobkyně se žalobou řádně a důvodně dovolala tzv. relativní neplatnosti právního jednání svého zemřelého manžela, konkrétně darovací smlouvy týkající se nemovitých věcí, jde tak o právní jednání neplatné, přičemž na požadovaném určení má současně žalobkyně naléhavý právní zájem. Je tak zřejmé, že v řízení provedené důkazy byly dostatečným podkladem pro zjištění skutkového stavu v takovém rozsahu, aby z tohoto bylo možno vyvodit právní závěry, provádění dalších důkazů by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto další důkazní návrhy soud jako nadbytečné zamítl v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř., pro posouzení důvodnosti žaloby bylo nadbytečné zjišťování zdravotního stavu zemřelého manžela žalobkyně v době učinění právního jednání, jakož i konkrétního rozsahu (hodnoty) společného jmění manželů. Za zcela nepřiléhavou přitom považuje soud argumentaci žalované 1/, pokud se dovolávala ochrany své „dobré víry“ za situace, kdy této bylo známo, že žije v (nikoliv krátkém) partnerském vztahu se ženatým mužem a již jen z toho důvodu po ní lze spravedlivě požadovat vynaložení nadstandardního úsilí při ověření skutečného stavu majetkových záležitostí nerozvedeného partnera a mimořádnou obezřetnost při jejich společném majetkoprávním jednání. Tomuto požadavku zjevně nedostála.

20. Vycházeje z popsaných závěrů soud žalobě jako důvodné vyhověl.

21. Vzato čistě formálně zcela úspěšné žalobkyni vzniklo vůči „neúspěšným“ žalovaným podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Současně bylo ale nutno zohlednit, že žalovaní 2/ až 4/ jednali v tomto řízení v plné shodě se žalobkyní, žalobou uplatněnému nároku neoponovali, naopak tento zcela „uznali“ a v důsledku vyhovění žalobě došlo ke zlepšení jejich postavení jako dědiců v tom smyslu, že dojde ke zvětšení rozsahu majetku náležejícího do řízení o pozůstalosti. Za tohoto stavu považuje soud za protismyslné a nelogické, aby žalobkyni vůči těmto účastníkům, byť formálně stojícím na druhé straně sporu, byla přiznána náhrada nákladů řízení (obrazně řečeno žalobkyně a tito žalovaní jsou na jedné lodi). Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že to byla právě žalobkyně, kdo svým nedbalým jednáním, faktickým nezájmem o způsob, jakým její manžel nakládá s finančními prostředky a jaká právní jednání činí, zanedbala běžnou opatrnost a nezanedbatelnou měrou tak přispěla k vyvolání tohoto soudního sporu. Tyto okolnosti považuje soud za důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. nepřiznal, a tedy v konečném důsledku rozhodl, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného (Okresního soudu v Blansku).