OSBK 3 C 311/2022-64

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnictví

I. Žaloba o určení, že žalobkyně není vlastníkem osobního automobilu Anonymizováno RZ SPZ, VIN VIN kód, se zamítá.

II. Žaloba o určení, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu Anonymizováno, RZ SPZ, VIN VIN kód, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že není vlastníkem osobního automobilu Anonymizováno, RZ SPZ, VIN VIN kód, a určení, že vlastníkem tohoto automobilu je žalovaný. Žalobkyně uvedla, že dne datum s žalovaným jako kupujícím uzavřela kupní smlouvu ohledně osobního automobilu Anonymizováno, RZ SPZ, VIN VIN kód. Při prodeji vozidla žalovanému zároveň udělila plnou moc k přepisu vozidla s tím, že přepis vlastnictví automobilu zajistí žalovaný bez zbytečného odkladu. Při podpisu smlouvy žalovaný obdržel i všechny doklady k osobnímu automobilu. Do dnešního dne však k přepisu vlastníka v registru vozidel nedošlo, ačkoli o to žalobkyně žalovaného opakovaně žádala. Žalobkyně sama nemůže zahájit řízení o přepisu vozidla, jelikož nedisponuje záznamem o evidenční kontrole vozidla ne starším než 30 dnů. Žalovaný zaslal zpět veškeré doklady k předmětnému automobilu a sdělil, že automobil je nepojízdný. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud vlastníka automobilu v registru nepřepsal, vyzvala žalobkyně žalovaného dne datum písemnou předžalobní upomínkou k přepisu vlastníka vozidla. žalovaný však se žalobkyní odmítl komunikovat. Důsledkem nepřepsání vlastnictví vozidla je aktuálně vedená exekuce u soudního exekutora tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. spisová značka ve prospěch oprávněné právnická osoba. Exekucí je výrazně zasahováno do finančního rozpočtu žalobkyně. Určovací výrok soudního rozhodnutí je v této situaci jediným způsobem, jak se žalobkyně může zbavit objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že koupil vozidlo jako nepojízdné a obdržel od žalobkyně doklady potřebné k přepisu. Po koupi vozidla uzavřel na vozidlo zákonné pojištění odpovědnosti a provedl evidenční prohlídku. Při podání žádosti o přepis vlastníka v registru vozidel se však žalovaný dozvěděl, že vozidlo není možné přepsat, protože za ně není delší dobu placeno zákonné pojištění. Proto žalovaný předal žalobkyni doklady od vozidla, obě SPZ a protokol o evidenční prohlídce. Žalobkyně však poté žalovanému sdělila, že vozidlo není možné přepsat, že mu vrátí peníze, přičemž žádala dovoz vozidla, což žalovaný odmítl kvůli vysokým nákladům na převoz a žalobkyně tedy žalovanému sdělila, že si vozidlo odveze, což však neučinila. Vozidlo bylo umístěno na pozemku žalovaného, odkud však bylo koncem roku 2019 odcizeno.

3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne datum žalobkyně jako prodávající uzavřela se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu ohledně nepojízdného osobního automobilu Anonymizováno, RZ SPZ, VIN VIN kód, přičemž kupní cena činila částka.

4. Z Pojistné smlouvy č. hodnota ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný sjednal zákonné povinné ručení k předmětnému vozidlu s účinností od datum.

5. Dne datum žalovaný uhradil částku částka za provedení technické prohlídky předmětného vozidla, jak vyplývá z dokladu o úhradě č. Anonymizováno.

6. Ze zprávy Magistrátu města adresa, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení dopravně správních agend vyplývá, že žalobkyně je v současné době evidována jako vlastník i jako provozovatel silničního motorového vozidla Anonymizováno, RZ SPZ, VIN VIN kód, přičemž předmětné vozidlo bylo vyřazeno z provozu ode dne datum z důvodu zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

7. Z Potvrzení o přijatém oznámení vyplývá, že žalovaný dne datum oznámil na PČR, Územní odbor adresa, OO policie adresa, že v přesně nezjištěné době koncem roku 2019 mu neznámý pachatel z volně přístupného pozemku v obci adresa odcizil nepojízdné vozidlo Anonymizováno, RZ SPZ.

8. Ze spisu Komise pro projednávání přestupků města adresa, sp. zn. Anonymizováno bylo zjištěno, že řízení o přestupku proti neznámému pachateli bylo odloženo, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím promlčecí lhůty.

9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Povinnost tvrzení a důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení v řízení uvedena nebo pokud nebudou prokázána, stihne účastníka, který má povinnost tvrzení a důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila, jakým způsobem je její právo nebo právní vztah ohroženo tím, že není zřejmé, kdo je vlastníkem toho osobního automobilu nebo jakým způsobem by se bez tohoto určení její právní postavení stalo nejistým. O této povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její neomluvenou absenci u jednání.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že právo nebo právní vztah žalobkyně by byly ohroženy tím, že není zřejmé, kdo je vlastníkem toho osobního automobilu – podrobněji viz body 17. – 18. odůvodnění rozsudku.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Zápis vlastnického práva v registru silničních vozidel je pouze deklaratorní, tedy vlastnické vztahy pouze eviduje. Nicméně tento zápis v registru může mít právní důsledky srov. např. domněnku o osobě povinné k zaplacení povinného pojištění odpovědnosti podle § 6, ev. zaplacení příspěvku nepojištěných podle ustanovení § 45 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů nebo objektivní odpovědnost provozovatele vozidla podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění pozdějších předpisů.

14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu k ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (nynější § 80 o. s. ř.) je určovací žaloba podle předmětného ustanovení preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. V judikatuře Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný pod č. 53/2007 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, uveřejněný pod č. 22/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (oba rozsudky potud výslovně vycházejí z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96, citovaného již okresním soudem). V judikatuře Ústavního soudu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod č. 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněném pod č. 107/2014 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud též vysvětlil, že nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá (změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl)].

15. Soudní praxe se ustálila v názoru, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na němž je účasten, ohroženo, eventuálně tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není tak namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, prevence již nemá význam a přiměřenou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva. Naléhavý právní zájem na určení je dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými (KSLB 76 INS 766/2011) důsledky předejít případným dalším žalobám, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky). Uvedené funkce určovací žaloby odpovídají požadavku, aby na určení právního vztahu nebo práva byl naléhavý právní zájem. K problematice naléhavého právního zájmu se vyjádřil Nejvyšší soud mimo jiné v rozhodnutí ze dne 17. 7. 2014 sen. zn. 29 Cdo 914/2014. V rozhodnutí ze dne 2. 2. 2006 sen. zn. 26 Cdo 1582/2005 pak Nejvyšší soud uzavřel, že za nedovolenou-při možnosti žaloby na plnění-lze určovací žalobu pokládat jen tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi.

16. V projednávaném případě žalobkyně požadovala určení vlastnictví vozidla s odůvodněním, že „je proti ní vedena exekuce ve prospěch oprávněné České kanceláře pojistitelů“, další tvrzení k naléhavému právnímu zájmu neuvedla.

17. Argument týkající se vedení exekučního řízení soud neshledal dostatečným k odůvodnění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť exekuční řízení se z principu vztahuje do minulosti a určení vlastnictví k vozidlu ke dni vyhlášení rozsudku nemůže mít žádný vliv na probíhající (nebo již proběhlé) exekuční řízení.

18. Zápis vlastnictví v registru silničních vozidel sice může mít pro osobu zapsanou jako vlastník nebo provozovatel další důsledky (objektivní odpovědnost provozovatele za přestupek, domněnka povinné osoby ve vztahu k povinnému pojištění), nicméně v daném případě se tyto nepříznivé důsledky neuplatní, neboť v řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo odcizeno již v roce 2019. Za odcizená vozidla nevzniká povinnost platit zákonné pojištění odpovědnosti (srov. § 7 odst. 1 písm. h) zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů) a nemůže vzniknout ani objektivní odpovědnost provozovatele (srov. § 125f odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádná další tvrzení, která by vedla k závěru, že bez požadovaného určení by právo nebo právní vztah či právní postavení žalobkyně byly ohroženy tím, že není zřejmé, kdo je vlastníkem toho osobního automobilu.

19. Proto dospěl soud k závěru, že na požadovaném určení nemá žalobkyně naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že na požadovaném určení žalobkyně není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobu zamítl (výrok I.).

20. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, příslušelo žalovanému, jenž byl v řízení plně úspěšný, avšak žalovaný se tohoto práva vzdal, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok II. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.