OSBN 11 C 78/2021-74

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o ochranu před diskriminací

I. Zamítá se žaloba, aby bylo žalované ve smyslu ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona uloženo, aby upustila od diskriminačního jednání vůči žalobci, které spočívá v tom, že bez toho, aby měl žalobce zahalené dýchací cesty rouškou nebo respirátorem nebo jiným obdobným prostředkem, není obsloužen a je mu odpírán prodej výrobků žalované v její provozovně.

II. Zamítá se žaloba, že je žalovaná povinna žalobci zaslat na adresu jeho právního zástupce písemnou omluvu v tomto znění:

Vážený pane celé jméno žalobce, omlouváme se Vám, že dne datum po Vás naše zaměstnankyně v benešovské pobočce pekárny vyžadovala nošení roušky a že Vám bylo dne datum sděleno, že bez toho, abyste měl roušku, resp. splňoval podmínky mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví, které zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, Vám nebude prodáno žádné zboží z naší pekárny. Takto jsme Vás neoprávněně diskriminovali z důvodu Vašeho zdravotního stavu.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou (ve znění upřesnění žaloby učiněném při jednání dne datum, které soud nepovažoval za změnu, ale pouhé upřesnění žaloby o slova„ nebo jiným obdobným prostředkem“) domáhal, aby soud rozhodnutím uložil žalované povinnost, aby ve smyslu § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen„ antidiskriminační zákon“), upustila od diskriminačního jednání vůči žalobci, které spočívá v tom, že bez toho, aby měl žalobce zahalené dýchací cesty rouškou nebo respirátorem nebo jiným obdobným prostředkem, není obsloužen a je mu odpírán prodej výrobků žalované v její provozovně. Dále se domáhal uložení povinnosti žalované zaslat na adresu právního zástupce žalobce písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. rozhodnutí. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne datum jej zaměstnankyně žalované na pobočce v obec odmítly vpustit do prodejny z důvodu, že neměl roušku. Žalobce nemůže téměř od začátku epidemie covid-19 ze zdravotních důvodů nosit roušku ani jiné zakrytí dýchacích cest, o čemž byly zaměstnankyně této pobočky informovány a do uvedeného data tuto skutečnost respektovaly. Výše uvedeného dne jej však odmítly do obchodu vpustit a zboží bylo žalobci předáno venku s odůvodněním, že údajně došlo ke stížnostem od jiných zákazníků na nenošení roušky ze strany žalobce. Následující den žalobce telefonicky kontaktoval jednatele žalované a informoval jej o chování zaměstnanců, neboť tato situace byla pro žalobce velice ponižující. Od zavedení povinnosti nosit roušku si žalobce zboží vždy objednával telefonicky předem, aby v pekárně strávil co nejkratší dobu. Pečivo mu bylo dopředu uloženo do tašek a vždy se snažil přijít do pekárny v době, kdy tam jiní zákazníci nebyli. Uvedené sdělil žalobce jednateli žalované spolu s tím, že je ochoten se domluvit na nejvhodnější době pro přebírání zboží. Jednatel žalované sdělil, že by určitě stačilo se dohodnout se zaměstnankyní na době, kdy v prodejně nejsou žádní zákazníci, a požádal o zaslání lékařských zpráv žalobce potvrzujících, že žalobce ze zdravotních důvodů nemůže mít zakrytá ústa. Žalobce tyto lékařské zprávy jednateli žalované zaslal. Dne datum si žalobce telefonicky objednal zboží, a když se chtěl dohodnout na době, kdy zboží převezme, zaměstnankyně neochotně sdělila, že je jí jedno, kdy přijde. Když přišel pro zboží, bylo mu řečeno, že nemá dovnitř vstupovat, že mu zaměstnankyně žalované zboží vynese ven. V té době nebyl v prodejně ani před ní žádný zákazník, proto žalobce odmítl převzít zboží venku, do obchodu vešel a byl zde obsloužen. Prodavačka mu sdělila, že má také astma a rouška jí také poškozuje zdraví jako žalobci, což je dle žalobce scestné, neboť se jedná o její rozhodnutí poškozovat si zdraví. Žalobce prodejnu opět navštívil dne datum v brzkých ranních hodinách, kdy v prodejně většinou nejsou žádní zákazníci, a prodavačka mu sdělila, že vedení pekárny jí zakázalo žalobce obsloužit a cokoliv mu prodávat bez toho, aby měl zakrytá ústa. Žalobce považuje za neakceptovatelné, aby mu zaměstnankyně žalované znemožňovaly přístup se zdůvodněním, že jedna z nich má stejnou nemoc. Žalobce žalovanou vyzval předžalobní výzvou k nápravě, avšak bezúspěšně.

2. Po právní stránce žalobce uvedl, že žalovaná nebyla oprávněna jako soukromá společnost kontrolovat dodržování mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, neboť k tomu je oprávněna pouze policie, městská policie a pracovníci krajských hygienických stanic. Rovněž není žalovaná oprávněna kontrolovat, zda na žalobce dopadá výjimka z těchto opatření. V lékařských zprávách žalobce jsou citlivé údaje o jeho zdravotním stavu, které není povinen každému na potkání ukazovat, přesto je žalované zaslal. Dle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, nesmí prodávající při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat a za porušení tohoto zákazu je možné uložit pokutu až do výše částka. Žalobce je ve smyslu § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona přímo diskriminován z důvodu zdravotního postižení (astmatu), a to oproti osobám, na které dopadá výjimka podle opatření a u nichž tedy není ani v prodejně žalované vyžadována rouška. Přestože má žalobce lékařské potvrzení, že roušku nezvládne nosit pro svůj zdravotní stav, výjimka je dle opatření stanovena pouze pro osoby, které nemohou zákaz dodržovat pro své mentální schopnosti či duševní stav, což je nepřijatelné. Jednání žalované vůči žalobci naplňuje rovněž § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, dle nějž se nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení rozumí i odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. Žalobce byl nepřímo diskriminován, neboť zdánlivě neutrální povinnost žalobce nemůže splnit bez toho, aby si vážně poškozoval zdraví. V daném případě nebylo nezbytné, aby zaměstnankyně žalované trvaly na nošení ochrany úst a nosu žalobcem, protože se samy chránily rouškou, a k žalobci se chovaly ponižujícím způsobem, což antidiskriminační zákon rovněž chápe jako typ diskriminačního jednání.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ke skutkovým okolnostem uvedla, že sám žalobce žalované sdělil, že to dá k soudu, že měli problém ho obsloužit v prodejně žalované, protože neměl roušku a i další zákazníci v prodejně poukazovali na to, že nemá roušku a že mají o sebe strach, proto jej prodavačka vyzvala, aby prokázal, že má výjimku, ale nic nepředložil. Dne datum bylo domluveno, že si žalobce zavolá dopředu, vyzvedne zboží před koncem prodejní doby a dostane ho v tašce mezi dveřmi, s čímž žalobce bez problémů souhlasil. Dne datum ho prodavačka odmítla obsloužit, protože opět přišel do prodejny bez respirátoru a ani v tomto případě jí nepředložil žádnou výjimku a ostatní zákazníci se zjevně v jeho přítomnosti necítili bezpečně. Skutečnost, že by mohl mít žalobce výjimku, navíc neznamená, že nemůže být infekční a může tak naopak ohrozit provoz firemní prodejny, zaměstnance žalované a zákazníky. Žalovaná se tak snažila všechny tyto osoby chránit. V rozhodné době platilo mimořádné opatření ze dne 26. 2. 2021 č. anonymizováno číslo spisová značka, které zakazovalo všem osobám s účinností od datum do odvolání pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek, a to mj. ve vnitřních prostorách jako je prodejna. Zákaz se nevztahoval na v opatření uvedené výjimky. Žalobce tedy nemůže poukazovat na nějakou diskriminaci, když v rozhodném období bylo účinné shora uvedené mimořádné opatření a požadavek žalované byl tak v souladu s platným právem. Předmětná prodejna byla vybavena zjevnými znaky odkazujícími na povinnost nošení roušky či respirátoru. V rámci soukromého práva je pak podnikatel oprávněn své zboží kdykoliv subjektu neprodat, aniž by to musel blíže zdůvodnit a rozhodně se tím nedopustí diskriminace. Žalobce nemá žádný právní nárok na to, aby byl v prodejně žalované obsloužen tak, jak si přeje on. Přestože žalobce nespadá do žádné z výjimek stanovených v mimořádném opatření, snažila se mu žalovaná vyjít maximálně vstříc. K žádné diskriminaci žalobce nedošlo, neboť žalobce neměl srovnatelné postavení s jinou osobou a nebyl znevýhodněn a žalobce toto ani netvrdí. Pokud má žalobce zdravotní omezení, pak to musí prokázat, z předložených lékařských zpráv ale není zřejmé, že by (v souvislosti s nošením respirátoru) mohlo dojít k ohrožení zdraví či života žalobce. Pandemický zákon, na jehož základě bylo vydáno shora uvedené opatření, je navíc v poměru speciality k zákonu o ochraně zdraví a antidiskriminačnímu zákonu, proto nárok žalobce není po právu. Nároky žalobce rovněž nejsou relevantní, neboť v případě, že by jim soud vyhověl, by ve svém důsledku mohly vést k založení diskriminace všech ostatních osob oproti žalobci.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne datum zaměstnankyně žalované požadovaly po žalobci roušku a zboží mu vydaly venku a že dne datum ho s odkazem na mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví odmítly bez roušky či jiné ochrany obsloužit.

5. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda výše uvedené jednání žalované bylo po právu či nikoliv.

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

7. Z mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 2. 2021, číslo jednací číslo spisová značka, a to čl. I. bodu 2. soud zjistil, že s účinností od datum od 00:00 hod. do odvolání byl všem osobám zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu), který bude splňovat v opatření specifikované technické parametry, a to mj. dle písm. a) ve vnitřních prostorech staveb, které slouží jako i) prodejna. V článku I. bodu 3. byly uvedeny výjimky ze shora uvedeného zákazu, které se vztahovaly např. v určitých situacích na děti, dále osoby s duševní poruchou, hospitalizované pacienty, zdravotnické pracovníky, uživatele sociálních služeb a podobně. Mezi výjimkami nebyla uvedena výjimka pro osoby s onemocněním dýchacích cest či jiným fyzickým onemocněním.

8. E-mailovou komunikací mezi žalobcem a jednatelem žalované bylo prokázáno, že žalobce dne datum zaslal žalované na základě telefonického rozhovoru své lékařské zprávy a žalovaná za ně poděkovala. Z lékařské zprávy žalobce ze dne datum vystavené MUDr. jméno příjmení v rámci specializace ušní, nosní, krční, audiologie soud zjistil, že žalobce je dlouhodobě léčen pro chronickou hypertrofickou rhinosinusitis s alergickou spoluúčastí a astma bronchiale. Vzhledem k obtížím mu bylo doporučeno, aby se pohyboval zásadně bez zakrytí obličeje/bez roušky či masky či jiných zákrytů. Dle lékařské zprávy ze dne datum vystavené MUDr. jméno příjmení v rámci specializace odborné plicní oddělení došlo u žalobce při nošení roušky k projevům astma bronchiale (dušnost, spastické fenomény na plicích), které bylo nutné zaléčit. Žalobci tak bylo zásadně nedoporučeno zakrytí obličeje (rouškou včetně štítu) pro nebezpečí opětovného zhoršení onemocnění horních i dolních dýchacích cest. Obdobné závěry stran zdravotního stavu žalobce plynou i z lékařských zpráv ze dne datum a datum.

9. Z předžalobní výzvy, podací stvrzenky a sledování zásilek vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanou vyzval k zaslání omluvy ve znění uvedeném ve výroku II. rozsudku.

10. Ze žádosti o odborné vyjádření, odborného vyjádření ze dne datum a jeho doplnění ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobce požádal dne datum anonymizováno jméno příjmení o zpracování odborného vyjádření z oblasti plicního lékařství pro účely soudního anonymizováno jméno příjmení v odborném vyjádření sdělila, že povinné nošení roušek zhoršuje zdravotní problémy pacientů s onemocněním dýchacích cest, u nichž se objevují dýchací potíže – projevy astma bronchiale s nutností další léčby, pacienti opětovně dýchají vlastní bakterie a zvyšuje se koncentrace CO2 v jejich krvi, čímž dochází k poškození jejich zdraví. Dle jejího názoru by měla být mezi výjimky z povinnosti nosit ochranu úst zařazena i chronická onemocnění horních a dolních dýchacích cest. Nošení dvou roušek či respirátorů tyto zdravotní obtíže ještě zhoršuje.

11. Z fotografie vstupních dveří provozovny žalované číslo soud zjistil, že se na nich nachází upozornění pro zákazníky prodejny o tom, že vstup je možný pouze s ochrannou rouškou, vstupovat mohou max. dva zákazníci. Dle sjetiny z webových stránek žalované je obecně možné v provozovně v obec konzumovat jídlo a nápoje. Žalovaná k tomu namítla, že v březnu 2021 ke konzumaci jídla a pití v provozovně nedocházelo.

12. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem zaměstnanců žalované a návrhy žalované na doplnění dokazování výslechem žalobce, výslechem Ing. příjmení (jednatele žalované), odborným vyjádřením ke zdravotnímu stavu žalobce v návaznosti na opatření ministerstva zdravotnictví ze dne datum a znaleckým posudkem na zdravotní stav žalobce, neboť je shledal v dané věci nadbytečnými. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná odmítla obsloužit žalovaného pro nenošení ochrany úst, proto jsou dle názoru soudu nadbytečné výslechy navržených osob. Odborné vyjádření a znalecký posudek ke zdravotnímu stavu žalobce jsou nadbytečné, neboť z provedených listinných důkazů je zřejmé, že se u žalobce jedná o plicní onemocnění, přičemž bližší zkoumání zdravotního stavu žalobce není pro posouzení právního sporu mezi účastníky řízení rozhodné.

13. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že dne datum zaměstnankyně žalované požadovaly po žalobci roušku a zboží mu vydaly venku a dne datum ho s odkazem na mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví odmítly bez roušky či jiné ochrany obsloužit, ačkoliv žalobce zaslal jednateli žalované lékařské zprávy, které obsahovaly doporučení lékařů, aby žalobce nenosil ochranu dýchacích cest, neboť její nošení vede ke zhoršení jeho zdravotního stavu. S účinností od datum byl mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví zakázán pohyb a pobyt mj. v prodejnách bez v opatření specifikované ochrany dýchacích cest. Z tohoto opatření existovaly výjimky, mezi něž nepatřil zdravotní stav žalobce (onemocnění dýchacích cest). Dle odborného vyjádření plicní lékařky žalobce zhoršuje nošení roušek a respirátorů zdravotní stav jí léčených pacientů. Na dveřích prodejny žalované v obec je umístěno upozornění, aby zákazníci vstupovali s ochrannou rouškou a nekoncentrovali se v prodejně.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval podle antidiskriminačního zákona.

15. Podle § 2 odst. 2 antidiskriminačního zákona je diskriminace přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.

16. Podle § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona se přímou diskriminací rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

17. Podle § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona se nepřímou diskriminací rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

18. Podle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona se nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.

19. Podle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

20. Mezi účastníky řízení ve své podstatě nebyl sporný průběh událostí, v nichž žalobce spatřoval diskriminační jednání, sporná však byla právní stránka věci, tj. zda lze dané jednání žalované (resp. jejích zaměstnanců) vůči žalobci považovat za diskriminační ve smyslu antidiskriminačního zákona. Dle žalobce došlo k jeho diskriminaci konkrétně tím, že na rozdíl od osob, na něž dopadají výjimky ze shora uvedeného mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví, byl nucen v prodejně žalované nosit ochranu úst, přestože disponuje lékařskou zprávou o tom, že nošení ochrany úst je z důvodu jeho astmatu nevhodné. Uvedené jednání žalované ovšem nenaplňuje žádnou ze skutkových podstat diskriminace stanovených antidiskriminačním zákonem, a to z následujících důvodů.

21. V rozhodném období bylo na území České republiky účinné shora uvedené mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, které zavazovalo všechny osoby, které se na jejím území nacházely, povinností nosit respirátor či jinou ochranu úst (dle specifikací tam uvedených), tedy mimo jiné i v prodejně žalované. Mimořádné opatření stanovilo rovněž výjimky pro osoby, na něž se tato povinnost nevztahovala. Nebyla-li stanovena výjimka pro osoby s totožným zdravotním stavem, jako má žalobce, plyne z tohoto opatření, že i žalobce byl povinen tuto ochranu úst nosit stejně jako ostatní osoby ve srovnatelném postavení s žalobcem. Diskriminační jednání žalované nelze spatřovat v tom, že se chovala podle účinného mimořádného opatření a ve své provozovně toto opatření dodržovala a vyžadovala nošení ochrany po všech zákaznících, včetně žalobce. Nelze pochopitelně po žalované požadovat, aby si právně posuzovala dané mimořádné opatření a dle své úvahy zařazovala výjimky nad rámec výjimek v něm stanovených. Žalované a ostatně ani zdejšímu civilnímu soudu nepřísluší posuzovat platnost a obsah daného mimořádného opatření, tedy ani to, zda pro žalobce a osoby ve srovnatelném postavení měla či neměla být v mimořádném opatření stanovena výjimka. Pokud se žalobce cítí poškozen absencí výjimky, nevylučuje to jeho možnost domáhat se ochrany v jiném řízení.

22. Dále zdejší soud uvádí, že z průběhu jednání mezi žalobcem a žalovanou je zřejmé, že žalovaná předmětné opatření„ nevymáhala“, jak tvrdí žalobce, nýbrž je pouze dodržovala a řídila se jeho obsahem pod sankcí, která jí v opačném případě hrozila. Vymáhání, o němž hovoří žalobce a které skutečně náleží toliko veřejnoprávním subjektům, žalovaná v žádném případě neprováděla (ukládání pokut apod.). Žalobce v dané věci směšuje rovinu soukromého a veřejného práva a s jeho námitkami ohledně vymáhání opatření se soud neztotožnil. Z pohledu soukromého práva lze také uvést, že„ smluvní podmínky“ vstupu do provozovny byly vylepeny na vstupních dveřích, tudíž vstupem do vnitřních prostor zákazník tyto podmínky dobrovolně akceptoval. Nechtěl-li je akceptovat, do prodejny vstupovat nemusel. V rovině soukromého práva pak žalobce nemá právní nárok na to, aby s ním určitá osoba právně jednala, tj. v daném případě mu prodala zboží, pokud nesplňuje podmínky, které si žalovaná pro obchodování se zákazníky nastavila. Je pravdou, že tyto podmínky pochopitelně nesmí být diskriminační, o takový případ se ovšem v dané věci nejednalo. Podmínka ochrany dýchacích cest byla žalovanou stanovena pro všechny v souladu s opatřením ministerstva a byla přiměřeným omezením v zájmu ochrany zdraví ostatních zákazníků a zaměstnanců; v žádném případě se nejednalo o vytvoření překážek či podmínek, které by byly namířeny proti žalobci či jiné skupině lidí.

23. Pokud jde o poškozování zdraví nošením roušky, uvádí soud s odkazem na již výše zmíněné, že mu nepřísluší správnost opatření ministerstva vydaného v nouzovém stavu v tomto ohledu posuzovat. Lze v obecné rovině uvést, že je toto v současné době považováno za nutný nástroj k odvrácení horších následků. Není možné ovšem odhlédnout od skutečnosti, že v konkrétním případě se nejednalo o nošení ochranného prostředku, ale spíše o jeho nasazení uvnitř provozovny s pekárenským zbožím, čili na dobu v řádu několika minut, a to v zájmu ochrany zdraví ostatních osob uvnitř pekárny. Předmětné jednání se navíc odehrálo v březnu 2021, přičemž je notorietou, že v tuto dobu v České republice probíhala jedna z největších vln nákaz onemocněním covid-19 a tomu odpovídala přijímaná opatření. V kontextu této situace je zřejmé, že žalovaná měla obavu o zdraví svých zaměstnanců a zákazníků a stanovila v souladu s opatřením ministerstva povinnost nosit ochranu úst ve svých prostorách. Žalobcem prosazovaná nutnost ochrany jeho zdraví se tedy v daném případě dostala do konfliktu s ochranou zdraví ostatních osob, přičemž ochranu zdraví žalobce nelze stavět nad ochranu zdraví jiných.

24. Nad rámec všeho uvedeného soud považuje za nutné zdůraznit, že – ačkoliv uplatňování soukromého práva je nezávislé na právu veřejném a obě tato odvětví ovládají odlišné zásady – nelze je vnímat jako dva vzájemně izolované celky. Pokud veřejné právo stanoví povinnost obecně závazným aktem (opatřením obecné povahy), nelze vyhovět soukromoprávním nárokům uplatňovaným na základě dodržování těchto opatření, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo dotčené opatření následně zrušeno, jako tomu bylo v tomto případě. Opačný výklad, který by otevřel prostor pro nesčetné množství sporů mezi soukromými subjekty„ kvůli“ či„ pro“ dodržování účinných mimořádných opatření, soud považuje za nepřijatelný: jednak by byla založena právní nejistota směrem do minulosti pro osoby, které je dodržovaly, jednak by napříště taková mimořádná opatření ztratila svůj smysl a podstatu.

25. Závěrem soud doplňuje, že shora uvedené platí bez ohledu na skutečnost, zda předmětné opatření bylo vydáno v souladu se zákony či nikoliv a bylo později zrušeno. Ke dni rozhodnutí zdejšího soudu trvala povinnost ochrany úst dle předmětného opatření a žalobce nespadal do žádné z výjimek. Jelikož k diskriminačnímu jednání ze strany žalované vůči žalobci nedošlo, bylo nadbytečné zabývat se tím, zda onen„ zásah“ trvá či nikoliv, nebyl-li soudem shledán diskriminačním. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Žalobce je tak povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, která sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 9 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne datum, účast na ústním jednání konaném dne datum) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši částka za každý úkon dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Žalované dále náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalované dle přiloženého osvědčení plátcem. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).