OSBN 6 C 100/2020-114

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou, ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částku ve výši částka, částku ve výši částka, částku ve výši částka, a částku ve výši částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr částka. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku částka v pravidelných 40 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne datum. Z důvodu neplnění smlouvy žalobkyně podala proti žalovanému žalobu o zaplacení plnění ze smlouvy. Na upomínky žalobkyně žalovaný nereagoval. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána na základě výpisů z veřejných databází a jeho výplatních pásek. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl zesplatněn a žalobkyni vznikl v souladu s předmětnou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši částka s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z neuhrazených dlužných splátek ve výši částka, uhrazení dluhu na účelně vynaložených nákladech za každou písemně odeslanou upomínku v částce částka, dluhu na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši částka a dluhu na smluvní pokutě ve výši částka, která představuje 0,1 % denně z částky částka od datum do datum.

2. Žalovaný se z ústního jednání omluvil ze zdravotních důvodů a souhlasil s jednáním ve věci v jeho nepřítomnosti. Zároveň uvedl, že dlužnou částku chce uhradit a požádal o stanovení splátkového kalendáře z důvodu ztráty zaměstnání a více závazků, které v současné době splácí.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci

(z výpisu z obchodního rejstříku a seznamu poskytovatelů spotřebitelských úvěrů). Žalovaný s žalobkyní dne datum podepsal listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši částka, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka; pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené částky (ze smlouvy o úvěru, ze sazebníku, obchodních podmínek, z formuláře pro standardní informace o úvěru). Částku částka žalobkyně žalovanému poskytla tak, že částka převedla zprostředkovateli úvěru a částka této částky žalovanému (z výpisů z účtu). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu, která zůstala neuhrazena (z upomínky a podacího archu). Žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku (z upomínky a podacího lístku). Žalovaný žalobkyni nehradil a dluží tak částku částka (z bonity smlouvy).

4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že před uzavřením smlouvy pobíral mzdu ve výši cca částka, příjmy za domácnost ve výši částka, jeho výdaje jsou částka a další běžné měsíční výdaje jsou částka, které nebyly nijak doloženy. Je ženatý, živí dvě osoby v domácnosti, životní minimum žalovaného činí částka a nezabavitelná částka žalovaného je v částce částka (z výplatních lístků a posouzení smlouvy), nevlastnil žádnou nemovitost (z informace o parcele), neprocházel insolvenčním rejstříkem ani centrální evidencí exekucí (z příslušných výpisů). Žalovaný dále prohlásil, že nemá žádné další závazky (z čestného prohlášení). Ohledně výdajů žalovaného soud nezjistil nic, pouze z posouzení smlouvy vyplynulo, že tyto měly činit částka měsíčně, event. částka (životní minimum). Žalovaný má účet vedený u právnická osoba

(z potvrzení o vedení účtu). V srpnu 2019 měl žalovaný na účtu částka, přičemž částka částka mu byla z účtu odepsána (z výpisu z běžného účtu).

5. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nedostatečného prověření jeho výdajů (z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací). Proti rozsudku podala žalobkyně řádně a včas odvolání (z odvolání ze dne datum). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud druhého stupně zrušil rozsudek prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení (z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací).

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

11. Na základě shora uvedeného a také na základě rozhodnutí soudu druhého stupně, jejímž rozhodnutím a názorem je soud prvního stupně vázán, soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně prověřena tak, že žalobkyně vyžádala potřebné listiny k tomu, aby úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila a vyhodnotila jeho možnosti ke splácení poskytnutého úvěru, přičemž vycházela z jeho příjmů, které byly vyhodnoceny jako dostatečné a ve srovnání s jeho výdaji bylo správně posouzeno, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr hradit ve sjednaných splátkách řádně a včas. Žalobkyně měla k dispozici dostatečné podklady týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to především doklady o jeho příjmu, z nichž zjistila, že v měsíci červenci 2019 byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši částka a v měsíci srpnu 2019 mzda ve výši částka. Žalovaný tím prokázal, že jeho čisté měsíční příjmy přesahují průměrně částku částka a za této situace žádal o poskytnutí úvěru ve výši částka s měsíční splátkou částka. Z čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že jeho náklady na bydlení činí měsíčně částka a další pravidelné běžné měsíční výdaje částka, které však nebyly doloženy. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vzala v úvahu i životní minimum zákazníka ve výši částka s tím, že nezabavitelná částka zákazníka, včetně vyživovaných osob, činí částka. Žalovaný pak v době poskytnutí úvěru nebyl veden v registru exekucí a měl účet vedený u právnická osoba Žalovaný doložil i výpis z účtu u právnická osoba, na který mu v měsíci srpnu 2019 bylo připsáno částka. V uvedeném výpisu z účtu jsou uváděny i výdaje žalovaného, které sice dosáhly částky částka, ovšem z výpisu je zřejmé, že výdaje, který žalovaný hradil, nejsou výdaji nutnými, které by měly být zohledněny při poskytování úvěru společností poskytující úvěr. Při zohlednění obvyklých běžných výdajů (do částka) lze dospět k závěru, že poskytnutí úvěru v částce částka s měsíčními splátkami částka je možno považovat za zcela odpovídající a žalobkyně splnila svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s obvyklou odbornou péčí. Žalobkyně tak splnila svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

12. Vzhledem k tomu, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená platná smlouva o úvěru, vznikl tak žalobkyni nárok na zaplacení žalované dlužné částky, přičemž soud žalobkyni zároveň přiznal i uvedené příslušenství žalované pohledávky jistiny vyplývající ze smlouvy a ze zákona. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen hradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalovaného, který přišel o zaměstnání v důsledku pandemie covid-19 a který má zároveň více závazků, které se snaží postupně splácet.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení zahrnují řízení před soudem prvního stupně i řízení před odvolacím soudem a byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., v platném znění, a představují odměnu za tři úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba), a odměnu za jeden úkon právní služby po částka podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky (odvolání ze dne datum), náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po částka, celkem částka, podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce částka. Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši částka a uhrazený soudní poplatek za odvolací řízení ve výši částka, celkem ve výši částka Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů částku částka. Soud zohlednil i v tomto případě finanční situaci žalovaného a uložil povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek, podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).