OSBN 12 C 158/2022-93

název soudu rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa žalobkyně, žalovaného a žalované ⟪LB:lb_010⟫ oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná 1. je povinna vyklidit budovu adresa, postavenou na pozemku parc. č. stavební číslo a pozemku parc. č. stavební číslo, dále pozemek parc. č. stavební číslo, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo vše zapsáno na list vlastnictví pro územní celek, katastrální uzemí, u stát. instituce, stát. instituce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno, advokátky sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaných, aby vyklidili budovu adresa postavenou na pozemku parc. č. st. číslo a parc. č. st. číslo, dále pozemek parc. č st. číslo, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo vše zapsáno na list vlastnictví pro územní celek, katastrální uzemí, u stát. instituce, stát. instituce (dále jen„ Nemovitost“). Uvedla, že Nemovitost (s výjimkou pozemku parc. číslo) je ve spoluvlastnictví žalobkyně a pana jméno příjmení, narozeného datum s tím, že každý z nich je vlastníkem podílu o velikosti ideální ½. Žalobkyně dále uvedla, že s panem příjmení byli manželé, po rozvodu manželství měla žalobkyně zájem řešit nejen vypořádání společného jmění manželů, ale i spoluvlastnictví předmětné Nemovitosti. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že ani ona, ani pan příjmení jméno neužívají, Nemovitost je v současné době užívána žalovanými, a to na základě dohody s panem příjmení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s užíváním Nemovitosti žalovanými nesouhlasí a žalovaní nemají ani s žalobkyní, ani s panem příjmení uzavřenu žádnou písemnou nájemní smlouvu, navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni Nemovitost vyklidit. Žalobkyně žalované písemně vyzvala k vyklizení předmětné Nemovitosti, ti ji však dosud nevyklidili a i nadále ji užívají. Na podporu svého tvrzení, že žalovaní věděli o tom, že žalobkyně nesouhlasí s tím, aby žalovaní příjmení užívali, žalobkyně poukázala na soudní spor vedený zdejším soudem pod spisovou značkou spisová značka, v němž se domáhala po žalovaných zaplacení částky částka představující nárok žalobkyně vůči žalovaným z titulu jejich užívání Nemovitosti.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a poukazovali na skutečnost, že Nemovitost užívají na základě dohody s panem příjmení, kterému také za užívání Nemovitosti řádně hradí nájemné. Co se týče žalobkyně, tvrdili, že žalobkyně o tom, že Nemovitost užívají, věděla, a domnívali se proto (byli o tom ujišťováni panem příjmení), že s užíváním Nemovitosti žalovanými souhlasí. Co se týče nájemní smlouvy, uvedli, že smlouva sice nebyla uzavřena v písemné podobě, ale případné neplatnosti by se mohli dovolat pouze oni jakožto nájemci, nikoli pronajímatel, a to navíc jen do doby, než začne být smlouva plněna.

3. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného stát. instituce, stát. instituce, bylo zjištěno, že žalobkyně a pan jméno příjmení jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa – rodinný dům, pozemku parc. číslo zahrada a pozemku parc. číslo – ostatní plocha, vše zapsáno na list vlastnictví pro územní celek a katastrální uzemí.

5. Dle kopií SMS komunikace probíhala v období března roku 2021 mezi žalobkyní a panem příjmení komunikace, ze které je zřejmé, že žalobkyně nesouhlasí s tím, aby žalovaní příjmení užívali a dále že bylo snahou pana příjmení, aby byla mezi ním a žalobkyní jakožto spoluvlastníky Nemovitosti a žalovanými uzavřena nájemní smlouva, na základě které by bylo užívání Nemovitostí žalovanými smluvně upraveno.

6. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalované, aby Nemovitost vyklidili. Výzva byla 1. žalované doručena na adresu adresa adresu obec a číslo dne datum a 2. žalovanému dne datum.

7. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zjištěno, že žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaných zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo užíváním Nemovitosti žalovanými bez jejího souhlasu, tedy bez platného právního důvodu. Uvedeným rozsudkem byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaných s tím, že podle ustálené judikatury je žalobkyně oprávněna požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze po druhém spoluvlastníkovi v rozsahu, v němž svůj spoluvlastnický podíl nadužíval. Z důvodu podání odvolání žalobkyní rozsudek dosud nenabyl právní moci.

8. Žalobkyně dále jako důkaz navrhla protokol z jednání před odvolacím soudem ve věci vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, kde pan příjmení ve své svědecké výpovědi uvedl, že s žalobkyní skutečnost, že Nemovitost bude pronajímat, neřešil, žalovaní však o tom, že Nemovitost je ve spoluvlastnictví, věděli.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu. Žalobkyně a pan jméno příjmení jsou spoluvlastníky Nemovitosti (s výjimkou pozemku parc. č. st. číslo), a to každý podílem ve výši ½ (z výpisu z katastru nemovitostí). Nemovitost v současnosti užívají žalovaní, a to na základě ústní dohody s panem příjmení. Žalobkyně s užíváním Nemovitosti žalovanými nesouhlasí a vyzvala je proto, aby Nemovitost vyklidili (z výzvy ze dne datum, včetně dokladu o doručení). Žalobkyně se zároveň ještě před podáním žaloby na vyklizení nemovitosti domáhala po žalovaných žalobou zaplacení částky částka z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaní užívají Nemovitost bez právního důvodu. Žaloba žalobkyně byla zamítnuta (z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaných), žalobkyně však proti rozsudku podala odvolání a rozsudek proto dosud nenabyl právní moci (z rozsudku název soudu, č.j. číslo jednací).

10. Žalovaní byli podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) poučeni o povinnosti doplnit tvrzení o tom, z jakých konkrétních skutečností dovozují své oprávnění příjmení užívat, pokud tvrdí existenci nájemní smlouvy, pak doplnit tvrzení o tom, s kým, kdy, jakou formou a s jakým konkrétním obsahem taková smlouva byla uzavřena, dále jsou povinni tvrdit skutečnosti o tom, zda, kdy a kým, s jakým konkrétním obsahem před počátkem užívání nemovitosti nebo v průběhu užívání nemovitostí došlo k dohodě spoluvlastníků nemovitostí o tomto způsobu jejího využití, tedy tvrdit skutečnosti, ze kterých vyplývá, že jsou na základě dohody spoluvlastníků nemovitostí žalovaní oprávněni tuto nemovitost užívat.

11. Na uvedené poučení žalovaní reagovali tvrzením, že své právo Nemovitost užívat dovozují z jednání s panem příjmení, resp. z nájemní smlouvy, kterou s ním uzavřeli v ústní podobě a dále z tvrzení pana příjmení, který jim sdělil, že žalobkyně o ujednaném ví a že s ní tedy nemusí nijak jednat. K prokázání svého tvrzení navrhli jako důkaz provedení výslechu svědka jméno příjmení.

12. Soud v souladu s návrhem žalovaných provedl důkaz svědeckou výpovědí pana jméno příjmení, bývalého manžela žalobkyně a spoluvlastníka Nemovitosti. Svědek uvedl, že Nemovitost přenechal do užívání 1. žalované na základě ústní dohody, písemná dohoda uzavřena nebyla. Žalobkyně u jednání s 1. žalovanou nebyla, o užívání Nemovitosti 1. žalovanou se dozvěděla až v září nebo říjnu roku 2019 od sousedů. Svědek žalobkyni o užívání Nemovitosti 1. žalovanou neinformoval. S žalobkyní se pokoušel následně jednat o uzavření nájemní smlouvy, k dohodě však nedošlo. S žalobkyní se nejprve snažili o majetkové vypořádání s tím, že to vypadalo, že Nemovitost připadne do výlučného vlastnictví svědka, který žalobkyni vyplatí, následně však žalobkyně svůj postoj změnila, chce si svůj podíl ponechat a Nemovitost pronajímat.

13. Při právním posouzení skutkového stavu soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

14. Podle § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

15. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

16. Podle § 1121 o. z. je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem svého podílu.

17. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

18. Podle § 1116 odst. 1 o. z. se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

19. Podle § číslo odst. 1 o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou svých hlasů.

20. Podle § 1760 o. z. skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 26 Cdo 26/2009I když byt v obytném domě odpovídá svou velikostí ideálnímu podílu podílového spoluvlastníka, nemůže podílový spoluvlastník uzavřít sám platně nájemní smlouvu ohledně takového bytu.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka vyplývá, že pouhý souhlas některých ze spoluvlastníků s tím, aby společnou věc užívala třetí osoba, nečiní toto užívání oprávněným zásahem do výkonu (spolu) vlastnických práv spoluvlastníka, který s tím nesouhlasil.

23. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ze svědecké výpovědi pana příjmení jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně o pronajmutí Nemovitosti žalovaným nevěděla, pronájem s ní nebyl žádným způsobem řešen a dozvěděla se o něm až v době, kdy již žalovaní příjmení užívali. Žalobkyně přitom dala jednoznačně najevo, ať již v průběhu soudního řízení nebo během SMS korespondence s panem příjmení, že s užíváním Nemovitosti žalovanými nesouhlasí. Žalovaní neprokázali, že by disponovali právním titulem k užívání Nemovitosti, žádná nájemní smlouva nebyla v písemné podobě uzavřena a pokud tvrdili, že nájemní smlouvu uzavřeli s panem příjmení v ústní podobě, pak takovou nájemní smlouvu nelze s odkazem na výše citovanou judikaturu považovat za účinnou, neboť pan příjmení při jejím uzavření jednal bez souhlasu druhého spoluvlastníka. Ačkoliv každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci, při rozhodování je zásadní velikost spoluvlastnického podílu. Na právech a povinnostech souvisejících s nemovitostí se spoluvlastníci podílejí v míře, která je vyjádřena právě jejich spoluvlastnickým podílem. Vzhledem k tomu, že spoluvlastnické podíly žalobkyně a pana příjmení jsou shodné, nedisponuje žádný z nich většinou hlasů a při rozhodování o správě společné věci proto musí oba spoluvlastníci rozhodovat společně. Podílové spoluvlastnictví neznamená, že by každý ze spoluvlastníků disponoval určitou částí nemovitosti a že by tedy např. pan příjmení mohl pronajmout pouze svoji polovinu Nemovitosti, oba spoluvlastníci mají právo disponovat s celou Nemovitostí a pokud pan příjmení jméno pronajal Nemovitosti ve spoluvlastnictví bez souhlasu žalobkyně, své spoluvlastnické právo tzv. nadužíval. V průběhu řízení nebylo tvrzeno, že by mezi spoluvlastníky byla uzavřena dohoda o užívání Nemovitosti a v případě správy a užívání společné věci je proto třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona, kdy pouhý souhlas jednoho ze spoluvlastníků s tím, aby společnou věc užívala třetí osoba, nečiní toto užívání oprávněným zásahem do výkonu spoluvlastnických práv spoluvlastníka, který s tím nesouhlasil (v posuzovaném případě žalobkyně). Žalovaní byli navíc svědkem příjmení upozorněni na počátku, že Nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví jeho a jeho bývalé manželky, žalobkyně, přesto jednali pouze s pane příjmení a nezachovali tak potřebnou opatrnost a nelze tak ani dovozovat existenci jejich dobré víry, že jsou oprávněni Nemovitosti užívat. Užívané Nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí, kde jsou uvedeni oba spoluvlastníci i velikost jejich podílů, i proto lze uzavřít, že si žalovaní mohli snadno ověřit právní vztahy k nemovitosti. Za těchto okolností nemohli být v dobré víře, že je pan příjmení oprávněn jim sám Nemovitosti přenechat do užívání.

24. Žalovaní navíc, po poučení soudem v části týkající se dohody o tvrzeném nájmu Nemovitostí, nedoplnili svá tvrzení ohledně obsahu a okolností uzavření této dohody zcela v souladu s poučením soudu. Především nedoplnili tvrzení o datu uzavření smlouvy, a to nejen ve smyslu konkrétního dne, ale ani alespoň měsíce, ve kterém mělo k tvrzenému ústnímu uzavření nájemní smlouvy dojít, ani není zřejmé, jaká část z částky, kterou žalovaní panu příjmení za užívání Nemovitostí hradili (a která se ještě podle tvrzení žalovaných změnila), byla dohodnuta jakou nájemné, jaká část pak jako záloha na energie. Svou povinnost tvrzení tak beze zbytku neunesli, i z tohoto důvodu lze uzavřít, že nájemní smlouva jako titul k užívání Nemovitostí žalovaným nesvědčí.

25. Na základě všech uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaní užívají Nemovitost bez většinového souhlasu jejích spoluvlastníků, tedy užívají Nemovitost bez právního důvodu. Soud proto shledal žalobu důvodnou a žalovaným uložil povinnost Nemovitost vyklidit. Lhůta k vyklizení Nemovitosti byla žalovaným určena v obecné lhůtě 15 dní, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti neúspěšným žalovaným. Náklady řízení v tomto případě představuje uhrazený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta ve výši částka za 5 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) – příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x účast na jednání před soudem, přičemž odměna za 1 úkon činí podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu částku částka. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za uvedených 5 úkonů ve výši částka za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem částka. Žalobkyni dále náleží náhrada za cestovné za cestu právního zástupce z obec do obec na soudní jednání a zpět, tedy na každé jednání a zpět 100 km. Na obě jednání právní zástupkyně žalobkyně cestovala vozidlem značky Volvo L, registrační značka s průměrnou spotřebou dle technického průkazu vozidla 5,7l číslo km. Základní náhrada dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí přitom tj. částka km a průměrná cena pohonných hmot dle § 4 písm. c) znění vyhlášky účinném od 14. 5. 2022 částka. Cestovné za jednu cestu právní zástupkyně žalobkyně na soudní jednání činí tedy částka, za dvě cesty tedy celkem částka. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů za čas advokáta strávený cestou z obec do obec na soudní jednání a zpět v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, částka za každou i jen započatou půlhodinu, tzn. za vyúčtované 4 půlhodiny náhrada ve výši částka. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, k uvedeným nákladům je tedy proto třeba připočíst DPH ve výši 21 %, tj. částka a celkové náklady žalobkyně tedy činí zaokrouhleně na celé koruny částku částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).