OSBN 8 C 191/2022

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a od datum do zaplacení z částky částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum na žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právnická osoba poskytla žalované dne datum úvěr ve výši částka, a který se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne datum. Žalovaná úvěr ve výši částka čerpala, ve smluvené lhůtě ho však nesplatila. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhl žalobce, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalobce dále uvedl, že anonymizováno před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil schopnost žalované úvěr splácet, žalovanou lustroval ve veřejně dostupných databázích anonymizováno, příjmení, anonymizováno a anonymizováno. Nic bližšího ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce neuvedl, přičemž zároveň uvedl, že žádné další důkazy k otázce úvěruschopnosti žalované nenavrhuje.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela smlouvu o úvěru ve formě zápůjčky, na základě které se anonymizováno zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši částka nejpozději dne datum (ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem dne datum (z potvrzení o platbě), avšak ve smluvené době splatnosti nebyl uhrazen. Dle tvrzení žalobce neuhradila žalovaná ničeho. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne datum a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2390 o. z., se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že tuto zkoumal, nicméně neuvádí jakým způsobem a ke svému tvrzení nedokládá žádné důkazy. Pouhé tvrzení, že žalobce provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech, aniž by toto tvrzení bylo jakkoli doloženo, není dostačující. Vzhledem k tomu, že se však žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. Nadto sám žalobce v žalobě uvádí, že dalších důkazních návrhů k prokázání úvěruschopnosti žalované nemá.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

19. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobci jako právnímu nástupci věřitele vydat a vzhledem k tomu, že žalovaná na tuto částku žalobci dosud ničeho neuhradila, rozhodl soud tak, že je povinna ji žalobci uhradit. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, který má oporu v neplatné smlouvě, soud žalobu zamítl, stejně jako v rozsahu úroků z prodlení, které nemohly být pro absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl srovnatelný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).