OSBN 6 C 292/2023-155

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B c) nezl. Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce C ⟪LB:lb_003⟫ d) nezl. Jméno žalobce D, narozená Datum narození žalobce D ⟪LB:lb_004⟫ e) nezl. Jméno žalobce E, narozená Datum narození žalobce D všichni bytem Adresa žalobce E ⟪LB:lb_005⟫ všichni zastoupeni Jméno žalobce F ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalobce F ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_011⟫ o určení neoprávněnosti výpovědi

I. Žaloba na určení, že výpověď žalovaného ze dne datum je neoprávněná, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení proti žalobkyním c), d), e) nepřiznává.

1. Žalobou ze dne datum se žalobci proti žalovanému domáhali určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne datum. Uvedli, že obývají byt č. hodnota v bytovém domě č. p. 1667, který je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno na adrese adresa, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného (dále jen „byt“). Původním nájemcem bytu byl pan právnická osoba, nar. datum, zemř. datum (dále jen „původní nájemce“), který byl otcem žalobce a), tchánem žalobkyně b) a dědečkem žalobkyň c), d), e). Nájemní vztah mezi původním nájemcem a žalovaným byl založen rozhodnutím o přidělení bytu vydaným Městským národním výborem ze dne datum, byt mu byl předán na základě zápisu o dohodě o odevzdání bytu ze dne datum. Původní nájemce v bytě bydlel více než 45 let společně s rodinou, žalobce a) v bytě vyrůstal, žalobkyně b) se přistěhovala v roce Anonymizováno, žalobkyně c), d), e) v bytě žijí od narození. Žalobci a) byla dne datum doručena výpověď z nájmu bytu datovaná dnem datum (dále také jen „výpověď“), a to z důvodu ustanovení § 2283 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobci uvedli, že výpověď je opožděná, jelikož ze strany žalovaného nebyla dodržena tříměsíční lhůta pro výpověď ve smyslu § 2283 odst. 1 o.z. Všechny skutečnosti předvídané v uvedeném ustanovení se žalovaný dozvěděl již neformálně v květnu Anonymizováno, nejpozději pak v písemné žádosti o přechod nájmu ze dne datum, tzn. lhůta uplynula nejpozději dnem datum. Informace poskytnuté notářkou tituly před jménem jméno FO ze dne datum nemohly založit běh předmětné lhůty, jelikož toto její sdělení se nijak neliší od informací poskytnutých v žádosti o přechod nájmu ze dne datum, ve které byl žalovaný informován o smrti původního nájemce. Pokud by byla připuštěna argumentace žalovaného, že pro počátek běhu lhůty podle § 2283 odst. 1 o.z. musí být splněny všechny podmínky kumulativně a nesporně, muselo by být tedy nejprve rozhodnuto o určení, zda došlo k přechodu nájmu bytu dle § 2279 o.z. či nikoliv, jelikož tato skutečnost je mezi stranami sporná. Z uvedeného pohledu je tudíž výpověď předčasná. Dále uvedli, že žalovaný by též musel nájem vypovědět i druhému z dědiců po původním nájemci, což se nikdy nestalo. Výpověď je tedy vadná nejen pro opožděnost či předčasnost, ale i pro nerespektování právního společenství obou dědiců.

2. Dále žalobci uvedli, že považují výpověď za neplatnou pro nenaplnění uvedeného výpovědního důvodu, jelikož po smrti původního nájemce došlo k přechodu práv a povinností z nájmu na členy jeho domácnosti ve smyslu § 2279 odst. 1 o.z., tj. společně a nerozdílně na žalobce a) a c), d), e) podle § 2279 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2280 o.z. Původní nájemce byl v době smrti závislý na péči žalobce a), tudíž prokazatelně s žalobci žil ve společné domácnosti s tím, že společně uhrazovali svoje potřeby. Ohledně neexistence vlastního bytu žalobci uvedli, že žalobce a) vlastní rodinný dům č. p. Anonymizováno v Anonymizováno, který mu byl darován jeho matkou. Dům ovšem z důvodu absence zdroje pitné vody není vhodný k trvalému bydlení s nezletilými dětmi, jelikož v lokalitě není vodovod a studna je provedena nesprávným vrtem, tudíž je pravidelně znečišťována. Řešením je toliko nový vrt, který lze zrealizovat nejdříve ve lhůtě 6 až 12 měsíců za vynaložení investice ve výši Anonymizováno – částka, což po rodině s malými dětmi nelze spravedlivě požadovat. Pokud by nedošlo k přechodu na uvedené žalobce, tak došlo k přechodu nájmu na žalobkyni b) podle 2279 odst. 1 o.z., která nemá žádný vlastní byt. Závěry žalovaného, že z vlastnictví žalobce a) k rodinnému domu lze dovodit, že celá rodina má vlastní byt, je nesprávný, jelikož z vlastnického práva žalobce a) nelze dovodit jakýkoliv užívací právní titul žalobkyně b) jako jeho manželky, neboť § 744 o.z. o právu bydlení na danou situaci nedopadá. Uvedli také, že byt pro ně má zásadní emocionální a praktický význam a je nepostradatelnou součástí jejich života, který vedou v místní komunitě. Setrvání v bytě, který disponuje snadnou dostupností k občanské vybavenosti města adresa, je v nelepším zájmu dětí.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že dne datum se ze sdělení notářky tituly před jménem jméno FO, pověřené k projednání pozůstalosti po původním nájemci, dozvěděl, kdo je jeho dědicem. Výpověď tedy byla učiněna včas a řádně. Ze sdělení žalobce a) (z žádosti o přechod nájmu ze dne datum) se žalovaný dozvěděl pouze to, že v daném případě nedošlo k přechodu nájmu, neboť žalobce a) vlastní nemovitost. Z této žádosti nevyplývá, kdo je nájemcovým dědicem (natož aby žádost v tomto ohledu byla hodnověrně doložena), tuto skutečnost žalovaný zjistil až z uvedeného sdělení notářky. Výpověď z nájmu následně žalovaný zaslal oběma dědicům v souladu s § 2283 o.z. Žalovaný považoval též za sporné, že žalobci s původním nájemcem ke dni jeho smrti tvořili společnou domácnost v bytě o dispozici 3+1. Zejména však poukazoval na skutečnost, že žalobce a) vlastní rodinný dům č. p. 6 v Choraticích. Situace ohledně zdroje pitné vody je zjevně řešitelná, avšak žalobci se jí nezabývají a záměrně ji neřeší s cílem omezit výkon vlastnického práva žalovaného k bytu. Judikatura je ustálená v tom smyslu, že způsobilost založit trvalé bydlení je dána objektivními znaky právního titulu zakládajícího právo na bydlení trvalé povahy, nikoliv subjektivní vůlí toho, komu svědčí. Žalobce vlastní velký rodinný dům se zahradou nedalo Anonymizováno. Je na žalobcích, aby vyvinuli potřebnou iniciativu. Nadto o výpovědi z nájmu vědí již od října Anonymizováno a byt obývají déle než rok neoprávněně, takže na ně nejsou kladeny nepřiměřené nároky ohledně opatření ve vztahu k zajištění zdroje pitné vody. Z detailu stavebního objektu vyplývá, že dům je připojen na vodovod. Odmítl právní konstrukci žalobců o extenzivní interpretaci přechodu nájmu na další žalobce b) až e), nepřešel-li by nájem z důvodu vlastnictví domu na žalobce a). Stejně tak odmítl argumentaci ohledně předčasnosti výpovědi, jelikož nebylo nesporné, zda nájem přešel. Bez výpovědi by totiž nebylo možné vést spor o to, zda nájem přešel, tudíž výpověď musí vždy předcházet sporu, přičemž soud si přechod nájmu posoudí jako předběžnou otázku pro posouzení oprávněnosti výpovědi. právnická osoba rámci zjišťování skutkového stavu vzal soud za svá skutková zjištění tato nesporná tvrzení účastníků: Původním nájemcem bytu byl právnická osoba, zemřelý dne datum. Žalobci požádali žalovaného o přechod nájmu bytu dne datum. Žalovaný zaslal žalobci a) výpověď, která mu byla doručena datum. Žalobce a) vlastní rodinný dům č.p. Anonymizováno, který je součástí pozemku p. č. st. Anonymizováno v k. ú. a obci adresa.

5. Dále soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění (resp. doplnil výše uvedená nesporná tvrzení): Vlastníkem bytu je žalovaný (z výpisu z katastru nemovitostí). Byt byl předán do užívání původnímu nájemci dne datum na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne datum (ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne datum). Dne datum žalobci žalovanému doručili písemnou žádost o přechod nájmu bytu, v níž uvedli, že původní nájemce zemřel dne datum a že žalobce a) jako člen domácnosti původního nájemce a jeho potomek má přednostní právo, aby na něj přešla práva a povinnosti z nájmu; žalobce a) uvedl, že v roce Anonymizováno darováním obdržel rodinný dům v Anonymizováno č.p. Anonymizováno, tudíž patrně nesplňuje podmínku pro přechod nájmu. Doplnil, že v domě nikdy nebydlel, v bytě bydlí od narození. Žalobkyně c), d) a e) odkázaly na své přednostní právo na přechod nájmu s tím, že nemají vlastní byt. Žalobkyně b) uvedla, v bytě žije od roku Anonymizováno, nemá vlastní byt a že si je vědoma přednostního práva pro přechod nájmu (z žádosti o přechod nájmu bytu doručené žalovanému dle razítka dne datum).

6. Žalovaný dne datum obdržel sdělení notářky tituly před jménem jméno FO jako soudní komisařky pověřené úkony v řízení o pozůstalosti o tom, že po původním nájemci přicházejí do úvahy jako dědici dva synové, a sice žalobce a) a právnická osoba, narozený datum, bytem adresa (ze sdělení notářky ze dne datum).

7. Dne datum byla žalobci a) doručena výpověď z nájmu bytu datovaná dnem datum s tím, že nesplňuje podmínky pro přechod nájmu podle § 2279 odst. 1 o.z., jelikož vlastní jinou nemovitost; ze stejného důvodu nepřešel nájem ani na jeho nezletilé děti, jelikož tyto mají právo bydlet se svým rodičem. Žalovaný vypověděl nájem s odkazem na § 2283 odst. 1 o.z. s tím, že se dne datum dozvěděl informaci, že původní nájemce zemřel a že žalobce a) je pravděpodobným dědicem ze zákona. Žalobce a) byl ve výpovědi poučen podle § 2286 o.z. o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne jejího doručení přezkoumání její oprávněnosti soudem (z výpovědi z nájmu bytu ze dne datum, z doručenky). Současně žalovaný zaslal výpověď téhož data doporučenou zásilkou též druhému z dědiců právnická osoba na adresu dle sdělení notářky, na této adrese byla písemnost připravena k vyzvednutí od datum, jelikož si ji adresát nevyzvedl, vrátila se žalovanému (z výpovědi adresované právnická osoba, z doručenky).

8. Žalobce a) vlastní rodinný dům na adrese v Anonymizováno (z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. hodnota). O kvalitě domu jako takového v řízení nevyvstala pochybnost (viz též fotografie domu), žalobci namítali toliko absenci kvalitního zdroje pitné vody. Soud v této souvislosti zjistil z protokolu o zkoušce pitné vody, že rozborem vzorku zdroje pitné vody odebraného dne datum byla zjištěna přítomnost Anonymizováno coli, koliformní bakterie (z protokolu o zkoušce č. č. účtu); při rozboru vzorku odebraného dne datum žádné potíže s vodou zjištěny nebyly (z protokolu o zkoušce č. č. účtu). Žalobkyně b) kontaktovala v tomto ohledu v návaznosti na doručení výpovědi emailem pracovníky žalovaného s tím, že dům z důvodu nedostatečného zdroje pitné vody nesplňuje podmínky pro rodinu s dětmi a doplnila tak žádost o přechod nájmu z důvodu, že byt, který žalobce a) vlastní, není způsobilý pro jejich rodinu. Ke zprávě připojila též protokoly o zkoušce pitné vody, lékařské zprávy nezletilých, územní rozhodnutí a oznámení o zahájení vodoprávního řízení ohledně studny. Email zaslala ze své pracovní adresy jako personální ředitelka společnosti právnická osoba. (z předmětné e-mailové zprávy ze dne datum, vč. příloh).

9. Dále soud zjistil, že dle hydrogeologa je vrt studny, která je zdrojem pitné vody do dotčené nemovitosti, proveden nesprávně a vhodným řešením se jeví realizace nového vrtu v jiné části zahrady v souladu s normami tak, aby byla zajištěna správná funkce a ochrana jímacího objektu. Novou vrtanou studnu lze realizovat nejdříve za 6 měsíců, nicméně vzhledem k obsazenosti kapacit odborných pracovníků je nutné počítat spíše s délkou realizace až po kolaudaci min. 1 rok. Náklady se budou pohybovat v rozmezí Anonymizováno – částka (z prohlášení hydrogeologa z listopadu Anonymizováno). Z detailu objektu domu č.p. Anonymizováno sice vyplývá, že objekt je připojen na vodovod, avšak soud zjistil, že ve skutečnosti v obci adresa není vodovodní přípojka, jediným zdrojem vody v obci je soukromá studna nebo soukromý vrt, který si každý zhotovuje na své náklady (z čestného prohlášení starosty obce adresa ze dne datum);

10. Skutečnost, že žalobci využívají občanskou vybavenost adresa (zejména též místní podezřelý výraz zařízení) v souvislosti s péčí o děti vyplývá z předložených lékařských zpráv o ošetření nezletilých žalobkyň; žádná další rozhodující skutková zjištění soud z těchto zpráv neučinil.

11. Dále soud zjistil, že původní nájemce byl v době své smrti podezřelý výraz a žil společně s žalobci v bytě (z výpovědi svědkyně jméno FO); nedoplatek za služby za rok Anonymizováno ve výši částka a předpis SIPO za duben Anonymizováno hradil žalobce a) ze svého účtu [z vyúčtování služeb za rok Anonymizováno, z platebního dokladu SIPO duben Anonymizováno a z výpisu z účtu žalobce a)]. Žalobce a) v bytě bydlí – nyní již se svou rodinou - od svého narození a narodily se zde i jeho děti, tj. žalobkyně c), d), e) (z výpovědi svědků jméno FO a jméno FO). Svědkové Anonymizováno a jméno FO dále vypověděli, že jméno FO byli a jsou jejich sousedé, „mladší“ i „starší“ jméno FO v domě běžně potkávali a měli za to, že všichni v bytě bydlí, podrobnosti nezjišťovali a neměli důvod se na nic dotazovat. Svědkyně jméno FO život v bytě popsala tak, že po odchodu paní jméno FO starší do důchodu se prarodiče odstěhovali do nějakého domečku, nevěděla, jak dlouho či jakou část roku tam byli či nebyli, vídala je s „mladými“ a v bytě nadále a často; věděla, že mladší jméno FO jezdili na chalupu za staršími. Měla za to, že starší jméno FO se na chalupu odstěhovali.

12. Na základě provedeného dokazování soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že původní nájemce získal k dočasnému užívání byt v roce Anonymizováno, žalobce a) v tomto bytě žije od narození, aktuálně též s celou svojí rodinou [s žalobkyněmi b) až e)]. Po určitou dobu původní nájemce s manželkou [rodiče žalobce a)] byt neobývali, bydleli jinde a ponechali jej k užívání žalobci a) a jeho rodině. Ke konci života byl původní nájemce podezřelý výraz, do bytu se vrátil a žil zde se všemi žalobci. Po jeho smrti žalobce a) informoval žalovaného o jeho úmrtí a dále žalovanému sdělil, že nájem zřejmě na jeho osobu nepřešel, jelikož má vlastní byt, vlastní byt ovšem nemají žalobkyně b) až e), které rovněž žily s původním nájemcem v domácnosti v době jeho smrti. Dne datum se žalovaný od tituly před jménem jméno FO pověřené k projednání pozůstalosti po původním nájemci dozvěděl, kdo je dědicem původního nájemce. V návaznosti na uvedené žalovaný zaslal výpověď ze dne datum žalobci a) a jeho bratrovi právnická osoba jakožto dědicům po původním nájemci. Výpověď byla žalobci a) doručena dne datum a právnická osoba si ji nevyzvedl. Žalobce a) vlastní nemovitost – rodinný dům v obci adresa, která nemá vodovod a v níž jsou obyvatelé závislí na vlastních studnách. Současný vrt není proveden řádně a studna bývá znečišťována. Řešením je zřejmě nový vrt v jiném místě s náklady Anonymizováno – částka a časovou investicí v řádu 6 až 12 měsíců.

13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval následující ustanovení o.z. Podle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle § 2279 odst. 1 o.z. zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. Podle odstavce 2 nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti let. Stejně tak to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, nedosáhla ke dni přechodu nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak. Podle odstavce 3 splňuje-li více členů nájemcovy domácnosti podmínky pro přechod nájmu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně.

15. Podle § 2280 o.z. je-li členem nájemcovy domácnosti nájemcův potomek, má přednostní právo, aby na něho přešla práva a povinnosti z nájmu. Je-li takových osob více, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně; každá z nich však může sama za sebe prohlásit, že v nájmu nechce pokračovat.

16. Podle § 2282 o.z. nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.

17. Podle § 2283 odst. 1 o.z. pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost.

18. Podle § 2286 odst. 1 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odstavce 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

19. Podle § 2290 o.z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

20. Podle § 744 je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

21. Podle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

22. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Úvodem soud podotýká, že mezi žalovaným a původním nájemcem existoval nájemní vztah, který ke dni datum vznikl transformací původního užívacího vztahu založeného rozhodnutím o přidělení bytu a zápisem o dohodě a odevzdání bytu podle §§ 154, 155, 871 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do datum. Naléhavý právní zájmem na určení neoprávněnosti výpovědi vyplývá z právního předpisu, nebylo proto potřebné jej v tomto řízení zkoumat (srov. § 2290 o.z.). Dvouměsíční lhůta k podání návrhu byla zachována [výpověď žalobci a) došla datum, žaloba byla podána datum]. Dále se soud zabýval platností a včasností (a také předčasností) výpovědi, jelikož žalobci namítali, že výpověď je vadná a opožděná, event. při připuštění argumentace žalovaného je předčasná. Dospěl však k závěru, že výpověď ze dne datum je platným právním jednáním, které obsahuje všechny zákonné náležitosti (včetně důvodu výpovědi, poučení o možnosti vznést proti ní námitky a podat návrh k soudu na přezkoumání její oprávněnosti). Žalovaný respektoval též právní společenství obou dědiců původního nájemce podle §§ 2282, 2283 odst. 1 o.z., jelikož výpověď byla zaslána i jeho druhému dědici (synovi) právnická osoba. O doručení výpovědi žalobci a) dne datum nebylo sporu. Pokud jde o doručení právnická osoba, odkazuje soud v tomto ohledu na argumentaci žalovaného o tom, že doručení nastalo v okamžiku, kdy se zásilka dostala do sféry jeho dispozice ve smyslu § 570 odst. 1 o.z.

24. Pokud jde o námitku opožděnosti výpovědi, uvádí soud, že i v tomto ohledu přisvědčil argumentaci žalovaného, jelikož výpověď ze dne datum byla včasná. Žalovaný nepochybil, postupoval-li tak, že dvouměsíční lhůtu k podání výpovědi počítal od datum, tj. ode dne, kdy obdržel sdělení notářky tituly před jménem jméno FO o tom, že původní nájemce zemřel a kdo je jeho dědicem. Soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného, že až tímto okamžikem žalovaný hodnověrným způsobem nabyl informaci o tom, kdo je dědicem původního nájemce a mohl následně postupovat podle § 2283 odst. 1 o.z. při ukončení nájemního vztahu. Není tedy pravdou, že se všechny informace dozvěděl již z žádosti žalobců o přechod nájmu, která mu byla doručena dne datum, neboť tato žádost neobsahovala vůbec sdělení (natož hodnověrné) o tom, kdo je dědicem původního nájemce. Sdělení, že žalobce a) byl jeho synem, sama o sobě neznamená, že žalobce a) je též dědicem původního nájemce. Nadto měl původní nájemce ještě dalšího syna, na nějž také nájem přešel ve smyslu výše uvedeného § 2282 o.z., vůči němuž žalovaný podle § 2283 odst. 1 učinil jednání spočívající ve výpovědi nájemního vztahu za účelem jeho ukončení (žalovaný tedy respektoval právní společenství obou dědiců, jak již zmíněno v bodě č. hodnota výše).

25. Předmětná výpověď není ani předčasná, neboť byla adresována dědicům původního nájemce ve smyslu § 2283 odst. 1 o.z., jelikož žalovaný měl důvodně za to, že nájem na žalobce a) nepřešel, neboť toto sám sdělil žalovanému žalobce a) v žádosti o přechod nájmu bytu ze dne datum [žalovaný současně konstatoval, že tím nepřešel ani na rodinu žalobce a), jak zdůvodnil ve své výpovědi]. Žalovaný tudíž uzavřel, že nájem přešel na dědice podle § 2282 o.z. a nájemní vztah vůči dědicům ukončil výpovědí bez uvedení důvodu podle § 2283 odst. 1 o.z. Jelikož by však aplikace ustanovení §§ 2282, 2283 odst. 1 o.z. byla vyloučena, pokud by skutečně došlo k přechodu nájmu (což by mělo za následek neoprávněnost takové výpovědi), posoudil si soud otázku přechodu nájmu podle § 2279 odst. 1 o.z. jako otázku předběžnou. Dospěl přitom k závěru, že k přechodu nájmu na žádného z žalobců nedošlo, k čemuž v podrobnostech uvádí následující.

26. Z provedeného dokazování soud zjistil, že všichni žalobci byli členy domácnosti původního nájemce ke dni jeho smrti, tudíž splňovali první podmínku pro přechod nájmu stanovenou v § 2279 odst. 1 o.z. V řízení bylo zejména svědeckými výpověďmi prokázáno, že původní nájemce byl před smrtí nemocen, potřeboval péči, žil s žalobci a žalobce a) se o něj staral a platil též výlohy související s bytem, jak vyplynulo z vyúčtování, SIPO a jejich úhrad. V této souvislosti navíc soud podotýká, že pro existenci domácnosti dle citovaného ustanovení se nerozumí nutně též existence spotřebního společenství (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka a zde uváděná judikatura k ust. § 709 zák. č. 40/1964 Sb., která je dle názoru soud aplikovatelná též v poměrech o.z.). Skutečnost, jak žalobci a rodiče žalobce a), tj. původní nájemce a jeho manželka, žili či nežili v bytě pohromadě před nemocí původního nájemce, pro účely tohoto řízení není rozhodná, byť má soud za to, že bylo prokázáno zejména spontánní výpovědí svědkyně jméno FO, že společně nežili, toliko se vzájemně hojně navštěvovali, že „starší“ jméno FO žili v „nějakém domečku“. Splněna ovšem nebyla druhá podmínka předvídaná § 2279 odst. 1 o.z. pro přechod nájmu bytu na žalobce, a sice absence vlastního bytu, jelikož žalobce a) vlastní nemovitost – rodinný dům v Anonymizováno, který je způsobilý naplňovat bytové potřeby všech žalobců a k němuž všem žalobcům náleží právní titul bydlení.

27. K předmětnému rodinnému domu (bytu) soud uvádí, že žalobci netvrdili žádné jeho závady či neobyvatelnost (stav domu zvenčí a jeho velikost dle fotografie odpovídá běžnému rodinnému domu, blíže se soud jeho stavem nezabýval), vyjma problému s pitnou vodou z důvodu znečišťování stávající studny a absence vodovodu v lokalitě. K tomu soud uvádí, že stav studny není překážkou obyvatelnosti domu. Je zjevné, že pro účely bydlení musí dům disponovat zdrojem pitné vody. Nelze však konstatovat, že předmětný rodinný dům je neobyvatelný, jelikož žalobci doposud nezjednali nápravu ohledně stávající studny, event. nevyvrtali studnu novou. To, že tak žalobci doposud z jakéhokoliv důvodu neučinili, nesouvisí s objektivním stavem domu, nýbrž se subjektivní kategorií – vůlí na straně žalobců, kteří se zjednat nápravu nesnaží. K uvedenému soud uvádí, že znečištění studny není překážkou bydlení. Pokud obec adresa nemá vodovod, je nutné učinit opatření k zajištění zdroje pitné vody na vlastní náklad, jak se podává z vyjádření dané obce předloženého žalobci a jak ostatně zřejmě učinili též ostatní obyvatelé obce (a jak také obyvatelé činí na mnoha jiných místech). Časová ani finanční investice do opravy studny, event. do zhotovení studny nové, pak není překážku, která by objektivně vylučovala rodinný dům z kategorie „vlastního bytu“, jak předvídá ustanovení § 2279 odst. 1 o.z. Navíc se z obsahu spisu podává, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou zcela kompetentní lidé, kteří si bezpochyby dovedou obstarat vlastní záležitosti [žalobce a) má vysokoškolské vzdělání, žalobkyně b) pracuje jako personální ředitelka, jak vyplynulo z jejího e-mailu adresovaného žalovanému]. Jakkoliv je jejich vztah k bytu s ohledem na okolnosti případu lidsky pochopitelný, nelze tyto mimoprávní argumenty v projednávané věci nijak zohlednit. Námitka, že vlastní byt se nachází mimo obec, v níž se nachází nájemní byt, byla již v minulosti odmítnuta i Nejvyšším soudem (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Lze též shodně jako žalovaný odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu o tom, že mít vlastní byt znamená disponovat takovým právním titulem, který zakládá právo na bydlení, jež podle své povahy slouží k trvalému (nikoli jen přechodnému) uspokojování potřeby bydlet. Způsobilost založit trvalé bydlení je dána objektivně znaky tohoto právního titulu, nikoli subjektivní vůlí toho, komu svědčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Takové podmínky dům žalobce a) v Anonymizováno splňuje. Navíc předmětné argumenty žalobců ohledně domu nejsou na místě ani z důvodu, že ustanovení § 2279 odst. 1 o.z. je v podstatné míře principiální a nikoho nenutí v dotčeném vlastním bytě bydlet, potažmo v daném případě opustit adresa. Nechtějí-li žalobci v domě v Anonymizováno bydlet, mohou s ním naložit jinak, nelze však v tomto ohledu znemožňovat či blokovat výkon plného vlastnického práva žalovaného. Je nasnadě, že posouzení věci by bylo uchopitelnější, šlo-li by o vlastnické právo soukromého vlastníka, ovšem i vlastnické právo žalovaného má ústavní obsah a pravidla žalovaného o přidělování bytů osobám, které nemají možnost jiného bydlení, jsou legitimní.

28. Vzhledem k tomu, že žalobce a) disponuje vlastním bytem, uzavřel soud, že na něj a na žalobkyně c), d), e) nepřešel nájem společně jako na potomky ve smyslu § 2279 odst. 1 ve spojení s § 2080 o.z. Nelze ani přisvědčit argumentaci, že nájem přešel na žalobkyně c), d), e) samostatně, jelikož tyto nemají vlastní byt. Má-li žalobce a) – jejich otec vlastní byt, mají právní titul k užívání tohoto bytu i žalobkyně c), d), e). Uvedené vyplývá z povinnosti rodičů starat se o děti do doby, dokud nejsou schopny živit se samy ve smyslu § 859 o.z. a pod pojem „živit se“ je třeba zahrnout i potřebu bydlení, jak vyložil Nejvyšší soud již ve své starší judikatuře (rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka), která odpovídá podstatě věci a je stále aktuální a Nejvyšší soud na ni ve svých rozhodnutích odkazuje (srov. např. rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Lze uzavřít, že žalobkyně c), d), e) disponují odpovídajícím vlastním titulem k bydlení ve smyslu § 2279 odst. 1 o.z., přičemž tento odpovídá jejich právu bydlet s žalobcem a), jenž je povinen jim bydlení dle výše citovaného ustanovení § 859 poskytnout.

29. Nelze ani přisvědčit eventuální argumentaci žalobců o tom, že pokud nájem nepřešel na žalobce a) a jeho potomky, pak přešel na žalobkyni b), jelikož tato nemá vlastní byt, a to v zásadě z obdobných důvodů jako u žalobkyň c), d), e). Judikatura již byla před účinností o.z. ustálena ohledně „vlastního bytu“ v tom smyslu, že se o něj jedná i tedy, disponuje-li osoba právním titulem bydlení odvozeným od rodinněprávního vztahu ke svému manželovi – vlastníku domu. Manžel – nevlastník má totiž za trvání manželství právo bydlet spolu se svým manželem v bytě, nacházejícím se ve vlastnictví (spoluvlastnictví) druhého manžela, a manžel – vlastník (spoluvlastník), má povinnost mu užívání tohoto bytu umožnit, neboť manželé jsou povinni žít spolu a mají též vzájemnou vyživovací povinnost (k tomu srov. zprávu uveřejněnou pod č. hodnota ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník Anonymizováno, str. Anonymizováno/, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka, z datum, sp. zn. spisová značka sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka). Uvedené závěry jsou ve své podstatě aplikovatelné i dle platné právní úpravy, která – pokud jde o manželství a soužití manželů – stojí na totožných východiscích. Nadto též právně zakotvuje právo bydlení druhého manžela, čímž uvedené principy promítá a postavení druhého manžela posiluje. Tím spíš má tedy žalobkyně b) jako manželka žalobce a) podle platné právní úpravy právo bydlet s žalobcem a) v jeho nemovitosti, kterou vlastní, a to ve smyslu ustanovení § 744 o.z. Předstíranou interpretaci žalobců ustanovení § 744 o.z. o tom, že žalobkyně b) aktuálně právo bydlení v domě v Anonymizováno nemá, jelikož se v něm nenachází společná domácnost, je proto nutné ve smyslu výše uvedeného odmítnout. Lze též zmínit, že uvedený závěr odpovídá rovněž smyslu a účelu ustanovení § 2279 odst. 1 o.z. o tom, že přechod nájmu svědčí tomu, kdo nemá právní titul k jinému bydlení. Uvedené zjevně na žalobkyni b) jako manželku žalobce a) nedopadá, jelikož žalobkyně b) má právo s manželem právnická osoba bydlet v domě Anonymizováno. Lze též uvést, že je otázkou, do jaké míry je relevantní zabývat se přechodem nájmu na žalobkyni b), neboť i kdyby na ni nájem přešel, zanikl by uplynutím dvou let od jeho přechodu, tj. v květnu Anonymizováno, kdy uplynou dva roky od smrti původního nájemce.

30. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že nájem smrtí původního nájemce nepřešel na žádného z žalobců podle § 2279 odst. 1 o.z., kteří v době smrti byli členy nájemcovy domácnosti, jelikož žádný z nich nesplňuje druhou z podmínek pro přechod nájmu, a sice absenci vlastního bytu, potažmo právního titulu k bydlení. Nájem proto přešel na dědice podle § 2282 o.z., vůči nimž žalovaný nájem ukončil řádnou výpovědí ze dne datum ve smyslu § 2283 odst. 1 o.z. Jelikož je předmětná výpověď oprávněná, soud žalobu zamítl.

31. Závěrem soud pro úplnost uvádí, že k podání žaloby na přezkoumání výpovědi dané žalobci a) podle výše citovaných ustanovení § 2282, 2283 odst. 1 o.z. nejsou žalobkyně b) až e) aktivně legitimovány, jelikož vůbec nejsou účastny daného hmotněprávního vztahu. Přechod nájmu na jejich osobu však soud posoudil jako otázku předběžnou, jak popsáno výše v bodě č. hodnota, neboť případný přechod by vylučoval aplikaci §§ 2283, 2283 odst. 1 o.z. a výpověď zaslaná dědicům by tudíž odporovala zákonným ustanovením a nebylo by možné učinit jiný závěr, než že je neoprávněná.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tak, že jejich náhradu přiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému, a to ve výši částka. Tuto částku uložil zaplatit žalobci a) a žalobkyni b), přičemž v tomto řízení nevystupují jako nerozluční společníci, soud jim proto neuložil povinnost společně a nerozdílně. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši částka za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, další vyjádření ze dne datum v reakci na vyjádření žalobců, účast na jednání dne datum a datum, vyjádření z datum v reakci na vyjádření žalobců v koncentrační lhůtě) ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu, dle něhož odměna za jeden úkon činí částku částka v návaznosti na tarifní hodnotu sporu částka ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu (v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi totiž nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, spisová značka). Soud žalovanému nepřiznal odměnu za jeho vyjádření v koncentrační lhůtě ze dne datum, neboť soudem nebyl poučen k doplnění tvrzení a důkazů a obsahem jeho vyjádření bylo toliko sdělení, že žádné další návrhy ani doplnění nemá. K uvedené částce dále soud přičetl hotové výdaje za těchto 6 úkonů ve výši částka za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem částka, a dále cestovné za dvě zpáteční cesty do Benešova ve výši částka (dle serveru www.mapy.cz je jedna zpáteční cesta ze sídla zástupce žalovaného k Okresnímu soudu v Benešově dlouhá právnická osoba, dvě zpáteční cesty tedy 202 km, a uvedená částka byla spočítána při průměrné ceně nafty částka/l, sazbě základní náhrady částka/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., a to při spotřebě paliva vozidla zástupce žalovaného 6,2/5,1/5,5 l/100 km dle velkého technického průkazu). Dále soud žalovanému přiznal náhradu za promeškaný čas jeho zástupce dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téhož ustanovení advokátního tarifu, tj. částka za každou započatou půlhodinu, což v daném případě představuje částku částka (každá jednosměrná jízda ze sídla zástupce žalovaného k Okresnímu soudu v Benešově trvá dvě započaté půlhodiny). K odměně, hotovým výdajům, cestovnému a promeškanému času (celkem částka) náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši částka. Celkově jsou tedy žalobci a) a b) na nákladech řízení povinni žalovanému zaplatit částku částka k rukám zástupce žalovaného ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Ve vztahu mezi žalobkyněmi c), d), e) a žalovaným soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož s ohledem na všechny okolnosti případu (zejména povahu žaloby a věk žalobkyň) se dle názoru soudu jedná o spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky. Nadto náklady řízení byly uloženy k náhradě žalobcům a) a b), tudíž žalovaná na svém právu na náhradě není nijak krácena a toto rozhodnutí pouze upravuje počet povinných osob k náhradě nákladů řízení. Nízký věk žalobkyň, povaha věci, postavení žalovaného a skutečnost, že žalobcům a) a b) byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení odůvodňují dle názoru soudu aplikaci § 150 o.s.ř. vůči žalobkyním c), d), e).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).