OSBR 18 C 143/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ fakticky bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 3 375 Kč s kapitalizovaným úrokem 537,93 Kč.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni 405 Kč s kapitalizovaným úrokem 95,09 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to k rukám advokáta titul. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou postoupenou zdejšímu soudu dne 6. 5. 2021 domáhala zaplacení částky 3 780 Kč jako nezaplacených televizních poplatků. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a proto se dne 1. 12. 2013 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence. Žalovaný následně porušil svoji povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to za období od října 2017 do ledna 2020 včetně, tedy celkem neuhradil za 28 měsíců 3 780 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, přestože byl o zaplacení opakovaně upomenut. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení v kapitalizované výši za dobu od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. do 15. 10. 2020. K námitce žalovaného, že u něj proběhlo oddlužení, uvedla, že v takovém případě mohl být zproštěn pouze od úhrady poplatku do prosince 2017 včetně, když poplatky splatné později, již nemohla v insolvenčním řízení platně přihlásit.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nevěděl, že musí při zrušení SIPO výslovně odhlásit i televizní a rozhlasové poplatky. Uvedl, že dne 1. 12. 2013 si pronajal rodinný dům na adrese adresa, v rámci které byl zahrnut i poplatek za televizi. Nájemní smlouva byla ukončena ke dni 31. 12. 2015, kdy si žalovaný zároveň odhlásil odběr energií a zrušil SIPO. Měl tak za to, že když zruší SIPO, pak že je automaticky vymazán z evidence plátců poplatku za televizi. O tom, že bude nadále veden v evidenci plátců televizního poplatku, ho na poště nikdo neinformoval. Žalovaný dále uvedl, dne 27. 10. 2017 podal spolu s manželkou insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, kdy návrhu bylo Krajským soudem v Praze vyhověno, přičemž oddlužení již v plném rozsahu splnil a byl od úhrady minulých dluhů zproštěn.

3. K jednání se žalobkyně nedostavila, přičemž svoji nepřítomnost řádně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

4. Ze soudu přeložených listin soud zjistil a má za prokázané následující skutečnosti:

5. Soud měl z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020 za prokázané, že se žalovaný přihlásil jako poplatník televizních poplatků v měsíci prosinci 2013, a že k tomuto dni nebyl televizní přijímač odhlášen. Z dopisu včetně doručenky ze dne 15. 3. 2020 vyplývá, že žalobkyně zmocnila Českou poštu (službu jméno) k inkasu dluhu žalovaného za nezaplacené televizní poplatky splatné ke dni 15. 1. 2020 ve výši 6 043,99 Kč (včetně úroků).

6. Z detailu insolvenčního řízení na č.l. 24 spisu a z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. insolvenční spisová značka ze dne 16. 11. 2017 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek žalovaného a jméno příjmení, narozené 16. 7. 1986, a že jim bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Týmž usnesením byli zároveň věřitelé vyzváni k tomu, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů od vydání shora uvedeného usnesení, pokud tak doposud neučinili. Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. insolvenční spisová značka ze dne 3. 2. 2020 vyplývá, že Krajský soud v Praze bere na vědomí splnění oddlužení žalovaného a jméno příjmení, narozené 16. 7. 1986, s tím, že i zároveň rozhodl o jejich osvobození od placení pohledávek.

7. Z nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2013 a z dohody o ukončení nájmu rodinného domu ze dne 31. 8. 2015, uzavřenými shodně žalovaným jako nájemcem a titul. jméno příjmení jako pronajímatelem, má soud za to, že žalovaný bydlel na adrese adresa.

8. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

9. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

11. Podle § 8 odst. 6 zákona je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala.

12. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zákona platí, že z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností.

13. Podle § 7 odst. 5 zákona odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona.

14. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako fyzická osoba byl držitelem televizního přijímače, a proto se v prosinci roku 2013 přihlásil k placení televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona. Žalovaný svoji povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíce říjen 2017 až leden 2020, tedy za 28 měsíců, nesplnil, kdy však od 16. 11. 2016 byl v insolvenci a žalobkyně svoji pohledávku za ním mohla přihlásit v insolvenčním řízení veškeré pohledávky, jejichž splatnost nastala do 16.12.2016. V důsledku splnění podmínek oddlužení byl žalovaný usnesením Krajského soud v Praze čj. spisová značka zproštěn od úhrady pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalovaný je tedy povinen zaplatit za každý měsíc od ledna 2017 do ledna 2020, tedy za 25 měsíců, částku 135 Kč, tedy celkem 3 375 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením televizních poplatků za 36 měsíců, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne splatnosti každého z poplatků, která je vždy do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy jen za dobu do 15. 10. 2020, proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení za dobu od 16. 1. 2020 do 15. 10. 2020 v kapitalizované výši 537,93 Kč, kdy ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. a ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Výrokem III. přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch pouze v zanedbatelné výši. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybavena k tomu, aby sama uplatňovala nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpávala zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky. Soud v tomto smyslu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, v němž Ústavní soud konstatoval, že„ náhrada nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. (pozn. byla zrušena nálezem Ústavního soudu č. 116/ 2013 Sb., nyní je třeba aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) … je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu České televize. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulů s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup České televize považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“.

17. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši stanovené dle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by v řízení nebyla zastoupena advokátem. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů stanovených v paušální výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).