OSBR 18 C 27/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v částce 642 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 675 Kč jako nezaplacených televizních poplatků. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v měsíci srpnu 2019 byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku, kdy první poplatek mu byl předepsán za září 2019. Žalovaný porušil svoji povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to za období od září 2019 do ledna 2020 včetně, tedy celkem za 5 měsíců částku 675 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, přestože byl o zaplacení opakovaně upomenut. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení v kapitalizované výši za dobu od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. do 15. 10. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně považuje za neoprávněný, neboť televizní poplatek, včetně dalších poplatků, je hrazen více než 15 let jeho manželkou, jméno příjmení, narozenou datum, která je spoluvlastníkem rekreačního objektu, v němž má bydliště, avšak soudu ani přes výzvu své tvrzení nikterak nedoložil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a tak soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze soudu přeložených listin soud zjistil a má za prokázané následující skutečnosti:

5. Soud měl z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020, z dopisu ze dne 29. 5. 2019, včetně dodejky, a z dopisu ze dne 28. 8. 2019, za prokázané, že žalovaný byl přípisem ze dne 29.5.2019 vyzván, aby se přihlásil jako poplatník televizních poplatků, a to jako odběratel elektrické energie na adrese rekreačního objektu 012 v obci obec, když ve výzvě je uveden i postup pro případ, že poplatek je v domácnosti žalovaného hrazen na jiné adrese či jiným členem domácnosti. Následně byl žalovaný zařazen do evidence jako poplatník televizních poplatků v měsíci srpnu 2019, a že k tomuto dni nebyl televizní přijímač odhlášen. Z dopisů včetně doručenky ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 vyplývá, že žalobkyně zmocnila Českou poštu (službu jméno) k inkasu dluhu žalovaného za nezaplacené televizní poplatky splatné ke dni 15. 1. 2020 ve výši 786,67 Kč (včetně úroků), a že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu za období od 09/ 2019 do 01/ 2020 v celkové výši 675 Kč.

6. Soud si opatřil výpis z centrální evidence obyvatel, z něhož zjistil, že žalovaný je rozvedený a od 20.3.2018. Z centrální evidence obyvatel paní jméno příjmení, datum narození soud zjistil, že tato je rozvedená již od datum. Z uvedeného má soud za prokázané, že paní jméno příjmení není manželkou žalovaného a rovněž že s touto netvoří společnou domácnost (neboť jsou nejen rozvedeni, ale žalovaný byl v mezidobý ženatý s jinou ženu s níž se rozvedl ke dni datum).

7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

8. Podle § 3 odst. 4 zákona platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

9. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.

11. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako fyzická osoba a odběratel elektrické energie na adrese adresa, aby se přihlásil jako plátce televizního poplatku nebo jí doložil, že poplatek je za jeho domácnost hrazen jiným členem jeho domácnosti. Na základě této výzvy a zákonné fikce o vlastnictví televizního přijímače ve smyslu § 3 odst. 2 a odst. 4 zákona byl žalovaný v měsíci srpnu 2019 zařazen do evidence plátců televizních poplatků. Žalovaný, ač byl soudem vyzván k prokázání, že televizní poplatek je hrazen paní jméno příjmení za situace, kdy je s touto rozveden od datum, a že s touto zároveň sdílí společnou domácnost, své tvrzení žádným způsobem neprokázal a ani nenavrhl žádný důkaz k prokázání svého tvrzení. Soud tak má za prokázané, že s paní jméno příjmení netvoří společnou domácnost, neboť jejich manželství bylo rozvedeno již datum, a tedy, že nastaly podmínky s nimiž zákon spojuje povinnost žalovaného přihlásit se a řádně hradit televizní poplatky.

13. Protože žalovaný svoji povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíce září 2019 až leden 2020, tedy za 5 měsíců nesplnil, je povinen zaplatit za každý měsíc 135 Kč, tedy celkem 675 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením televizních poplatků za 5 měsíců, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne splatnosti každého z poplatků, která je vždy do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy jen za dobu do 15. 10. 2020, proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení za požadovanou dobu od 16. 9. 2019 do 15. 1. 2020 v kapitalizované výši 60,29 Kč. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybavena k tomu, aby sama uplatňovala nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpávala zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky. Soud v tomto smyslu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, v němž Ústavní soud konstatoval, že„ náhrada nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. (pozn. byla zrušena nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., nyní je třeba aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) … je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu České televize. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulů s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup České televize považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“.

15. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by advokátem, v řízení zastoupena nebyla. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 1 úkon podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, tj. za písemné podání ve věci samé (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Dále žalobkyni náleží ve smyslu ustanovení náhrada daně z přidané hodnoty z přiznané odměněny, tj. 42 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 642 Kč a dále Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).