OSBR 2 T 46/2021-371

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne datum v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Pařez a přísedících Taťány Humlové a Heleny Foitové,

Obžalovaná celé jméno obžalované (rozená příjmení), datum narození v obec, trvale bytem adresa obžalované, je vinna, že se dne datum jako zaměstnanec společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, zastupující danou společnost na základě plné moci dostavila na Odbor dopravy a správních agend stát. instituce, IČO, ulice a číslo, PSČ obec, kde v rámci jednání v souvislosti se zjišťováním podkladů pro zahájení správního řízení na základě podnětu Ministerstva dopravy České republiky týkajícího se umisťování reklamy na mostních objektech nad dálnicí D5 bez řádného povolení ze strany společnosti právnická osoba zanechala, se slovy "Tady máte nějakou pozornost", v kanceláři referentky Odboru dopravy a správních agend jméno příjmení, datum narození, kosmetický balíček v hodnotě 676 Kč, který obsahoval čtyři výrobky zn. Manufaktura, a to i přes nesouhlas jméno příjmení, a dále se dne datum jako zaměstnanec společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, zastupující danou společnost na základě plné moci dostavila na Odbor dopravy a správních agend stát. instituce, kde při nahlížení do spisového materiálu v rámci již probíhajícího správního řízení se společností právnická osoba, ve kterém hrozilo společnosti právnická osoba uložení pokuty až do výše částka, řekla jméno příjmení, datum narození, referentce Odboru dopravy a správních agend, že má pro ni hezký dárek k Vánocům, a následně položila vedle stolu dárkovou tašku, která obsahovala bonboniéru zn. Ferrero Collection v hodnotě částka a sportovní "chytrý" náramek zn. Amazfit v hodnotě částka, a to i přes opakovaný nesouhlas jméno příjmení, kdy dále řekla jméno příjmení, že společnost právnická osoba je srozuměna s tím, že pokutu dostane, ale že by ta pokuta mohla být v nižší částce, kdy slova "v nižší částce" nevyslovila, ale naznačila rukou, tedy sama poskytla úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a takový čin spáchala vůči úřední osobě čímž spáchala zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a odsuzuje se podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč, který tvoří 150 denních sazeb po 200 Kč, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalované dále ukládá trest propadnutí věcí, a to: ⟪LB:lb_001⟫ -) dárkový kosmetický balíček značky MANUFACTURA, který obsahuje 1 x extra jemný šampon se solí z Mrtvého moře, panthenolem a ovesným výtažkem, obsah 250 ml, doba expirace 09/2021, 1 x extra jemný sprchový gel se solí z Mrtvého moře, panthenolem a ovesným výtažkem, obsah 250 ml, doba expirace 09/2021, 1x jemný krém na ruce se solí z Mrtvého moře, ovesným výtažkem a bambuckým máslem, obsah 75 ml, doba expirace 09/2020, 1x jemné mýdlo se solí z Mrtvého moře, ovesným výtažkem a bambuckým máslem, váha 150 g, doba expirace 06/2021, ⟪LB:lb_002⟫ -) bonboniéra značky FERRERO Collection obsahující 3x bonbon FERRERO RONDNOIR, 9x bonbon FERRERO ROCHER A 3x bonbon Raffaello, váha 172 g, datum spotřeby do 25. 1. 2020, ⟪LB:lb_003⟫ -) chytrý náramek značky XIAOMI AMAZFIT, model Cor A1702, černé barvy včetně příslušného USB nabíjecího kabelu, podle § 70 odst. 6 tr. zákoníku připadají propadlé věci Českému státu.

1. Po zhodnocení všech v hlavním líčení provedených důkazů vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve výrokové části tohoto rozsudku a dospěl tak k závěru, že vina obžalované ze spáchání trestného činu (zločinu) zde uvedeného byla dostatečně prokázána.

2. Obžalovaná spáchání uvedeného trestného činu popřela. Ve své výpovědi uvedla, že jako zaměstnankyně společnosti právnická osoba měla v rámci svého pracovního zařazení na starosti záležitosti týkající se reklamních zařízení na mostech, včetně uzavírání nájemních smluv. V rámci tohoto pracovního zařazení pak tuto společnost zastupovala ve správním řízení, které bylo proti ní vedeno odborem dopravy stát. instituce pro přestupek spočívajícím v nepovoleném umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5. Za odbor dopravy stát. instituce činila úkony v tomto správním řízení svědkyně příjmení, která ještě před jeho zahájením kontaktovala ohledně nepovoleného umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5 jejich klienta, společnost právnická osoba příjmení k tomu již ze strany této svědkyně nedocházelo, byla svým nadřízeným, svědkem příjmení, prostřednictvím přeposlané e-mailové zprávy, kterou obdržel od svědkyně příjmení z obchodního úseku, pověřena k řešení této situace, kterou jejich společnost vnímala jako velký problém. Dne datum proto telefonicky kontaktovala svědkyni příjmení s žádostí, aby jejich klienta, společnost právnická osoba již nekontaktovala a předmětnou věc řešila pouze s ní, jako zástupkyní společnosti právnická osoba Zároveň se dohodly na schůzce v kanceláři svědkyně příjmení, která se uskutečnila dne datum. Na této schůzce pak ihned po svém příchodu předala svědkyni příjmení balíček s kosmetikou jako poděkování za to, že tohoto jejich klienta již nekontaktovala, o čemž věděla vzhledem k tomu, že jí svědkyně příjmení buď sama, anebo prostřednictvím svědka příjmení za vyřešení tohoto problému děkovala. Jelikož jí na této schůzce svědkyně příjmení sdělila, že bude se společností právnická osoba zahájeno správní řízení a že společnosti bude uložena pokuta, zeptala se jí, zda tato pokuta bude částka, částka, částka, částka, částka, nebo míň, což naznačila i gestem ruky. Rozhodně jí tedy nežádala, aby pokuta, která jim bude uložena, byla nižší, pouze se jí ptala na to, v jaké výši jim může být pokuta uložena. Na to jí svědkyně příjmení odpověděla, že o výši pokuty rozhoduje její nadřízení, pan příjmení. Druhá schůzka dne datum se pak také konala po jejich předchozím telefonickém rozhovoru, při němž jí svědkyně příjmení přislíbila pomoc s přípravou na výslech zástupce ŘSD, o jehož konání v rámci správního řízení byli písemně vyrozuměni, stejně jako o jeho zahájení. Při této druhé schůzce zřejmě chtěla nahlížet do spisu, nicméně za tím účelem tam nejela, neboť pokud by tomu tak bylo, zcela jistě by s sebou měla k tomu určenou plnou moc, kterou po ní svědkyně příjmení požadovala a kterou jí zaslala e-mailem následující den. I na této druhé schůzce jí ihned po svém příchodu znovu jako poděkování za to, že jejich klienta již nekontaktovala, předala balíček s bonboniérou a chytrými hodinkami. Obžalovaná připustila, že v obou případech svědkyně příjmení přijetí balíčků odmítala s tím, že je nechce, že nemohou přijímat dary a aby si je vzala zpět, nicméně i přesto jí tam balíčky nechala, vědoma si toho, že podle vnitřních předpisů zaměstnavatele nemohou takové dary na úřadech poskytovat. Z její strany to měla být však pouze určitá forma poděkování za vstřícnost svědkyně příjmení, která vyhověla její žádosti, aby jejich klienta již nekontaktovala. Rozhodně jí tím nechtěla uplácet, neboť k tomu neměla žádný důvod. Navíc předávané věci nepovažovala za nějak cenné, neboť se jednalo o neupotřebitelné vánoční dárky zaměstnancům, které byly ve firmě volně k dispozici.

3. Zaslání e-mailu s požadavkem na vyřízení záležitosti týkající se nepovoleného umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5 a s tím souvisejícího kontaktování právnická osoba s.r.o. ze strany svědkyně příjmení, potvrzují nejen svědkyně příjmení, na kterou se jako na osobu zajišťující prodej tohoto reklamního zařízení tato společnost obrátila, ale i kolega obžalované, svědek příjmení, který tento e-mail od svědkyně příjmení obžalované k vyřízení přeposlal, neboť obžalovaná ve společnosti právnická osoba měla v rámci svého pracovního zařazení na starosti řešení nájemních smluv, které se týkají umístění reklamních zařízení výhradně na mostech a další záležitosti s tím spojené. V rámci této kompetence vyplývající z jejího pracovního zařazení pak obžalovaná i samostatně zastupovala společnost právnická osoba ve správním řízení, které bylo proti této společnosti vedeno odborem dopravy stát. instituce pro přestupek spočívajícím v nepovoleném umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5, což potvrdili i oba jednatelé společnosti právnická osoba, tedy jak anonymizováno příjmení (viz v průběhu hlavního líčení ve smyslu ust. § 211 odst. 6 tr. řádu čtený úřední záznam o jím podaném vysvětlení), tak i anonymizováno příjmení, který v této souvislosti ve své výpovědi poukázal na samostatnost zaměstnanců při plnění pracovních úkolů a jejich odbornou erudici umožňující jim jednat i s úřady samostatně. Všichni zaměstnanci, včetně obžalované, jak tito svědci potvrdili, byli přitom formou školení a interních předpisů seznámeni s tím, že ze strany zaměstnavatele je dána nulová tolerance ve vztahu ke korupčnímu jednání na úřadech, včetně toho, že je zákaz poskytovat zde jakékoliv dary. Obžalovaná však podle jejich názoru v rozporu s tím nejednala, neboť předáním balíčků obsahujících svoji hodnotou téměř bezcenné věci, projevila slušnost vůči svědkyni příjmení, které tímto způsobem pouze poděkovala za její vstřícnost v tom, že v předmětné záležitosti přestala kontaktovat jejich klienta, společnost právnická osoba Právě to pak bylo v celé věci stěžejní, neboť další kontaktování tohoto klienta by bylo pro jejich společnost velkým problémem ohrožujícím jejich prestiž a tím i další vzájemnou spolupráci. příjmení správnímu řízení, které bylo vedeno s jejich společností pro uvedený přestupek, však obžalovaná zabránit nemohla a nebyla ani za tento přestupek z hlediska plnění pracovních úkolů zodpovědná. Proto jí také nehrozil žádný postih v případě, že bude ve správním řízení jejich společnosti za tento přestupek uložena pokuta, jejíž výše neměla vliv ani na její pracovní hodnocení tak, aby byla motivována k tomu, aby tato výše pokuty byla co nejnižší.

4. Naproti tomu stojí výpověď svědkyně příjmení, která ve své výpovědi uvedla, že pracuje jako referentka na odboru dopravy a správních agend stát. instituce a že jí byl jako úřední osobě přidělen k vyřízení podnět Ministerstva dopravy týkající se přestupku spočívajícího v nepovoleném umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5. V rámci výkonu své pravomoci nejprve prověřovala, kdo se mohl tohoto přestupku dopustit, kdy kromě jiných za tím účelem kontaktovala i společnost právnická osoba, kdy ze strany této společnosti jí bylo sděleno, aby se v této souvislosti obrátila na společnost právnická osoba, která měla být podle této společnosti za toto umístění reklamních zařízení odpovědná. To jí potvrdila i obžalovaná, která jí ještě předtím, než bylo ohledně tohoto přestupku zahájeno správní řízení se společností právnická osoba, zřejmě telefonicky kontaktovala a která se za ní dne datum dostavila do kanceláře, kde jí ihned po svém příchodu předala balíček s kosmetikou se slovy„ tady něco máte“. Nic jiného jí neřekla, ani jí za nic neděkovala. Ačkoliv jí sdělila, že balíček nechce, že nesmí přijímat žádné dary a aby si ho vzala zpět, obžalovaná jí tam balíček nechala a poté, co podepsala zápis o jednání, při kterém jí sdělila, že se společností právnická osoba bude zahájeno správní řízení, v němž jim hrozí sankce v podobě uložení pokuty, z kanceláře odešla, přičemž balíček, který tam nechala, uložila do skříně s tím, že jí ho později vrátí. Při této první schůzce se obžalovaná na výši pokuty, která jim hrozí, neptala. O výši hrozící pokuty se spolu bavily až na druhé schůzce, která se po zahájení správního řízení konala dne datum z důvodu nahlížení do spisu obžalovanou (byť k tomu potřebnou plnou moc jí e-mailem zaslala až následující den) a nikoliv z důvodu jí pomoci s přípravou na výslech pracovníka ŘSD jako svědka ve správním řízení, který se navíc konal až později. I při této druhé schůzce jí obžalovaná ihned po svém příchodu bez nějakého komentáře předala další balíček s bonboniérou a chytrými hodinkami, jehož přijetí odmítla s tím, že ho nechce, že nesmí přijímat žádné dary a aby si ho vzala zpět, že se pokutě stejně nevyhnou. Obžalované, která se jí ptala na výši hrozící pokuty, sdělila, že jim může být uložena pokuta až do výše 300 000 Kč s tím, že její konkrétní výši určí, až bude mít k dispozici všechny k tomu se vztahující podklady, nehledě na to, že konečné rozhodnutí náleží jejímu vedoucímu, který jí určenou výši pokuty schvaluje a následně podepisuje. V této souvislosti vyloučila, že by obžalovaná při svém dotazu na výši hrozící pokuty uváděla jakékoliv částky, tedy neptala se, zda to bude„ 10 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč nebo míň“, přičemž gesto rukou použila až při svém odchodu, kdy se sdělením, že ví, že dostanou pokutu, tímto gestem naznačovala, aby byla malá. Proto také druhý balíček, jehož přijetí odmítla a který tam i přesto obžalovaná nechala, vnímala jako její snahu ovlivnit v té době již zahájené správní řízení, tedy jako úplatek, na rozdíl od prvního balíčku, který před zahájením správního řízení vnímala jako určitý druh pozornosti. I když druhý balíček, který rovněž uklidila do skříně, vnímala jako úplatek, obžalovanou na to před jejím odchodem neupozornila a ani o tom neučinila žádný záznam. Upozornila na to až vedoucího odboru dopravy a správních agend, pana příjmení, kterému oba balíčky asi po týdnu odevzdala s tím, že mu okolnosti jejich předání obžalovanou podrobně popsala, včetně jejího přesvědčení, že se jí tím obžalovaná pokusila uplatit. Vedoucí odboru, pan příjmení, se následně rozhodl řešit vše cestou trestního oznámení, ačkoliv sama jeho podání neiniciovala. To, že obžalované v případě druhého balíčku říkala, že ho nechce, že nesmí přijímat žádné dary a ať si ho odnese, slyšel i její kolega, svědek příjmení, který byl toho dne v jejich společně sdílené kanceláři druhé schůzce s obžalovanou přítomen.

5. Slyšený svědek příjmení pak toto tvrzení svědkyně příjmení ve své výpovědi potvrdil s tím, že jejímu jednání s obžalovanou konanému toho dne dále pozornost nevěnoval a nemůže se tak k jeho průběhu, ani k tomu, čeho se týkalo, vyjádřit. Kromě uvedené konfrontace týkající se předání balíčku, který svědkyně příjmení odmítala, zaregistroval pouze to, že se obžalovaná po skončení jednání zvedla ze židle a následně odešla. Její odchod však nesledoval a nevěnoval mu, stejně jako předchozímu průběhu jednání, pozornost, a proto se nedokázal vyjádřit k tomu, zda se svědkyně příjmení s obžalovanou bavily o výši hrozící pokuty a zda obžalovaná gestem ruky v této souvislosti něco naznačovala. Po odchodu obžalované viděl na stole ležet balíček, který tam obžalovaná i přesto, že jeho přijetí svědkyně příjmení odmítala, nechala a který poté, co do něho nahlédli a zjistili, že obsahuje nějaké hodinky, tato svědkyně uklidila do skříně s tím, že ho obžalované později vrátí. Po několika dnech se však rozhodla oznámit vše svému nadřízenému, kterému balíčky odevzdala a který se rozhodl podat na obžalovanou trestní oznámení.

6. Dalšími důkazy, které soud provedl a které mají význam z hlediska skutkových zjištění, jsou znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých, určující ve svých závěrech hodnotu věcí, které obsahovaly balíčky předané obžalovanou s tím, že hodnota těchto věcí činila v případě kosmetiky (první balíček) 676 Kč a v případě bonboniéry 139 Kč a„ chytrých hodinek“ 699 Kč (druhý balíček), tedy celkem 1 514 Kč, a dále listinné důkazy, zejména pak znalecký posudek z oboru ekonomika, odhady věcí movitých předložený obžalovanou, který ve svých závěrech hodnotu těchto věcí, resp. kosmetiky a bonboniéry, korigoval z částky 815 Kč na částku 690 Kč, protokol o vydání těchto věcí včetně jejich fotodokumentace, písemné podklady ze správního řízení vedeném odborem dopravy a správních agend stát. instituce proti společnosti právnická osoba pod sp. zn. číslo (rozhodnutí tohoto odboru ze dne datum, protokoly o nahlížení do spisu ze dne datum a datum, plná moc ze dne datum, datum a datum, protokol o ústním jednání – svědecká výpověď zástupce příjmení jméno příjmení ze dne datum, záznam o podání vysvětlení obžalovanou ze dne datum), výpis z obchodního rejstříku vztahující se ke společnosti právnická osoba a její výroční zpráva, pracovní smlouva obžalované, vnitřní předpisy této společnosti (seznámení se skupinovými vnitropodnikovými směrnicemi, pracovní řád, etický kodex, dary a protikorupční program), prezenční listiny ze školení Úřední korespondence, Antikorupční program a e-mailové zprávy předložené obžalovanou.

7. Na základě těchto provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Obžalovaná byla v době, kdy mělo k oběma žalovaným skutkům dojít, zaměstnankyní společnosti právnická osoba, přičemž z výpovědí dalších zaměstnanců této společnosti, svědků příjmení, příjmení a anonymizována dvě slova vyplynulo, že obžalovaná byla ve společnosti pověřena tím, aby za ni jednala před odborem dopravy a správních agend Městského úřadu Beroun v řízení souvisejícím s nepovoleným umístěním reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5. Jako zástupkyně této společnosti obžalovaná poprvé navštívila svědkyni příjmení na jejím pracovišti dne datum v době, kdy tato svědkyně na základě svého pracovního zařazení na odboru dopravy a správních agend stát. instituce vykonávala úkony související se zjišťováním podkladů pro zahájení správního řízení o přestupku proti společnosti právnická osoba, a to na základě podnětu Ministerstva dopravy, podle něhož tato společnost bez řádného povolení umisťovala reklamní zařízení na mostních objektech na dálnici D5. V rámci tohoto správního řízení mohla být společnosti právnická osoba za tento přestupek uložena pokuta až do výše 300 000 Kč.

8. Podruhé pak tuto svědkyni obžalovaná navštívila dne datum, tj. v době, kdy uvedené správní řízení již probíhalo a bylo ve fázi, kdy uvedený správní orgán na základě podkladů, které měl k dispozici, rozhodne, zda se společnost právnická osoba uvedeného přestupku dopustila či nikoliv, a v kladném případě, jak vysoká pokuta jí bude za tento přestupek správním orgánem uložena. Výše pokuty přitom záležela na uvážení správního orgánu, neboť ustanovení § 42b odst. 6 písm. b) zákona číslo o pozemních komunikacích, stanoví pouze její horní hranici.

9. jméno svědkyně příjmení nebyla v této věci nadána samostatnou rozhodovací pravomocí, neboť rozhodnutí o uložení pokuty v konkrétní výši bylo v pravomoci vedoucího odboru dopravy a správních agend stát. instituce. Svědkyni příjmení však byla svěřena pravomoc vykonávat samostatně v návaznosti na uvedenou pravomoc vedoucího tohoto odboru veškeré úkony v rámci správního řízení, včetně přípravy návrhu rozhodnutí ve věci, jehož součástí, pokud by společnost byla uznána vinnou spácháním přestupku, bylo i určení konkrétní výše pokuty, která by měla být společnosti právnická osoba za tento přestupek uložena. Z provedených důkazů rovněž vyplývá, že obžalovaná při první návštěvě předala svědkyni příjmení balíček s kosmetikou v hodnotě 676 Kč. Okolnosti předání tohoto balíčku popisuje svědkyně příjmení tak, že obžalovaná jí balíček předala ihned po svém příchodu do kanceláře svědkyně a to se slovy ve smyslu„ tady něco máte“. V souvislosti s předáním balíčku přitom obžalovaná po svědkyni příjmení nic nechtěla, ani jí za nic neděkovala. Svědkyně příjmení na to obžalované řekla, že balíček nechce, že nesmí žádné dary přijímat a ať si ho odnese. Po skončení jednání svědkyně příjmení balíček, vzhledem k tomu, že ho tam obžalovaná nechala, uložila do skříně s tím, že jí ho později vrátí. V průběhu jednání při této první návštěvě obžalovaná svědkyni příjmení sdělila, že předmětné nezákonně umístěné reklamní zařízení patří skutečně společnosti právnická osoba, tedy jejímu zaměstnavateli, o čemž učinila záznam o podání vysvětlení obžalovanou, který obě podepsaly. Vylíčení této první schůzky obžalovanou se liší zejména tím, že obžalovaná tvrdí, že předání balíčku mělo být poděkování svědkyni příjmení za to, že nadále již„ nekontaktovala“ jejich klienta, společnost právnická osoba, jejíž reklamu prostřednictvím předmětných reklamních zařízení společnost právnická osoba zajišťovala. Druhou odlišností je to, že podle obžalované jí svědkyně příjmení při této první schůzce sdělila, že se společností právnická osoba bude zahájeno správní řízení, jehož výsledkem bude uložení pokuty. K dotazu obžalované na její výši svědkyně příjmení uvedla, že neví, že o tom bude rozhodovat její nadřízený. Tento dotaz podle obžalované přitom zněl tak„ zda to bude 10 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč, 50 000 Kč nebo míň“, což naznačila i gestem ruky. Obžalovaná nevyloučila, že svědkyně příjmení přijetí balíčku odmítala a potvrdila její výpověď v tom, že balíček zůstal v její kanceláři položený na stole.

10. Pokud jde o druhou schůzku obžalované a svědkyně příjmení na jejím pracovišti, která se konala dne datum, z jejich výpovědí vyplývá, že obžalovaná předala svědkyni příjmení druhý balíček obsahující bonboniéru a sportovní chytré hodinky v celkové hodnotě 838 Kč. Svědkyně příjmení přitom uvedla, že předání balíčku obžalovaná nijak nekomentovala, obžalovaná naproti tomu uvedla, že při předání balíčku svědkyni příjmení znovu poděkovala, že již v souvislosti se správním řízením nekontaktuje jejich klienta, společnost právnická osoba Svědkyně příjmení uvedla, že po předání balíčku obžalované sdělila, že ho nechce, že nesmí přijímat žádné dary a ať si balíček vezme zpět. Obžalovaná odmítnutí přijetí druhého balíčku svědkyní příjmení připustila, přičemž obě se pak shodly na tom, že balíček jako v prvním případě zůstal po odchodu obžalované v kanceláři této svědkyně. Skutečnost, že svědkyně příjmení odmítala od obžalované přijmout druhý balíček, potvrdil svědek příjmení, který byl v kanceláři přítomen v době, kdy obžalovaná svědkyni příjmení v uvedený den navštívila.

11. V případě této druhé schůzky se výpovědi obžalované a svědkyně příjmení liší, i pokud jde o důvod jejího konání. Zatímco svědkyně příjmení uvedla, že jí obžalovaná tohoto dne navštívila za účelem nahlédnutí do spisu, což potvrzuje i protokol o nahlížení do spisu ze dne datum, obžalovaná uvedla, že datum se dostavila do kanceláře svědkyně proto, aby jí poradila, jak by se jako zástupce společnosti právnická osoba měla připravit na výslech svědka, kterým byl zástupce příjmení jméno příjmení, k jehož výslechu však mělo a také skutečně došlo až dne datum (viz protokol o ústním jednání – svědecká výpověď ze dne datum). Konečně se výpovědi obžalované a svědkyně příjmení liší, pokud jde o okolnost, kdy se měla obžalovaná ptát této svědkyně na výši pokuty, která může být společnosti právnická osoba za daný přestupek uložena. Obžalovaná uvedla, že se tak mělo stát již při první schůzce dne datum, svědkyně však uvádí, že k tomu došlo až na druhé schůzce dne datum.

12. Pokud jde o rozporná tvrzení obžalované a svědkyně příjmení, je soud toho názoru, že výpověď svědkyně příjmení je konzistentní, logická a má i oporu v dalších provedených důkazech. Již v době konání první schůzky se svědkyní příjmení muselo být obžalované známo, že společnost, kterou při této schůzce jako její zaměstnanec zastupovala, hrozí za nepovolené umisťování reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5 pokuta, jejíž výše v každém konkrétním případě záleží na uvážení správního orgánu. Taková znalost obžalované se dá nepochybně předpokládat vzhledem k její pracovní pozici u společnosti právnická osoba, jejíž náplň vyplývá z výpovědi svědka příjmení, podle kterého obžalovaná řeší nájemní smlouvy týkající se umístění reklamních zařízení výhradně na mostech a další záležitosti s tím spojené. Podle názoru soudu k výkonu této práce je nutná znalost alespoň základních právních předpisů, které upravují umisťování reklamy na mostních objektech dálnic jako pozemních komunikacích; soud poukazuje v této souvislosti na výpověď zástupce společnosti právnická osoba anonymizováno, který uvedl, že zaměstnanci této společnosti„ mají samostatnost a nějakou odbornou erudici tak, aby byli schopni jednat a úřadovat samostatně“. Takovým právním předpisem musí proto být i zákon o pozemních komunikacích, včetně jeho sankčních ustanovení. Obžalované ze stejného důvodu muselo být rovněž známo, že sankce za porušení povinností vyplývajících ze zákona o pozemních komunikacích se ukládají ve správním řízení a soud rovněž předpokládá alespoň základní znalost obžalované o jeho průběhu, např. zásadu, že správní řízení, v jehož průběhu může být uložena sankce, musí být nejprve (formálně) zahájeno. Ostatně správnost tohoto předpokladu potvrdila ve své výpovědi sama obžalovaná, když uvedla, že již v průběhu první schůzky diskutovala se svědkyní příjmení o výši pokuty. Z toho vyplývá, že obžalovaná již před touto schůzkou vzhledem ke své pracovní pozici si byla nepochybně vědoma, že společnost právnická osoba zákon o pozemních komunikacích porušila, že za to může být uložena pokuta za přestupek až do výše 300 000 Kč, že tato pokuta musí být uložena ve správním řízení, které musí být nejprve zahájeno, že konkrétní výše této pokuty záleží na uvážení správního orgánu a konečně, že svědkyně příjmení, ač sama o výši pokuty nerozhoduje (tato pravomoc náleží jejímu nadřízenému), přesto ve správním řízení o jejím uložení vykonává samostatně veškeré zákonem stanovené úkony, včetně přípravy rozhodnutí o uložení pokuty, jež konkrétní výši pokuty obsahuje.

13. Soud proto nepochybuje o tom, že již předání balíčku při první schůzce se svědkyní příjmení bylo snahou obžalované ovlivnit výkon pravomoci svědkyně příjmení, která jí byla svěřena v řízení o uložení pokuty za předmětný přestupek. Obhajoba obžalované, že předání balíčku bylo poděkováním za to, že svědkyně příjmení již nebude nadále kontaktovat v této záležitosti jejich klienta, společnost právnická osoba, je nevěrohodná z důvodu její shora uvedené znalosti příslušných právních předpisů. Obžalované muselo být totiž zřejmé, že kontaktování této společnosti ze strany svědkyně příjmení bylo prvním úkonem, jehož účelem bylo pouze zjistit, která společnost předmětná reklamní zařízení na dálničních mostech na dálnici D5 umístila. Vzhledem k tomu, že v době konání první schůzky již svědkyně příjmení věděla, že touto společností je společnost právnická osoba, kterou zastupuje obžalovaná, muselo jí být jasné, že není dán žádný důvod k tomu, aby se svědkyně příjmení na společnost právnická osoba nadále obracela, v důsledku čehož nebyl rovněž dán žádný důvod k tomu, aby obžalovaná měla za co svědkyni příjmení děkovat.

14. Druhá schůzka obžalované se svědkyní příjmení dne datum se konala za situace, kdy správní řízení se společností právnická osoba o uložení pokuty za přestupek již probíhalo, což bylo obžalované jako zástupkyni této společnosti známo. Podle názoru soudu, ten, kdo inicioval konání této schůzky, byla obžalovaná, která se dostavila na pracoviště svědkyně příjmení bez vyzvání a podle výpovědi této svědkyně proto, aby nahlédla do správního spisu. Dalo by se proto předpokládat, že obžalovaná předloží za účelem nahlédnutí do spisu svědkyni příjmení plnou moc, kterou jí společnost právnická osoba k takovému úkonu pověřuje. Obžalovaná však takovou plnou moc nepředložila a předložila ji až následující den prostřednictvím emailové zprávy, ačkoliv podle svědkyně příjmení byla obžalovaná již při jejich první schůzce upozorněna, že za účelem nahlížení do spisu musí být řádnou plnou mocí vybavena. Tento názor soudu je podporován i výpovědí obžalované, která důvod konání druhé schůzky líčí odlišně od svědkyně příjmení, avšak uvádí přitom takové skutečnosti, které nemají oporu, či jsou dokonce v rozporu s dalšími provedenými důkazy, což její výpověď činí ve svém důsledku nevěrohodnou. Obžalovaná uvedla, že telefonicky kontaktovala svědkyni příjmení v souvislosti s nastávající svědeckou výpovědí zástupce ŘSD v řízení o uložení pokuty, jehož se měla zúčastnit jako zástupce společnosti právnická osoba Dále uvedla, že něco podobného předtím nikdy dříve neřešila, nevěděla„ jak to celé bude probíhat“ a proto kontaktovala svědkyni příjmení, která jí měla slíbit, že jí poradí, jak by se na tento výslech měla připravit. Účelem konání druhé schůzky měla být tedy poradenská činnost svědkyně příjmení pro obžalovanou ohledně výslechu svědka ve správním řízení. K předmětnému svědeckému výslechu skutečně došlo, avšak až dne datum; a není zde tedy bezprostřední časová souvislost mezi dnem konání tohoto výslechu a dnem konání druhé schůzky. Navíc je zcela nepravděpodobné, že by svědkyně příjmení vykonávající úkony správního orgánu v předmětném správním řízení souhlasila s tím, aby radila obžalované jako zástupkyni společnosti, proti níž je toto řízení vedeno, při provádění procesního úkonu (zejména pak při takovém úkonu, kterým je výslech svědka), neboť takové chování svědkyně by závažným způsobem zpochybnilo její nestrannost v této věci. Podle názoru soudu tedy skutečným důvodem toho, proč se obžalovaná dostavila na druhou schůzku, byla opět její snaha, aby se předáním druhého balíčku pokusila ovlivnit svědkyni příjmení, resp. jejím prostřednictvím jejího nadřízeného v tom směru, aby pokuta, která za předmětný přestupek měla být společnosti právnická osoba uložena, byla v zákonném rozpětí co nejnižší. Takto ostatně chování obžalované při této druhé schůzce, na rozdíl od schůzky první, vnímala již i sama svědkyně příjmení a z tohoto důvodu se - byť nikoliv bezprostředně – obrátila s celou záležitostí na svého nadřízeného, který také posléze rozhodl o podání trestního oznámení. Soud proto pokládá za věrohodnější a logickou výpověď této svědkyně, pokud uvedla, že diskuse o výši pokuty iniciovaná obžalovanou se proto konala při této druhé schůzce a nikoli při schůzce první, jak tvrdí obžalovaná. Právě v průběhu druhé schůzky tedy podle soudu použila obžalovaná vůči svědkyni příjmení gesto rukou, které popisuje jak tato svědkyně, tak i obžalovaná a které - o čemž je soud přesvědčen - vzhledem k okolnostem celé věci mělo vyjádřit jednoznačnou snahu obžalované působit na svědkyni příjmení v tom smyslu, aby pokuta, která měla být společnosti právnická osoba uložena, byla co nejnižší. Takovou, po delší dobu trvající, snahu obžalované potvrzuje i okolnost, že podle svědkyně příjmení ji obžalovaná kontaktovala telefonicky ještě jednou s dotazem, zda je v kanceláři s tím, že„ pro ní něco má“. V této souvislosti nelze přehlédnout i skutečnost, že obžalovaná se snažila předat svědkyni příjmení balíčky opakovaně, ačkoliv jí tato svědkyně již při předávání prvního z nich výslovně sdělila, že jej nechce a nesmí přijmout a aby si jej proto vzala zpět. Již z této reakce svědkyně příjmení muselo být obžalované zřejmé, že svědkyně považuje předání balíčku za nevhodné a ve druhém případě dokonce, jak uvedla tato svědkyně, za snahu obžalované ji ovlivnit při výkonu její pravomoci ve správním řízení, ačkoliv jí to výslovně nesdělila. Toto hodnocení jednání obžalované svědkyní příjmení lze však dovodit z jejího následného chování, neboť - jak již bylo uvedeno – kontaktovala svého nadřízeného právě s tímto podezřením či - přesněji řečeno - s tímto hodnocením chování obžalované, tj. hodnocením, že obžalovaná se jí snažila uplatit. Soud uvádí, že chování svědkyně příjmení v celé věci nebylo rovněž zcela jednoznačné, a to zejména pokud připustila, aby balíčky předané obžalovanou zůstaly po odchodu obžalované v její kanceláři; je třeba rovněž připustit, že tato svědkyně pochybila, pokud o předání balíčků neučinila žádný záznam a věc svému nadřízenému nahlásila až po předání druhého balíčku. Takové chování svědkyně příjmení lze však vysvětlit tím, že obžalovaná postupovala ve své snaze ovlivnit její jednání v rámci předmětného správního řízení předáváním balíčků velmi opatrně tak, aby její skutečný úmysl nebyl zřejmý na první pohled, neboť i ona si bezesporu uvědomovala, že se dopouští jednání, které není v souladu s právem (a snad i s jejími povinnostmi vyplývajícími z vnitřních předpisů zaměstnavatele). Soud odkazuje v této souvislosti na výpověď obžalované i svědků příjmení, anonymizována dvě slova a anonymizováno. příjmení, z nichž vyplynulo, že obžalovaná byla zaměstnavatelem seznámena s tím, že jednání, kterého se dopustila, tj. předávání darů v obdobných situacích, je pro zaměstnavatele nepřípustné. Za této situace lze o motivu obžalované, který ji vedl k jejímu protiprávnímu jednání, pouze spekulovat, a to zejména proto, že podle výpovědí uvedených svědků nehrozí obžalované za její jednání od zaměstnavatele žádný postih. Je však otázkou, proč zaměstnavatel svým zaměstnancům zakazuje určité jednání a organizuje za tím účelem dokonce i školení, kterého se zúčastnila i obžalovaná, avšak pokud k takovému jednání ve skutečnosti dojde, zástupci zaměstnavatele před soudem v podstatě celou věc bagatelizují a vůči zaměstnanci, který se tohoto jednání dopustil, nevyvozují žádné důsledky, jak by se dalo očekávat. Z tohoto rozporu by bylo totiž možné dovodit i to, že uvedený zákaz je pouze formální a ve skutečnosti zaměstnavatel u svých zaměstnanců toleruje i jednání jím zakázaná, pokud taková jednání dokonce u svých zaměstnanců do jisté míry i předem neschvaluje, což by pak motivem jednání obžalované být mohlo, a to zejména v případě, kdy úspěšné vyřešení nějaké pracovní záležitosti (byť formálně zakázanými prostředky) by mohlo být nějakým způsobem ze strany zaměstnavatele kladně hodnoceno.

15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že jednáním obžalované byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podplácení podle § 332 odstavec 1 alinea první a odstavec 2 písm. b) trestního zákoníku, a to pokud jde jak o objektivní, tak i subjektivní stránku tohoto trestného činu.

16. V daném případě totiž rozhodování správního orgánu o uložení pokuty společnosti právnická osoba za porušení povinností vyplývající ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, představuje nesporně obstarávání věci obecného zájmu ve smyslu § 332 odst. 1 alinea prvá trestního zákoníku. Předání balíčků v prvním případě s kosmetikou a ve druhém případě s bonboniérou a chytrými hodinkami obžalovanou svědkyni příjmení je pak poskytnutím úplatku ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, přičemž je nedůvodná její obhajoba poukazující na nízkou hodnotu těchto věci, neboť podle ustálené judikatury„ úplatkem je neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou nemá nárok (srov. společné ustanovení §162a odst. 1 tr. zák.). Z uvedené definice je zřejmé, že zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici pro výši úplatku …“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 sp. zn. 8 Tdo 81/2011). Navíc hodnota věcí určená znaleckým posudkem přibrané znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých, jméno příjmení, nebyla hodnotou zanedbatelnou, neboť činila částku 1 514 Kč. Obžalovaná předala konečně předmětné balíčky svědkyni příjmení v souvislosti s jejím pracovním zařazením ve správním orgánu, z něhož vyplývala její pravomoc činit úkony v rámci správního řízení o uložení pokuty společnosti právnická osoba za přestupek, resp. - v případě prvního balíčku - při rozhodování správního orgánu, zda toto řízení bude proti této společnosti zahájeno. Svědkyni příjmení přitom nepříslušela pravomoc v této věci sama rozhodnout samostatně, avšak tato svědkyně vykonávala - jako referentka Odboru dopravy a správních agend stát. instituce - svěřenou pravomoc v návaznosti na výkon pravomoci jejího nadřízeného, tj. vedoucího tohoto odboru, kterému rozhodovací pravomoc příslušela; svědkyni příjmení příslušeno činit v rámci předmětného řízení příslušné procesní úkony, včetně přípravy samotného rozhodnutí o uložení pokuty, jehož obsahem byla i její výše. Tato svědkyně byla tedy v době, kdy jí obžalovaná balíčky předala, v souladu s ustálenou judikaturou - pokud jde o předmětné správní řízení - úřední osobou ve smyslu § 332 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku.

17. Obžalovaná podle názoru soudu takto jednala bez vší pochybnosti v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť ze všech shora popsaných okolností dané věci vyplývá, že jejím záměrem bylo úmyslně poškodit zájem chráněný ustanovením § 332 trestního zákoníku, tedy tento zájem porušit chtěla.

18. Při úvaze o druhu a výši trestu přihlédl soud k dalším listinným důkazům, kterými jsou osobní výkazy obžalované (opis RT, opis z evidence přestupků, zpráva stát. instituce o pověsti obžalované a zpráva o finančním šetření k majetkovým poměrům obžalované) dále přihlédl ke stupni společenské škodlivosti a povaze a závažnosti trestného činu, které jsou dány především významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu, jeho následky a okolnostmi, ze kterých byl spáchán včetně osoby obžalované a mírou jejího zavinění a v neposlední řadě přihlédl i ke všem přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Obžalovaná svým jednáním porušila zájem společnosti na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, přičemž při absenci přitěžujících okolností jí polehčuje to, že doposud vedla řádný život. Za této situace dospěl soud k závěru, že vzhledem k osobě obžalované, s přihlédnutím k jejím majetkovým poměrům a okolnostem případu, bude přiměřeným trestem peněžitý trest uložený podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku ve výši 30 000 Kč, tvořený 150 denními sazbami po 200 Kč. Dále byl obžalované podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí konkretizovaných ve výrokové části rozsudku, neboť je nepochybné, že byly nástrojem trestné činnosti.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení.

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo.

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci.

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí.

Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly.