OSBR 3 C 19/2020

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Marcelou Součkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 7 955 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 2 955 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 178,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, kapitalizovaného úroku ve výši 3 091,64 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši

7 955 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce číslo. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného - ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný stvrdil podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 7 této smlouvy je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Následně byly uvedené údaje vloženy do informačního systému, který obsahuje tzv. skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a vyhodnoceny tak, že žalovanému uvedená půjčka může být poskytnuta. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98% ročně sjednanou v čl. 1 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2017. Žalovaný po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, dlužného úroku ve výši 455 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, administrativního poplatku ve výši 1 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 178,43 Kč za období od 17. 1. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) z částky 5 000 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 091,64 Kč a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl předžalobně upomenut, ničeho však neuhradil.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 21. 10. 2020, č.j. 3 C 19/2020-14, nechť soudu uvede, jakým konkrétním způsobem s odbornou péčí posoudila úvěryschopnost žalovaného a uvedené prokáže, zejména nechť doloží samotné výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvu, z kterých (dle jejích informací) byly tyto skutečnosti ověřovány. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 6. 11. 2020 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě. Dále shrnula informace, které jsou obsaženy v kartě zákazníka (žalovaného), tj. že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve právnická osoba anonymizována dvě slova, s měsíčním příjmem ve výši 14 500 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Na základě uvedených skuteční tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěryschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání nejprve na den 13. 1. 2021 s tím, že se žalobkyně dopisem ze 7. 1. 2021 dne omluvila z jednání a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti a dále uvedla, že pokud by soud neshledal dosud tvrzené skutečnosti za dostatečné a jejímu návrhu by nebylo v celém rozsahu vyhověno, aby bylo jednání odročena a žalobkyně byla vyzvána k doplnění uvedených skutečností. Toto jednání bylo zrušeno. Následně soud nařídil jednání na den 23. 2. 2021, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně pak zaslala soudu omluvu totožného znění jako ze dne 7. 1. 2021. Soud proto ve věci jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků.

5. Následně soud provedl důkazy a zjistil následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o půjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, a žalovaným byla dne 14. 3. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 5 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, úrokem ve výši 455 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a to ve 43 splátkách po 185 Kč. V článku 7.2. podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.

7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný bydlí od roku 2013 v nájemním bytě s jiným rodinným příslušníkem, než je manželka nebo partnerka. Nájemné je hrazeno ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělník u právnická osoba anonymizována dvě slova, a to od roku 2015. Jeho čistý měsíční příjem je 14 500 Kč. Žalovaný dále hradí 4 000 Kč měsíčně za domácnost, 400 Kč měsíčně vynaloží na ostatní náklady a 800 Kč měsíčně hradí na splátky úvěru. Jeho příjmy tak činní 14 500 Kč a jeho výdaje celkem 7 200 Kč, použitelný příjem je 7 300 Kč. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z výplatních pásek, nájemní smlouvy a na základě telefonického rozhovoru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť jí uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je dělník s měsíčním příjmem ve výši 14 500 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 7 200 Kč, kdy z toho platí nájem ve výši 2 000 Kč měsíčně, 4 000 Kč měsíčně uhradí za domácnost, 400 Kč měsíčně uhradí za další náklady a 800 Kč měsíčně hradí na splátky úvěru. Žalovaný na výše uvedený dluh ničeho neuhradil. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 5 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, avšak tuto skutečnost dostatečně nedoložila. Ve smlouvě o půjčce, konkrétně v článku 7.2. podmínek smlouvy je uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dále soudu předložila kartu zákazníka, ze které plyne, že žalovaný pracuje jako dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 500 Kč. V kartě je uvedeno, že uvedená skutečnost byla ověřena telefonicky, nikterak více tuto skutečnost žalobkyně neprokázala. Dále je zde uvedeno, že žalovaný hradí měsíční nájemné ve výši 2 000 Kč a uvedená skutečnost byla ověřena z předložené nájemní smlouvy. Žalobkyně však tuto soudu nepředložila. Navíc s ohledem na výši nájmu v daném místě a čase se tato soudu jeví jako nepřiměřeně nízká. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má další výdaje v částce 5 300 Kč měsíčně. Žalobkyně sice v kartě žalovaného odkazovala na příslušené listiny, ze kterých měla zkoumat úvěryschopnost žalovaného, nicméně tyto soudu na výzvu nepředložila (viz bod 2 rozsudku). Soud tak nemohl ověřit jejich pravdivost, když nájemné, které měl žalovaný hradit, se soudu jeví jako nepřiměřeně nízké. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně dvakrát omluvila i z nařízeného jednání, nemohl ji soud poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno, ohledně svých skutkových tvrzení o řádném a dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tohoto poučení se může účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s § 118b o.s.ř. ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byla žalobkyně v předvolání k jednání řádně poučena. Lze tak uzavřít, že žalobkyně svou neúčastí při jednání soudu na možnost být soudem poučena ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. dobrovolně rezignovala.

22. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěryschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech.

23. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému při podpisu smlouvy částku 5 000 Kč na základě neplatné smlouvy o půjčce ze dne 14. 3. 2016 (smlouvy o spotřebitelském úvěru), došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to co do částky ve výši 5 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle ust. § 1970 o.z. ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala jednak kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 1 178,43 Kč za období od 17. 1. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) a dále úrok z prodlení za dobu od 6. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020, v němž mu stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu až 18. 1. 2020. V této době činila sazba zákonné úroku z prodlení 10 % ročně a nikoliv 8,05% ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z data prodlení již 17. 1. 2017, kdy byla sazba nižší. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou sazbu k datu 18. 1. 2020. Z těchto všech důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

24. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky ve výši 2 955 Kč (skládající se z dlužného úroku ve výši 455 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, administrativního poplatku ve výši 1 000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 3 091,64 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky a úroky. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 178,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, když byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020 (viz odůvodnění pod bodem 21 tohoto rozsudku). Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalovaný měl právo na náhradu 20% svých nákladů, když žalobkyně byla úspěšná pouze v částce 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení (pro účely výpočtu nákladů řízení byl úrok z prodlení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 23. 2. 2021, v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. ve výši 552,11 Kč), tj. úspěch ve výši 39,2 %, a neúspěšná co do částky 2 955 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 178,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 (tj. ve výši 46,26 Kč) a kapitalizovaného úroku ve výši 3 091,64 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (pro účely výpočtu nákladů řízení byl úrok kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 23. 2. 2021, v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. ve výši 1 278,92 Kč), tj. neúspěch ve výši 60,8 %, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).