OSBR 6 C 250/2015-52

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 9 899 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje právní mocí usnesení o zastavení řízení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 24.6.2015 domáhala po žalované zaplacení částky 9 899 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba s.r.o., IČO zveřejnila na svém webovém portálu podmínky, za nichž je ochotna poskytovat zájemcům zápůjčky. Žalovaná provedla na tomto portálu registraci, uhradila na účet uvedené společnosti 1 Kč jako registrační poplatek a požádala uvedenou společnost o poskytnutí zápůjčky ve výši 4 999 Kč na 44 dnů za poplatek 700 Kč právnická osoba žalované zápůjčku poskytla, čímž došlo k uzavření smlouvy s tím, že zápůjčka byla splatná 19.3.2015. Pro případ včasného nesplacení zápůjčky byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 1 600 Kč a dále povinnost žalované zaplatit uvedené společnosti náklady spojené s vymáháním a uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a smluvní úrok ve výši 0,25 % denně z částky 4 999 Kč.

Následně byl usnesením Krajského soudu v Praze sp.zn. insolvenční spisová značka zjištěn ke dni 25.8.2015 úpadek žalované spojený s oddlužením. Ve smyslu ustanovení § 140a odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona nastaly účinky rozhodnutí o úpadku okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a tímto okamžikem došlo k přerušení řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty, tedy i tohoto řízení.

Krajský soud v Praze pak usnesením ze dne 18.3.2021, č.j. insolvenční spisová značka – anonymizováno, vzal soud na vědomí oddlužení žalované a usnesením ze dne 18.3.2021, č.j. insolvenční spisová značka – anonymizováno žalované přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

V návaznosti na citované usnesení soudu vzala žalobkyně v celém rozsahu svoji žalobu zpět a požadovala náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že jí tyto vzniknou až pravomocným rozhodnutím soudu o zastavení řízení.

Protože žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět v plném rozsahu, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. usnesení).

Ve výroku II. tohoto usnesení soud rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně sice vzala žalobu zpět, nicméně tak učinila poté, co byla její pohledávka v insolvenčním řízení žalované zcela uznána a z části uhrazena, jak je zřejmé z obsahu insolvenčního spisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla svoji pohledávku na zaplacení nákladů tohoto řízení přihlásit v insolvenčním řízení, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o povinnosti platit náklady řízení, rozhodl soud, jak výše uvedeno. Náklady žalobkyně představují částku 2 252 Kč, která se skládá ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále tyto náklady představují paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně posléze nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud proto přiznal žalobkyni paušální náhradu za jeden úkon (zpětvzetí žaloby) podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky s tím že soud současně přiznal žalobkyni i 21% DPH ve výši 252 Kč. Soud ohledně závěrů o nároku žalobkyně na zaplacení nákladů řízení po skončení insolvenčního řízení splněním oddlužení odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3028/17, v němž soud řešil obdobný případ nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení po zpětvzetí žaloby po osvobození žalované od zbytku dluhů v insolvenčním řízení. Ústavní soud v daném rozhodnutí konstatoval, že„ odpuštěním zbývajících dluhů může dlužníkovi vzniknout legitimní očekávání pouze stran dluhů, které již vznikly, a mohly tedy být v insolvenčním řízení přihlášeny, nikoli i těch, které teprve vzniknou (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016, podle něhož je oddlužení osvobozením dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek, které nebyly věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávky, ačkoli takto uplatněny být mohly). Dlužníkovu naději, že po splnění splátkového kalendáře a po přiznání osvobození od zbytku dluhů již ke vzniku nových dluhů (byť majících původ v činnosti předcházející insolvenčnímu řízení) nedojde, nelze ztotožňovat s legitimním očekáváním ve smyslu čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“.

Lhůta k plnění ve výroku II. usnesení ohledně nákladů řízení pak byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř., kdy bylo žalované umožněno splatit náklady řízení ve splátkách podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. protože to odůvodňují její stávající finanční a sociální poměry vyplývající z obsahu insolvenčního spisu, kdy žalovaná splácela závazky dle svých možností, neboť neměla dostatečné finanční prostředky na zaplacení najednou. Z tohoto důvodu soud vyhověl její žádosti a dospěl k závěru, že je možné umožnit žalované postupné plnění jejího dluhu ve splátkách, kdy výši splátek soud stanovil tak, aby se žalobkyni jako věřiteli dostalo plného uspokojení její pohledávky v přiměřené lhůtě. Za takovou lhůtu lze pak v souladu se soudní praxí považovat období dvou let od právní moci rozsudku, kterým bylo plnění uloženo. Této lhůtě a celkové výši dlužné částky odpovídají pravidelné měsíční splátky tak, jak ve výrocích tohoto rozsudku uvedeno. Soud sice žalované umožnil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. plnění v pravidelných měsíčních splátkách ovšem pod sankcí ztráty výhod splátek. Tato sankce dává žalobkyni možnost v případě, že žalovaná strana poruší svoji povinnost a neuhradí včas byť jedinou ze splátek, vymáhat splnění celého dluhu najednou

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.