OSBR 9 C 76/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 59 867,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 59 867,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 000 Kč od 22. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 16 190 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 59 867,03 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 21. 9. 2017 Smlouvu o úvěru č. 8 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Celkovou částku úvěru včetně úroku a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 10. 2019. Na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne 28. 9. 2018, kdy část závodu právní předchůdkyně žalobkyně přešla na společnost právnická osoba, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, uzavřené mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba, a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně a včas, proto žalobkyně požadovala uhradit částku 35 870 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 35 870 Kč za období od 22. 10. 2018 do 20. 8. 2020, tj. celkem 23 997,03 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalovaná za účelem posouzení úvěruschopnosti předložila občanský průkaz a další dokumenty jako např. výpis z účtu, pracovní smlouvu. S ohledem na zjištěnou výši volných finančních prostředků žalované ve výši 6 485 Kč a na výši splátky 2 990 Kč měsíčně, právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že spotřebitelský úvěr může žalované poskytnout. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žalovanou prověřovala v příslušných databázích (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, atd.), vždy s negativním výsledkem, a provedla interní scoring.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o úvěru č. 8 2017 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč s úroky 25,85 % ročně. Celý úvěr se žalovaná zavázala hradit v 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč spolu se sjednaným úrokem, poplatky a pojištěním, tedy celkem měla zaplatit 39 790 Kč. Pro případ nesplácení úvěru si pak strany ve smlouvě sjednaly mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou by byla žalovaná v prodlení.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná s podmínkami poskytnutí úvěru podle úvěrové smlouvy vyjádřila dne 21. 9. 2017 výslovný souhlas.

7. Z žádosti o poskytnutí úvěru podepsané žalovanou dne 21. 9. 2017 soud zjistil, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba jako pokladní na dobu určitou do 31. 5. 2019 s průměrným měsíční příjmem 22 475 Kč. Je vdaná a bydlí ve vlastním bytě/domě se dvěma dětmi. Průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 14 990 Kč, z toho 2 990 Kč za energie, 11 000 Kč za jídlo a 1 000 Kč hradí jako splátky úvěru.

8. Z finanční analýzy vypracované dne 21. 9. 2017 zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že po odečtení měsíčních výdajů žalované ve výši 14 990 Kč, kdy výše minimálních měsíčních výdajů žalované podle vyhodnocení zástupce činí 8 200 Kč (za dvě nezaopatřené děti 4 700 Kč a za jednotlivce 3 500 Kč), a rezervy pro neočekáváné výdaje ve výši 1 000 Kč z měsíčního příjmu žalované ve výši 22 475 Kč, činí měsíční volné finanční zdroje žalované částku 6 485 Kč.

9. Ze Credit scoringové karty ze dne 21. 9. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti zohlednila věk žalované v rozmezí číslo roků, existenci vlastního bydlení, existenci pracovní smlouvy, skutečnost, že žalovaná je vdaná, osobní dojem zástupce poskytovatele úvěru z žalované, a že žalovaná měla již dříve úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně, který nebyl řešen exekučně či insolvencí žalované. Žalovaná byla ohodnocen celkem 31 body, čímž splnila limit pro poskytnutí úvěru do max. 70 000 Kč, kdy byl zohledněn věk za celkem 5 bodů, vlastní bydlení za 5 bodů, uzavřená pracovní smlouva na dobu neurčitou za 5 bodů, rodinný stav vdaná za 3 body, standartní vybavení domácnosti za 1 bod, předešlé poskytnutí úvěrů za celkem 10 bodů a dále hodnocení žalované zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně jako průměrné za další 2 body.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 13. 6. 2016 uzavřené mezi právnická osoba s.r.o. a žalovanou soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána jako pokladní, a to na dobu určitou do 31. 5. 2019 s místem výkonu práce v obec.

11. Z výplatních pásek za měsíce červen a srpen 2017 vyplývá, že v měsíci červen činil hrubý měsíční příjem žalované 23 355 Kč a v měsíci srpen 25 925 Kč.

12. Z notářského zápisu NZ číslo, spisová značka, soud zjistil, že společnost právnická osoba nabyla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně do svého vlastnictví. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, včetně jejích příloh, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila na společnost právnická osoba pohledávku za žalovanou. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, vyplývá, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2020 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

15. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 9. 2017 Smlouvu o úvěru č. 8 2017, na základě které byla žalované poskytnuta částka 23 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok z úvěru a poplatky v celkové výši 16 790 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 39 790 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná neuhradila na předmětný úvěr ničeho.

17. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; a z § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to tak, aby bylo zjevné, jakým způsobem zohlednila všechna tvrzení žalované. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně ve svém návrhu navrhla k důkazu žádost o poskytnutí úvěru podepsanou žalovanou pracovní smlouvu na dobu určitou uzavřenou žalovanou, výplatní pásky žalované, Credit scoringovou kartu a finanční analýzu žalované. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že žalovaná sdělila dostatečné údaje, na základě nichž mohla být prověřena její úvěruschopnost. Jak s údaji sdělenými žalovanou a doloženými listinami předloženými v řízení soudu právní předchůdkyně žalobkyně naložila, vyplývá z Credit scoringu a finanční analýzy. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že Credit scoring, tedy úvěruschopnost žalované, byla prověřována s údaji, které odpovídají listinám poskytnutým žalovanou. Z důkazů vyplývá, že žalovaná měla v době před poskytnutím úvěru měsíční příjem kolem 22 475 Kč a žila v domácnosti se dvěma dětmi, když celkové výdaje domácnosti měly činit 14 990 Kč. Žalované tak zbývala disponibilní částka 6 485 Kč. Soud si je vědom skutečnosti, že žalovaná nemusela uvést veškeré své výdaje, např. výdaje na dopravu, když bydlí v obec a pracuje v obec, přesto se mu poměr disponibilní částky a výše splátky jeví adekvátní. Dále soud zohlednil také to, že pracovní smlouva žalované byla uzavřena na dobu určitou a nikoliv neurčitou, jak ve svých výpočtech uváděla právní předchůdkyně žalobkyně, avšak s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy, tj. 21. 9. 2017, její splatnost ve 13 měsíčních splátkách a konec pracovního poměru sjednaný na den 31. 5. 2019, nehledal soud ani tuto skutečnost významnou z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Ani z úřední činnosti soud nezjistil, že by žalovaná před datem 27. 9. 2017 čerpala a řádně nesplácela další úvěry, když sama v žádosti o úvěr uvedla, že na jiný úvěr řádné splácí 1 000 Kč měsíčně.

25. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala dostatečně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, respektive žalobkyně prokázala, že byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Soud tak uzavírá, že žalobkyně prokázala, že splnila svoji zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalované a v důsledku této skutečnosti došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu celé dlužné částky skládající se z dlužné jistiny 23 000 Kč, neuhrazeného poplatku za správu úvěru 5 060 Kč podle čl. II odst. 3 úvěrové smlouvy, neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 1 370 podle čl. II odst. 4 úvěrové smlouvy, když žalobkyně uplatňuje nižší částku, než na kterou má podle smlouvy nárok, neuhrazeného úroku z úvěru v kapitalizované výši 6 440 Kč podle čl. II odst. 1 úvěrové smlouvy za období od 21. 9. 2017 do 21. 10. 2018 a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 35 870 Kč za období od 22. 10. 2018 do 20. 8. 2020 ve výši 23 997,03 Kč podle čl. V odst. 4 úvěrové smlouvy, když toto bylo sjednáno v souladu s § 2048 o. z. Dále soud uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po uplynutí splatnosti poslední splátky úvěru do zaplacení (výrok I.).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 16 190 Kč sestávající se zaplaceného soudního poplatku 2 396 Kč, odměny za zastupování advokátem 10 500 Kč a náhrady jeho hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), to vše podle § 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), § l3 odst. 1 a 4, vyhl. č. l77/l996 Sb., advokátního tarifu. Dále z toho 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 2 394 Kč, která patří k nákladům podle § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. za použití § 14a advokátního tarifu, když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).