OSBR 10 C 310/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 49 870 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 18 790 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2.3.2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 31 080 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 853,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 310,11 Kč, dále úroku ve výši 23,72% ročně z částky 36 391,91 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 16.1.2021 do 1.3.2021, úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 26 391,90 Kč od 16. 1. 2021 do 1.3.2021 a úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 790 Kč od 2.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.6.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 49 870 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným tři smlouvy, nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru. Jednalo se o smlouvu číslo uzavřenou dne 20.7.2017, na základě které byla žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit 10 000 Kč a spolu s touto částkou zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla stanovena na 30. 8. 2018. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 1 800 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 1 386,18 Kč na úrok a částkou 413,82 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední splátku na tento dluh žalovaný uhradil dne 28. 8. 2017. Dne 24. 4. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit 19 000 Kč a spolu s nimi zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 660 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 570 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2018. Žalovaný tento svůj dluh rovněž nehradil řádně a včas, neboť uhradil pouze částku 9 690 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 1 002,49 Kč na jistinu, 2 660 Kč na úrok a na poplatky za administrativní činnost 3 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 227,51 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil dne 28. 8. 2017. Dne 23. 1. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit 13 000 Kč a spolu s nimi zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 390 Kč Poslední splátka byla stanovena na 5. 3. 2018. Žalovaný tento svůj dluh rovněž nehradil řádně a včas, neboť uhradil pouze částku 11 720 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou 4 605,60 Kč na jistinu, 1 820 Kč na úrok a na poplatky za administrativní činnost 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 694,40 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil dne 28. 8. 2017. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky, na základě kterých byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 23,72 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 15.1.2021 byly všechny pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 15.1.2021 informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Ke dni postoupení činila podle žalobkyně výše pohledávek 17 600 Kč, 25 370 Kč a 12 900 Kč. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 49 870 Kč sestávající z jistiny 36 391,91 Kč (10 000 Kč + 17 997,51 Kč + 8 394,40 Kč), poplatků 13 478,09 Kč (5 600 Kč + 5 372,49 Kč + 2 505,60 Kč), dále úroků a úroků z prodlení v celkové částce 22 853,26 Kč (5 725,74 Kč + 11 336,59 Kč + 5 790,93 Kč) a 8 310,11 Kč (2 172,50 Kč + 4 062,44 Kč + 2 075,17 Kč) kapitalizovaných vždy z neuhrazené části úvěru do dne postoupení pohledávky, tj. 15.11.2021, a dále rovněž i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části úvěru od dne 16.1.2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 9.12.2021 (zásilka uložena na poště dne 29.11.2021), na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval. (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o úvěru /Fajnpůjčka/ číslo přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dne 20.7.2017 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč (sestávajícím z úroku v částce 1 400 Kč, poplatků za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč), tedy celkem částku 17 400 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky.

7. Zákaznickou kartou ze dne 20.7.2017 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí sám v nájmu a pracuje jako seřizovač u společnosti právnická osoba, obec s měsíčním příjmem 22 362 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaný uvedl 3 500 Kč za nájem a 4 500 Kč za výdaje domácnosti. Žalovaný splácel dříve poskytnutý úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 39 090 Kč splátkou 3 840 Kč měsíčně. Použitelný příjem podle této karty činil 10 522 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit žalobkyni výplatní pásky, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

8. Z tabulky žalobkyně na č.l. 24 spisu vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru číslo dne 27.7.2017 částku 600 Kč, dne 10.8.2017 částku 600 Kč, dne 21.8.2017 částku 300 Kč a dne 28.8.2017 částku 300 Kč, celkem 1 800 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dne 24.4.2017 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 19 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 14 060 Kč (sestávající z úroku v částce 2 660 Kč, poplatků za administrativní činnost 3 800 Kč a hotovostní inkaso splátek 7 600 Kč), celkem 33 060 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 570 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

10. Zákaznickou kartou ze dne 24.4.2017 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí sám v nájmu a pracuje jako seřizovač u společnosti právnická osoba, obec s měsíčním příjmem 24 331 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaný uvedl 3 600 Kč za nájem a 4 500 Kč za výdaje domácnosti. Žalovaný splácel dříve poskytnutý úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 17 940 Kč splátkou 1 600 Kč měsíčně a dále od právnická osoba úvěr ve výši 25 000 Kč splátkou 1 000 Kč měsíčně. Použitelný příjem podle této karty činil 13 431 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit žalobkyni výplatní pásky, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

11. Z tabulky žalobkyně na č.l. 26 spisu vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy číslo postupně v období od 1.5.2017 do 28.8.2017 celkem částku 9 690 Kč.

12. Ze smlouvy o úvěru /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, dne 23.1.2017 smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 9 620 Kč (sestávající z úroku v částce 1 820 Kč, poplatků za administrativní činnost 2 600 Kč a hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč), celkem 22 620 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

13. Zákaznickou kartou ze dne 23.1.2017 má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí sám v nájmu a pracuje jako seřizovač u společnosti právnická osoba, obec s měsíčním příjmem 22 000 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaný uvedl 3 400 Kč za nájem a 4 500 Kč za výdaje domácnosti. Žalovaný splácel dříve poskytnutý úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 7 000 Kč splátkou 960 Kč měsíčně. Použitelný příjem podle této karty činil 12 940 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaný měl předložit žalobkyni výplatní pásky a pracovní smlouvu, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

14. Z tabulky žalobkyně na č.l. 25 spisu vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy číslo postupně v období od 30.1.2017 do 28.8.2017 celkem částku 11 720 Kč.

15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12.2.2021, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15.2.2021. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 13.5.2021 a podacího lístku ze dne 14.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, tři smlouvy o úvěru nazvané Fajnpůjčka, a to dne 20.7.2017 smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč, celkem částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas, nicméně na dluh za měsíc červenec a srpen 2017 uhradil celkem 1 800 Kč. Žalovaný dále s uvedenou společností uzavřel dne 24.4.2017 smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 19 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 14 060 Kč, celkem částku 33 060 Kč v 58 týdenních splátkách po 570 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a na dluh za období od 1.5.2017 do 28.8.2017 uhradil celkem 9 690 Kč. Dne 23.1.2017 pak žalovaný uzavřel smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 620 Kč, celkem částku 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 390 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 23,72 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a na dluh za období od 30.1.2017 do 28.8.2017 uhradil celkem 11 720 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovaným s ním byla vyplněna vždy Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupila společnost právnická osoba, své pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12.2.2021, a žalovaný byla vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 18 790 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 20.7.2017, smlouvy ze dne 24.4.2017 ani smlouvy ze dne 23.1.2017. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v jednotlivých žádostech o úvěr - kartě zákazníka uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Jeho měsíční příjem činil cca 23 000 Kč s tím, že jeho výdaje tvoří nájemné ve výši cca 3 500 Kč a další výdaje na domácnost pak 4 500 Kč. Žalovaný v době poskytnutí všech tří úvěrů splácel již dříve poskytnuté úvěry od žalobkyně splátkami ve výši 960 Kč, 1 600 Kč a 3 840 Kč, dále pak i od právnická osoba úvěr ve výši 25 000 Kč splátkou 1 000 Kč měsíčně. Jak je zřejmé, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému vždy s odstupem tří měsíců úvěr i přesto, že žalovaným předchozí závazky nebyly ještě splaceny. Žalobkyně nedoložila žádné relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. potvrzení o příjmu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, výpis z účtu atd. Zároveň nebylo prokázáno, že byly řádně zjišťovány výdaje žalovaného a stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet zápůjčky, a proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ.

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

27. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši celkem 42 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 23 210 Kč (tj. 1 800 Kč + 9 690 Kč + 11 720 Kč), jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 18 790 Kč, které je povinen vydat. Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 18 790 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 18 790 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 2.3.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 12.2.2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 15.2.2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 18.2.2021 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 1.3.2021 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. Protože však žalobkyně požadovala více, tj. úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, resp. ve výši 8,5 % ročně, přiznal jej soud žalobkyni pouze ve výši 8,25% ročně. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.