OSBR 9 C 203/2025-80

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Radou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 481 844,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 243 931,26 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 30. 8. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 42 750,21 Kč, ⟪LB:lb_001⟫ - úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 286 681,47 Kč od 20. 8. 2025 do 18. 9. 2025, ⟪LB:lb_002⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 243 931,26 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 750,21 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_004⟫ - úroku ve výši 12 % ročně z částky 286 681,47 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 6 997,47 Kč od 20. 5. 2025 do 19. 8. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 158 662 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 30. 8. 2025 do zaplacení.

IV. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 33 944,35 Kč, ⟪LB:lb_001⟫ - úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 192 606,35 Kč od 20. 8. 2025 do 18. 9. 2025, ⟪LB:lb_002⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 158 662 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 944,35 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, ⟪LB:lb_004⟫ - úroku ve výši 12 % ročně z částky 192 606,35 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 8 173,58 Kč od 20. 5. 2025 do 19. 8. 2025, se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 1 654 Kč.

VI. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 903 Kč, se žaloba zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 13 678 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 9. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 481 844,82 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 6. 3. 2015 uzavřela s žalovanou Rámcovou smlouvu č. hodnota v souladu s Obchodními podmínkami Jméno žalobkyně.. Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne 3. 6. 2024 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 29 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 300 000 Kč, viz Smlouva o úvěru č. hodnota, který byl schválen a dne 5. 6. 2024 vyplacen na běžný účet žalované v plné výši. Žalobkyně uvedla, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele. Posouzení provedla žalobkyně na základě informací, které jí žalovaná poskytla v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně oproti informací z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací. Dále tvrdila, že se jí žalovaná zavázala poskytnutou částku hradit v pravidelných splátkách po 4 672 Kč měsíčně, skládající se ze splátky jistiny a úroku 13,9% ročně, vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 7. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 20. 6. 2034. Splátky od 20. 7. 2024 do 20. 5. 2025 byly splaceny. Na splátku dne 20. 6. 2025 bylo ze strany žalované dne 20. 6. 2025 zaplaceno pouze 4 313, 74 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně dne 20. 8. 2025 k zesplatnění úvěru. Celkový dluh z této úvěrové smlouvy činí na jistině částku ve výši 286 681,47 Kč, spolu se smluvním úrokem 13,9% ročně z částky 286 681,47 Kč od 20. 8. 2025 do 18. 9. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 286 681,47 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem 12 % ročně z částky 286 681,47 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 30. 8. 2025, dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 997,47 Kč za období od 20. 5. 2025 do 19. 8. 2025

Dále žalobkyně uvedla, že dne 18. 6. 2024 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 32 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 200 000 Kč, viz Smlouva o úvěru č. hodnota, který byl schválen a dne 18. 6. 2024 vyplacen na běžný účet žalované v plné výši. Úvěruschopnost žalované měla žalobkyně posuzovat shodně jako u předchozí smlouvy. Dále tvrdila, že se jí žalovaná zavázala poskytnutou částku hradit v pravidelných splátkách po 3 457 Kč měsíčně, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9% ročně, vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem 13. 7. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 13. 6. 2034. Splátky od 20. 7. 2024 do 20. 5. 2025 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 20. 6. 2025 nebylo ze strany žalované splátky hrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně dne 20. 8. 2025 k zesplatnění úvěru. Celkový dluh z této úvěrové smlouvy činí na jistině částku ve výši 192 606,35 Kč, spolu se smluvním úrokem 16,9% ročně z částky 192 606,35 Kč od 20. 8. 2025 do 18. 9. 2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 192 606,35 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem 12 % ročně z částky 192 606,35 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 30. 8. 2025, dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 173,58 Kč za období od 20. 5. 2025 do 19. 8. 2025.

Dále žalobkyně požadovala uhrazení nepovoleného debetu ve výši 2 557 Kč.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 2. 2. 2026 uvedla k posouzení úvěruschopnosti žalované, že žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoSÚ"), a to následujícím způsobem. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Posouzení provedla žalobkyně na základě informací, které jí klient (žalovaná) sama poskytla v žádosti o úvěr, detailněji viz přehled žádostí o úvěr – aplikační data. K úvěr č. hodnota žalobkyně uvedla, že žalovaná předložila žalobkyni pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně ověřila existenci pracovního poměru žalované na dobu neurčitou u zaměstnavatele jméno FO, IČO: IČO, se sjednanou mzdou ve výši 20 000 Kč. Současně žalovaná doložila výplatní pásku za měsíc květen 2024, z níž vyplývá, že její čistý měsíční příjem činil 17 234 Kč. K úvěru č. hodnota žalobkyně uvedla, že žalovaná při vyplňování žádosti o úvěr potvrdila, že v mezidobí od podání žádosti ze dne 3. 6. 2024 nedošlo ke změně jejího zaměstnavatele. S ohledem na výši úvěru, stáří naposledy doložených dokladů a nízký rizikový profil žalovaného žalobkyně tento žalovanou deklarovaný příjem akceptovala. Žalobkyně pro úplnost doplňuje, že úvěr č. hodnota byl poskytnut žalované ve výši 200 000 Kč, přičemž v části 122 329 Kč byl účelově poskytnut pro refinancování jiného úvěru žalované. Smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 18. 6. 2024 došlo mimo jiné ke změně smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 17.6.2024, spočívající v refinancování původního dluhu žalovaného vůči žalobci. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila, že schopnost žalované splácet úvěr nebyla snížena. O navýšení měsíčních splátek z původních 2 038 Kč na 3 457 Kč si žalovaná sama požádala. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá žalobce úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalobkyni klient udělil v Rámcové smlouvě, dále žalobkyně také nahlíží do insolvenčního rejstříku). Pokud jde o výdaje žalované, vycházela žalobkyně z informací, které mu v žádosti poskytl žalovaný a také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá žalobkyně úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, která zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který nám klient udělil v Rámcové smlouvě, dále žalobce také nahlíží do insolvenčního rejstříku).Žalobce při posuzovaní výdajů žalovaného k poskytovanému úvěru, stanovil částku, viz přehled výše, kterou interně vyhodnotil dle expertní analýzy, jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Částka pokryla tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného jako například náklady na dopravu, léky, apod. Správnost faktu, že žalobce místo zjišťování a dokládání všech ostatních výdajů žalovaného využil expertní analýzy, podporuje také komentář k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.), který k tomu uvádí: „Nežli spoléhat na údaje sdělené spotřebitelem a ty případně korigovat podle statisticky podložených modelů, považujeme za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje (například nadstandardně vysoké výdaje na životně důležité léky).“ Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti zohledňuje výsledky analýzy výdajů, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od Českého statistického úřadu a analýzy výdajů, které v žádostech uvedli ostatní klienti (analýza posuzuje výdaje žadatelů se stejným rodinným stavem, krajem bydliště, věkovou skupinou a typem bydlení). Žalobce dále uvádí, že v rámci expertní analýzy pro stanovení schopnosti splácet vypočítává pro každého klienta tzv. maximální limit splátky. Ten vyjadřuje maximální měsíční splátku úvěru, kterou je klient schopen pravidelně splácet s ohledem na svůj příjem a ostatní pravidelné měsíční platby a náklady. Žalovaná v žádostech o úvěr uvedla, že má vyživovací povinnost. Žalobkyně proto k výdajům žalované připočetla částku viz. přehled výše, za každou vyživovanou osobu. Žalovaná dále uvedla informace o příjmech a výdajích své domácnosti, viz přehled výše. Tyto údaje žalobkyně zohlednil v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti. Žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti vypočítává rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti a rozdíl mezi příjmy a výdaji klienta. Žalobkyně z opatrnosti vychází z nižší z těchto částek. Na základě těchto zjištění žalobkyně došla k závěru, že je jak ve schopnostech klienta, tak ve schopnostech jeho domácnosti poskytovaný úvěr řádně splácet. Pokud by některý z uvedených rozdílů vedl k opačnému závěru, žalobce by žalovanému úvěr neposkytl. Žalobkyně dále doplňuje, že vstoupil do smluvního vztahu pouze s žalovaným, nikoliv s dalšími členy jeho domácnosti. Neměla tedy možnost ověřit příjmy a výdaje těchto dalších osob. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevycházela pouze z informací, které uvedla žalovaná, ale informace také ověřoval na základě pohybů na jejím běžném účtu č. účtu. Žalovaná v žádostech o úvěr uvedla, že nehradí splátky jiných úvěrů, jak vyplývá z přehledu uvedeného výše. Tyto informace si žalobkyně ověřila prostřednictvím úvěrové zprávy ze dne 22. 5. 2024, z níž vyplynulo, že žalovaná nemá žádné jiné aktivní úvěrové produkty. Ovšem ke dni sjednání úvěru č. hodnota již měla aktivní jeden závazek, a to úvěr č. hodnota ze dne 17. 6. 2024, ovšem tento z logicky věci nemohl být zachycený ve zprávě ze dne 22. 5. 2024. Žalovaná v žádostech o úvěr uvedla, že nehradí splátky jiných úvěrů, jak vyplývá z přehledu uvedeného výše. Tyto informace si žalobce ověřil prostřednictvím úvěrové zprávy ze dne 22. 5. 2024, z níž vyplynulo, že žalovaný nemá žádné jiné aktivní úvěrové produkty. Ke dni sjednání úvěru č. hodnota měla žalovaná evidován jeden úvěrový závazek, a to úvěr č. hodnota ze dne 17. 6. 2024, který však z logické povahy věci nemohl být zachycen v úvěrové zprávě ze dne 22. 5. 2024, neboť vznikl až po jejím pořízení. Současně byl tento úvěr č. hodnota ze dne 17. 6. 2024 refinancován úvěrem č. hodnota. Žalobkyně dále uvádí, že na běžných účtech žalované nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Po individuálním posouzení všech informací žalobce rozhodne, zda je klient schopen požadované úvěry splácet a zda mu je poskytne, či nikoliv. V případě žalované žalobce neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splácet, proto mu je poskytl. Součástí vyjádření byla i tato připojená tabulka:

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila, soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. U ústního jednání byla zástupkyně žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby vylíčila rozhodné skutečnosti a označila důkazy k jejich prokázání, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů, neboť v opačném případě se vystavuje neúspěchu ve věci. Zástupkyně žalobkyně k tomu odkázala v plné míře na vyjádření ze dne 2. 2. 2026, kde žalobkyně uvádí, jak ověřovala úvěruschopnost žalované a dále byly soudu doloženy příslušné dokumenty, tj. výplatní páska, pracovní smlouva, výpis z účtu žalované, úvěrová zpráva a přehled žádostí o úvěr. Dále zástupkyně žalobkyně odkázala na expertní analýzu, která vypočítává limit splátky, ověřují příjem klienta a odečítají výdaje. V posuzovaném případě byl u této klientky (žalované) doložen příjem ve výši 17 234 Kč a odečteny výdaje ve výši 4 470 Kč na žalovanou a dále výdaje ve výši 3 050 Kč na jednu vyživovanou osobu, tj. dítě žalované. Z toho žalobkyně vypočetla volnou částku, která zbude žalované a jedná se o částku 9 714 Kč a splátka tohoto prvního úvěru činila 4 672 Kč. Z toho žalobkyně dovodila, že (žalovaná) měla dostatečné finanční prostředky, aby mohla splácet, a ještě jí z toho něco zbývalo. Co se týče neověřených příjmů domácnosti, tak k tomu žalobkyně opětovně odkazuje na své vyjádření a uvádí, že žalobkyně vstoupila do závazkového vztahu s žalovanou, ne s jinými osobami. Ohledně druhé smlouvy zástupkyně žalobkyně uvedla, že tato částka činí 3 457 Kč, to je výše měsíční splátky. Žalobkyně kalkulovala při poskytování úvěru s tím, že měsíční výdaje žalované a jedné vyživované osoby činí celkem 7 520 Kč. Dále zástupkyně žalobkyně uvedla, že již další důkazy či podklady k tomuto nemá. Důkazy a listiny tvrzení, které měla k dispozici, již ve věci uvedla.

5. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

6. Z Rámcové smlouvy číslo hodnota ze dne 6. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná si s žalobkyní sjednala poskytování bankovních služeb, a to běžného účtu č. č. účtu a debetní kartu k tomuto účtu. Smlouva byla uzavřena na pobočce žalobkyně a podepsána žalovanou na pobočce.

7. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 3. 6. 2024 - dodatku č. 29 k Rámcové smlouvě č. hodnota, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k této smlouvě, Přehledu plateb k této úvěrové smlouvě, Splátkového kalendáře k této smlouvě, ve spojení s vyjádřením žalobkyně ze dne 4. 6. 2026 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 3. 6. 2024 na pobočce žalobkyně a podepsána žalovanou na pobočce. Tento úvěr měl být čerpán převodem na běžný účet. Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr v 120 měsíčních splátkách po 4 672 Kč, vždy ke každému 20. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 20. 7. 2024. Mezi účastníky byla sjednána základní úroková sazba ve výši 13,90 % ročně. Žalovaná měla celkem uhradit 560 410,03 Kč. Žalovaná na dluh z této úvěrové smlouvy uhradila celkem 55 661,74 Kč, z toho část ve výši 13 318,53 Kč žalobkyně započetla na jistinu a část ve výši 42 343,21 Kč na sjednaný úrok. Žalovaná dále uhradila 407 Kč na pojistném.

8. Z dodatku č. 30 k rámcové smlouvě hodnota ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že na žádost žalované bylo odebráno ze sjednaných služeb pojištění schopnosti splácet úvěr a změněna výše měsíční pravidelné splátky a s ní i délka úvěru číslo hodnota: původní výše pravidelné splátky činí 4 672 Kč, nová výše pravidelné splátky činí 4 668 Kč, pojištění končí ke dni 7. 6. 2024. Tento dodatek byl podepsán v mobilním bankovnictví dne 7. 6. 2024

9. Z dokladu o načerpání úvěru č. hodnota ze dne 25. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná načerpala na účet č. č. účtu úvěr ve výši 300 000 Kč, který jí byl vyplacen dne 5. 6. 2024. (Půjčka 1).

10. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 6. 2024 - dodatku č. 32 k Rámcové smlouvě č. hodnota, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k této smlouvě, Přehledu plateb k této úvěrové smlouvě, Splátkového kalendáře této smlouvě, ve spojení s vyjádřením žalobkyně ze dne 4. 6. 2026 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč, kdy 122 329 Kč je částka určená ke splacení původního úvěru a částka 77 671 Kč není vázána žádným účelem, tento úvěr měl být čerpán převodem na běžný účet. Smlouva byla uzavřena v mobilním bankovnictví. Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr v 120 měsíčních splátkách po 3 457 Kč, vždy ke každému 13. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 20. 7. 2024. Mezi účastníky byla sjednána základní úroková sazba ve výši 16,90 % ročně. Žalovaná měla celkem uhradit 414 747,51 Kč. Žalovaná na dluh z této úvěrové smlouvy uhradila celkem 38 027 Kč, z toho část ve výši 7 393,65 Kč žalobkyně započetla na jistinu a část ve výši 30 633,35 Kč na sjednaný úrok. Žalovaná dále uhradila 3 311 Kč na pojistném.

11. Z dodatku č. 33 k rámcové smlouvě hodnota ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že na žádost žalované bylo změněno datum pravidelné splátky úvěru číslo hodnota: původní datum pravidelné splátky: 13. den v každém měsíci, nové datum pravidelné splátky: 20 den v každém měsíci, dodatek byl podepsán v mobilním bankovnictví dne 1. 7. 2024. Tímto dodatkem došlo také ke změně délky úvěru o 1 měsíc.

12. Z dokladu o načerpání úvěru č. hodnota ze dne 25. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná načerpala na účet č. č. účtu úvěr ve výši 200 000 Kč, který jí byl vyplacen dne 18. 6. 2024. (Půjčka 3).

13. Z výpisu z běžného účtu žalované číslo č. účtu – období výpisu 30. 6. 2025 – 25. 9. 2025 – mimořádný výpis – bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu je – 2 557 Kč. Obsahuje mj. následující transakce: vedení všech dalších účtů, účelně vynaložené náklady na vymáhání, pojištění při pracovní neschopnosti a pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně, rovněž 3x pojištění schopnosti splácet úvěr Půjčka 3 ve výši 301 Kč, tedy celkem ve výši 903 Kč.

14. Ze sdělení čísla účtu ze dne 21. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná má u žalobkyně vedený běžný účet č. č. účtu.

15. Z úvěrové zprávy vytvořené dne 22. 5. 2024 vyplývá, že obsahuje informace ohledně žalované, jako je jméno, příjmení, rodné číslo, trvalá adresa a kontaktní adresa, telefonní číslo tel. číslo e-mail. Podle této zprávy měla žalovaná jednu splátkovou operaci ukončenou, jednu nesplátkovou operaci odmítnutou, jednu kreditní kartu ukončenou. Dále je zde uveden detail splátkové operace, kdy se jednalo o osobní úvěr, který byl ukončen předčasně (předčasně splaceno klientem nebo ukončeno ze strany fin. instituce), počáteční datum je uvedeno 19. 6. 2017, datum ukončení je uvedeno 10. 6. 2022, kdy se mělo jednat o úvěr s celkovou částkou 309 376 Kč, počet splátek 52, výše měsíční splátky činila 4 403 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná požádala dne 2. 4. 2024 o kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem, kdy se tento nachází ve fázi,,odmítnuto‘‘. Dále je zde uveden detail Karty, ve které je uveden detail Kreditní karty splátkové, který se nachází ve fázi ukončeno předčasně (předčasně splaceno klientem nebo ukončeno ze strany fin. instituce), jako počáteční datum bylo uvedeno dne 29. 10. 2017, datum ukončení bylo uvedeno dne 9. 12. 2021.

16. Z přehledu žádostí o úvěr - aplikačních dat vyplývá, že v případě smlouvy (žádosti) ze dne 3. 6. 2024 žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, má maturitu, má 1 vyživovanou osobu, splátky uvedené klientem jsou 0 Kč, výdaje domácnosti (Bydlení/léky-jídlo-doprava/splátky všech členů) činí 4 000 Kč/10 000 Kč/2 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, zaměstnavatel je jméno FO, IČO: IČO, žalovaná je u tohoto zaměstnavatel zaměstnána od 1. 5. 2024, na dobu neurčitou, výše hl. příjmů ze zaměstnání činí 17 234 Kč, profese: doprava a skladování; v případě smlouvy (žádosti) ze dne 18. 6. 2024 žalovaná bydlí jinde, má maturitu, má 1 vyživovanou osobu, splátky uvedené klientem jsou 4 668 Kč, výdaje domácnosti (Bydlení/léky-jídlo-doprava/splátky všech členů) činí 6 000 Kč/8 000 Kč/6 668 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, zaměstnavatel je jméno FO, IČO: IČO, žalovaná je u tohoto zaměstnavatel zaměstnána od 1. 1. 2024, na dobu neurčitou, výše hl. příjmů ze zaměstnání činí 20 000 Kč, profese: doprava a skladování.

17. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu za období od 3. 3. 2024 - 3. 6. 2024 bylo zjištěno, že se jedná o mimořádný výpis, počáteční zůstatek je 5 355,99 Kč, konečný zůstatek je 1 935,39 Kč, připsáno na účet 175 260 Kč, odepsáno z účtu 178 680,60 Kč. Jsou zde evidovány vklady na účet v hotovosti žalovanou, také příchozí platby různých osob, např. jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, žádná z plateb není označená jako mzda či plat.

18. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že zaměstnavatel jméno FO a zaměstnanec Jméno žalované uzavřeli pracovní smlouvu, kdy zaměstnanec bude pracovat jako obsluha myčky, řidič, údržba vozidel, den nástupu do práce byl sjednán na 1. 5. 2024, nástupní tarif zaměstnance je 20 000 Kč za měsíc. Strany si ujednaly dále pracovní poměr na dobu neurčitou, se zkušební dobou jednoho měsíce.

19. Z výplatní pásky žalované včetně podrobnější výplatní pásky za měsíc květen 2024 bylo zjištěno, že čistá měsíční mzda žalované za tento měsíc činila 17 234 Kč.

20. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.

21. Z výpisu z běžného účtu žalované - mimořádného výpisu za období od 18. 6. 2024 do 18. 6. 2024 bylo zjištěno, že 18. 6. 2024 byla žalovanou načerpána půjčka, označená jako Půjčka 3, ve výši 200 000 Kč, zároveň téhož dne byla částkou ve výši 120 050,63 Kč předčasně splacená Půjčka 2.

22. Z výpisu z běžného účtu žalované - mimořádného výpisu za období od 5. 6. 2024 do 5. 6. 2024 bylo zjištěno, že 5. 6. 2024 byla žalovanou načerpána půjčka, označená jako Půjčka 1, ve výši 300 000 Kč, zároveň je zde patrná příchozí úhrada ve výši 17 324 Kč od zaměstnavatele jméno FO, označená jako jméno FO výplata 5/2024.

23. Z přihlášení k pojištění ze dne 19. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná si sjednala pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti s pojistnou částkou 1 000 Kč, s měsíčním pojištěním 30 Kč, dále pojištění pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně s pojistnou částkou 50 000 Kč s měsíčním pojistným 30 Kč, pojistné celkem činí 60 Kč. Smlouva byla podepsána na pobočce žalobkyně.

24. Z přehledu nákladů účelně vynaložených na bankou na vymáhání dluhu bylo zjištěno, že obsahuje tabulku s popisem nákladů vynaložených bankou za 1 den vymáhání dluhu, kdy tyto náklady za 1 den vymáhání činí 44,54 Kč, náklady za 20 dnů vymáhání činí 890,80 Kč. Dále zde bylo uvedeno, že náklady za vymáhání jsou klientovi účtovány zpravidla jednou za 20 kalendářních dnů. Klientovi je účtována částka 500 Kč, přestože bankou skutečně vynaložené náklady jsou vyšší.

25. Z výzvy k zaplacení dluhu – takzvané předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že výzvou ze dne 20. 8. 2025 žalobkyně upozornila žalovanou na její prodlení se splácením dluhů, tyto zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu ve výši celkem 497 015,87 Kč nejpozději do 29. 8. 2025. Dlužná částka sestává z půjčky číslo hodnota ve výši 293 678,94 Kč, z půjčky číslo hodnota ve výši 200 779,93 Kč a z pohledávky z běžného účtu číslo hodnota ve výši 2 557 Kč.

26. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí ve věci.

27. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

Žalobkyně poskytla žalované dne 5. 6. 2024 finanční prostředky ve výši 300 000 Kč na její běžný účet č. č. účtu ve formě úvěru (půjčka číslo hodnota). Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách po 4 672 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, na základě dodatku č. 30 ze dne 7. 6. 2024 došlo ke změně výše splátky na částku 4 668 Kč měsíčně. Žalovaná na dluh z této úvěrové smlouvy uhradila celkem 55 661,74 Kč, z toho část ve výši 13 318,53 Kč žalobkyně započetla na jistinu a část ve výši 42 343,21 Kč na sjednaný úrok. Žalovaná dále uhradila 407 Kč na pojistném.

28. Žalobkyně dále poskytla žalované dne 18. 6. 2024 finanční prostředky ve výši 200 000 Kč na její běžný účet č. č. účtu ve formě úvěru (půjčky číslo hodnota), kdy 122 329 Kč byla částka určená ke splacení původního úvěru a částka 77 671 Kč není vázána žádným účelem. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách po 3 457 Kč splatných vždy ke každému 13. dni v měsíci, na základě dodatku č. 33 ze dne 1. 7. 2024 došlo ke změně data pravidelné splátky na 20. den v měsíci. Žalovaná na dluh z této úvěrové smlouvy uhradila celkem 38 027 Kč, z toho část ve výši 7 393,65 Kč žalobkyně započetla na jistinu a část ve výši 30 633,35 Kč na sjednaný úrok. Žalovaná dále uhradila 3 311 Kč na pojistném.

Na účtu žalované č. č. účtu vznikl nepovolený debet v celkové výši 2 557 Kč, kdy obsahuje mj. následující transakce: poplatky za vedení všech dalších účtů, účelně vynaložené náklady na vymáhání, pojištění při pracovní neschopnosti a pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně, rovněž 3x pojištění schopnosti splácet úvěr Půjčka 3 ve výši 301 Kč, tedy celkem ve výši 903 Kč.

29. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu ve výši celkem 497 015,87 Kč nejpozději do 29. 8. 2025. Dlužná částka sestává z půjčky číslo hodnota ve výši 293 678,94 Kč, z půjčky číslo hodnota ve výši 200 779,93 Kč a z pohledávky z běžného účtu (žalované) číslo hodnota ve výši 2 557 Kč.

30. V návaznosti na zjištěný skutkový stav se soud zabýval právním posouzením věci:

31. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle § 1841 o.z. smlouvou o finanční službě se rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz, smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji, smlouva týkající se nabývání kryptoaktiv v rozsahu působnosti přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího trhy kryptoaktiv nebo smlouva týkající se poskytování služeb souvisejících s těmito kryptoaktivy.

33. Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

34. Podle § 2758 o.z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

35. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

38. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

40. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částek 243 931,26 Kč, 158 662 Kč a 1 654 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné smluv o úvěru, včetně souvisejícího ujednání ohledně pojištění schopnosti splácet.

41. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru formou dodatků k rámcové smlouvě, což bylo v řízení zjištěno a prokázáno.

42. V řízení však nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost obou dotčených úvěrových smluv. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů a výpisem z jejího běžného účtu. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v bankovních i nebankovních registrech, ale tato svá tvrzení nedoložila. Žalobkyně argumentovala tím, že v případě žalované neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splácet, proto jí je poskytla. Z výplatní pásky žalované bylo zjištěno, že příjem žalované ze zaměstnání činil toliko 17 324 Kč čistého, dále uvedla, že celkové příjmy domácnosti jsou 50 000 Kč a uvedla v případě smlouvy ze dne 3. 6. 2024, že žalovaná bydlí ve vlastním a v případě smlouvy ze dne 18. 6. 2024 že bydlí jinde. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výpis z účtu žalované za období od 3. 3. 2024 do 3. 6. 2024, ze kterého však vyplývá, že žalovaná nepobírala žádnou mzdu, jsou zde evidovány různé odchozí platby a rovněž příchozí platby od různých osob, předmětnou mzdu 17 324 Kč čistého zde nenalezneme, s ohledem na nástup žalované do zaměstnání dne 1. 5. 2024. Žádná platba není označena jako mzda, či plat, apod. Nebylo nikterak prokázáno, že měsíční příjem dalších členů domácnosti činí 50 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované, a že řádným způsobem porovnala výdaje a (tvrzené) příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Výdaje domácnosti mají činit částku ve výši 16 000 Kč měsíčně (při prokázaném příjmu 17 324 Kč čistého měsíčně), a to v případě smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2024, či ve výši 20 668 Kč měsíčně, a to v případě smlouvy o úvěru ze dne 18. 6. 2024. Další příjmy domácnosti však nijak prokázány nejsou, ale žalobkyně s nimi kalkuluje a evidentně k nim přihlíží. Žalobkyně u ústního jednání odkázala na expertní analýzu, která vypočítává limit splátky, kdy ověřuje příjem klienta a odečítá výdaje. V posuzovaném případě žalobkyně uvedla, že byl u této klientky doložen příjem ve výši 17 234 Kč a odečteny výdaje ve výši 4 470 Kč na žalovanou a dále výdaje ve výši 3 050 Kč na jednu vyživovanou osobu, tj. dítě žalované. Z toho žalobkyně vypočetla volnou částku, která zbude žalované a jedná se o částku 9 714 Kč a splátka tohoto prvního úvěru (tj. úvěru ze dne 3. 6. 2024 ve výši 300 000 Kč) činila 4 672 Kč. Z toho žalobkyně dovodila, že žalovaná měla dostatečné finanční prostředky, aby mohla splácet, a ještě jí z toho něco zbývalo. Co se týče neověřených příjmů domácnosti, tak k tomu žalobkyně opětovně odkázala na své vyjádření a uvedla, že žalobce vstoupil do závazkového vztahu s žalovanou, ne s jinými osobami. (Avšak tuto částku evidentně zohledňovala, neboť výdaje domácnosti žalované měly činit v případě smlouvy ze dne 3. 6. 2024 částku 16 000 Kč - bydlení, léky, jídlo, doprava, splátky všech členů). Ohledně druhé smlouvy (ze dne 18. 6. 2024) zástupce žalobkyně uvedla že tato částka činí 3 457 Kč, to je výše měsíční splátky. Žalobkyně kalkulovala při poskytování úvěru s tím, že měsíční výdaje žalované a jedné vyživované osoby činí celkem 7 520 Kč. Soud má za to, že měsíční výdaje pro jednoho dospělého a jedno dítě nemohou skutečně reálně dosahovat částky 7 520 Kč měsíčně, tyto neodpovídají realitě. Pro přehlednost soud odkazuje na tabulku žalobkyně výše, zejména na poslední 3 řádky tabulky nazvané,,Výdaje domácnosti dle expertní analýzy‘‘ v případě obou úvěrů tato částka činí 11 560 Kč,,,Výdaje žalovaného dle expertní analýzy‘‘, v případě obou úvěrů tato částka činí 4 470 Kč a,,Výdaje za jednu vyživovanou osobu‘‘ činí 3 050 Kč. Soud poukazuje na to, že žalobkyně ač tvrdila ve svých vyjádření ohledně posuzování úvěruschopnosti, že vycházela,,také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá žalobce úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, která zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který nám klient udělil v Rámcové smlouvě, dále žalobce také nahlíží do insolvenčního rejstříku).‘‘ K tomuto však ani po poučení u ústního jednání žádné důkazy předloženy nebyly, tedy že skutečně byly provedeny lustrace v těchto rejstřících. V přehledu žádostí o úvěr – v aplikačních datech je dále nesrovnalost, kdy je u jedné smluv uvedeno, že u zaměstnavatele jméno FO je zaměstnána žalovaná již od 1. 1. 2024, ve skutečnosti však až od 1. 5. 2024, jak vyplývá z pracovní smlouvy. Rovněž v případě druhé úvěrové smlouvy ze dne 18. 6. 2024 je již jako hlavní příjem uvedená částka 20 000 Kč, která neodpovídá realitě, když se jedná o hrubý příjem, nijak nebylo doloženo zvýšení příjmů žalované oproti úvěrové smlouvy ze dne 3. 6. 2024, kdy žalobkyně prokázala čistý příjem žalované ve výši 17 234 Kč. V případě smlouvy ze dne 3. 6. 2024 žalobkyně uvádí, že výdaje domácnosti mají celkem činit 16 000 Kč, v případě smlouvy ze dne 18. 6. 2024 mají činit celkem 20 668 Kč, čímž převyšují příjem žalované.

43. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlížel z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

44. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

45. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 3. 6 2024 a ze dne 18. 6. 2024 a i z tohoto důvodu obě smlouvy posoudil jako neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádně prověřila a zkoumala úvěruschopnost žalované.

46. Za situace, kdy jsou obě smlouvy o úvěru neplatné, z důvodu, že nebyla náležitě zkoumána úvěruschopnost žalované, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částky 300 000 Kč a 200 000 Kč, kdy žalovaná na dluh z této úvěrové smlouvy ze dne 3. 6. 2024 (ve výši 300 000 Kč) uhradila celkem 55 661,74 Kč, z toho část ve výši 13 318,53 Kč žalobkyně započetla na jistinu a část ve výši 42 343,21 Kč na sjednaný úrok. Žalovaná dále uhradila 407 Kč na pojistném. Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila na úvěrovou smlouvu ze dne 3. 6. 2024 částku ve výši 56 068,74 Kč. Žalovaná se proto bezdůvodně obohatila v částce 243 931,26 Kč (300 000 Kč - 56 068,74 Kč). Žalovaná na dluh z úvěrové smlouvy ze dne 18. 6. 2024 (ve výši 200 000 Kč) uhradila celkem 38 027 Kč, z toho část ve výši 7 393,65 Kč žalobkyně započetla na jistinu a část ve výši 30 633,35 Kč na sjednaný úrok. Žalovaná dále uhradila 3 311 Kč na pojistném. Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila na úvěrovou smlouvu ze dne 18. 6. 2024 částku ve výši 41 338 Kč. Žalovaná se proto bezdůvodně obohatila v částce 158 662 Kč (200 000 Kč – 41 338 Kč). Proto co do těchto částek soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaná bezdůvodně obohatila a toto obohacení je tak povinna žalobkyni vydat (výrok I., III.). Dále soud shledal jako oprávněné nároky žalobkyně vzniklé na běžném účtu žalované, tj. poplatky za vedení všech dalších účtů, účelně vynaložené náklady na vymáhání, pojištění při pracovní neschopnosti a pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně v celkové výši 1 654 Kč, když tyto jsou spojeny s vedením účtu, tedy vznikly na základě rámcové smlouvy na základě které je veden běžný účet žalované a dále vyplývají z Přihlášení k pojištění ze dne 19. 6. 2017, kdy obě tyto smlouvy byly shledány platnými, byly podepsány na pobočce žalobkyně, proto ohledně částky 1 654 Kč soud žalobě vyhověl (výrok V.) Soud zamítl pouze část těchto poplatků, a to konkrétně 3x pojištění schopnosti splácet úvěr Půjčka 3 ve výši 301 Kč, tedy celkem ve výši 903 Kč, jelikož se jedná o doprovodné související ujednání k oběma smlouvám o úvěru, které byly shledány neplatnými, neboť se jedná o nároky související a odvíjející se od neplatných smluv o úvěru (výrok VI.).

47. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z., za dobu prodlení od 30. 8. 2025. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně. Soud proto přiznal úrok z prodlení žalobkyni od 30. 8. 2025 do zaplacení z částky 243 931,26 Kč ve výši 11,5% ročně (výrok I. rozsudku), dále žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 30. 8. 2025 do zaplacení z částky 158 662 Kč ve výši 11,5% ročně (výrok III. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a ohledně zbylé části nároku (včetně příslušenství) soud žalobkyni nevyhověl, neboť v této části (nároky související a odvíjející se od neplatné smlouvy, resp. smluv) jako nedůvodné zamítl (výrok II. a IV. rozsudku).

48. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky.

49. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 77 597,56 Kč zamítl nárok žalobce. Původně žaloval žalobce 481 844,82 Kč s přísl. Žalobce měl po zaokrouhlení úspěch 83,90 %, neúspěch 16,10 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 67,79 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady představují: zaplacený soudní poplatek ve výši 19 274 Kč, dále náklady dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za cestovné, které žalobkyně řádně vyúčtovala a doložila kopii velkého technického průkazu vozidla. Dále uvedla, že dalších nákladů se vzdává. V souvislosti s cestou realizovanou zástupkyní žalobce dne 19. 6. 2026 činila náhrada za ujetých 122 km na trase adresa – OS v Berouně a zpět (konkrétně adresa pobočky oddělení právního vymáhání - adresa) v částce 902,85 Kč. Cestovní výdaje byly vyčísleny za použití osobního motorového vozidla při cestě v délce 122 km. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí 183,05 Kč, když při kombinované spotřebě vozidla 4,4 l na 100 km bylo na cestu spotřebováno 5,368 l motorové nafty. Základní náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 719,80 Kč. (Vypočteno 44,50 Kč za litr paliva – motorové nafty při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Celkové náklady žalobkyně tak představují částku 20 176,85 Kč. Po zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) činí čistý procesní úspěch žalobkyně 67,79 %. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení ve výši 13 678 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. opět v trvání 3 dnů (výrok pod bodem VII. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).