OSBU 14 C 13/2024-32

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 40 371,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 40 371,15 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 371,15 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 371,15 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 371,15 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. K tomu žalobkyně uvedla, že žalovanou částku tvoří jistina ve výši 35 428,4 Kč, úrok ve výši 3 102,51 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 481,09 Kč, a dlužné pojistné ve výši 759,15 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno, jiné reg. č. hodnota, se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, adresa, Anonymizováno, jako úvěrující smlouvu o úvěru č. hodnota dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to datum a k tomu také pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně dále uvádí, že dle smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 35 428,4 Kč, a to po podpisu smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazené jistiny a neuhrazeného pojištění s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobkyně tvrdila, že jí právní předchůdkyně postoupila výše uvedené pohledávky za žalovaným.

2. Na jednání konaném dne datum se žalovaný nedostavil, proto se jednalo v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Na tomto jednání bylo žalobkyni dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby žalobkyně doplnila své tvrzení o tom, kdy se do sféry žalovaného dostalo oznámení o postoupení pohledávky, a současně aby toto své tvrzení doložila důkazy, respektive navrhla důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Soud také poučil žalobkyni, že v případě, že nedoplní tvrzení anebo že je neprokáže, vystavuje se riziku neúspěchu ve sporu.

3. Na základě poučení daného soudem, žalobkyně soudu pouze předložila předžalobní výzvu a oznámení o postoupení pohledávky a k tomu přiložila podací arch.

4. Ani na jednání konané dne datum se žalovaný nedostavil, a proto bylo jednáno opět v jeho nepřítomnosti.

5. Při řešení této žaloby se soud musel nejprve zaobírat aktivní legitimací žalobkyně.

6. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela s žalobkyní písemnou dohodu nazvanou „Rámcová smlouva o postoupení pohledávek“, a také dne datum „Smlouvu o postoupení pohledávek č. hodnota“, kdy na základě těchto listin právní předchůdkyně žalobkyně úplatně převedla na žalobkyni své pohledávky za žalovaným (důkaz: Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek č. hodnota). Dne Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno právní předchůdkyně žalobkyně podala poště k přepravě zásilku, a to konkrétně oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, k doručení žalovanému (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky a podací arch). Soud nemá za prokázané, zda a případně kdy se toto oznámení o postoupení pohledávky dostalo do dispoziční sféry žalovaného.

7. Zjištěný skutkový stav je tedy následující: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní písemné dohody, na základě kterých byly na žalobkyni úplatně převedeny pohledávky za žalovaným. O tomto měl být žalovaný vyrozuměn, když právní předchůdkyně žalobkyně oznámení o postoupení podala poště k zaslání žalovanému, avšak nebylo prokázáno, zda a případně kdy se toto oznámení dostalo do dispoziční sféry žalovaného.

8. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle § 1882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

11. Dle § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „obč. zák.“), projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

12. Již z tohoto zjištěného skutkového stavu lze učinit právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z.

13. Toto postoupení pohledávky bylo nutné oznámit žalovanému, aby byla žalobkyně aktivně legitimovaná k podání žaloby. Stejný názor zastává i Nejvyšší soud, k tomu viz jeho usnesení č. j. 20 Cdo 1911/2022-519 ze dne 14. 9. 2022, které říká, že: Notifikační povinnost postupitele vychází především z významu citovaného ustanovení, a tím je ochrana dlužníka, jehož souhlas k postoupení pohledávky není vyžadován. Ve vztahu k ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. bylo dovozováno, že dlužník do oznámení postoupení pohledávky není povinen plnit postupníkovi (může se zprostit závazku plněním postupiteli), a postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, nebo Handlar, J. in Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, výklad k ustanovení § 526). Znění ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. nedoznalo zásadnějších změn přijetím nového právního předpisu (konkrétně shora citované ustanovení § 1882 o. z.), zejména jeho význam zůstal nedotčen, dovolací soud proto neshledal důvod, proč by výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu neměla být aplikovatelná i nadále za účinnosti stávající právní úpravy.

14. Pokud v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně podala poště k přepravě zásilku (oznámení o postoupení pohledávky) a není zřejmé, zda a kdy případně byla zásilka doručena do dispoziční sféry žalovaného, neustála žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní již ohledně své aktivní legitimace k podání žaloby, kdy soud musí vycházet z toho, že zásilka nebyla doručena do dispoziční sféry žalovaného, a proto žalobkyně jako postupník nemohla vymáhat pohledávku za žalovaným soudní cestou, tj. neměla aktivní legitimaci k podání žaloby. Již z tohoto důvodu soud musel žalobu zamítnout, bez ohledu na to, aby posuzoval žalobou uplatněné nároky.

15. Pro úplnost soud dodává, že samotný podací lístek je jen dokladem toho, že zásilka byla předána poště k přepravě, ale nelze jím prokázat, že byla adresátovi doručena. Stejný právní závěr vyplývá třeba i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 924/2001 ze dne 24. 7. 2002.

16. K podpoření výše zmíněných závěrů lze odkázat na Nejvyšší soud, který např. v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 ze dne 13. 2. 2019 mimo jiné zopakoval svou konstantní judikaturu, kdy sdělil, že: účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, z 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a z 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Adresátu lze zpravidla doručit jakýmkoliv způsobem, kterým se hmotněprávní úkon dostane do sféry jeho dispozice, např. prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna zásilku doručit, nebo osobním předáním druhé straně apod. (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 8. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, uveřejněného pod č. 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 153/2008 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 464/2015, na něž v dovolání odkázal dovolatel). V případě, že jednostranný hmotněprávní úkon je doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má pak adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje-li se v místě, kde je mu doručováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2013, sp. zn. 26 Cdo 441/2012)“ a „že ustanovení § 45 odst. 1 obč. zák. nesměřuje k reálnému doručení, jak se snad (mylně) domnívala žalovaná, nýbrž jeho účelem je – se zřetelem k teorii dojití, z níž vychází – rozdělení rizika mezi zúčastněné subjekty tak, že každý z nich odpovídá pouze za vlastní dispoziční sféru. S tím pak koresponduje též rozložení příslušných procesních břemen mezi účastníky řízení v tom smyslu, že jednající je povinen tvrdit a prokázat okolnosti svědčící o odeslání a přepravě hmotněprávního úkonu do sféry dispozice adresáta (tomuto požadavku dovolatel vyhověl již tím, že prokázal, že žalované doručoval Rozhodnutí formou doporučené zásilky s dodejkou na adresu předmětného bytu, a že dne 16. listopadu 2012 bylo vhozeno do její poštovní schránky oznámení o uložení zásilky na poště s výzvou k jejímu vyzvednutí). Adresát je pak povinen tvrdit a prokázat okolnosti, jež by byly způsobilé založit pro něj překážku, která až do jejího odpadnutí objektivně (tj. nezávisle na jeho vůli) vylučovala možnost, aby se seznámil s obsahem jemu adresovaného projevu vůle (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, a dále např. již zmíněný nález Ústavního soudu z 1. října 2013, sp. zn. I. ÚS 2474/13)“.

17. I když se citovaná část rozhodnutí Nejvyššího soudu zaobírala § 45 odst. 1 obč. zák., který byl nahrazen § 570 odst. 1 o. z., jsou výše uvedené závěry stále platné, neboť dřívější znění se nahradilo novým obdobného znění, ale stejného významu.

18. Pro úplnost soud dodává, že samotný podací lístek/arch je jen dokladem toho, že zásilka byla předána poště k přepravě, ale nelze jím prokázat, že byla adresátovi doručena. Stejný právní závěr vyplývá třeba i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 924/2001 ze dne 24. 7. 2002.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zohledňoval úspěch ve věci. Vzhledem k zamítnutí podané žaloby je procesně úspěšný žalovaný a tomu by proto náležela náhrada nákladů řízení. V průběhu řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému vůbec nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu.