OSBV 16 C 119/2020-179

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_007⟫ 3. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa svědka a žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o určení vlastnického práva

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba: adresa, občanská vybavenost, nacházející se v katastrální uzemí, územní celek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. žalované. Pokud se týká vyjádření 1. žalované k výzvě žalobce o vrácení daru, pak soud ani v tvrzení uvedených v této výzvě neshledává urážlivé jednání hrubě porušující dobré mravy, jelikož způsobem v něm uvedeným žalovaná popisuje povahové vlastnosti žalobce, zejména jeho prokázanou autoritativnost, jak je sama vnímá. Soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce, a to až do doby vyhlášení tohoto rozsudku žije v domě sám, že ještě v roce rok za dobrého počasí jezdíval ke svému synovi na obědy na kole, tedy že nevyžaduje celodenní péči a přítomnost další osoby přímo v domě, byť má různé zdravotní potíže, a to i vážnějšího charakteru. Soud má rovněž za prokázané, že 1. žalovaná i po celou dobu po svém odstěhování platí veškeré platby za energie v domě, v němž bydlí žalobce, tedy zajišťuje stav, aby žalobce měl zajištěnu dodávku elektřiny, plynu, vody apod., a nemusel na to vynakládat své prostředky. V tom, že došlo ze strany 1. žalované k darování rodinného domu, ve kterém bydlí žalobce, jejím dětem a ke zřízení věcného břemene užívání tohoto domu pro ni a jejího manžela, soud rovněž hrubé porušení dobrých mravů nespatřuje, jelikož 1. žalovaná i její manžel jsou povinni respektovat práva žalobce při užívání předmětného domu a jejich užívací právo je omezeno již existujícím právem žalobce, tak jak bylo omezeno tímto právem již jejich vlastnické právo.

Když žalobce končil u svědka v hospodě v obec, dal mu svědek částka a žalobce to použil pro 1. žalovanou a její rodinu. Svědek si myslí, že tehdy stavěl

Ona byla vždycky klidná, neútočila. 2. žalovaná byla ještě asi 2x přítomná takovému hovoru mezi žalobcem a 1. žalovanou. Tehdy žalobce na 1. žalovanou křičel, byl agresivní,

2. žalovanou. Zároveň bylo zjištěno, že v sousedství na ulici ulice, bydlí 3. žalovaný, tedy žalovaný také mohl o pomoc požádat jeho. V té době totiž byly vztahy mezi žalobcem a 2. a 3. žalovanými ještě dobré. 1. žalovaná však zároveň o svém odstěhování informovala svého bratra a tomu po jejím odstěhování také volal žalobce, bratr 1. žalované následně osobní pomoc žalobci poskytoval. Pokud se jedná o tvrzené„ odpojení“ telefonu, syn žalobce (bratr 1. žalované) uvedl, že žalobce„ odpojili“ ze skupiny rodina, že ho zrušili, on se nemohl dovolat nikam, oni mu to neřekli, svědek to zjistil až za anonymizováno dny, tak mu zase zařídil telefon, přičemž sám uvedl, že ten mobil měl žalobci zrušit syn 1. žalované, a že neví, jestli o tom 1. žalovaná věděla. Nebylo tak prokázáno, že by žalobci„ odpojila“

To znamená i zanesení na katastr a všechny věci kolem toho. Kvůli chybě to musel brát zpět a pak se musela ta smlouva předělávat. V době, kdy podepisovali tu darovací smlouvu, 3. žalovaný nevěděl o tom, že by ten dům chtěl žalobce po 1. žalované zpátky. 1. žalovaná říkala, že ji žalobce chce dát k soudu, ale 3. žalovaný nevěděl kvůli čemu. Žalobci nikdy nebylo zabráněno vcházet brankou do domu. Pokud se týká už té zmíněné branky, která sloužila pro vjezd auta ke garáži, tak žalobci ve vstupu touto brankou zabráněno bylo kvůli psům 3. žalovaného, kdy řekl 1. žalované a jejímu manželovi, aby žalobce raději chodil přes dvůr. Ti psi byli hodní, ale ten jeden skákal hodně na lidi, byli to vlčáci. Na dědu by taky skákali. Jde o to, že kdyby žalobce vedl kolo a skočil by na něj 40kilový pes, tak by si mohl ublížit. K tomu zamezení došlo po prodeji auta, tak anonymizováno roky zpátky. Po odstěhování

3. žalovaný napsal, že mu to advokát zakázal. Žalobce svědkovi nedávno řekl, že má problémy s ledvinovými kameny, a před výpovědí svědka mu řekl, že se mu to uvolňuje a má bolesti. Pokud se týká péče o žalobce v době, kdy ještě žil s 1. žalovanou, tak například, když se asi před anonymizováno lety stal úraz s krkem, kdy spadl v obec ze žebříku, tak 1. žalovaná svědkovi řekla, že žalobce spadl u svědka, tak ať se stará. Takže svědek za ním po práci jezdíval a staral se o něj a umýval mu krk. Když měl žalobce úraz s kotníkem, tak se o něj starala 1. žalovaná. Pokud měl žalobce úrazy a nemohl se hýbat, tak asi se o něho starala 1. žalovaná nebo 2. žalovaná. Svědek byl v práci a určitě se o žalobce staraly. Oslavy v době, kdy ještě 1. žalovaná žila s žalobcem, pravděpodobně chystala rodina 1. žalované, ale svědkova rodina posledních anonymizováno let už nechodila. Svědkova rodina popřála žalobci u sebe doma. Když měl žalobce anonymizováno narozeniny, tak oslavu měl žalobce u svědka doma. Do nemocnice na ozařování a vyšetření vozila žalobce svědkova manželka, protože to 1. žalovaná odmítla. Je pravda, že 1. žalovaná psala svědkovi příjmení zprávu, že chce s ním mluvit. On jí na to napsal, že momentálně nemá čas, protože tehdy pracoval v Rakousku. Na to mu 1. žalovaná napsala:„ nemáš čas, tak končím, nevařím, neperu“. Pro svědka to byla jasná zpráva, že s žalobcem končí, že mu nebude vařit, prát. Svědek byl překvapený, ale co s tím měl dělat. Věděl, že jsou mezi žalobcem a 1. žalovanou konflikty, to už bylo před anonymizováno roky. Ty konflikty se týkaly hlavně žalobce a manžela 1. žalované. Zřejmě ty konflikty mezi žalobcem a manželem 1. žalované pokračovaly až do toho jejich odstěhování. K tomu vystěhování garáže došlo asi před anonymizováno lety a také k uzamčení branky.

O tom, proč končí, se s ní nebavil. Ví, že to bylo kvůli konfliktu, o kterém se tu bavili celou dobu. 1. žalovaná to svědkovi prostě dala takto direktivně na vědomí. Bylo to hrozné, protože to bylo v době covidu, kdy nikdo nevěděl, co bude. Tak se svědek musel starat s manželkou, hlavně manželka. Svědek ještě v té době pracoval, pak šel do důchodu, aby se mohl starat. Je pravda, že 1. žalovaná si stěžovala na žalobce večer v telefonu, když měla popité. Svědek to ani neposlouchal. Dal telefon na bok a pak řekl:„ Ano, anonymizováno“. Neví, co jí všechno vadilo. Asi že žalobce žije, protože on ráno vstal, nasnídal se, pak odešel z domu, pak se přišel naobědvat nebo jej dovážela na oběd svědkova rodina, odpoledne se převlékl do montérek, šel pracovat, večer se vrátil, udělal si večeři, to si dal rohlíky, jablko a čaj a šel k sobě nahoru. Svědek nemá od jiné osoby žádné informace o tom, že by se žalobce k 1. žalované choval nevhodně, že by jí ponižoval, že by na ni křičel. Svědek neví o tom, že by se k žalobci chovala nevhodně 1. žalovaná, že by na něho křičela. V červnu roku rok svědkovi zavolal 3. žalovaný, že by se s ním chtěl sejít. Svědek myslel, že je to kvůli problémům, které mu 3. žalovaný dělal při prodeji hospody v obec, kvůli tomu, že manžel 1. žalované si postavil zeď anonymizováno cm k sobě do pozemku a že tam byla nějak špatně postavená asi anonymizováno let stará zeď. Takže se sešli na benzince a tehdy 3. žalovaný svědkovi řekl, že by chtěl urovnat vztahy, ať žalobce žalobu stáhne, že stejně nemá šanci soud vyhrát. Svědek mu řekl, že„ vy jste pro něho rodina, ty a mladá jméno byste měli za dědou zajít a domluvit se s ním, vy jste pro něho byli celou dobu rodina“. 3. žalovaný řekl, že se pokusí promluvit s 2. žalovanou a potom mu

4. 2. a 3. žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že nárok žalobce neuznávají, že předmětnou nemovitost nabyli od své matky v dobré víře, a navíc jsou jim známy okolnosti vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou, a mají za to, že jednání žalobce není vůči žalovaným fér.

5. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.

6. Žalobce je otcem 1. žalované a 1. žalovaná je matkou 2. a 3. žalovaných, což soud zjistil z nesporných tvrzení účastníků. Z rozhodnutí Státního notářství v obec sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelé matce 1. žalované a manželce žalobce, ve které se dohodli dědici tak, že sporožirový účet vedený u ČSSP obec nabyl žalobce, že ideální polovinu rodinného domu adresa se stavební plochou číslo v katastrální uzemí a garáž postavenou na stavební ploše číslo a zahradu parc. číslo v katastrální uzemí nabyla 1. žalovaná, že žalobce nabyl právo bezplatného doživotního bydlení a užívání dvou pokojů a ložnice nacházející se v 1. nadzemním podlaží včetně sociálního zařízení a právo spoluužívání vchodu z ulice ulice plus navazující předsíně, schodiště do technického podlaží včetně sušárny a kuchyně nacházející se ve spodním technickém podlaží rodinného domku adresa. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že zemřelá byla vdaná, zanechala dvě děti, které dědictví neodmítly, že se jedná o dědění ze zákona v první skupině, že v rámci řízení bylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů zůstavitelky a žalobce, podle kterého obdržel žalobce značka automobilu a nemovitost zapsanou pro katastrální uzemí, a to rodinný dům adresa se stavební plochou číslo a zahradou číslo.

7. Z notářského zápisu o darovací smlouvě sepsaného datum notářem v obec JUDr. jméno příjmení soud zjistil, že žalobce daroval 1. žalované předmětnou nemovitost, k níž získal vlastnické právo na základě dražební listiny z 1. kola veřejné dražby konané dne datum, že se jedná o budovu prodejny potravin obsahující vlastní prodejnu, přípravnu masa s chladícím boxem, kancelář, chodbu, další chladící box na potraviny, sklad, kotelnu, chodbu a místnost na výrobu polotovarů a o pozemek, že na předmětné nemovitosti vázne zástavní právo zřízené ve prospěch právnická osoba, na základě smlouvy ze dne datum pro zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum. Z této listiny soud také zjistil, že vlastnické právo 1. žalované na základě této darovací smlouvy bylo do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky vkladu práva ke dni datum.

8. Dopisem datovaným dne datum vyzval žalobce 1. žalovanou k vrácení předmětné nemovitosti, kdy uvedl, že odstupuje od výše zmíněné darovací smlouvy pro nevděk, který spatřuje v tom, že 1) od měsíce října rok 1. žalovaná nečinně přecházela a bagatelizovala verbální a fyzické útoky svého manžela vůči žalobci, žalobce se nijak nezastala a svému manželovi nijak v jeho opakovaných útocích nezabránila, ani se nesnažila zabránit, kdy k poslednímu útoku došlo dne datum, 2) od poloviny měsíce října rok dosud bezdůvodně žalobci zamezila zaužívané spoluužívání dvora rodinného domu adresa, jež je součástí pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, v části územní celek, obci obec, a současně žalobci znemožnila užívání zadního vchodu domu, a to opět zcela bezdůvodně, kdy doposud byl tento bez jakýchkoliv výhrad žalobcem používán. Tohoto jednání se dopustila přes skutečnost, že zmiňovaný rodinný dům se stal jejím vlastnictvím na základě dědického rozhodnutí Státního notářství v obec ze dne datum č. j. spisová značka v rámci projednání dědictví po její matce, kdy žalobce se tohoto majetku dědickou dohodou vzdal ve prospěch 1. žalované očekávajíc, že jako obdarovaná se vůči němu bude chovat v souladu s dobrými mravy tak, jak se dcera ke svému otci v souladu se společenskými zvyklostmi chovat má, 3) po dobu vládou České republiky vyhlášeného nouzového stavu v měsíci březnu a dubnu roku rok 1. žalovaná naprosto přestala projevovat zájem o žalobce coby jejího otce, který dle zřízeného věcného břemene vedle její rodiny užívá některé části domu adresa, jež je součástí pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, v části územní celek a obci obec. Tedy, přestože 1. žalovaná obývá stejné obydlí jako její otec, tak mu po tuto dobu neposkytla jakoukoliv pomoc s prováděním domácích prací, jako je praní prádla, vaření stravy, nákupy, úklid domácnosti. Přes omezení přijatá po tuto dobu vládou České republiky, tak byl žalobce nucen zajišťovat si nákupy a zásobení domácnosti sám, a to i přes svůj vysoký věk a dosavadní zdravotní stav po prodělaném závažném onkologickém onemocnění, několika invazivních operačních zákrocích a náročné léčbě ozařováním. 1. žalovaná tak vystavila svého otce zcela bezdůvodně vysokému riziku nakažení coronavirem, proti jehož šíření byla veškerá omezení vládou přijata. Dle podací stvrzenky byl tento dopis odeslán 1. žalované právním zástupcem žalobce dne datum.

9. Na výše uvedenou výzvu k vrácení daru reagovala 1. žalovaná dopisem datovaným dne datum, v němž uvedla, že kategoricky odmítá tvrzení žalobce jako nepravdivé, nepodložené a považuje ho za překročení mezí slušnosti jak v rámci rodiny, tak obecně, protože se o něj vždy starala, stará a bude starat do doby, dokud bude přiměřenou péči potřebovat v souladu s dobrými mravy. Soužití s žalobcem a péče o něj vzhledem jak k jeho věku, zdravotnímu stavu, tak povahovým vlastnostem, není jednoduché a na evidentní nesmysly a výmysly v jeho chování si už svým způsobem zvykli.

10. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne datum soud zjistil, že žalobci byl přiznán příspěvek na péči ve výši částka od března rok, na zajištění potřebné pomoci osobě, které byl příspěvek přiznán, a to osobou blízkou nebo asistentem sociální péče z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, pročež není žalobce schopen zvládat pět základních životních potřeb posuzovaných podle zákona o sociálních službách, a to stravování, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu datum soud zjistil, že pokud se týká vlastnictví pozemku parc. číslo jehož součástí je rodinný dům adresa v katastrální uzemí, pak jsou žalovaná a její manžel evidováni jako vlastníci podílu o velikosti ½ v rámci společného jmění manželů na základě smlouvy o převodu nemovitosti spisová značka kupní ze dne datum rozhodnutí, která byla registrována dne datum, a dále je 1. žalovaná zároveň je evidována jako výlučný vlastník druhého podílu o velikosti ½ k této nemovitosti, a to na základě výše zmíněného rozhodnutí Státního notářství v obec ze dne datum rozhodnutí o dědictví spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, a že k této nemovitosti je zřízeno na základě zmiňovaného rozhodnutí o dědictví spisová značka již výše zmíněné věcné břemeno užívání pro žalobce.

12. Z výpisů z katastru nemovitostí týkajících se předmětné nemovitosti (obchod, prodejna) soud zjistil, že 1. žalovaná byla jako výlučný vlastník předmětné nemovitosti zapsána na základě darovací smlouvy ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum, a to až do dne datum, kdy nastaly právní účinky zápisu na základě smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne datum, na základě které byli jako spoluvlastníci předmětné nemovitosti zapsáni 2. žalovaná a 3. žalovaný, a to každý s podílem o velikosti ½. Zároveň se na základě téže darovací smlouvy stali i podílovými spoluvlastníky pozemku parc. číslo jehož součástí je rodinný dům adresa v katastrální uzemí, územní celek, přičemž k tomuto pozemku bylo zřízeno věcné břemeno odpovídající právu doživotního užívání a bydlení ve prospěch 1. žalované a jejího manžela.

13. Dle dražební listiny ze dne datum vydražil předmětnou nemovitost žalobce za cenu částka. Dle smlouvy o sdružení ze dne datum žalobce, jeho syn celé jméno svědka a manžel 1. žalované vytvořili sdružení podle ustanovení § 829 občanského zákoníku za účelem provozování činnosti ve všech oborech jejich předmětu podnikání. Z prohlášení 1. žalované ze dne datum soud zjistil, že dne datum přistoupila ona ke zmíněné smlouvě o sdružení. Téhož dne syn žalobce celé jméno svědka i žalobce vystoupili z uvedeného sdružení, což soud zjistil z jejich oznámení ostatním členům sdružení datovaných dnem datum. Z notářského zápisu vyhotoveného notářem JUDr. jméno příjmení dne datum soud zjistil, že právnická osoba, a žalobce uzavřeli tímto zástavní smlouvu k předmětné nemovitosti k zajištění pohledávek právnická osoba, ze smlouvy o kontokorentním úvěru číslo ze smlouvy o investičním úvěru č. číslo. Z notářského zápisu vyhotoveného notářem JUDr. jméno příjmení dne datum soud zjistil, že jméno příjmení, jako prodávající, zastoupená žalobcem, a 1. žalovaná a její manžel, jako kupující, uzavřeli téhož dne kupní smlouvu, jejímž předmětem byly pozemek parc. číslo zastavěná plocha – zbořeniště, a parc. číslo zahrada, v katastrální uzemí.

14. V rámci dokazování soud vyslechl účastníky, vyjma 1. žalované, a svědky, a považuje za vhodné uvést v tomto rozsudku tyto jejich výpovědi.

15. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že do roku rok bylo chování 1. žalované vůči němu normální, i komunikace byla normální. Vyjma toho, že jej nevozila na ozařování. To odmítla. Poslední anonymizováno roky se u ní stravoval, to mu vařila a on jí za to dával částka měsíčně. Také mu prala. S jejím manželem měl žalobce špatné vztahy od roku rok, kdy s ním přestal mluvit. Manžel 1. žalované žalobce napadal. To jeho napadání začalo z ničeho nic, jednou ráno, když 1. žalovaná byla v práci a žalobce si šel dělat snídani, se naráz do žalobce pustil, že nebude číst jeho noviny a nebude používat záchod dole, a používal hrubé výrazy. Žalobce to překvapilo, do té doby si ho nevšímal. Bylo to v roce rok. Manžel 1. žalované obvinil žalobce ze ztráty peněz, které údajně měli. Žalobce se jich zeptal, proč nevolají policii, a 1. žalovaná řekla, že už je to vyřešené. Také manžel 1. žalované žalobce napadl tím, že z peněz z jejich prodejny, když tam dělal účetnictví, platil faktury syna. Manžel 1. žalované napadal žalobce vždy, když u toho nikdo nebyl. Až na jeden případ. To bylo v roce rok, v měsíci září, před covidem, když žalobce dojel domů z obec, 1. žalovaná s 2. žalovanou seděly dole v altánu na dvoře, žalobce tam přišel, normálně se nimi bavil a potom přišel manžel 1. žalované a do žalobce vrazil, div žalobce nespadl, a žalobce neví, proč. To už neměl žádné zábrany. Žalobce se tedy sebral a šel do svého pokoje, tam za ním přišla 2. žalovaná a říkala, co to má znamenat, žalobce jí na to řekl, že tak se k němu chová manžel 1. žalované, a ona řekla, že toto si k žalobci nesmí dovolit, a žalobce jí řekl, ať se do toho ona neplete, že od toho tu je 1. žalovaná.

To bylo nějak v úterý nebo ve středu, kdy se to v altánu stalo, 1. žalovaná to neřešila.

Až následně s tím, aniž by žalobce věděl, že není doma její manžel, se ptala žalobce, jestli ho viděl v obec, a žalobce říkal, že ne. Potom se ptala žalobce v sobotu a potom znovu v neděli, protože pořád její manžel nebyl doma. Nechal doma doklady od auta, klíče od auta, auto doklady a všechno, což nebylo poprvé, a zmizel. 1. žalovaná potom v neděli večer řekla žalobci, když spolu mluvili, že to manželovi vyčetla, že se k žalobci nesmí tak chovat. Řekla, že manžel je pryč, a že už je jí to jedno, protože to nebylo poprvé, kdy jí takto psychicky vydíral, že už je jí to jedno, že ho už hledat nebude. A v pondělí ráno se její manžel zase objevil doma. Následně pak 1. žalovaná s žalobcem projednala nástupy na oběd, aby se s jejím manželem nepotkávali, a žalobce to dodržoval. Žalobci určila, aby chodil na obědy v 11:30 hodin, že její manžel do 11:00 hodin dělá, že bude obědvat ve 12:00 hodin. Od té doby žalobce s manželem 1. žalované nemluví a tváří se každý tak, jako by tam ten druhý nebyl. Žalobce nebyl svědkem toho, že by se manžel k 1. žalované choval nějak neslušně. Žalobce se k ní choval normálně zejména do toho roku rok, pak to bylo víc oficiálně. Choval se k ní tak, že jí všechno dal. Pokud se týká komunikace s 1. žalovanou, tak žalobce„ prosím tě“ 1. žalované určitě neříkal, protože oběd si nabíral sám, ale určitě jí vždycky poděkoval, tak je vychovaný. Pokud se týká úklidu, tak o ten jí určitě neříkal, protože si celou dobu uklízí až do nynějška sám. Uklízí i společnou chodbu a v zimě, když byl sníh, i chodník před domem i přes celý dvorek. 1. žalovanou podporoval, například nechal vyměnit plastová okna v jejím domě za částka, zrekonstruoval koupelnu, přitom mu pomáhal manžel 2. žalované a 3. žalovaný ji vylíčil. Žalobce dal 1. žalované částka na kuchyňskou linku. Pomáhal i synovi jméno. Pomáhal všem. Nedělal v tom rozdíl. Odstěhování 1. žalované do obec v březnu rok žádný konflikt mezi žalobcem a 1. žalovanou nebo jejím manželem nepředcházel, protože žalobce 3 měsíce ležel nahoře v pokoji s poraněnou nohou po úrazu, který se mu stal datum. Dne datum mu 1. žalovaná oznámila, že jedou na chatu do obec, kde budou do konce roku, ať se o žalobce stará syn jméno, že už mu to zavolala. Takto i bylo, po tu dobu se o žalobce staral syn jméno také jeho syn. Když se 1. žalovaná vrátila z obec, tak potom žalobci vařila obědy. Na snídani si chodil žalobce do kuchyně sám a připravoval si ji sám. Denně jej však navštěvoval syn jméno, denně mu dělal nákupy. Žalobce totiž musí mít měkkou stravu kvůli tomu, že nemůže mít zuby. To, že 1. žalovaná odjela do obec v březnu rok bylo z ničeho nic. Žalobce to nepřekvapilo, protože to se stalo opakovaně, že mu 1. žalovaná oznámila, že někam jede, a přehodila svou odpovědnost a péči na žalobcova syna jméno. To, že se o něj 1. žalovaná postará, bylo součástí dohody mezi ním, jeho synem a jí, kdy v dědickém řízení po jeho manželce se kvůli tomu žalobce zřekl toho svého podílu 1/2 a 1/4, syn jméno se zřekl také 1/4 veškerého majetku s tím, že to bude 1. žalovaná, která se o žalobce postará. Ze strany manžela 1. žalované byly verbální útoky a napadání od roku rok pravidelné, kdy si takto řešil svoje problémy, které měl na svém pracovišti anonymizováno obec, a podezíral žalobce, že ten je příčinou těchto problémů a výtek, které dostal. Po reorganizaci byl manžel 1. žalované propuštěn. Ty verbální útoky trvaly do toho zmíněného incidentu v altánu, co mu to 1. žalovaná vytkla. O těch předchozích problémech mezi ním a manželem 1. žalované žalobce říkal 1. žalované a žádal sjednání nápravy, protože to už začalo mít vliv na žalobcovo zdraví. Ona většinou řekla:„ Máš svědka, nemáš, tak je to tvrzení proti tvrzení.“, a nic s tím neudělala. K zamčení té branky došlo z jara roku rok, oznámeno to žalobci nebylo nijak. Zjistil to, když si vytáhl elektrické kolo z garáže a přijel k brance k výjezdu ze dvora a zjistil, že jsou vyměněné zámky, tak se vrátil a řekl 1. žalované, ať mu dá od těch zámků klíč, ona sama však o tom ani nevěděla, že to je vyměněné. Žalobce tu branku užíval celý život a dodnes čeká, že mu ty klíče někdo dá. Co se týká garáže takto bylo tehdy, když ležel a nechodil z důvodu již zmíněného úrazu. Tehdy 1. žalovaná vyměnila celá vrata u garáže z otevíracích za roletová a vystěhovala žalobci všechny věci z garáže a přestěhovala je do bývalé dílny. Žalobce to zjistil datum, když přišel do garáže pro kolo, aby si zajistil obědy, protože den předtím slyšel, že se 1. žalovaná s manželem baví o tom, že se„ zítra“ stěhují do obec. Bavili se o tom nezvykle hlasitě, aby to žalobce slyšel a 1. žalovaná mu to nemusela říci do očí. Dne datum mu 1. žalovaná oznámila osobně, že se stěhují a že se už o něj nebude starat, a na základě toho zavolala nebo napsala synovi žalobce, ať se o žalobce stará. Pro žalobce to znamenalo to, že akorát začal covid, jel do jídelny pro důchodce, tam jej nepřijali, že pro oběd může přijít až příští den. Tak jel do Lidlu do obec, tam jej nepustili, že nemá roušku a že důchodci mají omezený čas pobytu. Naštěstí tam byli jeho dobří známí, ti mu provedli nákup. Ten den večer žalobce zavolal synovi jméno, on totiž tehdy přes den pracoval v Rakousku, a on žalobci řekl, že se o něj postará. Druhý den byl ještě v práci, jeho manželka hlídala vnuky. Ještě ten den, toho anonymizováno, když se odstěhovala

16. 2. žalovaná v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že do svých anonymizováno let bydlela v rodinném domě na ulici anonymizováno ulice a číslo, asi anonymizováno let bydlí na ulici ulice a číslo v část obce. Potom se odstěhoval 3. žalovaný. V tom domě zůstala bydlet 1. žalovaná a její manžel (rodiče 2. žalované) a žalobce. Rodiče 2. žalované se v roce rok odstěhovali. Do té doby 2. žalovaná toho domu chodila navštěvovat rodiče a žalobce každý den. Žalobce měl k dispozici pro sebe 1. patro, rodiče 2. patro, byly to dvě samostatné bytové jednotky. V přízemí, hleděno ze dvora, z ulice to vypadá, že v suterénu, byla společná kuchyně, sklep a technické místnosti. Žalobci vařila každý den 1. žalovaná, měl uklizené, oprané, nakoupené, prostě měl postaráno ze strany 1. žalované o vše, co patří k životu. Zpočátku spolu všichni tři jedli, ale potom vznikl problém, to bylo asi před anonymizováno lety, kdy manžel 1. žalované řekl žalobci, že ho nebude poslouchat, a tehdy začalo docházet k atakům ze strany žalobce vůči 1. žalované. Potom už spolu všichni tři neobědvali. Ty ataky vůči 1. žalované ze strany žalobce byly slovní. Žalobce na 1. žalovanou křičel, vyčítal jí, chtěl po ní, aby se s manželem rozvedla. U žalobce to bylo totiž tak, že pokud ho někdo neposlouchal, tak začal nějakým způsobem útočit, aby docílil svého. S tím jídlem to bylo potom tak, že manžel 1. žalované tehdy chodil do práce a z práce se vracel o půl dvanácté, předtím obědvali ve dvanáct. Potom to změnili tak, že manžel 1. žalované se najedl hned o té půl dvanácté a potom ve dvanáct přišel žalobce, ten obědval ve dvanáct. Bylo to proto, aby se manžel 1. žalované s žalobcem nepotkávali. 1. žalovaná se snažila urovnat tu situaci a udělat všechno proto, aby byl v domě klid. Žalobce na ní naléhal, aby udělala opatření, aby se s jejím manželem nepotkávali. Když žalobce zjistil, že manžel 1. žalované chodí z práce v půl dvanácté a v půl dvanácté obědvá, tak začal na oběd chodit taky o půl dvanácté. To ze strany žalobce došlo vlastně k porušení k nějaké takové dohody. Manžel

17. 3. žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že v domě anonymizováno ulice a číslo bydlel od svého narození do svých anonymizováno let. Od té doby bydlí ve svém domě na ulici ulice a číslo, který je vlastně v zahradě toho zmíněného domu. V domě na ulici anonymizováno ulice a číslo žili žalobce, 1. žalovaná a její manžel. V době, kdy se odtud 3. žalovaný stěhoval, již byla

18. Svědek celé jméno svědka v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že je synem žalobcem a že bydlel ve společné domácnosti s žalobcem do roku rok, a to v domě ulice a číslo v část obce. Žalobce tam bydlí doposud. Do března rok tam bydlela také 1. žalovaná s manželem. Důvodem jejího odstěhování bylo to, že se nechtěla starat o žalobce. Mezi 1. žalovanou a svědkem nebyla domluva ohledně péče o žalobce. Svědek se proto zříkal domu v dědickém řízení, protože to po něm žalobce chtěl, že se o něj 1. žalovaná postará. To samé proběhlo, když jí dával ten obchod. Žalobce chtěl s nimi žít, fungovalo to mezi nimi. Fungovat to přestalo už před delší dobou, kdy byly problémy s manželem 1. žalované. Nejprve to bylo, že zakázal žalobci doma všechno dělat. Žalobce byl vždycky zvyklý vzít si odpoledne na sebe montérky a dělat něco kolem baráku. Žalobce svědkovi říkal, že mu manžel 1. žalované zakazoval používat dole záchod a další takové maličkosti. Když žalobce onemocněl rakovinou, tak v obec na vyšetření s ním byl svědek. Lékaři si vzali nejprve žalobce k samostatné konzultaci, pak zavolali svědka a řekli mu, že žalobce se rozhodl léčit, že podstoupí ozařování a ptali se svědka, jak to bude probíhat, jestli bude žalobce v nemocnici nebo jestli ho budou do nemocnice na ozařování vozit. Svědek řekl, že žalobce budou do nemocnice vozit. Když přijel domů a řekl to 1. žalované, tak ona byla proti tomu. Svědek si původně myslel, že z důvodu, že ví, že je to nebezpečné, protože je zubní asistentka. Nesouhlasila ani s dopravou žalobce do nemocnice a řekla svědkovi, že si ho tam bude vozit sám. Žalobce vozila na ozařování svědkova manželka každý všední den po dobu anonymizováno týdnů a potom i na všechny kontroly. Mohlo to být možná před anonymizováno lety. Léčba byla úspěšná. Pokud se týká vztahů mezi žalobcem, 1. žalovanou a jejím manželem, tak se tam zhoršovaly, bylo tam i napadání ze strany manžela 1. žalované, který jednou fyzicky žalobce napadl i před jinými lidmi. Byla u toho i 2. žalovaná. Ta se pak šla žalobce zeptat, co se stalo, proč k tomu došlo. Po tom incidentu manžel 1. žalované zmizel z domu, dokonce nechal doma i občanku, nikdo o něm nevěděl, ale asi pobýval v obec, protože po nějaké době ho svědkova manželka viděla na zastávce ve obec. Manžel 1. žalované se nesnese skoro s nikým, žalobce má klidnou povahu. Pokud by žalobce chtěl něco po svědkovi a svědek by s tím nesouhlasil, takto žalobci řekne a nestane se to, že by se žalobce proto na něj zlobil. Přesněji, zlobit se může, ale co s tím nadělá. Svědek se vždycky o sebe v životě postaral, takže když žalobce přerozděluje majetek, je to jeho majetek. Takže když řekne, že dům bude patřit 1. žalované, tak svědek řekne„ jo“. Když řekne, že obchod bude patřit 1. žalované, tak svědek řekne„ jo“. Žalobce řekl, že je to z toho důvodu, že se 1. žalovaná o něj postará, tak svědek řekl ano. Žalobce měl tři nemovitosti, a to dům v část obce číslo obchod v část obce a hospodu v obec. Obchod obdržela 1. žalovaná a dům v obec obdržel svědek, ale dnes už není vlastníkem této hospody, prodal ji za částka. Žalobce ještě 1. žalované koupil a snad i daroval zahradu vedle té hospody v obec, kdy výměra té zahrady byla podobná, jako výměra toho svědkova pozemku, který prodal. K tomu zmíněnému fyzickému napadení žalobce ze strany manžela 1. žalované mohlo dojít asi před anonymizováno nebo anonymizováno lety a svědkovi o tom řekl žalobce. Mělo ještě dojít k dalšímu napadení žalobce manželem 1. žalované, které viděl jeden svědek, celé jméno svědka. Svědek si nepamatuje, že by byl přítomen nějakému slovnímu konfliktu mezi žalobcem a manželem 1. žalované a u fyzického napadení mezi nimi taky nebyl. V období roku rok až rok žil žalobce s rodinou 1. žalované. Když ještě svědek provozoval hospodu a žalobce byl v té době u něho, tak se otec stravoval v hospodě u svědka. Pokud o víkendech svědek jel se synem na fotbal, tak žalobce jezdíval s nimi a stravoval se s nimi. V ostatních dnech žalobci vařila 1. žalovaná nebo se stravoval v jídelně u obchodu. Samozřejmě 1. žalovaná žalobci prala prádlo. Když býval u svědka v hospodě v anonymizováno, tak se svědek taky staral. Tu hospodu v obec spravovali, zvenku se natírala, dělala se terasa. Natíral to žalobce. Svědek má pocit, že v té době si vzájemně pomáhali s rodinou 1. žalované. Když oni dělali garáž, tak svědek tam taky dělal, bylo to normální. Zpočátku si pomáhali vzájemně. Je možné, že 1. žalovaná s manželem pomáhali v hospodě v obec. Ten obchod v část obce získal žalobce po revoluci v aukci, vydražil ji, bral si na to půjčku. Svědek v té době pracoval v Rakousku. Myslí si, že na té aukci byl jen on s žalobcem. Svědek na to peníze nedával. Žalobce v tom obchodě vedl agendu. Pokud se týká zdravotního stavu žalobce, tak on sám říká, že je úměrný věku, je mu anonymizováno let. Na to je to dobré. Je tady, myslí mu to, sice špatně chodí, špatně slyší. Problém byl, že když se 1. žalovaná se svým manželem odstěhovali, tak žalobci odstřihli telefon. Jedná se o to, že měl mobilní telefon, že byl ve skupině rodina, oni ho zrušili, on se nemohl dovolat nikam, oni mu to neřekli, svědek to zjistil až za anonymizováno dny, tak mu zase zařídil telefon. Potom se stalo, to bylo v době covidu, že mu praskl žaludeční vřed, tak svědkovi zavolal, svědek za ním přijel, zavolal záchranku a odvezli ho do nemocnice. Kdyby se to stalo v době, kdy měl odstřihnutý telefon, tak by tady nebyl. Před anonymizováno měsícem byl svědek s žalobcem anonymizováno na operaci šedého zákalu a vezl ho do nemocnice. Asi před 3 týdny vezl žalobce do nemocnice, protože se mu udělalo nevolno, tak byl v nemocnici na kapačkách. Žalobce si ráno udělá snídani. Pokud je pěkné počasí, tak přijede ke nim na anonymizována dvě slova v část obce na kole. Pokud je špatné počasí, tak ho svědek odveze k nim a pak ho odveze domů. Důvodem, proč pomáhá žalobce na stavbě domu svědkova syna, je to, že od anonymizováno let celý život pracoval, a i když dělal vysoké funkce, tak vždycky po příchodu domů pracoval, protože kdyby nedělal, tak by to bylo špatné. Dělá, aby žil a neseděl doma a nebrečel. Asi před anonymizováno nebo anonymizováno lety si žalobce svědka a 1. žalovanou zavolal a řekl 1. žalované, ať s tím něco udělá, že to chování jejího manžela je už neúnosné, ať to 1. žalovaná dá do pořádku. Řekl jí, že ho její manžel napadá, dělá to bez svědků.

19. Svědkyně celé jméno svědkyně v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že je rodinná přítelkyně 1. a 2. žalovaných, víc 2. žalované. Intenzivně se začaly stýkat v roce rok. Žalobce zná právě z domu 1. a 2. žalovaných a také ho potkávala ve městě. Na návštěvy do domu žalovaných na ulici anonymizováno ulice chodila často, možná 3x až 4x týdně, do roku rok, když její děti a 2. a 3. žalovaných chodili na základní školu. Od roku rok chodívala tak 1x týdně. Většinou tam seděly u kávy v létě na terase, když bylo chladno tak v kuchyni, kam si žalobce chodil pro oběd, který mu 1. žalovaná uvařila, nebo pro rohlíky.

Svědkyně zažila takové běžné rodinné otázky, co je na oběd a podobně. Vždycky se před ní 1. žalovaná i žalobce k sobě chovali v rámci mezí slušnosti, nikdy nebyla svědkem nějakého konfliktu. Ani nebyla svědkem konfliktu s manželem 1. žalované a žalobcem. Zná opravdu celou rodinu 1. žalované, i jejího bratra, a nebyla jsem ani svědkem konfliktu mezi žalobcem a 2. žalovanou nebo jejím bratrem. Ví, že 1. žalovaná pro žalobce vařila, že jezdívala na velké nákupy, protože když jí svědkyně zavolala, že by přišla na kávu, tak řekla, že teď to není možné, že jede nakoupit, aby měli co jíst včetně žalobce. Prala žalobci, venku věčně viselo prádlo, a to včetně prádla pana žalobce. Ví, že vozili žalobce i k lékařům. V době, kdy 1. žalovaná již neřídila vozidlo, vozil žalobce manžel 1. žalované, potom to byla i 2. žalovaná. Ještě dnes se stýká s oběma žalovanými, kdy za 1. žalovanou jezdí do obec a za 2. žalovanou domů. Do toho domu ulice chodila na návštěvy až do covidové doby, kdy přestala z důvodů, že ona pracuje v Rakousku v pečovatelském domě a nechtěla ohrožovat starší generaci. V roce rok v domě na anonymizováno ulice nebyla ani jednou. Svědkyně v bytě žalobce nahoře nikdy nebyla, takže neví, jestli mu 1. žalovaná uklízela. Žalobce někdy s nimi zůstal sedět a povídal si, takže nebylo vždy, že by po pozdravech se svědkyní odešel nahoru k sobě. Kávu nebo čaj si vaříval sám a vůči svědkyni nikdy konfliktní nebyl. Nezažila, že by žalobce byl vůči někomu konfliktní. Žalobce se pouze ptal žalované:„ Máš uvařeno?“

20. Svědek celé jméno svědka v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že žalobce je jeho praděda, 1. žalovaná je jeho babička a 2. žalovaná je jeho matka. V současné době svědek bydlí v bytě v obec, bydlí tam od listopadu rok. Předtím bydlel střídavě u babičky a u rodičů a u matky svého otce. V tom domě číslo na anonymizováno ulice bydlel asi anonymizováno roku od roku rok, to tam býval každý den. Pak, když začal pracovat v roce rok, tak si myslí, že tam skoro celý rok chodil na obědy k 1. žalované a potom se tam zastavoval večer na návštěvu za 1. žalovanou a jejím manželem, prakticky každý den na kafé. Chodíval na oběd kolem 11 hodiny a pak po půl dvanácté odcházel, manžel 1. žalované se vracel kolem půl dvanácté, ten obědval kolem dvanácté a žalobce chodíval na oběd mezi 11:30 až 12:00. Takže se u oběda setkávali a bavili se. Pokud se týká nějakých konfliktů, tak asi někdy v únoru kolem anonymizováno. v roce rok poté, co se vrátili 1. žalovaná s manželem ze zimní dovolené z lyžování, tak tam konflikt byl kvůli tomu, že si žalobce v garáži ohradil místo pro své kolo. Zabral si vlastně půlku té garáže. Tehdy žalobce přišel do kuchyně za 1. žalovanou a křičel na ni, že to je jeho garáž. Hádali se, a když se do tohoto zapojil manžel 1. žalované, tak žalobce na něj křičel, ať je potichu, že s ním se nikdo nebaví, že je pouze dobře placený domovník. Je to asi jediný konflikt, u kterého byl svědek přítomen. Svědek s žalobcem nikdy žádný konflikt neměl, vždycky vycházeli dobře, a taky s 1. žalovanou a jejím manželem vycházeli dobře. Kromě nějakých běžných problémů jako neuklizený pokoj, pozdní docházka domů, žádné konflikty nebyly. Neví nic o tom, že by 1. žalovaná odmítla léčbu rakoviny žalobce. Ví o tom, že vozila žalobce do nemocnice 2. žalovaná, že jednou v noci vezl do nemocnice žalobce manžel 1. žalované. Je pravda, že slovo„ prosím“ nebo„ děkuji“ ze strany žalobce málokdy zaznělo, svědka to zpočátku, když tam začal bydlet, zarazilo. Žalobce komunikoval s 1. žalovanou tímto způsobem:„ Podej mi pivo! Přines mi ho! Už je uvařeno?!“ To gumové přepažení v garáži vyfotil svědek a posílal to 1. žalované, když byli na dovolené. Byl to on, kdo jim to oznámil. Bylo to tak, že v garáži byly dva stojany, možná i tři, mezi nimi byla natáhnutá guma, bylo to přesně v půlce garáže a tím byla rozdělena polovina, kde měl žalobce kolo. Neví, proč to žalobce přepažil. Žalobce přišel o řidičský průkaz, takže se ujednalo, asi 1. žalovaná s manželem nebo 2. žalovanou, že se žalobci uvolní jedna místnost vepředu, kde měl dílnu, že by tam měl kolo a že by v té garáži měl dílnu. Žalobce s tím nesouhlasil, i když svědkovi nebylo jasné proč. Určitě příjemnější bylo pro žalobce to nové uspořádání, protože přitom původním musel žalobce chodit přes pozemek, kde měl 3. žalovaný dva psy, kdy jeden z těch psů skákal na lidi, a i samotnému svědkovi byl průchod přes ten pozemek nepříjemný. Ten pes totiž svědka i s motorkou shodil. Z hlediska bezpečnosti kvůli psovi to pro žalobce bylo lepší, a oproti tomu, že žalobce kope krumpáčem na stavbě nebo tahá těžká kolečka, takto vezení elektrického kola do kopečka je lehčí. Žalobce viděl vést kolečka a pracovat s krumpáčem ještě v době, kdy už snad 1. žalovaná byla odstěhovaná v obec. Bylo to vedle (domu) 3. žalovaného, tam se staví dva baráky. Staví tam syn bratra 1. žalované a druhého svědek nezná.

Na té stavbě žalobce pomáhal. Svědek uvedl, že mu sám žalobce na chodbě (soudu) říkal, že chodí pomáhat na stavbu. Je pravda, že v minulosti mu žalobce řekl něco o napadení manželem 1. žalované. Celkově se to probíralo, svědek slyšel to od žalobce, už si nepamatuje, snad v roce rok, neví, od koho se to dozvěděl. Nemluvil o tom ani s 1. žalovanou ani s jejím manželem ani s 2. žalovanou. Nepamatuje si, co mu žalobce řekl. Neví, jak k tomu napadení mělo dojít, jestli to měl být fyzický nebo slovní konflikt. U žádného konfliktu mezi žalobcem a manželem 1. žalované nebyl. Něco zaslechl, ale sám třeba viděl nebo byl u nějaké hádky mezi žalobcem a 1. žalovanou, a když se její manžel zastával 1. žalované, tak ho žalobce okřikl tím způsobem, jak svědek již uvedl.

21. Svědek jméno celé jméno žalovaného v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že je manželem 1. žalované a že v domě na anonymizováno ulice a číslo bydlel od svých anonymizováno let, kdy se do této rodiny přiženil.

Po celou dobu s nimi v tom domě žil i žalobce. Svědek se i s 1. žalovanou odstěhoval asi před anonymizováno lety proto, že žalobce byl na 1. žalovanou tak nekompromisní a tvrdý, že byla ve špatném psychickém stavu, a svědek už se na to nemohl dívat. Bylo mu to i doporučeno od doktora, který má zahradu vedle nich v obec, že by mohla mít i zdravotní komplikace. Od té doby se stav 1. žalované podstatně zlepšil, jsou v klidu, pohodě, žijí si bez problémů. V těch obec svědek postavil se synem chatu, pro případ, že tam přijedou, aby měli kde přebývat, ale nebyla zařízená na celoroční bydlení, byly tam jen nejnutnější věci. Po nastěhování svědek musel udělat sprchu, záchod, septik, i topení, protože tam byli v zimě. Stěhovali se v zimě, bylo to v únoru, kdy byl ten problém.

Hned po posledním konfliktu, který měla 1. žalovaná s žalobcem. To stěhování neplánovali. To bylo tak, že svědek jednou přijel z práce, tehdy pracoval na půl úvazku u firmy anonymizována dvě slova. Viděl 1. žalovanou, jak se třepala, a bylo to zase potom, jak po ní žalobce řval. Tehdy jí žalobce říkal, že byl za právníkem, že ji dá k soudu, že se k němu špatně chová. A nebylo to poprvé. Svědek jí řekl, ať se sbalí a jede se ním do obec. Ona nechtěla. Svědek odjel a tam se zeptal doktora jméno příjmení, který pracuje v Rakousku, ať mu dá pro 1. žalovanou nějaké prášky, a ten mu řekl, že nejspíš by bylo lepší, kdyby se z toho prostředí odstěhovala, aby jí nepraskla cévka v hlavě. A proto svědek večer přijel domů, řekl 1. žalované, ať se sbalí a odstěhovali se hned druhý den ráno. Nebylo možné žalobci něco vysvětlovat. 1. žalovaná byla ve špatném stavu a svědek neměl chuť žalobci něco vysvětlovat. Žalobce měl k dispozici mobilní telefon, nezabránili žalobci telefonovat, neměli důvod. Právě naopak. 1. žalovaná ještě večer volala svému bratrovi, že se to dál nedá vydržet, aby se k tomu nějak postavil, ale on to odmítl. Vztah svědka s žalobcem byl ze začátku dobrý, svědek s ním vycházel. Prostě si padli do oka. Svědek dělal, co žalobce chtěl, a fungovalo to. Pak se stalo, že byli (svědek) spolu s bratrem

22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019 ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020 ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019 ze dne 27. 5. 2020). Obč. zák. upravoval darování v ustanoveních § 628 a následujících. Podle § 628 odst.1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odst. 2 darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Žádná speciální lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daru v obč. zák. stanovena nebyla, proto platí obecná tříletá promlčecí lhůta podle ustanovení § 101 obč. zák.

23. Svědkyně celé jméno svědkyně v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že žalobce je její tchán a 1. žalovaná je její švagrová. V minulosti se všichni stýkali, ale posledních anonymizováno let se s žalovanými nestýkají. S žalobcem se stýkají pořád. V minulosti bydleli žalobce s 1. žalovanou a jejím manželem v jednom domě, a to až do doby, kdy se 1. žalovaná s manželem v březnu před anonymizováno roky odstěhovali. Důvodem, proč se odstěhovali, byly neshody mezi nimi, hlavně mezi manželem 1. žalované a žalobcem. Tehdy 1. žalovaná manželovi svědkyně napsala SMS, že už se déle o žalobce starat nebude, že odjíždí, konkrétně napsala:„ Hrneček přetekl.“ Svědkyně věděla už od roku rok, že mezi nimi byly problémy. V tom roce rok totiž žalobce onemocněl rakovinou a svědkyně ho tehdy denně anonymizováno za sebou, kromě svátku a víkendů, vozila na ozařování. 1. žalovaná ho nevozila. Odmítla ho vozit. Řekla, že ho vozit nebude. Nechtěla, aby se léčil. Říkala, že když pracovala jako zubní instrumentářka, viděla, jak vypadají lidé po ozařování, že se jim roztékají obličeje, a ona, že proto nechce, aby se žalobce léčil ozařováním. Při těch cestách se žalobce postupně začal svědkyni svěřovat a začal si stěžovat, že manžel 1. žalované jej napadá verbálně a jednou že ho napadl i fyzicky. Snad ho měl požduchat. Že mu sprostě nadává. Žalobce řekl, že za 1. žalovanou chodil a říkal jí, že ho její manžel napadá, uráží, vyhrožuje mu, a ona mu řekla, že s tím nebude nic dělat, že na to nemá svědky. Co se týká vaření, praní, to žalobce ohledně 1. žalované neříkal nic. 1. žalovaná několikrát volala manželovi svědkyně. Vždy to bylo večer. Byly to hodinové telefonáty, asi když měla splín, a stěžovala si na spory mezi žalobcem a jejím manželem. Svědkyně to vnímala tak, že konflikty měl vyvolávat žalobce. 1. žalovaná žádala manžela svědkyně, aby s tím něco udělal, že ona mezi manželem a žalobcem nic řešit nebude. Manžel svědkyně řekl 1. žalované, ať se tedy sejdou všechny tři strany, ať se domluví, protože on taky nevěděl, co je konkrétně předmětem sporu. Svědkyně s 1. žalovanou a žalobcem dohromady nebývala, takže neví, jak se k sobě chovali, ale pokud byli spolu někdy všichni tři, tak se žalobce k 1. žalované choval korektně. I 1. žalovaná se k němu chovala v mezích, slušně. S manželem 1. žalované je to jiné, to je horší. Hned vyjíždí, kritizuje, musí mít vždycky pravdu. Svědkyně osobně s ním měla menší spor asi před anonymizováno lety. Od té doby on s ní nemluví, přestal s ní úplně komunikovat. Při těch telefonátech se řešil pouze vztah mezi žalobcem a manželem 1. žalované. Ona ty telefonáty slyšela, protože manžel je nechával nahlas, ale nevyplynulo z nich, že by si stěžovala na to, že by se k ní žalobce choval špatně, bylo to pořád to samé. Bylo to o tom, že žalobce napadá jejího manžela, že nebo její manžel napadá žalobce. Nemělo to hlavu a patu. Žalobce je silná povaha, ví, co chce. U svědkyně konflikty nikdy nevyvolával a nevyvolává, někdy malinko si žalobce prosazuje svoje, ale dá se s ním najít kompromis. Problémy žalobce umí řešit s rozvahou, ale tak jako každý člověk se umí rozčílit. Žalobce si svědkyni stěžoval, že mu měli uzamknout branku. Asi manžel 1. žalované, tím pádem i 1. žalovaná, protože je to jejich společný pozemek. Nedali mu klíče, nemohl proto už chodit přes zahradu na fotbalové hřiště. Dalším zákazem měla být garáž, ze které mu vystěhovali kolo. Předtím tato místa mohl žalobce užívat po celou dobu, co tam bydleli. V současné době, a to od toho roku rok po celou dobu, vozí žalobce do nemocnice na vyšetření a na všechny lékařské prohlídky svědkyně. Pokud nemohla, vezl ho její muž, popřípadě její dcera. Pokud byl žalobce hospitalizován, jezdila za ním svědkyně s manželem. V době, kdy žalobce bydlel s 1. žalovanou, tak mu 1. žalovaná prala. Vařila mu částečně, ne úplně každý den. V době, kdy měla svědkyně hospodu v obec, to bylo anonymizováno let, bylo to vždy od května do října, v roce rok skončila, chodil žalobce dennodenně na obědy k svědkyni do hospody, všechny víkendy určitě. Ty trávil u svědkyně a stravoval se tam zadarmo. Když provozovala 1. žalovaná hospodu na anonymizováno v obec a žalobce tam chodil na oběd, tak žalobce si zaplatil jak oběd, tak pivo, veškerou konzumaci. V restauraci v obec pracovala svědkyně jako OSVČ, protože neměla jiné zaměstnání. Pracovala tam jenom svědkyně. V té hospodě se vařilo pouze sezónně. Jinak se tam pouze prodávaly nápoje a cukrovinky. Pouze když byla svědkyně na dovolené, tak jí tam zastupovala její sestra. V době, kdy se u svědkyně v hospodě nevařilo, tak se stravoval žalobce u 1. žalované na anonymizováno, ale o víkendech se stravoval u svědkyně. S tím vařením je to tak půl na půl, ne, že by mu švagrová vařila všechno každý den. O úklidu u žalobce svědkyně nic neví, žalobce tvrdí, že si tam uklízel sám. Žalobce na stavbě syna svědkyně dělá jen úklidové práce. Nemůže vést kolečka plná hlíny nebo skládat cihly, když nemůže pořádně ani chodit. Ano, dělá tam malou fyzickou práci. Určitě neleze po žebřících, po střeše. Když měl žalobce v minulém roce dva kolapsy, prasklé žaludeční vředy, tak manžel svědkyně zavolal sanitku a pak následnou péči o žalobce zajišťovala svědkyně. Když žalobce zkolaboval datum postarali se o svědkyně a její manžel, protože 1. žalovaná a 2. žalovaná žalobce vůbec nenavštěvují po dobu anonymizováno let. 3. žalovaný za žalobcem byl, protože žalobce volal, že nejde topení, a 3. žalovaný přišel, že to topení opraví. To oznámení 1. žalované o tom, že se stěhuje z domu, přišlo manželovi datum. Má to v SMS doteď. Při těch telefonátech, o kterých svědkyně mluvila, byla 1. žalovaná pod vlivem alkoholu. V současné době o víkendech vaří pro žalobce svědkyně. Ve všedních dnech má zajištěné obědy z domova důchodců.

Ty si nechají (svědkyně) přivést k nim domů, přivezou žalobce a jedí všichni spolu. Pokud je hezké počasí, přijede žalobce sám na kole. Pracovní doba svědkyně v obec byla od 3 do 10 hodin, o víkendech od 10 hodin dopoledne do 10 večer, proto mohla ve všední dny vozit žalobce na vyšetření. Je pravda, že pokud dostane z domova důchodců oběd, kdy nemůže jíst žalobce přílohu, svědkyně uvaří jinou přílohu. Když byl problém s tím topením, zavolal žalobce jejímu manželovi, ten zavolal servisnímu technikovi. Neví, jak se 3. žalovaný dozvěděl, že je problém s kotlem, ale prostě tam přišel, takže ten kotel spravil 3. žalovaný. Podle informací jejího manžela to bylo tak, že mu servisní technik obec diktoval do telefonu chybu a jak to má udělat. V blízkosti domu žalobce na ulice staví dům syn svědkyně, ten tam ještě nebydlí. Vedle jeho rozestavěného domu je dům synova švagra a ti tam bydlí asi rok a v blízkosti je i dům 3. žalovaného.

24. Soudu je známo, že dne datum byl v České republice vyhlášen na dobu

30 dnů nouzový stav, kdy byl omezen volný pohyb osob, a to z důvodu epidemiologické situace kvůli onemocnění Covid. V obchodech a prostorech přístupných veřejnosti byla zavedena povinnost zakrytí nosu a úst rouškami.

25. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud na základě tvrzení žalobce i zjištěných skutečností dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na podání žaloby o určení výlučného vlastnictví žalobce k předmětné nemovitosti, je dán, neboť v době podání žaloby byla v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník předmětné nemovitosti 1. žalovaná a v současné době jsou jako podíloví spoluvlastníci této nemovitosti zapsáni 2. a 3. žalovaní, a žalobce se nemůže jiným způsobem, než žalobou a následně vydaným soudním rozhodnutím, domoci změny tohoto zápisu. 2. a 3. žalovaní byli do katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci na základě darovací smlouvy s 1. žalovanou, coby dárkyní, uzavřené dne datum, tedy v době, kdy žalovaná prokazatelně věděla, že žalobce se po ní domáhá vrácení předmětné nemovitosti, a tedy již nebyla v dobré víře, že je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti. Za situace, kdy 1. žalovaná poté, co se do její dispoziční sféry dostal hmotněprávní úkon žalobce (výzva k vrácení daru), který má za splnění dalších zákonných předpokladů (tvrzeného hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným) za následek změnu vlastnického práva k daru, převedla tento dar nikoli úplatným převodem svým dětem, by totiž mohl být soudem tento převod shledán neplatným, bylo-li by prokázáno tvrzené hrubé porušení dobrých mravů ze strany 1. žalované vůči žalobci. V tomto případě totiž zákon nepřikládá dobré víře nabyvatelů takové právní následky jako u převodu úplatného, jak vyplývá z ustanovení § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, účinného od datum (dále jen„ OZ“), podle něhož, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu.

26. Vzhledem k tomu, že k darování předmětné nemovitosti žalobcem 1. žalované došlo v roce rok, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“), řídí se podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 OZ právní poměry mezi žalobcem a 1. žalovanou vyplývající z předmětné darovací smlouvy, a tedy i podmínky pro vrácení daru, právě podle obč. zák., i když k tvrzenému nemravnému chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po datum, což dovodil i Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích (např. sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020 ze dne

27. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda s ohledem na tvrzenou dobu, kdy k nemravnému chování 1. žalované podle žalobce mělo dojít, byla žaloba podána včas, a dospěl k závěru, že žaloba včas podána byla, tj. v tříleté promlčecí době, neboť mezi nemravné chování žalobce zařadil i odstěhování se 1. žalované v březnu rok a zanechání tak žalobce bez pomoci samotného v domě, kde do té doby spolu bydleli, přičemž žaloba byla u soudu podána dne datum.

28. Stěžejní otázkou v tomto řízení je, zda se 1. žalovaná, která je dcerou žalobce, vůči žalobci dopustila chování hrubě porušujícího dobré mravy. Na základě zjištěných skutečností a toho, co ve věci uvedli účastníci a svědci, soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se 1. žalovaná vůči žalobci takového chování dopustila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je člověk pracovitý, rozhodný, autoritativní, schopný zajišťovat majetek jak sobě, tak pro ostatní členy rodiny, že členům rodiny, a to jak oběma svým dětem, tak všem jejich dětem, pomáhal po celý život finanční podporou nebo vlastní prací na stavbách domů nebo při provozování jejich podnikání, a že od smrti své manželky bydlel v rodinném domě s 1. žalovanou a s jejím manželem, až do datum. Podíl ve výši ½ k tomuto rodinnému domu je ve společném jmění 1. žalované a jejího manžela, a to na základě smlouvy kupní z roku rok, a podíl k tomuto domu ve výši ½ je ve výlučném vlastnictví 1. žalované na základě dohody dědiců ze dne datum v řízení o dědictví po matce 1. žalované, ve které bylo zřízeno i věcné břemeno užívání tohoto domu pro žalobce. Tedy předmětem dědictví byla pouze ideální polovina domu, nikoli celý, a pro žalovanou se jednalo o dědictví zatížené věcným břemenem žalobce, s nímž následujících téměř anonymizováno let bydlela, prala mu, nakupovala mu a vařila, vozila k lékaři, byť žádný závazek osobní péče 1. žalované o žalobce v této dohodě uveden není, přičemž žalobce byl většinu této doby v dobré fyzické i psychické kondici. Žalobce v roce rok daroval 1. žalované předmětnou nemovitost – budovu prodejny, v níž rovněž není uveden žádný závazek 1. žalované osobně pečovat o žalobce, a svému druhému dítěti žalobce rovněž daroval nemovitost určenou k podnikání, a to hospodu v obec, tedy se nejednalo o mimořádný dar pouze jednomu z dětí. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a manželem 1. žalované byly konflikty, že nevhodné chování bylo z obou stran, že manžel 1. žalované se vůči žalobci choval hrubě, byly to slovní útoky, že na žalobce křičel, dokonce jej i fyzicky napadl, ale jak sám žalobce uvedl, bylo to tehdy, když u toho nikdo nebyl. Bylo však také prokázáno, že sám žalobce se k manželovi 1. žalované choval povýšeně a urážlivě před jinými lidmi (vnukem) a dával mu najevo, že je na nižší úrovni než žalobce, kdy mu říkal, že je„ dobře placený domovník“. Bylo pak prokázáno, že 1. žalovaná se snažila konfliktům mezi žalobcem a jejím manželem předejít, a snažila se zajistit, aby se nepotkávali, například u oběda, který pro oba připravovala. Bylo rovněž prokázáno, že oba dva, byť dospělí, svéprávní muži, jak manžel 1. žalované tak žalobce, požadovali po 1. žalované, aby tyto jejich konflikty řešila, chovali se oba dva k ní, jako by byla za chování toho druhého odpovědná. A takovou odpovědnost za žádnou svéprávnou dospělou osobu, 1. žalovaná, nemá, byť jeden je její manžel a druhý otec. Pokud se týká fyzického„ napadení“ manželem 1. žalované, kdy do žalobce strčil v altánu, a 1. žalovaná právě tento incident viděla, pak sám žalobce uvedl, že 1. žalovaná to svému manželovi vyčetla a ten kvůli tomu odešel na několik dní z domu. Tímto je vyvráceno tvrzení žalobce, že by 1. žalovaná nevhodné chování žalobce vůči žalobci přecházela a žalobce se nezastala. A sám žalobce popsal tehdejší špatný psychický stav 1. žalované související se situací mezi žalobcem a jejím manželem, kdy projevila únavu a rezignaci, když řekla, že už je jí to jedno, že už to řešit nebude. Byť sám žalobce uvedl, že to nebylo poprvé, kdy manžel 1. žalovanou psychicky vydíral, tak stále požadoval, aby ona tu situaci mezi svým manželem a žalobcem řešila. To, že na 1. žalovanou špatné vztahy mezi jejím manželem a žalobcem těžce dopadaly a že potřebovala o pomoc a žádala o ni, vyplývá i z toho, že opakovaně volávala svému bratru, kterého však tyto telefonáty obtěžovaly a nevěnoval ani nechtěl jim věnovat pozornost. Z těchto popsaných skutečností rozhodně nelze dovodit, že by 1. žalované byly vztahy mezi jejím manželem a žalobcem lhostejné, že by vědomě nečinně přecházela a bagatelizovala verbální i fyzické útoky jejího manžela vůči žalobci, že by se přitom žalobce nezastala a svému manželovi nijak v jeho opakovaných útocích nezabránila a ani se nesnažila zabránit, že by je přehlížela a nechtěla nijak řešit. Nelze totiž očekávat, že svého dospělého manžela bude okřikovat a domlouvat mu přímo před svým otcem, čímž by mohla způsobit ponížení svého manžela.

Ale je evidentní, že se svým manželem o této situaci mluvila mezi čtyřma očima. Pokud se týká uzamčení zahradní branky a znemožnění užívání této branky žalobcem, pak sám žalobce uvedl, že žalovaná se o tom dozvěděla od něho, tudíž nebylo prokázáno, že by to byla ona, kdo by mu bránil branku užívat. Z dokazování spíše vyplynulo, že tak učinil 3. žalovaný, který následně garáž používal a který na zahradě chová psy. Pokud 1. žalovaná se svým manželem přestěhovala žalobcovo kolo a další věci z garáže, která žalobci nepatřila, v době, kdy již neměl auto, do dílny, protože žalobce odmítl dobrovolně tuto garáž vyklidit, pak v tom soud nespatřuje hrubé porušení dobrých mravů. I žalobce je totiž povinen respektovat práva ostatních a jejich vlastnictví a užívací práva, byť třeba ty nemovitosti sám vybudoval nebo pomáhal vybudovat, a to za situace, že on sám již automobil, k jehož parkování je garáž primárně určená, nemá. V odstěhování 1. žalované z rodinného domu, kde do té doby žila s žalobcem, soud rovněž nepovažuje za hrubé porušení dobrých mravů, jelikož má za prokázané, že důvodem pro toto odstěhování byla právě napjatá situace mezi žalobcem a manželem 1. žalované trvající dlouhou dobu, která měla velice negativní vliv na psychický stav 1. žalované, což bylo zjištěno jak z výpovědi manžela 1. žalované, 2. žalované, tak samotného žalobce. To, že se tak stalo v době začínajícího nouzového stavu, soud považuje za nešťastnou shodu okolností. Nicméně žalobce nebyl nemohoucí ani ve stavu, kdy by požadoval v domě přítomnost další osoby a osobní péči jiné osoby. Jak sám uvedl, tentýž den odjel na kole do jídelny a pak do obchodu, tudíž byl pohyblivý a schopný zajistit si nákup potravin, přičemž po jeho návratu domů se v tomto domě nacházela 2. žalovaná a její kamarádky, které šily roušky, a pokud by žalobce něco potřeboval, mohl požádat o nákup či pomoc právě

29. Pokud žalovaná odmítala žalobce vozit na ozařování, pak ten důvod, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi její švagrové, rodinným příslušníkům vysvětlila, a to, že když pracovala jako zubní instrumentářka, viděla, jak vypadají lidé po ozařování, že se jim roztékají obličeje, a že proto nechce, aby se žalobce léčil ozařováním.

30. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by se 1. žalovaná ke svému otci chovala v rozporu s dobrými mravy. Naopak bylo prokázáno, že i přes vyšší věk 1. žalované, která je babičkou dospělých vnoučat, se k ní žalobce stále choval, jako k někomu, kdo mu je povinen zajišťovat nákup, přípravu jídla, kdo je povinen o něj osobně pečovat, být osobně přítomen a kdo je povinen pro žalobce zajišťovat nekonfliktní prostředí apod.

Je tak zcela představitelné, že 1. žalovaná, nacházející se mezi dvěma znesvářenými, dospělými a svéprávnými, muži, kteří oba po ní vyžadovali, aby„ tomu druhému domluvila“, byla jako mezi mlýnskými kameny a tuto situaci přestávala zvládat psychicky a bylo ohroženo její zdraví. V takovém případě je zcela legitimní, že opustila toto nezdravé prostředí a odstěhovala se svým manželem na chatu, kdy soud má za prokázané, že toto neplánovala a neměla v úmyslu ohrozit zdraví nebo život svého otce. Podle názoru soudu nelze spravedlivě po někom požadovat, aby setrvával v negativní atmosféře konfliktů a špatných vztahů, navíc na úkor svého zdraví. A rozhodně v tom soud nespatřuje hrubé porušení dobrých mravů ze strany 1. žalované. Stejně jako žalobce si i 1. žalovaná ve svém vyšším věku zaslouží klidné a nekonfliktní prostředí a péči o své fyzické a psychické zdraví.

31. S ohledem na uvedené závěry soud má za to, že v tomto případě nebylo prokázáno, že by se právě 1. žalovaná, coby dcera a obdarovaná, vůči žalobci, coby svému otci a dárci, zachovala hrubě v rozporu s dobrými mravy, a že by žalobci vzniklo vůči 1. žalované právo na vrácení daru, tj. předmětné nemovitosti. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který má ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšní byli žalovaní a měli by proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V tomto případě soud tyto zvláštní důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z žalovaných shledal v tom, že žalobce je vysokého věku, že všem žalovaným po celý svůj život pomáhal, že on sám jako křivdu a nevděk velice silně vnímá to, že se 1. žalovaná s manželem odstěhovala, bez ohledu na důvody tohoto odstěhování, a že je vnitřně přesvědčen, že 1. žalovaná má povinnost a moc ovlivnit chování svého manžela.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.