OSBV 10 C 143/2025-58

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 63 609,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 61 164 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 192,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 658,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 760,80 Kč od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úrokem 8 % ročně z částky 15 348,78 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 615,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 839,42 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 880,40 Kč od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrokem 8 % ročně z částky 7 674,39 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 445,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky 42 399,61 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 192,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 658,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 15 760,80 Kč od datum do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 15 348,78 Kč od datum do zaplacení; částky 21 210,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 615,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 839,42 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 7 880,4 Kč od datum do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 7 674,39 Kč od datum do zaplacení. První z uvedených nároků žalobce požaduje z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřel předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „předchůdce žalobce“). Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dlužná částka 42 399,61 Kč sestává z jistiny úvěru 15 348,78 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 412,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 6 861,61 Kč a úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077,20 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Druhý z uvedených nároků pak žalobce požaduje z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne datum. Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná částka 21 210,26 Kč sestává z jistiny úvěru 7 674,39 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 206,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 3 441,26 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 038,60 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce u obou úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádostech o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Výdaje žalovaného předchůdce žalobce podle tvrzení žalobce zkoumal z výpisů z bankovního účtu.

2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil. Podáním doručeným soudu dne datum (tedy 2 dny před nařízeným jednáním) pouze stručně sdělil, že omlouvá svou neúčast na jednání a z důvodu pracovního vytížení prosí o nový termín jednání. Jelikož omluva byla soudu doručena krátce před jednáním, nebyla podrobněji odůvodněna a současně soud nepovažoval účast žalovaného při jednání za nezbytnou, postupoval soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, o čemž byl ostatně žalovaný soudem před jednáním vyrozuměn. Žádost o odročení tedy pro svou stručnost nebyla řádné, přičemž samotné pracovní vytížení žalobce není samo o sobě důvodem pro odročení již nařízeného soudního jednání na nový termín.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

 Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne datum soud zjistil, že obsahuje závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému 15 000 Kč, které bude žalovaný spolu s úrokem a poplatky splácet.

 Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne datum soud zjistil, že obsahuje závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému 30 000 Kč, které bude žalovaný spolu s úrokem a poplatky splácet.

 Z přehledů plateb soud zjistil, že žalovaný dosud na splátkách úvěru č. hodnota zaplatil celkem částku 28 376,39 Kč a na splátkách úvěru č. hodnota částku 14 177,74 Kč, celkem tedy za obě smlouvy částku 42 554,13 Kč.

 Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že jsou v ní uvedeny příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši 41 611 Kč měsíčně, výdaje v celkové výši 17 189 Kč měsíčně, z toho 4 545 Kč činí srážky ze mzdy a 3 984 Kč splátky stávajících půjček.

 Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že jsou v ní uvedeny totožné příjmy žalovaného jako v první žádosti, výdaje se však snížily, když činí celkem 15 205 Kč měsíčně, z toho 4 545 Kč srážky ze mzdy a 2 000 Kč splátky stávajících půjček.

 Z listiny označené jako „pracovní smlouva“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl v době obou žádostí zaměstnán na dobu neurčitou.

 Z výplatních pásek žalovaného za měsíce 7, 8 a 9 roku 2022 soud zjistil, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného se pohybovala mezi 35 200 Kč a 39 577 Kč.

 Z listiny označené „smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným vyplývající z obou úvěrových smluv žalobci.

 Ze dvou oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl informován, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly postoupeny na žalobce, a byl vyzván k jejich úhradě.

4. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.

5. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částky 15 000 Kč a 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách, přičemž tak měl učinit spolu s úrokem a poplatky. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce formálně vzato zkoumal úvěruschopnost žalovaného, vyšel však zejména z jeho vlastních tvrzení. Prověřil sice příjmy žalovaného, soud však nemá za prokázané, že by prověřil také jeho skutečné výdaje, strukturu dosavadních závazků a způsob, jakým žalovaný své dosavadní závazky plnil. Žalobce totiž ani na výzvu soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by prověřil skutečné výdaje žalovaného, strukturu jeho závazků a způsob, jakým žalovaný dosavadní dluhy plnil. Žalovaný dosud na splátkách obou úvěrů zaplatil částku 42 554,13 Kč.

6. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

13. Soud dospěl k závěru, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.

14. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

15. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

16. Právní předchůdce žalobce této povinnosti nedostál. Žalobce sice prokázal, že jeho předchůdce prověřil příjmy žalovaného, již však neprokázal, že jeho předchůdce prověřil také výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. To přitom za situace, kdy žalovaný v žádostech o úvěr sám „přiznal“ poměrně vysoké srážky ze mzdy a výdaje na dosavadní dluhy. V případě druhého úvěru, který následoval týden po tom prvním, navíc výdaje uvedené v žádosti oproti prvnímu případu značně poklesly, což vzbuzovalo další pochybnosti o finanční situaci žalovaného.

17. Smlouvy o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu a nároky z těchto neplatných smluv je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Z neplatných smluv přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když k platnému vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

18. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

19. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku 2 445,87 Kč, která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobci vydat (čerpal celkem 45 000 Kč a uhradil celkem 42 554,13 Kč). Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl žalobci vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal, když nebyly řádně zjištěny jeho možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl procesně úspěšnější, nicméně mu v řízení náklady nevznikly.

21. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho opisu, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.