OSBV 6 C 118/2026-24

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 27.582 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 8.810 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 24.810 Kč od 26. 3. 2026 do 24. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 24.810 Kč od 25. 6. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24.810 Kč od 26. 3. 2026 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 8.810 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, částku 1.652 Kč, částku 300 Kč a částku 820 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 24.810 Kč (představující jistinu dluhu), smluvního úroku 27,28 % ročně z částky 24.810 Kč od 26. 3. 2026 do 24. 6. 2026, smluvního úroku 11,5 % ročně z částky 24.810 Kč od 25. 6. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24.810 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, částky 1.652 Kč (představující dlužné úroky keAnonymizovánodni zesplatnění), částky 300 Kč (představující účelně vynaložené náklady za upomínky) a částky 820 Kč (představující smluvní pokutu ode dne následujícího po dni zesplatnění do 25. 4. 2026). Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na základě které mu poskytl neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedl na tzv. účet zákazníka uvedený ve smlouvě, a to dne 21. 2. 2025, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2.500 Kč převedl na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve smlouvě dohodli, že žalovaný uhradí poskytnuté peněžité prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tedy celkem částku 46.000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1.150 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 3. 2025. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, k čemuž využil veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze právnická osoba, jakož i nahlédnutí do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI a vlastní databáze žalobce. Dále žalobce vycházel při posuzování úvěruschopnosti z údajů uvedených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr, mimo jiné z informací o příjmech a výdajích žalovaného, jejichž pravost žalobce ověřil. Žalobce tak před uzavřením smlouvy o úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobce úvěr ke dni 25. 3. 2026 zesplatnil. Žalovanému odeslal upomínky pro smlouvu č. hodnota ze dne datum a ze dne datum, a zesplatnění pro smlouvu č. hodnota ze dne datum, které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla i předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nikterak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, přílohy č. hodnota Úvěrové podmínky, přílohy č. hodnota Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z tabulky umoření soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako zákazník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 27.500 Kč a provizi poskytovateli úvěru ve výši 2.500 Kč, tedy celkem finanční prostředky ve výši 30.000 Kč, a závazek žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 27,28 % ročně, celkem částku ve výši 46.000 Kč, žalobci vrátit 40 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.150 Kč tak, že první splátka byla splatná 20. 3. 2025 a poslední dne 20. 6. 2028.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, z potvrzení právnická osoba. pohyby na účtu ze dne datum, a ze sdělení právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že dne 21. 2. 2025 byla na účet žalovaného č. č. účtu uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru shora připsána pod variabilním symbolem var. symbol částka ve výši 27.500 Kč od plátce právnická osoba

7. Z potvrzení o provedení transakce od právnická osoba. ze dne datum a z bonity smlouvy č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora žalobci uhradil celkem částku ve výši 11.500 Kč.

8. Ze zesplatnění pro smlouvu č. hodnota ze dne datum bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku ze dne datum pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne datum žalovanému odeslal.

9. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne datum ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že je zde uvedeno, že CEE a Ins. Rejstřík žalovaného OK, katastr žalovaného NE, průměr příjmů žalovaného částka (uvedeno ve smlouvě), částka (skutečnost, prověřováno, doloženo). Příjmy domácnosti částka, druh bydlení u přítelkyně, výdaje na bydlení částka. Měsíční splátky úvěrů celkem částka, pojištění částka, sázky, hazard NE, ostatní zjištěné běžné výdaje částka, počet vyživovaných osob 0, normativní náklady na bydlení částka, životní minimum částka, nezabavitelná částka částka, zbývající částka zákazníka částka.

10. Z prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne datum ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný měl závazek u společnosti Anonymizováno v původní výši částka, zbývá doplatit částka, výše měsíční splátky částka. Ostatní zjištěné výdaje žalovaného činily pravidelné platby penzijního připojištění ve výši částka, pravidelné platby ze všech pojistných smluv částka, další běžné pravidelné měsíční výdaje částka, celkem výdaje měsíčně částka, ověřeno u osoby blízké jméno FO.

11. Z informace o jednotce č. Anonymizováno jiný nebytový prostor, vymezené v pozemku p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno postavená na pozemku st. Anonymizováno, vše k. ú. adresa, soud zjistil, že jako výlučná vlastnice této jednotky je evidována tituly před jménem jméno FO.

12. Z prohlášení jméno FO, bydlištěm adresa, ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je jejím druhem a přispívá jí na bydlení částku částka měsíčně.

13. Z výplatních pásek na jméno žalovaného od zaměstnavatele právnická osoba. soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za období činil částka (10/2024), částka (11/2024), částka (12/2024) a částka (01/2025). Doplatek na účet za výše uvedená období činil částka, částka, částka a částka.

14. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu, vedeného na jméno žalovaného u právnická osoba., za období od datum do datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil částka, konečný zůstatek činil částka, obrat kredit částka, obrat debet -částka. Za toto období bylo provedeno devět odchozích plateb ve prospěch portálu sazka.cz v celkové výši částka. Na účet byla dne datum připsána částka ve výši částka od plátce právnická osoba.

15. Z výpisu z centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku a z výpisu z registru platebních informací (REPI) ze dne datum soud zjistil, že na rodné číslo žalovaného není v těchto databázích evidován žádný záznam.

16. Z listiny výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení ze dne datum na jméno žalovaného, s platností od datum, soud zjistil, že jsou zde uvedeny výdaje žalovaného na bydlení ve výši částka, splátky úvěrů ve výši částka, pravidelné platby ze všech pojistných smluv ve výši částka. Stav svobodný, počet osob ve společné domácnosti právnická osoba neuvedeno, jiná osoba 0. Pravidelné měsíční příjmy ve výši částka (mzda, plat, důchod), jiné příjmy částka.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce při uzavírání předmětné smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně neověřoval, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z listiny příjmy a výdaje spotřebitele – čestné prohlášení, z výplatních pásek a z výpisu z běžného účtu žalovaného shora zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného měla činit částka, resp. dle prohlášení žalovaného částka. Tato výše příjmu byla řádně doložena výpisem z běžného účtu, resp. čtyřmi výplatními páskami za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Dle výpisu z běžného účtu shora (doloženého za období pouze jednoho měsíce) je však patrné, že příjmy žalovaného byly dle kreditního obratu na tomto účtu mnohem vyšší (částka), přičemž u příchozích plateb lze jednoznačně identifikovat co do důvodu pouze příjem ze mzdy ve výši částka, u ostatních příchozích plateb nelze jejich původ ani důvod zjistit (jedná se vesměs o vklady ATM). V posouzení úvěruschopnosti i v čestném prohlášení žalovaného však žádné jiné příjmy nejsou uvedeny, resp. jsou uvedeny ve výši částka. Tento rozpor nebyl ze strany žalobce nijak reflektován. Tento údaj je tak nepřezkoumatelný a z hlediska výpovědní hodnoty ohledně příjmové stránky žalovaného nepříliš cenný. Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel z údajů uvedených v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z listiny příjmy a výdaje spotřebitele – čestné prohlášení, z prohlášení tituly před jménem jméno FO a z výpisu z běžného účtu žalovaného shora. Údaje uvedené v těchto listinách jsou v řadě případů ve vzájemném rozporu, např. dle čestného prohlášení žalovaného počet osob ve společné domácnosti činil 0 (jiná osoba), dle prohlášení tituly před jménem jméno FO však je žalovaný jejím druhem a přispívá jí na bydlení částku částka měsíčně, přičemž tato částka je jako výdaj na bydlení uvedena jak čestném prohlášení žalovaného, tak v posouzení úvěruschopnosti. V posouzení úvěruschopnosti žalovaného je navíc uveden druh bydlení u přítelkyně a jsou zde uvedeny příjmy domácnosti ve výši částka (přičemž výše těchto příjmů domácnosti není nijak blíže specifikovaná a konkretizovaná co do původu, charakteru či zdrojů, takže je naprosto nepřezkoumatelná a její výpovědní hodnota je tak mizivá až nulová). Kromě výdajů na bydlení shora měl mít žalovaný dle čestného prohlášení pouze výdaje na splátky úvěrů ve výši částka a na pravidelné platby ze všech pojistných smluv částka, jiné výdaje zde nejsou uvedeny, dle posouzení úvěruschopnosti však výdaje žalovaného na pojištění činily částka a dále měl mít ostatní zjištěné běžné výdaje ve výši částka, opět bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto údaje jsou navíc v jasném rozporu s údaji vyplývajícími z předloženého výpisu z bankovního účtu shora, z něhož je jednoznačně patrné, že výše výdajů žalovaného byla mnohem (násobně) vyšší než výše výdajů uváděná v posouzení úvěruschopnosti, resp. čestném prohlášení žalovaného shora (dle výpisu z účtu činila výše debetního obratu, tedy výdajů žalovaného za doložené období částka). Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené (a příslušnými výpisy z rejstříku doložené) provedení ověření v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí a v registru platebních informací (REPI), že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, resp. v registru REPI nemá žalovaný žádný záznam, se soudu jeví jako úkony pro forma činěné, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených, resp. zjištěných příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Rovněž údaj o zbývající částce zákazníka ve výši částka, uvedený v posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, který matematicky neodpovídá rozdílu mezi žádným z uvedených příjmů a výdajů, se pak soudu jeví jako zmatečný a o finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Rovněž žalobcem nijak nekomentovaná ani nereflektovaná skutečnost, že dle předložených listin shora žalovaný měsíčně vydával na půjčky částka, a že žalovaný uskutečnil během ledna 2025 celkem osm odchozích plateb v celkové výši částka ve prospěch sázkového portálu sazka.cz (patrná z výpisu z bankovního účtu žalovaného shora), je dle názoru soudu skutečností, která též nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

28. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši 27.500 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku žalobci zaplatil celkem 11.500 Kč. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 16.000 Kč žalobci vrátit dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

29. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta, smluvní úrok, smluvní poplatky). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.