OSBV 8 C 199/2025-98

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 16.269,82 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci: částku 7.763,82 Kč,

12 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 7.763,82 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci: částku 8.506 Kč zákonný úrok z prodlení z částky 16.269,82 Kč ve výši 14,75 % ročně od 14. 2. 2024 do

9. 6. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 7.763,82 Kč ve výši 2,75 % ročně od 10. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Návrhem doručeným soudu dne datum, ve spojení s podáním ze dne datum, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 16.269,82 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba., IČO: IČO, jehož předmětem je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, byla prostřednictvím webové stránky Anonymizováno dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 21.100 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a v upomínce ze dne datum byl informován o zesplatnění celého úvěru. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 13.336,18 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, a že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, aniž by však uvedl jakákoli konkrétní skutková tvrzení o zjištěných příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.

Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost právnická osoba., IČO IČO, zavázal poskytnou žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 19.240 Kč s roční úrokovou sazbou 457,50 % s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčně minimální platbou ve výši 10 % jistiny, úroků a penále přirostlého k dluhu během doby čerpání, nejméně však ve výši 500 Kč do 14. dne v měsíci. Čerpání úvěru v částkách 2x 3.000 Kč a 4.000 Kč dne datum, v částkách 4.000 Kč, 2.000 Kč a 3.000 Kč dne datum a v částce 2.100 Kč dne datum prokázal žalobce Potvrzeními o provedené platbě platební branou ThePay. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo hodnota přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum s Podacím lístek bylo prokázáno, že žalobce dne datum odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 22.102,74 Kč a nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů.

Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).

Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 21.000 Kč, na kterou uhradil 13.336,18 Kč, a je proto povinen vrátit žalobci 7.763,82 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 12 % ročně z dlužné částky, a to ode dne 10.6.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím třídenní lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané žalobcem dne datum. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěšnější žalovaný, avšak žalovanému doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.