OSCB 12 C 150/2020-88

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Veselou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa, obec, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen anonymizováno jméno příjmení jméno, se sídlem advokát, ulice a číslo, PSČ, obec ⟪LB:lb_004⟫ proti; ⟪LB:lb_005⟫ žalované:; anonymizováno právnická osoba, IČO, ⟪LB:lb_006⟫ se sídlem adresa, obec, ⟪LB:lb_007⟫ zastoupen anonymizováno jméno příjmení jméno, advokát se sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 154 801,03 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu – anonymizována čtyři slova datum rozhodnutí číslo jednací rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 154 801,03 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek v celkové výši 2 400 Kč a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 154 801,03 Kč ve výši 8,05% p.a. ode dne datum do zaplacení a náklady správního řízení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26 250 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne datum (ve znění upřesnění žalobního petitu na č.l. 79) domáhala na žalované postupem podle části páté o.s.ř. nahrazení rozhodnutí správního orgánu – anonymizována dvě slova, číslo jednací anonymizována dvě slova datum rozhodnutí rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 154 801,03 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že byla dotčena na svých právech rozhodnutím správního orgánu,,,kterým byla její práva zamítnuta“, když je přesvědčena, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy. Žalobkyni bylo prostřednictvím jejího právního zástupce doručeno dne datum rozhodnutí anonymizována dvě slova anonymizováno číslo jednací anonymizována dvě slova datum rozhodnutí (dále jen napadené rozhodnutí), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně (ve správním řízení,,navrhovatele“) proti rozhodnutí anonymizována dvě slova anonymizováno číslo jednací anonymizována dvě slova datum rozhodnutí (anonymizována dvě slova číslo) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Současně na základě výroku II. byla žalobkyně povinna uhradit žalované (ve správním řízení,,odpůrce“) náhradu nákladů řízení. Žalobkyně je s ohledem na prvoinstanční rozhodnutí i rozhodnutí o rozkladu přesvědčena, že napadené rozhodnutí je nezákonné a to z důvodu porušení zákonných předpisů v průběhu řízení. Dle žalobkyně je podstatou sporu mezi žalobkyní a žalovanou, který byl řešen v rámci správního řízení, posouzení otázky, na jakou částku má žalobkyně nárok z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření v rozhodném období (v daném případě za anonymizováno rok). Žalobkyně dále v podrobnostech poukázala na skutečnosti, které tvrdila v návrhu na zahájení sporného řízení, popřípadě v rozkladu navrhovatelky proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve správním řízení. Žalobkyně zdůraznila, že žalované byla právním předchůdcem žalobkyně skutečně dodána vyrobená elektrická energie, kterou žalovaná následně na trhu zobchodovala. Žalobkyně namítla, že žalovaná sice opakovaně odmítla uplatňované nároky žalobkyně, ale současně uhradila cenu silové elektřiny odebrané v období od datum do dne datum, a to na účet anonymizována dvě slova v obec. Dle žalobkyně tak úhradou části nároku žalobkyně žalovaná uznala nárok co do důvodu a výše bez ohledu na to, na čí účet byla úhrada provedena. Dle žalobkyně pak nebyla správně vyřešena otázka, zda byly splněny podmínky pro úhradu sjednané ceny dle Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. rok uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně – právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO a žalovanou. Žalobkyně je přesvědčena, že navrhovatel ve správním řízení byl v předmětné době držitelem licence k výrobě elektřiny dle platných právních předpisů, přičemž samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení. Bylo zrušeno jen„ formální“ rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí nemělo žádné právní účinky. Dle žalobkyně ke zrušení rozhodnutí o udělení licence rozsudkem Krajského soudu v obec anonymizována dvě slova datum rozhodnutí, anonymizováno číslo jednací, došlo navíc s účinky do budoucna („ ex nunc“), což výslovně stanovil ve svém usnesení i Ústavní soud ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1210/16. Správní orgány (ERÚ a jméno příjmení) však zcela nesprávně přisoudily účinky zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v obec od počátku („ ex tunc“), tj. jako by právní předchůdkyně žalobkyně nikdy licencí k výrobě elektřiny ze slunečního záření nedisponovala. Současně byla žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně) v dobré víře v udělenou licenci, jelikož ke stanovenému datu datum (dokonce již k datu vydání licence) byla předmětná elektrárna dokončená a příslušná revizní zpráva osvědčující stav elektrárny byla v pořádku, neboť elektrárna byla schopna řádně dodávat elektrickou energii, tj. byla dostavěná, prozkoumaná technikem, a také byla zkontrolována a schválena jednou ze právnická osoba (anonymizováno právnická osoba). Dle žalobkyně jednáním revizního technika příjmení a právního předchůdce žalobkyně došlo ke konvalidaci dokladů předložených anonymizována dvě slova anonymizováno ještě před vydáním jeho rozhodnutí, když tento ve dnech anonymizováno - datum navštívil elektrárnu, což mu umožnilo provést veškerou činnost, kterou je třeba podle judikatury provést k vydání revizní zprávy, a teprve poté – až dne datum - byla revizní zpráva předložena ERÚ (do licenčního řízení), tzn. v ten okamžik nebyla objektivně v rozporu s realitou – nepravdivá; v údajích podstatných pro rozhodnutí revizní zpráva věcně odpovídala činnosti revizního technika. Nelze přehlédnout, že předmětná výrobna elektřiny byla v rozhodné době řádně dokončena, provozuschopná a bezpečná, neboť také žalovaná dne datum (ještě před vydáním licence ze strany ERU) předmětnou výrobnu – provozovnu anonymizováno obec anonymizováno schválila. Elektrárna byla funkční a dodávala energii do sítě. Správní orgán tedy v době vydání rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem, když nepřiznal žalobkyni nárok na výkupní cenu rok, ale ani se nerozhodl posoudit nárok žalobkyně podle jiného cenového předpisu a přiznat výkupní cenu rok, u které není pochyb o tom, že žalobkyně podmínky splnila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že žalobkyni tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za rozhodné období ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce rok nikdy nevznikl a tedy ani neexistuje. Žalovaná má za to, že napadené rozhodnutí Rady ERÚ (jakož i napadené rozhodnutí ERÚ) je věcně správné, v rámci řízení před ERÚ nedošlo k jakémukoliv porušení procesních práv účastníků řízení a tudíž neexistují důvody pro nahrazení napadeného rozhodnutí rozsudkem soudu. Žalovaná v podrobnostech poukázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyzdvihla, že právnímu předchůdci žalobkyně nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. Žadatel si musel být vědom toho, že revize nemohla proběhnout tak, jak je popsáno v revizních zprávách, které sám předložil ERÚ jako nezbytnou součást žádosti o udělení licence. Žalovaná odkázala též na výsledky anonymizováno 6 slov vztahující se k předmětnému sporu. Dle žalované pak závěry v napadeném rozhodnutí správního orgánu nemohou být zpochybněny ani námitkou žalobkyně ohledně údajné konvalidace revizní zprávy, a to opět s odkazem na závěry, k nimž dospěly orgány rozhodující jak v anonymizováno, tak správním řízení, popřípadě soudy. Žalovaná zmiňuje též personální propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce. Žalovaná současně odmítá tvrzení žalobkyně o uznání nároku žalované co do důvodu a výše, když připomněla, že v souvislosti s oznámením anonymizována tři slova územní celek o zřízení zástavního práva k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny přistoupila žalovaná v anonymizováno rok k úhradě plnění za dodávku elektřiny z anonymizováno obec skutečně odebrané žalovanou v období od datum do datum a to ve výši ceny obvyklé. Dle žalované z okolností případu nelze usuzovat, že by žalovaná jakkoliv uznala žalobkyní tvrzený nárok, když v této souvislosti žalovaná odkázala na dopis ze dne datum, který doručila žalobkyni, z jehož obsahu se podává, že úhrada částek anonymizováno úřadu v obec není uznáním jakéhokoliv nároku žalobkyně, z jakéhokoliv důvodu. Žalovaná odmítla i tvrzení žalobkyně, že se smluvně zavázala hradit žalobkyni žalobou uplatněný nárok. Žalovaná dospěla k závěru o účincích zrušení rozhodnutí o licenci (,,ex tunc“) s tím, že tvrzený nárok žalobkyni nikdy nevznikl. Dále žalovaná zdůrazňovala, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že ke dni datum byla elektrárna schopna řádně dodávat elektrickou energii, tj. byla dostavěná, prozkoumaná technikem a byly tedy splněny podmínky uvedení do provozu. Pro účely přiznání nároku na podporu je nutno rozlišovat mezi 1. vznikem veřejnoprávního oprávnění k výrobě elektřiny ve smyslu § 4 (1) EnergZ, které žalobkyně získala v roce 2015 na základě licence anonymizováno (rozhodnutí ERÚ číslo) a 2. vznikem nároku na podporu dle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, jehož podmínkou je mj. i účinná licence na výrobu elektřiny, a to v době rozhodné pro posouzení, zda byla výrobna obec anonymizováno uvedena do provozu do konce roku rok. Skutečnost, že nyní žalobkyně disponuje účinnou licencí anonymizováno, ji sice opravňuje k výrobě elektřiny, ale to neznamená, že má nárok na podporu. Tato otázka je výlučně odvislá od hodnocení, zda anonymizována dvě slova jako právní předchůdkyně žalobkyně, která na ni převedla výrobnu obec anonymizováno, splňuje zákonné podmínky pro vznik nároku na takovou podporu, přičemž tato se odvíjí od (nynějšího) hodnocení rozhodnutí o licenci ve světle nových skutečností, existujících v době rozhodování v předmětném sporu. Žalobkyně tvrzený nárok na podporu odvíjí výlučně od existence rozhodnutí o licenci, které bylo skutečně vydáno (a nesprávně zakládalo právo na výrobu elektřiny), avšak z podhledu nároku na podporu se jedná pouze o správní rozhodnutí, které sice formálně existovalo, avšak nemohlo vyvolat žádné hmotně právní účinky ve smyslu splnění podmínek pro vznik nároku na Tarif rok. Pořád platí, že žádná z výše stanovených podmínek pro vznik nároku na výkupní ceny ve výši tarifu rok nemůže být splněna jednáním, které není v souladu s právem, neboť takové jednání nemůže požívat právní ochrany, tím spíše pokud se jedná o jednání trestně právní.

3. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne datum. Jak již bylo výše uvedeno, žaloba byla u podepsaného soudu podána dne datum. Žaloba je tedy včasná, podaná v souladu s ust. § 247 odst. 1 o.s.ř.

4. Ve smyslu ust. § 250c odst. 1, 2 o.s.ř. si soud v rámci přípravy jednání vyžádal od správního orgánu příslušný spis, přičemž k výzvě soudu se též správní orgán – Energetický regulační úřad vyjádřil svým podáním doručeným soudu dne datum (na číslo listu) tak, že setrval na argumentaci žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového, a to zejména v části, v níž žalobkyně v žalobě opakuje obsah rozkladových námitek uplatněných ve správním řízení. Podle názoru Energetického regulačního úřadu (dále též jen,,ERÚ“) žalobkyně neměla nárok na podporu výkupních cen vůbec, tedy po celé rozhodné období, když rozhodnutí Krajského soudu v obec o zrušení rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně přičítá účinky„ ex tunc“, a to vzhledem k absenci dobré víry právního předchůdce žalobkyně při udělování licence. Dle ERÚ nezákonnost rozhodnutí způsobil sám žadatel o licenci. ERÚ je i nadále přesvědčen, že žalobkyně neměla vůbec právní nárok na podporu výroby elektřiny. Obdobně jako žalovaná i ERÚ nesouhlasí s tvrzením žalobkyně o uznání dluhu žalovanou za situace, kdy žalovaná pouze proplatila cenu silové elektřiny, tedy elektřiny bez nároku na podporu. ERÚ nadále odmítá tvrzení žalobkyně o dokončenosti předmětné elektrárny k datu datum, když by ani případná dokončenost elektrárny nemohla zhojit skutečnost, že nebyla řádně prokázána její bezpečnost, bez čehož nelze licenci udělit. ERÚ poukázal na nedostatky revizních zpráv předkládaných v řízení o udělení licence. Dle ERÚ žadateli nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence.

5. Z obsahu spisu vedeného Energetickým regulačním úřadem pod číslo jednací vzal soud za prokázané, že správní řízení, jehož průběh je výše citovaným spisovým materiálem podrobně zachycen, iniciovala žalobkyně jako nástupnická společnost právního předchůdce – právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, která dne datum zanikla fúzí sloučením (jak osvědčeno i výpisy z obchodního rejstříku). Žalobkyně (jako navrhovatel) se domáhala proti žalované (odpůrci ve správním řízení) zaplacení částky 154 801,03 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek a zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. rok. V souladu s touto smlouvou byla odpůrci v měsíci anonymizováno rok účtována cena za dodanou (vyrobenou) elektřinu. Navrhovatel v návrhu konstatoval, že odpůrce tuto smluvně sjednanou cenu neuhradil, ačkoliv je nepochybné, že navrhovatel elektřinu vyrobenou a dodanou do distribuční sítě dále za úplatu distribuoval. Usnesením ERÚ ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací bylo správní řízení přerušeno z důvodu vyhodnocení vlivu souběžně vedeného anonymizováno řízení pod sp. zn. spisová značka anonymizována dvě slova anonymizováno v obec, a to do jeho pravomocného skončení. Dne datum vydal Energetický regulační úřad ve shora popsaném správním řízení rozhodnutí číslo jednací, jímž návrh navrhovatele (žalobkyně), aby bylo rozhodnuto, že odpůrce (žalovaná) je povinna zaplatit navrhovateli částku 154 801,03 Kč s příslušenstvím, zamítl. Současně bylo rozhodnuto ve výroku II. o nepřerušení řízení a o uložení povinnosti navrhovatele zaplatit odpůrci náhradu nákladů správního řízení (ve výroku III.).

6. Z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací soud zjistil, že pro rozhodnutí předmětu sporu, tj. zda navrhovatel má nárok na zaplacení dané částky ze strany odpůrce, je nezbytné meritorně posoudit zásadní otázku, týkající se skutečnosti, zda výrobna navrhovatele splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce rok (v rozhodné době). Energetický regulační úřad shrnul, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že zrušení rozhodnutí o udělení licence pro nezákonnost způsobil samotný žadatel o její udělení. Licenci tudíž není možno považovat za legálně získanou včetně s tímto souvisejícího nároku na podporu. Licence byla s ohledem na podvodné jednání zúčastněných osob zrušena s účinky„ ex tunc“, tudíž navrhovatel nesplnil jednu z podmínek pro přiznání podpory vyplývající z příslušného cenového rozhodnutí. Právnímu předchůdci navrhovatele nemohla svědčit dobrá víra v zákonnost rozhodnutí o udělení licence s poukazem na to, že jednatel právního předchůdce navrhovatele předložil Energetickému regulačnímu úřadu vědomě nepravdivé revizní zprávy. Právní předchůdce navrhovatele tedy neprokázal bezpečnost elektrárny a licence neměla být vůbec udělena, protože pro to nebyly od počátku splněny podmínky. S poukazem na absenci dobré víry právního předchůdce navrhovatele tomuto nemohla svědčit ochrana práv nabytých v dobré víře, ani legitimní očekávání. Na vyrobenou elektřinu v předmětné elektrárně se tak nemohla vztahovat podpora, na čemž nic nemění ani převod předmětné elektrárny na žalobkyni s poukazem na personální propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce v rozhodné době.

7. Proti citovanému rozhodnutí vydanému správním orgánem v prvním stupni podala žalobkyně dne datum včasný rozklad, který dne datum doplnila o specifikaci důvodů. Žalobkyně napadla rozhodnutí ERÚ vydané v prvním stupni v celém rozsahu, navrhla jeho zrušení a vrácení k novému projednání, případně jeho změnu tak, aby bylo návrhu žalobkyně vyhověno. O rozkladu žalobkyně proti napadenému rozhodnutí ERU bylo posléze rozhodnuto rozhodnutím Rady ERÚ ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, jímž byl rozklad navrhovatele (žalobkyně) zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení o rozkladu.

8. Z odůvodnění (napadeného rozhodnutí) rozhodnutí Rady ERÚ ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací soud zjistil, že správní orgán v napadeném rozhodnutí uzavřel, že v důsledku zrušení rozhodnutí o udělení licence z roku rok rozsudkem Krajského soudu v obec s účinky,,ex tunc“ právní předchůdce navrhovatele nesplnil podmínky uvedení výrobny anonymizováno obec anonymizováno do provozu v roce rok a v důsledku toho mu nemohl vzniknout ani nárok na podporu za elektřinu vyrobenou v jeho výrobně ve výši stanovené pro zdroj uvedený do provozu v roce rok. Na základě toho pak nemohl takový nárok ani přejít na navrhovatele, návrh navrhovatele tak bylo nutno zamítnout.

9. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny číslo přičemž je právním nástupcem právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, která ke dni datum zanikla fúzí sloučením a je tudíž provozovatelem výrobny anonymizováno obec anonymizováno. Žalovaná je držitelem licence na obchod s elektřinou číslo provozovatelem regionální distribuční soustavy, který je mimo jiné povinně vykupujícím ve smyslu ust. § 2, respektive ust. § 10 a § 13 zákona o podporovaných zdrojích, jímž se stala ode dne datum v důsledku právních změn provedených nabytím účinnosti zákona o podporovaných zdrojích. Ze Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. rok uzavřené mezi výrobcem elektřiny – právním předchůdcem žalobkyně (anonymizována dvě slova anonymizováno) a povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou (žalovaná) dne datum soud zjistil, že předmětem této smlouvy byl výkup elektřiny vyrobené právním předchůdcem žalobkyně jako výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahovala podpora ve formě výkupních cen ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích, přičemž žalovaná jako povinně vykupující se zavázala řádně zaplatit výkupní cenu v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu.

10. Žalobkyně fakturou č. spisová značka ze dne datum rozhodnutí vyúčtovala žalované pevnou výkupní cenu za dodanou elektřinu v anonymizováno rok částkou 154 801,03 Kč, splatnou dne datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby v této věci vyzvala k úhradě uvedené částky.

11. Spornou otázkou mezi účastníky řízení zůstalo, zda žalobkyně má nárok na zaplacení vyfakturované částky, tedy, zda má nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v cenách pro rok rok. Zodpovězení této otázky pak nezbytně předchází vyřešení otázky související a to, zda výrobna žalobkyně splňovala všechny podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce rok (v rozhodné době). Soud předestírá, že se ztotožňuje se skutkovým zjištěním učiněným správními orgány v posuzovaném správním řízení i právním posouzením věci.

12. Podle § 6 odst. 1, písm. b) bod 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění účinném v rozhodné době úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení a které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Na základě ust. § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění účinném v rozhodné době, Energetický regulační úřad mimo jiné vykonával působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, a vydával rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. Podle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění účinném v rozhodné době, cenové orgány stanovily cenovým rozhodnutím podle ust. § 3 odst. 2 uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn.

13. Podle bodu 1.9 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu číslo ze dne datum platilo, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Citované cenové rozhodnutí tak stanovilo podmínky, při jejichž splnění byla výrobna uvedena do provozu a získala nárok na podporu v příslušné výši pro daný rok. Ve smyslu Cenového rozhodnutí č. 4/2009 výše, bodu 1.9 pak nutno shledat tři podmínky uvedení zařízení do provozu v případě podpory formou výkupních cen, když tyto podmínky musí být splněny současně a to 1) uskutečnění výroby elektřiny, 2) uskutečnění dodávky elektřiny do elektrizační soustavy a 3) to vše v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. příjmení bylo možné považovat výrobnu elektřiny za uvedenou do provozu v roce rok a došlo tak ke vzniku nároku na podporu ve formě výkupních cen v cenách roku rok stanovených pro zdroje uvedené do provozu od datum do datum, bylo tedy nutné kumulativně splnit podmínky a) nabytí právní moci licence na výrobu elektřiny a vznik oprávnění k výkonu licencované činnosti a b) výroba elektřiny a její dodávka do elektrizační soustavy. Účelem stanovení okamžiku uvedení zařízení do provozu v citovaném cenovém rozhodnutí bylo vymezit počátek nároku na podporu ve vazbě na materiální splnění podmínek uvedení výrobny do provozu, nikoli v návaznosti na pouhé formální splnění podmínky existence licence.

14. Jak již bylo výše řečeno, pro uvedení výrobny do provozu v roce rok, tedy k dílčímu závěru o vzniku nároku na podporu za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně bylo nezbytně nutné, aby byla pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny.

15. Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne datum rozhodnutí anonymizováno číslo jednací byla právní předchůdkyni žalobkyně (právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO) udělena licence pro výrobu elektřiny číslo na dobu 25 let pro fotovoltaickou elektrárnu obec, nacházející se na pozemcích v katastrální uzemí. Citované rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne datum. Z rozsudku Krajského soudu v obec ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací soud zjistil, že tímto bylo rozhodnutí citované výše o udělení licence zrušeno s odůvodněním, že toto bylo vydáno v rozporu se zákonem a věc byla vrácena Energetickému regulačnímu úřadu k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v obec podala žalobkyně (právní nástupce právnická osoba anonymizována dvě slova) kasační stížnost. Tato byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací zamítnuta. O posléze žalobkyní podané ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne datum pod sp.zn. ústavní nález o odmítnutí této ústavní stížnosti.

16. Pro řešení projednávané věci bylo zásadní zodpovězení otázky, zda rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o udělení licence působí s účinky„ ex nunc“ (tj. od právní moci rozsudku) či„ ex tunc“ (tedy se zpětnými účinky). Soud se opět ztotožňuje s argumentací vyslovenou správními orgány v napadených rozhodnutích. Soud je ve shodě se závěry správního orgánu v tom smyslu, že zrušující rozsudek Krajského soudu v obec má účinky„ ex tunc“. K tomuto dílčímu závěru vede soud (obdobně jako Energetický regulační úřad, popř. jméno příjmení) zjištění následujících skutečností:

17. Žadatel o udělení licence musí podle ust. § 5 odst. 3 Energetického zákona vedle finančních předpokladů prokázat také technické předpoklady pro zajištění výkonu licencované činnosti, neboť energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. V licenčním řízení tak bylo nutno žadatelem (právní předchůdkyní žalobkyně) doložit toto splnění technických předpokladů rozhodnutím stavebního úřadu a dokladem prokazujícím zajištění revize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce, kdy zpráva o revizi se musí vztahovat k celé fotovoltaické elektrárně.

18. Podle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl anonymizováno 8 slov, postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp.zn. spisová značka z ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že soud v občanském soudním řízení nemůže mimo jiné předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal trestný čin, bylo-li v tomto směru vydáno odsuzující pravomocné rozhodnutí trestního soudu. Výrokem o vině je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o náhradě škody. Rozhodnutí o tom, že byl spáchán dokonaný trestný čin, však znamená vždy konstatování zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele. Proto ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud tímto rozhodnutím vázán i v otázce zavinění, neboť jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu, který vyplývá z výroku rozhodnutí trestního soudu.

Anonymizovaný odstavec.

Anonymizovaný odstavec.

Anonymizovaný odstavec.

Anonymizovaný odstavec.

Anonymizovaný odstavec.

25. Z výpisů z obchodního rejstříku žalobkyně a též právního předchůdce žalobkyně (obsahem správního spisu) soud zjistil, že žalobkyně byla zapsána jako jediný společník svého právního předchůdce (právnická osoba anonymizována dvě slova) již dne datum. Žalobkyně tedy byla jediným společníkem právnická osoba anonymizována dvě slova v době předcházející vydání rozhodnutí o udělení licence právnímu předchůdci žalobkyně, a také v době fúze. Nadto lze dovodit i personální propojení žalobkyně a jejího právního předchůdce a to v osobě anonymizováno jméno příjmení, narozeného datum, který byl v období od datum do datum jednatelem právního předchůdce žalobkyně a zároveň od datum do datum předsedou představenstva žalobkyně, v osobě jméno příjmení, narozené datum, která byla v období od datum do datum jednatelem společnosti právního předchůdce žalobkyně a zároveň od datum až do současnosti anonymizováno 6 slov role v řízení a dále v osobě anonymizováno jméno příjmení, narozeného datum, který byl v období od datum do datum anonymizována čtyři slova role v řízení a zároveň od datum do datum anonymizována tři slova role v řízení. Soud sdílí náhled žalované v tom smyslu, že v důsledku majetkového a personálního propojení lze jednání právního předchůdce žalobkyně považovat za jednání žalobkyně samotné, když tato nepochybně měla ekonomický zájem na získání nároku právního předchůdce žalobkyně na ceny dle Cenového rozhodnutí č. 4/2009.

26. Shora popsané anonymizováno jednání tehdejšího jednatele právního předchůdce žalobkyně příjmení příjmení nutno přičítat právnímu předchůdci žalobkyně, tedy žadateli o udělení licence v již popisovaném licenčním řízení. Vzhledem k vázanosti soudu pravomocným anonymizováno rozsudkem výše nelze dospět k jinému závěru, než dospěly správní orgány v napadených rozhodnutích a to, že rozhodnutí o udělení licence žadateli – právnímu předchůdci žalobkyně ze dne datum bylo vydáno v rozporu se zákonem, přičemž tuto nezákonnost způsobil výhradně sám žadatel, když předložené revizní zprávy byly vypracovány tzv.„ od stolu“, při absenci fyzické kontroly a šetření prováděného k tomu oprávněnými osobami. V rámci licenčního řízení tak nebyla řádně prokázána technická způsobilost výrobny obec k provozu a nebyla tak splněna zásadní podmínka pro její řádné uvedení do provozu do konce roku rok. Nebyly tudíž vůbec dány předpoklady pro vydání licence právní předchůdkyni žalobkyně. Předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok rok je dle rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka (spisová značka) skutečnost, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento předpoklad není splněn, jestliže dodávky byly prováděny bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného provozovatelem příslušné soustavy. Dle rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka totiž není dále možno splnění předpokladu realizace dodávek energie do elektrizační soustavy chápat jen technicky, nýbrž též v právním smyslu. Musí jít o dodávky, které jsou realizovány v souladu s právem, nikoli bez právního titulu či dokonce protiprávně. V daném případě bylo rozhodnutí o udělení licence získáno anonymizována dvě slova. Za popsaného stavu tak právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání a dobrou víru ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, k čemuž se vyjádřil i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, vydaném ve věcech správních soudů v licenčním řízení žalobkyně (rozsudek Krajského soudu v obec ze dne datum rozhodnutí, anonymizováno číslo jednací a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací).

27. Z nesporných tvrzení obou stran soud zjistil, že žalobkyně obdržela na základě rozhodnutí ERÚ novou licenci číslo na základě které žalobkyně i nadále provozuje anonymizováno obec. V současné době účinná licence žalobkyně tuto sice opravňuje k výrobě elektřiny, avšak bez jakéhokoli vlivu na otázku, zda žalobkyně má nárok na podporu výkupní cen. Jak již bylo výše uvedeno, rozhodujícím zůstává, že přestože k vydání rozhodnutí o udělení licence skutečně došlo, avšak toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, nemohlo vyvolat žádné právní účinky ve smyslu splnění podmínek pro vznik nároku na ceny dle cenového rozhodnutí č. 4/2009.

28. V otázce právních účinků zrušujícího rozhodnutí Krajského soudu v obec soud odkazuje na podrobně citovanou judikaturu v napadeném rozhodnutí, popřípadě rozhodnutí správního orgánu v první instanci, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález a další. Poukazuje-li žalobkyně na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález co do posouzení otázky výše, ústavní soud ve svém rozhodnutí se tímto zabývá pouze okrajově, s vyložením obecných teoretických úvah. Nelze však přehlédnout, že ústavní soud posouzení správních soudů o tom, že žalobkyni (žadateli o licenci) nemohla svědčit dobrá víra ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, pokládá za logické a mající oporu v provedených důkazech. Ve světle tohoto závěru je pak nerozhodné, zda rozhodnutí o licenci bylo zrušeno s účinky„ ex tunc“ či„ ex nunc“, neboť žalobkyni z tohoto důvodu nikdy nemohl nárok na podporu vzniknout.

29. Mezi účastníky řízení zůstalo nesporným, že v lednu rok žalobkyně vyráběla a dodávala elektřinu, kterou žalovaná odebírala dle uzavřené smlouvy. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila předpoklad vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok rok (jak se mylně domnívá žalobkyně) pouhým splněním toho, že jako výrobce začala do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, neboť se nejednalo o dodávky, které byly realizovány v souladu s právem.

30. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobkyně nebyla na svých právech dotčena napadeným rozhodnutím správního orgánu. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska žalobkyní v žalobě stanovených mezí, v nichž se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem ve smyslu ust. § 250f o.s.ř., nelze přisvědčit žalobkyni, že je namístě napadené rozhodnutí jako nezákonné nahradit rozsudkem soudu a to uložením povinnosti žalované zaplatit žalobkyni v žalobě určenou částku s příslušenstvím. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

31. Jelikož podepsaný soud dospěl k závěru, že žalobkyni (respektive jejímu právnímu předchůdci) nevznikl vůbec nárok na podporu cen dle příslušného Cenového rozhodnutí ERÚ číslo pro výrobny uvedené do provozu v roce rok, nelze se zabývat otázkou výše žalobou uplatňovaného nároku. V této souvislosti nelze ani přisvědčit námitce žalobkyně, že by se soud měl zabývat otázkou případné oprávněnosti nároku žalobkyně na úhradu cen za jiné období, popřípadě určení, k jakému datu by oprávnění k výrobě elektrické energie (licence) byla žalobkyni řádně přiznána a jaká výše výkupních cen (rok nebo rok) by tedy žalobkyni náležela, když projednání takové otázky by bylo překročením mezí daným návrhem žalobkyně, o němž rozhodl správní orgán. Pokud má žalobkyně za to, že splnila podmínky jiného období pro úhradu sjednané ceny a to ve vztahu k podpoře pro výrobní zdroje uvedené do provozu v roce rok, pak se jedná o jiný návrh (nárok), než o kterém rozhodoval správní orgán, když dle ust. § 250b odst. 3 o.s.ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.

32. Pokud jde o námitku žalobkyně ohledně uznání zbytku nároku úhradou peněžité částky žalovanou na účet Finančního úřadu v obec, je soud přesvědčen, že z okolností provázejících realizaci předmětné platby ze strany žalované vůbec nelze usuzovat na vůli žalované uznat ve zbývající části žalobkyní v tomto řízení uplatňovaný nárok na ceny pro provozovny uvedené do provozu v roce rok. Žalovaná pouze v souvislosti s oznámením Finančního úřadu anonymizováno územní celek o zřízení zástavního práva k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny přistoupila v červenci rok k úhradě plnění za dodávku elektřiny z anonymizováno obec skutečně odebrané žalovanou v období od datum do datum, tedy i za celé posuzované období a to ve výši ceny obvyklé, když obvyklou cenou se rozumí cena tzv. silové elektřiny obchodované na krátkodobém denním trhu OTE po odečtení průměrné předpokládané ceny odchylky pro výrobny elektřiny využívající energii slunečního záření uvedené pro daný kalendářní rok v příslušném cenovém rozhodnutí ERÚ, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje. Žalovaná tak dle nesporných tvrzení obou stran uhradila cenu silové elektřiny ve výši 5 171 387,86 Kč, představující základ daně a částku ve výši 774 873,84 Kč, představující DPH, na účet Finančního úřadu v obec, neboť tento finanční úřad zřídil zástavní právo k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny, přičemž platby provedl v částkách a na účty sdělené správcem daně s označením VS.

33. Podle ust. § 2053 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

34. Z okolností plnění žalované však nelze v žádném případě usoudit, že tímto plněním žalovaná uznala nárok žalobkyně uplatňovaný v tomto řízení. Uvedené je zřejmé i z dopisu žalované, který je obsahem správního spisu, ze dne datum, který žalovaná žalobkyni doručila, když součástí tohoto dopisu je výslovné prohlášení žalované, že úhrada částek Finančnímu úřadu v obec není uznáním jakéhokoliv nároku žalobkyně, z jakéhokoliv důvodu. Podle § 2054 odst. 2 o. z. bude mít částečné plnění za důsledek uznání zbytku dluhu jen tehdy, pokud bude dlužník plnit na svůj dluh a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku věřitele nezpochybňuje (viz rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 405/2013 a sp. zn. 23 Cdo 4777/2008).

35. Nárok žalobkyně uplatňovaný v tomto řízení nelze dovodit ani z obsahu ujednání smluvních stran ve Smlouvě o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. rok, když citovaná smlouva byla uzavřena ze strany žalované v rámci její zákonné povinnosti k výkupu elektřiny z obnovitelného zdroje, když pro stanovení ceny za dodanou elektřinu platí výkupní cena a podmínky jejího uplatnění pro výrobní zdroj určené příslušným již výše citovaným rozhodnutím ERÚ.

36. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy žalobkyně, a to revizní zprávou, protokolem o výpovědi obžalovaného příjmení ze dne anonymizována dvě slova a datum, výslechem svědka příjmení a licenčním spisem ERÚ vč. rozhodnutí o přerušení řízení datum, s ohledem na jednoznačně popsané jednání probíhající před vydáním rozhodnutí o udělení licence (ve vztahu k ověření technické způsobilosti předmětné elektrárny k provozu a její bezpečnosti) ve skutkové větě výroku trestního rozsudku, jíž je soud v civilním řízení vázán (včetně závěru trestního soudu o úmyslném jednání anonymizováno příjmení i jméno příjmení). Tvrzení žalobkyně o schopnosti předmětné elektrárny bezpečného provozu k datu datum jsou s ohledem na shora uvedené bezpředmětná. Nedostatky zmiňované revizní zprávy předložené Energetickému regulačnímu úřadu není možné zhojit ani následně, jak žalobkyně namítá, neboť na základě výsledků trestního řízení dospěl soud k závěru, že k fyzické prohlídce elektrárny včetně provedení potřebných měření ze strany revizního technika nedošlo, prováděná činnost neodpovídala výsledku zachycenému v obsahu revizní zprávy předložené v licenčním řízení Energetickému regulačnímu úřadu. Revizní zpráva byla tedy shledána jako falzum, jako celek od počátku. Zjištění, který den pak revizní zpráva byla předložena Energetickému regulačnímu úřadu, je tak rovněž bezpředmětné (falzum nelze nijak zhojit).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výše nákladů řízení ve výši 26 250 Kč je tvořena odměnou advokáta za 4 a půl úkonu právní služby po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) citované vyhlášky (za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum – 2 úkony – jednání trvalo déle než dvě hodiny, účast na vyhlášení rozsudku dne datum – půl úkon), dále 5 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky, cestovným ve výši 4 644 Kč (za jednu cestu 2 322 Kč) za cesty k soudu dne datum a datum, z obec do obec a zpět při ujetí 300 km, základní náhradě 4,40 Kč/km, ceně paliva 31,50 Kč/litr, kombinované spotřebě dle technického průkazu vozidla 10,6 l číslo km), a to dle zákoníku práce a vyhlášky č. 589/2020 Sb., náhradou za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč (jedna cesta 8 půlhodin) dle § 14 citované vyhlášky a 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce