OSCB 25 C 204/2023-102

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 35 707 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 3 544 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 32 163 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 27 698 Kč od datum do datum ve výši 189,85 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 26 698 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 23 154 Kč od datum do zaplacení a dále s úrokem ve výši 59,86 % ročně jdoucím z částky 21 674,05 Kč od datum do datum ve výši 833,28 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 21 674,05 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 67 780 Kč, se v této části zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 35 707 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 26 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovaného došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě, ve výši nominální úrokové sazby 59,86 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách, ve výši 1 788 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s bodem 6.3 citované smlouvy. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně na dlužnou částku specifikovanou v žalobě v článku III. ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o úvěru číslo ve znění Dodatku k této smlouvě vzal soud za prokázáné, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne datum smlouvu o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že k vyplacení úvěru – poukázání částky 26 000 Kč na účet žalovaného označený ve smlouvě, ze strany žalobkyně došlo ke dni datum. Z Karty klienta a z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný žalobkyni na splátkách úvěru dosud uhradil celkovou částku 22 456 Kč. Zbývající poskytnutou částku ve výši 3 544 Kč žalovaný žalobkyni nevrátil.

5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne

10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

12. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlížením do veřejných rejstříků NRKI (nebankovní registr klientských informací) a SOLUS, což i doložila. Dále žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z prohlášení žalovaného. Ověřila si pouze jeho příjmy za poslední 3 měsíce. Z doloženého potvrzení o provedení platby s označením mzda 1/ 2021 ve výši 29 266 Kč, potvrzení o provedení platby z měsíce prosince 2020 ve výši 28 179 Kč a potvrzení o příjmu za poslední 3 měsíce soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 12 948 Kč. Žalovaný pod své výdaje zahrnul životní minimum ve výši 3 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč. Žalobkyní byly volné prostředky žalovaného vyhodnoceny na 5 485 Kč.

13. Soud zjistil, že ohledně výdajů si žalobkyně žalovaným tvrzené údaje nikterak neověřovala, a to i přesto, že údaje v prohlášení klienta (žalované) vyvolávají na první pohled pochybnosti, zejména pokud jde o náklady na bydlení uváděné v nereálné výši, pouhých 2 603 Kč. Nadto žalovaný doložil též výpis z účtu s počátečním zůstatkem 505,82 Kč a konečným zůstatkem 0 Kč. Z uvedeného účtu dále vyplývá, že v 1 měsíci (březen 2021) žalovaný hradil současně splátky na 4 různé spotřebitelské úvěry (celkem 7 plateb).

14. Z těchto podkladů nemohl věřitel (žalobkyně) dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

15. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 3 544 Kč) dle § 2991 a § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení.

16. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil shora uvedenou částkou. V částce 3 544 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní pouta a smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nároky z titulu bezdůvodného obohacení lze řadit mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným, jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009. K plnění dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne datum. Ve smyslu ustanovení § 573 o.z. byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne datum. Dle obsahu této výzvy měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do 15 dnů, tj. do datum. Vzniklý dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené lhůty. Žalobkyni lze přiznat z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od datum. Žalovaný je se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni od datum s úhradou částky 3 544 Kč v prodlení. Soud proto vedle jistiny žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o.z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky od posledně uvedeného data do zaplacení, a to ve výši žalobkyní požadované v podané žalobě, když výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění.

17. Ve zbývající části žalované jistiny, zákonného úroku z prodlení a ohledně smluvní pokuty a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když však převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.