OSCB 36 C 91/2023-86

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, ⟪LB:lb_003⟫ právně zastoupena Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem, ⟪LB:lb_004⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0, ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 196 741,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 562,26 Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 89 179,4 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 307,8 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 511,42 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně jdoucím 190 717,66 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 190 717,66 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 24 325 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 196 741,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 230 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 12,90% ročně ve splátkách po 4 649 Kč ke každému 20.dni v měsíce od datum. Ke změně výše splátek došlo od datum na částku 4 647 Kč dodatkem ke smlouvě. Žalovaný uhradil 21 splátek, celkem na dluh uhradil 122 437,74 Kč. Žalovaný přestal plnit splátky, žalobkyně jej opakovaně upomínala, až úvěr ke dni datum zesplatnila. Na jistině žalovaný dlužil částku 190 717,66 Kč, na poplatcích 6 024 Kč. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z informací bankovních i nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, interních registrů, evidence neplatných dokladů a obecních úřadů a dále ze skutečností doložených žalovaným a statistických, demografických a historických dat banky. Vyšla z toho, že žalovaný má příjem 24 041,71 Kč měsíčně, který ověřila, v červnu 2020 měl dokonce mimořádné příjmy, výdaje činily 2 000 Kč na bydlení, 1 611 Kč činily splátky jiným společnostem a z výpisu z účtu žalovaného nebyly shledány žádné patologické jevy.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které se konalo dne datum a dne datum, se ani bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti, když k jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně.

4. Z provedených důkazů pak zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 230 000 Kč, kterou žalovaný bezhotovostně čerpal dne datum; žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok ve výši 12,90% ročně a vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v 72 měsíčních splátkách po částce 4 649 Kč, první splátka byla splatná dne datum (smlouva o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o čerpání). Dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný dodatek k úvěrové smlouvě, jímž byla výše splátek snížena na částku 4 647 Kč. Žalovaný splátky nejprve hradil, poté začal hradit splátky nepravidelně až je přestal ke dni datum hradit úplně; dopisem ze dne datum byl vyzván k jeho okamžitému zaplacení dluhu (historický výpis z úvěrového účtu, výzva k okamžitému zaplacení dluhu). Na dluh uhradil celkem částku 122 437,74 Kč. Žalovaný byl k úhradě zbytku dluhu vyzván ještě před podáním žaloby, dopisem ze dne datum (předžalobní upomínka).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný. Žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že je zaměstnán u spol. právnická osoba. jako dělník, jeho příjem činí 22 500 Kč měsíčně, je zaměstnán na dobu neurčitou a žalobkyně si ověřila, že na jeho účet chodí pravidelná mzda od společnosti právnická osoba.se sídlem v Rybnici. Z výpisů příchozích úhrad na bankovní účet žalovaného za prosinec 2019 až červen 2020 bylo zjištěno, že v prosince 2019 obdržel žalovaný mzdu ve výši 28 219 Kč, v lednu 2020 ve výši 22 239 kč, v únoru 2020 ve výši 15 404 Kč, v březnu 2020 ve výši 16 543 Kč, v dubnu 2020 ve výši 43 435 kč spolu s nemocenskou ve výši 1 956 Kč, v květnu 2020 ve výši 16 157 Kč, a v červnu 2020 ve výši 24 339 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu bylo zjištěno, že za období od datum do datum měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu v záporném čísle a stejně tak i konečný zůstatek. Dne datum obdržel od zaměstnavatele mimořádný příjem ve výši 43 435 Kč, jeho konečný zůstatek tak byl k datum ve výši 35 267,05 Kč, k datum již byl jeho zůstatek na účtu opět záporném čísle. Dne datum obdržel již vyplacený úvěr 230 000 Kč, k datum byl jeho zůstatek na účtu 22 597,01 Kč. Současně nebylo možné z výpisu z účtu seznat, jaké pravidelné částky hradí žalovaný na bydlení a jaké má jiné pravidelné výdaje, když jeho jediný trvalý příkaz z účtu byl nastavený na částku 1 300 Kč měsíčně, nicméně na ten samý účet měsíčně zasílal ještě jednorázovými příkazy několikanásobně vyšší částky (např. v měsíci únor 2020 to byla částka 8 300 Kč, v březnu 2020 částka 10 600 kč, v dubnu 2020 dokonce částka 18 808 Kč). Žalovaný dále hradil, jak je z výpisů z účtu patrné, další splátky úvěru ve výši 1 445 Kč.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě žalobkyně neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, popř. využila pouze statistická data, aniž se zabývala skutečnými výdaji žalovaného, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěry skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože tedy žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřila, zvláště za situace, kdy měla informace vyplývající z výpisu z účtu žalovaného a věděla tedy, že pravidelně využívá sjednaného debetu, hradí pravidelně vyšší částky na účet, aniž ověřila, za jakým účelem, a aniž by učinila dostatečná šetření, jaké jsou vlastně výdaje žalovaného, které je nucen pravidelně hradit v souvislosti s bydlením, energiemi apod., tedy dostatečně zjistit výdaje žalovaného a jejich pravidelnou výši, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 230 000 Kč, uhradil právní žalobkyni toliko částku 122 437,74 Kč; částku 107 562,26 Kč tedy žalobkyni nadále dluží. Jelikož je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální úpravou k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru v případě, že je smlouva o úvěru shledána neplatnou, nárok pouze na vydání nesplacené jistiny a to v době odpovídající možnostem spotřebitele, o níž rozhodne soud v případě sporu o její vrácení. Soud proto v dané věci uložil žalovanému vrátit dlužnou jistinu úvěru v prodloužené lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jež odpovídá dle názoru soudu zvýšené ochraně spotřebitele a poskytuje žalovanému dostatečný časový předstih k tomu, aby si opatřil finanční prostředky k úhradě dluhu, a současně respektuje i zájmy žalobkyně na zaplacení poskytnutých finančních prostředků.

15. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu co do jiných (smluvních) nároků žalobkyně, včetně úroku z prodlení, zamítl.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná oproti žalovanému v rozsahu 38%. Náleží jí proto náhrada nákladů ve výši tomuto procesnímu úspěchu odpovídající. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 870 Kč, odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 8 980 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, 2x účast na jednání) podle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále paušální náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby podle § 13 odst.3 vyhl.č. 177/1996 Sb. Po 300 Kč a náhrada za DPH, jehož je advokát žalobkyně plátcem. Náklady tak činí celkem 64 014 Kč, žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 24 325 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, lze se jejího splnění domáhat cestou exekuce.