OSCB 25 C 183/2025-84

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované A, ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalované A, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 195 605,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 150 209 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatný vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 45 396,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 663,4 Kč, úrokem ve výši 13,9 % ročně jdoucím z částky 192 747,94 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5261,26 Kč od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 195 605,82 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 31 559,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 195 605,82 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30.11.2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to s úvěrovým rámcem ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve splátkách ve výši 1,75% z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná načerpala celkem 208 716 Kč. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 58 507 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 150 209 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ve spojení s úvěrovými podmínkami vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 30.11.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta celková částka 208 716 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalované. Žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 58 507 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 150 209 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované splácet úvěr na základě klientských informací a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. V dalším vyjádření pak žalobkyně uvádí svá tvrzení, že postupovala Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a Karty klienta. Žalobkyně porovnávala zjištěné údaje, využívala výpočty credit scoringu a statistické modely. Dále je tvrzeno, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Žalobkyně si od žalované vyžádala výpis z účtu, přičemž si ověřila tvrzení žalované o výši jejích příjmů, potažmo také výdajů. Dle žalobkyně žalovaná při kontraktačním procesu uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost právnická osoba, IČO IČO, u něhož žalovaná dosahovala příjmu v průměrné výši 14 200 Kč. Z přehledu pohybů na účtech žalované za období od 31. 8. 2022 soud zjistil příjem ze zaměstnání žalované od výše uvedeného zaměstnavatele v říjnu 2022 v celkové výši 13 758,81 Kč a v listopadu 2022 ve výši 14 642,32 Kč. Výpisem z účtu žalované za období listopad 2012 žalobkyně doložila příjem žalované ze zaměstnání za listopad 2022 ve výši 14 642,32 Kč. Dále je z tohoto výpisu patrná příchozí úhrada od poskytovatele úvěru – žalobkyně ve výši 110 000 Kč. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaná uvedla, že je vdaná, vlastní byt/dům, počet dětí - 1, zaměstnanec, výše příjmů - 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 25 000 Kč, měsíční výdaje v domácnosti – 10 000 Kč, prověření v registrech (JAP, PUJCKA, NRKI, MVCR, SOLUS, CEE). Z předloženého kalendáře je patrný výpis čerpání splátek a úhrad ze strany žalované. Žalobkyně dále doložila výpis z registru NRKI. Předloženou Metodikou posouzení je osvědčen postup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované (při porovnávání žalovanou sdělených údajů se statistickým modelem). Přestože v citované Metodice je popsán způsob ověřování úvěruschopnosti, jedná se pouze o obecný popis, nikoliv konkrétní popis ověření úvěruschopnosti daného jednotlivce, tedy žalované. Karta klienta obsahuje informace o rodinném stavu, bydlení, počtu dětí, zdrojů, zdroji a výši příjmu žalované, včetně příjmů ostatních členů domácnosti a měsíční výdajů domácnosti, nicméně není jasné, zda a na základě čeho tyto údaje žalobkyně ověřovala. Tvrzení žalované ohledně výše příjmů byla ověřena výpisem z účtu žalované a přehledem pohybu na účtu žalované, jak uvedeno výše. Není však doloženo, jakým způsobem byly ověřovány uváděné výdaje či náklady na bydlení žalované.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 150 209 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 150 209 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalované – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Stanovená výše splátek koresponduje též se zjištěním soudu, že žalovaná je v produktivním věku a po určitou dobu byla schopna hradit splátky ve výši jak uzavřeno z dokazování shora. Žalobkyně ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované, žádné relevantní skutečnosti nedoplnila, ani k těmto nenavrhla důkazy. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu..

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 54 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 825 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 a to ve výši 8 940 Kč/úkon, za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu), náhrada za 3 režijní paušály po 300 Kč a 1 režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za promeškaný čas v rozsahu 10 půlhodin po 150 Kč dle § 13 odst.4 AT, náhrada cestovného ve výši 3 223,79 Kč dle § 14 odst.3 AT a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 58 443,89 Kč, z této pak 54 % činí 31 559,70 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.