OSCB 26 C 231/2026-105

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 62 967,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 685 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 8 534,30 Kč, a částky ve výši 1 000 Kč a 3 282,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 219,30 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 423,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 62 967,68 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní žalobkyní a žalovanou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 8. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota ve výši 60 000 Kč, přičemž tyto prostředky žalobkyně žalované poskytla. Zároveň byla sjednána možnost předčasného zesplatnění úvěru, pokud ani po dvou upomínkách nedojde k uhrazení dlužné splátky. Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky, když třetí upomínkou přistoupila k zesplatnění celé částky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 8. 4. 2025 mezi žalobkyní a žalovanou, upomínky ze dne 20. 7. 2025, upomínky ze dne 5. 8. 2025, upomínky ze dne 21. 10. 2025, výpisu z účtu).

6. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána toliko na základě výpisu z účtu za období od 1. 1. do 31. 3. 2025, ze které vyplynul příjem žalované 23 490 Kč, jenž s ohledem na poskytovatele a věk žalované s největší pravděpodobností představuje starobní důchod. Ačkoliv žalobkyně dále uváděla, že vycházela z interních a externích databází, žádné výpisy však nepředložila.

7. Žalovaná na dlužnou částku ničeho dále neuhradila, když opak netvrdila ani neprokazovala.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

13. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

14. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).

15. Žalobkyně předložila toliko výpisy z účtu za období tří měsíců. V případě, že se úvěr pohybuje v řádu vyšších desítek tisíc či statisíců, je podle tuzemské civilistiky je vyžadován vyšší standard péče a v zásadě nestačí pouhé ověření příjmu spotřebitele. V takovém případě je nutné v určité míře ověřit nejen příjmy, ale i výdaje spotřebitele, zejména tomuto požadavku učiní poskytovatel zadost, pokud ověří výdaje na bydlení spotřebitele, které představují dominantní výdaj (k tomu srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

16. Žalobkyně výše uvedený standard péče nesplnila a soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 59 685 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 8 534,30 Kč, částky ve výši 1 000 Kč představující „náklady na upomínkování“ a smluvní pokuty 3 282,68 Kč žalobu zamítnul.

17. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 74,30 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 48,60 % (74,30 % - 25,70 %). Celkové náklady žalobkyně činí 17 333,10 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 559 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 3 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 2 564,10 Kč. Soudem přiznaných 48,60 % pak činí 8 423,90 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.