OSCB 36 C 29/2026-66

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena Jméno advokátky, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované A, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 28 179,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 14 679,76 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 768,64 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 28 179,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne 1.4.2025. Na základě této smlouvy žalované poskytla revolvingový úvěr s možností opětovného čerpání až do výše 40 400 Kč, který žalovaná čerpala dne 1.4.2025 ve výši 13 500 Kč na svůj účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se smluvními úroky a poplatky dle smlouvy v pravidelných denních splátkách dle jejich předpisu. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, neuhradila žalobkyni ničeho, žalobkyně proto smlouvu vypověděla a žalovanou o tom informovala emailem ze dne 31.7.2025. Nadále na jistině dluží částku 13 500 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru částku 268,64 Kč, na smluvním úroku 14 210,28 Kč. žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 200,84 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že využila interní metodiku schválenou Českou národní bankou, zjistila od žalované základní informace – že její měsíční příjem činí 25 000 Kč, využila přístup k osobním bankovním údajům žalované přes služby společnosti Kontomatik a dále prověřila registry CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, TelcoScore, registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, registr „sankční seznamy“ a katastrální rejstřík k platnosti ověření adresy.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 24.6.2026, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě předložila žalobkyně.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 1.4.2025 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s možností postupného a opakovaného čerpání úvěrového rámce až do výše 40 400 Kč; žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných denních splátkách, když splatnost první splátky nastává 30.den následující po dni, v němž byla vyplacená příslušná tranše úvěru (smlouva o úvěru, fotokopie OP, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná dne 1.4.2025 čerpala úvěr na svůj účet č. č. účtu do výše 13 500 Kč (doklad o výplatě úvěru, sdělení právnická osoba.), přičemž první splátka úvěru byla splatná dne 1.5.2025 (předpis denních splátek). Žalovaná splátky neplatila, žalobkyně proto smlouvu dne 31.7.2025 vypověděla (email žalobkyně) a žalovanou vyzvala k úhradě úvěru. Žalovanou vyzvala k úhradě dluhu právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 2.11.2025, potvrzení o podání psaní přepravě).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná uvedla, že její měsíční příjem je 19 700 Kč, společnou domácnost sdílí s dalším nepracujícím členem. Výdaje žalovaná neuvedla, byly žalobkyní vypočteny na 8 810 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Příjmy žalobkyně ověřovala z účtu žalované tak, že z něho učinila výpis veškerých příjmových transakcí; z účtu žalované, který předložila, bylo zjištěno, že pravidelný příjem plynul žalované z právnická osoba ve výši 17 157 Kč - březen 2025), 19 154 Kč – únor 2025 a 17 919 Kč – leden 2025; dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaná jen v únoru 2025 dostala vyplacené dvě půjčky (10 000 Kč a 3 000 Kč) a jiné půjčky splácela.

7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně cokoliv uhradila.

8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice měla k dispozici výpis z účtu žalované, z něhož uváděla, že ověřila příjmy žalované, ty však byly nižší, než žalobkyně tvrdila; žalobkyně však nikterak neprokazovala zejména to, zda od žalované zjistila, kolik jsou její skutečné měsíční výdaje (na bydlení, na potraviny, dopravu popř. jiné nutné výdaje) a zda tyto také skutečně z účtu žalované či jiným způsobem prověřovala. Jedině tím, že poskytovatel úvěru zjistí a prověří jak příjmovou, tak výdajovou stránku spotřebitele, může zjistit jeho skutečné poměry a porovnáním obou položek učinit relevantní závěr o tom, zda bude spotřebitel skutečně schopen poskytnutý úvěr splatit. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila, či toliko formálně posoudila výpis z účtu žalované, aniž z něho skutečně zjiš´tovala reálné informace k pravidelným příjmům a výdajům se vztahující. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 1.4.2025 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 13 500 Kč, ale neuhradila na tento dluh dosud ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 13 500 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář,, C. H. beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po 2000 Kč měsíčně, jež se mu jevily jako přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalované v době žádosti o úvěr a vzhledem k výši dlužné jistiny.

17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady jí v něm nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.