OSCH 13 C 234/2014-379

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně, okres obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Obce Ležáky číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného, okres obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí tvořících společné jmění účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalovaného celé jméno žalovaného: ⟪LB:lb_001⟫ -) pozemek parcelní číslo o výměře číslo m² (zahrada), zapsaný v katastru nemovitostí u stát. instituce, stát. instituce, na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální uzemí, ⟪LB:lb_002⟫ -) zůstatek na účtu vedený u Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, číslo účtu původně číslo, nově číslo.

II. Z věcí tvořících společné jmění účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně celé jméno žalobkyně zůstatek na účtu vedený u příjmení příjmení jméno, organizační složka číslo účtu číslo.

III. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobkyni celé jméno žalobkyně na vyrovnání jejího podílu částku 1 103 854,34 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně celé jméno žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů zálohovaných státem ve výši 12 804 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů zálohovaných státem ve výši 12 804 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud vypořádal společné jmění účastníků. Žalobu odůvodnila tím, že rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 6. 6. 2013. Do společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) náležela zahrada par. číslo zapsaná na listu vlastnictví číslo pro katastrální území Velká Hleďsebe a práva z vkladů na bankovních účtech u Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG a právnická osoba Současně požadovala vypořádání toho, co bylo ze společného vynaloženo na výlučný majetek žalovaného, tj. zhodnocení rodinného domu adresa ve obec. Dále se domáhala výnosů z podniku žalovaného za trvání SJM. Na vyrovnání podílů by měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku rovnající se rozdílu vypořádaných hodnot.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Souhlasil s tím, že do zaniklého SJM náleží zahrada par. číslo ale tato zahrada byla pořízena z finančních prostředků, které účastníkům poskytl na základě ústní smlouvy o půjčce pan celé jméno svědka s tím, že na pozemku stále vázne dluh z této půjčky. Na úhradu dluhu uhradil žalovaný částku 100 000 Kč a aktuální výši zůstatku dluhu upřesní. Pokud se týká zhodnocení rodinného domu, nejednalo se o žádné nákladné rekonstrukce, ale došlo pouze k opravě střechy a byly vybudovány teplovzdušné rozvody a umístěna krbová kamna. Vše bylo financováno z půjček, které nebyly dosud uhrazeny. Upozornil, že žalobkyně na domácnost ničím nepřispívala a finanční prostředky pro rodinu zajišťoval svým podnikáním žalovaný. Své podnikání zahájil ještě před uzavřením manželství, proto podnik patřil vždy pouze jemu. Jakýkoli vnos do podniku pocházel pouze z podnikání žalovaného. Peněžní prostředky na účtu v Německu jsou dcery jméno, když tento účet je veden právě na dceru. Žalovaná při odchodu ze společné domácnosti vzala z trezoru částku 1 100 000 Kč, což ovšem byly finanční prostředky náležející do podniku žalovaného. Z těchto prostředků žalobkyně vrátila pouze částku 125 000 Kč, kterou žalovaný potřeboval na zaplacení DPH. Zbývající částku 975 000 Kč požadoval vypořádat v rámci vypořádání SJM. Požadoval také vypořádat podnik žalované. Navrhl, aby zahrada byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví a žalobkyni bylo uloženo zaplatit mu částku 975 000 Kč.

3. Po zániku SJM začal platit zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který upravuje mimo jiné společné jmění manželů a jeho vypořádání. S ohledem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. je však nutné věc mezi účastníky posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“).

4. Podle § 143 odst. 1 ObčZ společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

5. Podle § 144 ObčZ pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

6. Podle § 150 odst. 3 ObčZ neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

7. Podle § 149 odst. 2 ObčZ se při vypořádání vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 6. 6. 2013. Uvedená skutečnost vyplývá ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 12 C 252/2012.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání manželství byla pořízena zahrada par. číslo v kat. území obec. Nemovité věci, jejichž součástí je i rodinný dům adresa ve obec, patří do výlučného vlastnictví žalovaného. Tyto nesporné skutečnosti mezi účastníky vzal soud za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen„ OSŘ“ /) a již k nim neprováděl dokazování.

10. Soud se nejprve zabýval rozsahem majetku v SJM účastníků.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že do SJM kromě zahrady uvedené výše náleží dále zůstatek na účtu vedený u Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, číslo účtu původně číslo, nově číslo. Tato skutečnost je prokazována zprávou uvedené banky ze dne 24. 6. 2020, když skutečnost, že účet byl zřízen za trvání manželství nebyla nikdy zpochybňována. Žalovaný sice nesouhlasil s tím, aby finanční prostředky na tomto účtu byly součástí vypořádání SJM, ale ve svém vyjádření k žalobě pouze tvrdil, že účet je veden na dceru jméno a finanční prostředky na účtu jsou jejími finančními prostředky. Tato námitka byla ovšem jednoznačně vyvrácena zprávou banky ze dne 24. 6. 2020, ze které je zřejmé, že účet je veden na jméno žalovaného. Při posledním jednání pak žalovaný tvrdil, že na účtu jsou peníze, které měl žalovaný ještě před uzavřením manželství, což dokládal smlouvou o půjčce ze dne 31. 1. 1996. Z uvedené smlouvy ovšem nevyplývá žádná souvislost mezi peněžními prostředky, které půjčil žalovaný paní jméno příjmení, a prostředky, které se nachází na předmětném účtu. Není ani zřejmé, že by na tento účet měly být hrazeny splátky půjčky, když mezi stranami bylo ujednáno, že„ …První splátka bude vyplacena 31. 3. 1996 a poté každou neděli až do vyplacení celé částky…“. Navíc různá tvrzení žalovaného ohledně původu finančních prostředků na účtu a ohledně toho, komu tyto prostředky náleží, jsou natolik protichůdná, že je soud považuje za účelová a vedená snahou vyjmout tyto prostředky z režimu vypořádání SJM. Listinu, na které je smlouva o půjčce, považuje soud z těchto důvodů za nevěrohodnou. Z uvedených důvodů a na základě výše označených důkazů soud považuje finanční prostředky vedené na předmětné účtu za prostředky náležející do SJM účastníků. Z výše uvedené zprávy banky pak vyplývá také výše zůstatku na účtu 5 097,63 EUR, což činí 131 824,71 Kč.

12. Dále je součástí SJM účet vedený na jméno žalobkyně u příjmení příjmení jméno, organizační složka číslo účtu číslo. Tato skutečnost je prokazována smlouvou o spořícím účtu a výpisy z tohoto účtu. Z výpisů dále vyplývá, že zůstatek ke dni zániku manželství činil částku 11 116,03 Kč.

13. Žalobkyně se domáhala také vypořádání peněžních prostředků na účtu vedeném u právnická osoba Ze zprávy této banky ze dne 15. 1. 2020 však vyplývá, že účet č. bankovní účet byl zřízen až dne 21. 1. 2019, tj. po zániku manželství, proto finanční prostředky na tomto účtu nemohou být součástí SJM.

14. Na základě výše uvedeného má soud za zjištěné, že součástí společného jmění manželů byly zahrada par. číslo v kat. území obec a zůstatky na účtech vedených u Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, číslo účtu původně číslo, nově číslo a u příjmení příjmení jméno, organizační složka číslo účtu číslo.

15. Žalobkyně se také domáhala vypořádání výnosů z podniku žalovaného celé jméno žalovaného, IČO, místem podnikání adresa žalovaného. Podnik samotný náleží do výlučného vlastnictví žalovaného, neboť žalovaný začal podnikat ještě před uzavřením manželství. V souladu s ustálenou judikaturou je ovšem třeba vypořádat částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy podnikání ke dni zániku SJM, což zpravidla představuje cenu podniku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1052/2004). V případě, že je podnik pořízen z výlučných prostředků jednoho z manželů, je při zjišťování ceny podniku nutné vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela odečíst od zjištěné ceny podniku (k tomu viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1215/2012). Výnosy z podnikání jsou pak součástí SJM, jak vyplývá z ustálené judikatury vyšších soudů (např. výše uvedený rozsudek 22 Cdo 1215/2012). S ohledem na výše uvedené závěry, je možné vypořádat v rámci vypořádání SJM pouze kladný zůstatek mezi aktivy a pasivy podniku ke dni 6. 6. 2013 po odečtení toho, co žalovaný vložil ze svých výlučných prostředků, tj. po odečtení hodnoty podniku v den vzniku SJM (ke dni uzavření manželství účastníků), tedy ke dni 25. 9. 2004. Jedná se tedy o rozdíl v hodnotách podnikání při vzniku a zániku SJM. Tato hodnota byla zjištěna ze znaleckého posudku číslo znaleckého ústavu Znalecká kancelář právnická osoba, když ohledně závěrů tohoto posudku neměl soud žádné pochybnosti, neboť znalecký ústav v rámci svého posudku své závěry dostatečně a logicky odůvodnil. Rozdíl v hodnotách podle tohoto posudku činí 2 400 000 Kč, což je právě částka k vypořádání, jako výnosů z podnikání, jež jsou součástí SJM.

16. Žalovaný se závěry znaleckého posudku zásadně nesouhlasil a zpochybňoval jednak závěry posudku, ale také použitou metodu ocenění. S těmito námitkami se znalecký ústav ve svém doplňku řádně a zcela jednoznačně vypořádal, proto soud závěry znaleckého ústavu považuje za správné. Navíc nelze odhlédnou od toho, že žalovaný sice vyčítá znaleckému ústavu nedostatek podkladů a z toho plynoucích údajů, ale tuto situaci zavinil pouze sám žalovaný svým přístupem, kdy podklady pro vypracování posudku předkládal laxně, po několika výzvách znaleckého ústavu i soudu a navíc v rozsahu mnohem menším, než znalecký ústav požadoval. Ani ke svým námitkám žalovaný nedoložil žádné relevantní listiny. Nečinnost žalovaného a jeho laxní přístup při předkládání účetních a dalších dokladů potřebných pro vypracování posudku musí jít k tíži žalovaného, proto soud závěry posudku ohledně podniku žalovaného považuje za jednoznačné a správné. Navíc z dalších provedených důkazů, zejména spisu Policie ČR, č. j. KRPK-62188/TČ-2012-190272, kde je zachycen obsah trezoru žalovaného, je zřejmé, že znalecký ústav se ve svých závěrech v podstatě nemýlil, když je zcela evidentní, že kondice podniku žalovaného ke dni zániku manželství byla mnohem lepší, než v průběhu řízení prezentoval sám žalovaný. Navíc sám žalovaný také opakovaně tvrdil, že veškeré finanční prostředky do manželství přinášel právě on ze svého podnikání. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za prokázané, že rozdíl v hodnotách podniku, tj. výnosů z podniku žalovaného za trvání manželství činil částku 2 400 000 Kč.

17. Naproti tomu žalovaný navrhl k vypořádání hodnotu podniku žalobkyně celé jméno žalobkyně, IČO, místem podnikání adresa, U obec a číslo. Ohledně tohoto podniku lze uvést v podstatě to stejné, jako u podniku žalovaného, kdy podnik samotný náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť ta začala podnikat ještě před vznikem manželství. Z důvodů uvedených výše pak lze i ohledně tohoto podniku vypořádat pouze rozdíl v jeho hodnotách při vzniku a při zániku manželství. Ze znaleckého posudku Znaleckého kanceláře právnická osoba, vyplývá, že hodnota podniku je nula Kč, tzn. že není žádná hodnota k vypořádání.

18. Současně žalovaný požadoval započítat závazek vůči panu celé jméno svědka z titulu půjčky ve výši 300 000 Kč na úhradu kupní ceny zahrady par. číslo která je zmiňována výše. Jmenovaný byl v řízení vyslechnut jako svědek a v rámci své výpovědi potvrdil, že žalovanému půjčil částku 300 000 Kč na zakoupení nemovité věci, jejíž nákup mu sám doporučil. Dluh mu žalovaný už splatil. Výpovědi tohoto svědka ovšem soud neuvěřil a tvrzení žalovaného v tomto směru soud opět považoval za účelová ve snaze snížit částku na finančním vypořádání ve vztahu k žalobkyni. Půjčení částky 300 000 Kč na nákup předmětné zahrady je totiž ve světle dalších provedených důkazů naprosto nelogické. Nelogičnost spatřuje soud v tom, že z jiných provedených důkazů je naprosto zřejmé, že žalovaný disponoval v rozhodném období sám dostatečnými finančními prostředky k tomu, aby zahradu mohl zakoupit ze svých prostředků a nemusel si finanční prostředky půjčovat. Z výpisu z výše uvedeného účtu u německé banky je zřejmé, že v roce 2008 měl žalovaný na účtu k dispozici 171 385,81 EUR, což činí částku kolem 4 500 000 Kč. Při odchodu žalobkyně ze společné domácnosti měl žalovaný doma v trezoru statisícové částky v hotovosti. V roce 1996 mohl žalovaný půjčit paní jméno příjmení částku 5 500 DM, jak vyplývá z výše uvedené smlouvy o půjčce ze dne 31. 1. 1996. Z těchto důkazů týkajících se dlouhého období od roku 1996 do roku 2012 je zcela evidentní, že žalovaný měl vždy dostatek finančních prostředků, ze kterých mohl zakoupit zahradu v hodnotě 300 000 Kč. Z těchto důvodů tedy soud považuje tvrzení žalovaného o pořízení zahrady z peněz poskytnutých mu formou půjčky panem celé jméno svědka za vyvrácená dalšími provedenými důkazy. Na základě těchto závěrů pak soud k údajné půjčce ve výši 300 000 Kč od pana celé jméno svědka nepřihlížel.

19. Konečně žalovaný požadoval vrátit částku 975 000 Kč, kterou žalovaná vzala z domácího trezoru, když tyto finanční prostředky mají náležet do jeho podniku. Ze spisu Policie ČR č. j. KRPK-62188/TČ-2012-190272 vyplývá, že žalobkyně skutečně vzala z trezoru v domě žalovaného určitou finanční hotovost. Z předmětného spisu pak vyplývá, že by se mělo jednat o částku 795 000 Kč. Soud tak vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně ze společných prostředků do své výlučné dispozice získala částku 795 000 Kč.

20. Dále se soud zabýval tím, o co se zvýšila hodnota rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalovaného, resp. co v této souvislosti bylo ze společných prostředků v SJM použito na zhodnocení výlučného majetku žalovaného. Také v případě zhodnocení rodinného domu soud vycházel ze znaleckého posudku, a to posudku znalce celé jméno znalce číslo který toto zhodnocení ocenil částkou 252 000 Kč. Své závěry znalec logicky zdůvodnil a soud o nich neměl podstatné pochybnosti. Námitky žalovaného pak znalec vyvrátil v rámci své výpovědi před soudem. Současně soud musí zdůraznit, že není podstatné, kolik přesně účastníci proinvestovali, ale podstatná je právě částka zhodnocení domu. Z toho důvodu má soud za to, že závěry posudku Ing. celé jméno znalce nejsou ani v rozporu s výpověďmi svědků celé jméno svědka a celé jméno svědka, kteří popisovali rozsah provedených prací a částky, kolik to„ stálo“.

21. Všechny důkazy uvedené výše na sebe navazují, doplňují se, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. K hodnověrnosti jednotlivých důkazů se soud vyjádřil výše. K ostatním důkazům, které byly v tomto řízení provedeny a které nejsou uvedeny výše, soud při rozhodování ve věci nepřihlížel, neboť pro posouzení věci nebyly podstatné s ohledem na závěry soudu uvedené v tomto rozsudku. Dále soud zamítl návrhy na doplnění dokazování doplňující zprávou Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, výslechem účastníků, zvukovými nahrávkami a doplňky znaleckých posudků Ing. celé jméno znalce a Znaleckého ústavu Dušek., když tyto důkazy považoval za nadbytečné. Ohledně finančních prostředků na účtu u Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, se soud podrobně vyjadřoval výše a na uvedené závěry odkazuje. Navíc není podstatné, jak probíhaly peněžní transakce na účtu v průběhu manželství, ale podstatná je pouze otázka výše zůstatku ke dni zániku manželství. Výslech účastníků soud neprováděl z toho důvodu, že veškeré tvrzené skutečnosti bylo možné prokázat jinými důkazy. Současně svůj pohled na věc účastníci mohli prezentovat ve svých vyjádřeních ve věci. Důkaz zvukovými nahrávkami soud nepřipustil, když tyto nahrávky nebyly získány v souladu se zákonem, neboť osoby na nich zachycené nebyly seznámeny s jejich pořizováním. Stejně tak doplňky obou posudků soud považoval za nadbytečné, neboť znalci své závěry logicky zdůvodnili a s námitkami účastníků se vypořádali. Ve vztahu k posudku Znaleckého ústavu právnická osoba, soud opět odkazuje na své závěry prezentované výše.

22. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 6. 6. 2013. K tomuto dni zaniklo i společné jmění manželů. Je nepochybné, že účastníci nedospěli k dohodě o vypořádání společného jmění manželů a že žaloba byla podána ve tříleté lhůtě od zániku manželství. Z věcí tvořících společné jmění manželů byly do vlastnictví žalovaného přikázány zahrada a zůstatek na účtu u Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, jak jsou uvedeny ve výroku I. Naproti tomu byl do vlastnictví žalobkyně přikázán zůstatek na účtu u příjmení příjmení jméno, organizační složka. Toto rozdělení majetku odpovídá tomu, jak v současné době účastníci věci užívají.

23. Soud podle § 150 ObčZ při vypořádání SJM vycházel ze zásady rovnosti podílů obou účastníků. Celková hodnota toho, co by mělo být vypořádáno, činila 3 819 940,74 Kč. Z toho 230 000 Kč byla hodnota zahrady, 252 000 Kč hodnota investic do domu ve vlastnictví žalovaného, 2 400 000 Kč činí rozdíl v hodnotách podnikání žalovaného při vzniku a zániku SJM, 131 824,71 Kč činí zůstatek na účtu Volksbank Raiffeisenbank Nordoberpfalz eG, 11 116,06 činí zůstatek na účtu příjmení příjmení jméno, organizační složka a 795 000 Kč hotovost získaná žalobkyní z trezoru. Na straně žalobkyně činí aktiva 806 116,03 Kč (795 000 Kč z trezoru a 11 116,03 Kč zůstatek u příjmení příjmení). Naproti tomu aktiva u žalovaného činí 3 013 824,74 Kč (230 000 Kč hodnota zahrady, 252 000 Kč zhodnocení rodinného domu, 2 400 000 Kč rozdíl v hodnotách podnikání žalovaného a 131 824,71 Kč zůstatek u Volksbank). Jedna polovina všech hodnot pak činí 1 909 970,35 Kč (1/2 z 3 819 940,74 Kč). Žalobkyně by tak měla nárok na částku 1 909 970,35 Kč, ovšem získala již 806 116,03 Kč, takže jí zůstává nárok na částku 1 103 854,34 Kč (1 909 970,37 Kč – 806 116,03 Kč). Tuto částku je tedy povinen uhradit žalobkyni žalovaný.

24. Soud uložil žalovanému, aby částku 1 103 854,34 Kč žalobkyni uhradil ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku. Delší splatnost soud určil z důvodu, aby žalovaný měl reálnou možnost zajistit si peněžní prostředky na úhradu podílu žalobkyně. Navíc tuto lhůtu v žalobě navrhovala sama žalobkyně.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 OSŘ, kdy soud v tomto řízení spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele k tomu, aby náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Tyto důvody spočívají především v charakteru sporu, kdy legitimováni k podání žaloby byli oba účastníci řízení a oba svým chováním zavinili soudní řízení, když vypořádání společného jmění manželů neprovedli dohodou. Navíc žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala. Z těchto důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. O náhradě nákladů řízení hrazených státem bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 OSŘ, kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl ve věci stejný, proto mají oba povinnost uhradit náklady řízení hrazených státem, a to každý jednou polovinou. Náklady řízení hrazených státem činily 25 608 Kč, když se jedná o náklady na znalecké posudky ve výši hrazené státem. Z těchto důvodů na každého z účastníků připadá 12 804 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.