OSCH 8 C 158/2021-29

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_004⟫ vykonávajícím advokacii jako společník advokátní kancelář anonymizována tři slova. ⟪LB:lb_005⟫ se sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 80 356 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 10. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 37 188 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 536,87 Kč, úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 48 868 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 37 188 Kč od 10. 5. 2020 do zaplacení.

III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se společností právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 54 976 Kč a odměnou za administrativní činnost 18 000 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, kdy nehradil řádně a včas sjednané splátky, takže právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a ke dni 9. 4. 2020 dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. Po zesplatnění se neuhrazená jistina dále úročí úrokem ve výši 19,07 % ročně, sjednaným v čl. 1 smlouvy. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil jen 6 832 Kč, z toho na jistinu 1 132 Kč, na úrok za dobu trvání smlouvy 4 700 Kč a na poplatek za administrativní činnost 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhá částky 80 356 Kč, skládající se z jistiny 48 868 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 31 488 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 2 536,87 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 923,06 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 54 976 Kč a odměnou za administrativní činnost 18 000 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, kdy nehradil řádně a včas sjednané splátky, takže právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a ke dni 9. 4. 2020 dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. Po zesplatnění se neuhrazená jistina dále úročí úrokem ve výši 19,07 % ročně, sjednaným v čl. 1 smlouvy. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil jen 6 832 Kč, z toho na jistinu 1 132 Kč, na úrok za dobu trvání smlouvy 4 700 Kč a na poplatek za administrativní činnost 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhá částky 80 356 Kč, skládající se z jistiny 48 868 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 31 488 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 2 536,87 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 923,06 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení. Obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně v lednu 2019 činila 8,30 % ročně.

5. Skutkový stav prokazují tyto listinné důkazy: karta zákazníka a další podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného (výpis z bankovního účtu, podnájemní smlouva, mzdový lístek, pracovní smlouva), smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, uvítací dopis, splátkový kalendář, potvrzení právnická osoba ze dne 14. 1. 2019 o provedení transakce, výzva k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 26. 2. 2020, oznámení o zesplatnění ze dne 9. 4. 2020, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne datum, poštovní podací lístek ze dne 27. 8. 2020, předžalobní výzva ze dne 20. 12. 2020, poštovní podací lístek ze dne 21. 12. 2020, výpis z databáze ARAD České národní banky.

6. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že dlužné částky uhradil zcela nebo ve větší míře, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení, že žalovaný žalobou nárokované částky neuhradil ani přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.

7. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal a byl povinen je splatit v souladu se smlouvou a § 2395 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků a poplatků, což v žalobou uplatněném rozsahu neučinil. Úrok byl sjednán pevnou částku 54 976 Kč za 36 měsíců. Soud se nicméně zabýval nejen sjednaným úrokem, ale i poplatkem za administrativní činnost, jež svou výší vyvrací možnost, že by skutečně hradil vynaložené administrativní náklady, a vede k závěru, že se jedná jen o jiný název pro další pevně sjednaný úrok. Součet výše pevného úroku za dobu trvání smlouvy a poplatku za administrativní činnost činí 72 976 Kč (54 976 Kč + 18 000 Kč), a to při výši úvěru 50 000 Kč a splatnosti 36 měsíců (tj. 3 roky). Reálná výše úroku tak činí 146 % za 3 roky, tedy 48,65 % ročně. Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 5,9 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 8,30 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání (č.l. 2 smlouvy) o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení.

8. Výše úroku, která výrazně převyšuje hranici 4násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.

9. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618).

10. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.

11. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 50 000 Kč a uhradil 6 832 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

12. Míra procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného je takřka shodná. Soud proto dle § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozsudkem, lze se jejich splnění domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.