OSCH 10 C 122/2022-14

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 32 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 5. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 19. 3. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 36 360 Kč, skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč, podle které měl splácet týdně 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 4 200 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Žalovaná částka 32 160 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny a z nesplacené části souhrnného poplatku (souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkasa splátek) Žalobkyně jako datum splatnosti určila den 13. 5. 2021 a datum prodlení ke dni 14. 5. 2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne 19. 3. 2020 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s poplatkem ve výši 16 360 Kč uhradit v týdenních splátkách po 606 Kč. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí úvěru v hotovosti.

5. Soud při posouzení věci vycházel z právních názorů, a to i ohledně řešení procesních otázek ve vztahu k této konkrétní žalobkyni, vyjádřených v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2021, čj. 64 Co 147/2021-61, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 10 C 304/2020-24. Přestože tedy žalobkyně neoznačila žádný důkazní prostředek k prokázání svého tvrzení o sjednání smlouvy účastníků, provedl soud dokazování písemností obsahující předmětné ujednání, jež byla k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako příloha připojena.

6. Podle § 2991 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2993 odst. 1 ObčZ plnila-li strana, aniž tu by platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19. 3. 2020 uzavřená mezi účastníky, je neplatná. V projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 70,89 % ročně, tedy byl sjednán úrok více než 9 x převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy, tj. ke dni 19. 3. 2020, obvyklé výše spotřebitelského úroku činily 7,56 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatné. Nutno dále zdůraznit, že dané ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku nebylo možno korigovat s odkazem na ustanovení § 577 ObčZ, neboť za vadná lze považovat i další smluvní ujednání, když ve smlouvě uvedené poplatky ve skutečnosti představují další sjednaný úrok. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru o neplatnosti celé smlouvy.

9. Z hlediska právní kvalifikace okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů judikatury odvolacího soudu (př. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2021, č. j. 25 Co 128/2021 - 45), jak mu ukládá ustanovení § 13 ObčZ, neboť důvody argumentačních závěrů odvolacího soudu dopadají i na právě řešenou věc. V souladu s ustanovením § 13 ObčZ, dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích a dále z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1663/16 vyplývá:„ Z postulátu oprávněné důvěry v daný právní řád a totožný postup orgánů veřejné moci ve skutkově a právně identických kauzách, kdy subjekty práv oprávněně očekávají, že v této důvěře nebudou zklamány, nevyplývá kategorická neměnnost výkladu či aplikace práva. Je však nezbytné, aby případná změna byla transparentně odůvodněna a opírala se o akceptovatelné racionální a objektivní důvody, které přirozeně reagují i na právní vývody předtím v rozhodovací praxi stran té které právní otázky uplatňované. Pouze takto transparentně vyložené myšlenkové operace, odůvodňující rozdílný postup nezávislého soudu, resp. soudce, vylučují, v rámci lidsky dostupných možností, libovůli při aplikaci práva.“ Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 2571/16 vyplývá:„ Pokud se však soud domnívá, že by bylo vhodné se od dřívější judikatury odchýlit a tato odchylka má zásadní význam pro rozhodnutí dané věci, musí toto své rozhodnutí podložit dostatečnými argumenty a zároveň vstříc odlišným rozhodnutím uvést, proč považuje názor v nich obsažený za neudržitelný či právně chybný. Pokud tak neučiní, může porušit právo na spravedlivý proces účastníků řízení.“ Soud se tak v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ve svém názoru neodchýlil od dřívější judikatury.

10. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ a ustanovení § 2993 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 20 000 Kč a žalovaný již zaplatil částku 4 200 Kč, soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč s příslušenstvím. Výrokem II. soud musel žalobu v rozsahu tam uvedeném zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání a tak byly další nároky spočívající v úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a hotovostního inkasa splátek, nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě většího úspěchu na straně žalovaného má tento nárok na částečnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že na jeho straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.

Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.