OSCH 15 C 122/2024-30

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta, IČO IČO advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: jméno žalovaného, narozený datum narození žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ státní občan stát bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 94 326,31 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 78 082 Kč, 16 244,31 Kč, 600 Kč, 217 Kč a 1 803,34 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 78 082 Kč od 1. července 2023 do 24. ledna 2024 a z částky 94 326,41 Kč od 25. ledna 2024 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. ledna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 94 326,31 Kč, jakožto nevráceného úvěru (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) 78 082 Kč, smluvní pokuty 16 244,31 Kč, počítané v poměru 0,1 % denně ze zůstatku jistiny, nákladů 600 Kč na upomínání, náhrady 217 Kč za náklady na vymožení pohledávky a náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky, úroku v poměru 9,47 % z nevráceného úvěru 78 082 Kč za období od 1. dubna 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 30. června 2023 v částce 1 803,34 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z poskytnutého úvěru za období od 1. července 2023 do zaplacení a ze smluvní pokuty od 25. ledna 2024 do zaplacení. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen „úvěrující“). Na základě této smlouvy měla být úvěrující za žalovaného zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena 78 082 Kč za zboží či služby. Žalovaný se podle žalobkyně zavázal splatit úvěrující (zřejmě tento úvěr) formou 36 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 2 500 Kč spolu s úrokem 9,47 % se splatností 1. splátky ke dni datum. Žalovaný ovšem nehradil nic. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevráceného úvěru. Uvedené pohledávky měly být smluvně postoupeny žalobkyni dne datum.

V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalovaného o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalovaného je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.

Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalovaného bylo v době tvrzeného ujednání na území České republiky.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. listopadu tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila.

Protože žalovaný neuznal žalovaný nárok, neučinil nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a protože elektronický platební rozkaz, jímž bylo původně žalobě zdejším soudem vyhověno, byl jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne datum tr., č. j. číslo jednací, bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky.

Soud ani po dokazování nezjistil, že by došlo k tvrzenému ujednání mezi úvěrující a žalovaným, ani že by žalovanému, nebo popsaným způsobem v jeho prospěch byly poskytnuty peníze, označené žalobkyní jako úvěr. Písemný návrh na uzavření smlouvy (předložený v datovém souboru s názvem název nebyl žalovaným podepsán a žádný z dalších označených důkazů nemohl prokázat souhlas žalovaného s jeho obsahem. Přijetí návrhu (předložený v datovém souboru s názvem název) činěného nezjištěnou osobou zřejmě za úvěrující pochopitelně žalovaného zavazovat nemůže. Platební historie (předložená v datovém souboru s názvem název), označená žalobkyní k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru, je jen neautorizovaným záznamem o peněžních transakcích s označením jména a příjmení žalovaného, který také ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) nemůže být proti žalovanému použit.

V souvislosti s označením důkazů je třeba zdůraznit, že břemeno důkazní, týkající se pozitivní skutečnosti tíží ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ žalobkyni, nikoli žalovaného, po němž nelze požadovat, aby byť jen tvrdil, že žádnou smlouvu s úvěrující nesjednal, nebo že žádné peníze nepřijal. V této souvislosti lze odkázat na závěry, vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, zveřejněn v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, str. 372, nebo ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 1807/2005, nebo ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, anebo ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007; všechna rozhodnutí zveřejněna i na webových stránkách: http://www.nsoud.cz/). Opačný přístup, tj. přitakání tvrzením žalobkyně, jež by nebyla podložena relevantními důkazy, by umožnil domoci se při procesní pasivitě žalovaného (což je v řízeních o těchto nárocích velice časté) v podstatě jakéhokoli peněžitého plnění jen na základě vlastních tvrzení o výši žalované pohledávky. Procesní předpisy ovšem takový postup umožňují pouze za splnění poměrně přísných podmínek, mezi něž patří prokazatelné seznámení žalovaného s uplatněným nárokem s patřičným procesním poučením (při vyhovění žalobě pro uznání nebo fikci uznání), anebo naopak zvýšená procesní aktivita žalobkyně (pro kontumační rozhodnutí). Nic z toho se v projednávané věci nestalo.

Pro neunesení důkazního břemene proto soud výrokem I. zamítl žalobu na splnění sjednaných povinností žalovaného, tedy na vrácení úvěru, placení smluvní pokuty a úroku. Protože nebylo zjištěno prodlení s placením peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, ani porušení smluvní povinnosti, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení a náhradu hmotněprávní nákladů.

Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).