OSCH 15 C 118/2025-48

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem sídlo žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 40 410 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 40 410 Kč a 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 285 Kč za období od 29. července do 5. srpna 2024, z částky 21 450 Kč za období od 6. srpna do 21. října 2024, z částky 25 545 Kč za období od 22. října do 19. listopadu 2024, z částky 33 085 Kč za období od 20. listopadu do 10. prosince 2024 a z částky 34 495 Kč za období od 11. prosince 2024 do zaplacení a ve výši 12 % z částky 5 915 Kč za období od 22. ledna 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 4 109 Kč.

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. dubna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 40 410 Kč a 1 800 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu vlastník/provozovatel osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, (dále jen „první vozidlo“), registrační značky SPZ, VIN VIN kód, (dále jen „druhé vozidlo“), registrační značky SPZ, VIN VIN kód, (dále jen „třetí vozidlo“) a se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, (dále jen „čtvrté vozidlo“) neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, a to k prvnímu vozidlu v době 12. září 2023 do 18. března 2024 a v době od 19. března do 12. července 2024, ke druhému vozidlu v době od 3. října 2023 do 20. února 2024, ke třetímu vozidlu v době od 16. dubna do 17. června 2024 a v době od 18. června do 16. září 2024 a ke čtvrtému vozidlu v době od 5. prosince 20223 do 3. ledna 2024, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. března 2024 (dále jen „ZPOPV“) za období do 31. března 2024 a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „NZPOPV“) za období od 1. dubna 2024. S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku ohledně prvního vozidla ve výši 12 285 Kč za 189 dní v první uváděném období a ve výši 7 540 Kč za 116 dní v druhém uváděném období, ohledně druhého vozidla ve výši 9 165 Kč za 141 dní v uváděném období, ohledně třetího vozidla ve výši 4 095 Kč za 63 dny v prvním uváděném období a ve výši 5 915 Kč za 91 den v druhém uváděném období, vypočtených podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky 69/2024 Sb. a poplatků po 300 Kč ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 29. května 2024 ohledně příspěvku 12 285, dne 6. června 2024 ohledně příspěvku 9 165 Kč, dne 22. srpna 2024 ohledně příspěvku 4 095 Kč, dne 20. září 2024 ohledně příspěvku 7 540 Kč, dne 11. října 2024 ohledně příspěvku 1 410 Kč a dne 22. listopadu 2024 ohledně příspěvku 5 915 Kč, vždy se lhůtou pro zaplacení 60 dnů. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna.

Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil ačkoli povinnost tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.

Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/201362, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.

Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města název o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV, resp. § 6 odst. 2 NZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 14. a 22. května, 7. srpna, 26. září a 7. listopadu 2024 a doklady o jejich podání k poštovní přepravě ze stejných dnů pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev žalovanému.

Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV, resp. § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 NZPOPV. Nárok na zaplacení (paušálních náhrad) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 NZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 NZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 40 410 Kč a paušální (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním těchto příspěvků v celkové výši 1 800 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1958 OZ, § 4 odst. 7 ZPOPV a § 46 NZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..

Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 1 689 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 500 Kč a za jeden úkon právní služby (sepis žaloby) v částce 700 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Celkem se tedy jedná o náklady 4 109 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.