OSCH 31 C 285/2024-26

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 13 691,63 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 691,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 691,63 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným, odebíral žalovaný elektřinu do odběrného místa adresa. Regulovaná složka za dopravu elektřiny je každoročně stanovována cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu a její výši tak není možné mezi stranami sjednat. Na základě zák. č. 458/2000 Sb. se skládá z plateb za stálý měsíční plat za příkon, distribuované množství (spotřebu) elektřiny, systémové služby, podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, činnost operátora trhu (OTE). Aktuální jednotková výše stanovená Energetickým regulačním úřadem pro zúčtovací období je vždy detailně rozepsaná v příslušném daňovém dokladu. Neregulovaná složka sestává fixní měsíční částky, variabilní složky podle skutečné spotřeby energie a daně z elektřiny v zákonné výši. Žalovanému byl odběr za období od 21. 10. 2021 do 5. 8. 2022 vyúčtován fakturou č. hodnota, na základě které byla požadována částka 13 691,63 Kč splatná dne 30. 8. 2022. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, s účinností k 16. 7. 2024. Dne 19. 7. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek a zároveň tentýž den byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání, které bylo konáno v nepřítomnosti žalobkyně, jejího zástupce a žalovaného. Soud na jednání provedl listinné důkazy navržené žalobkyní, a to smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny, předžalobní výzvu postupníka, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, smlouvu o postoupení pohledávky, protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny za pohledávku, interní záznamy o zaslaných listinách, a na základě nich došel k následujícímu skutkovému stavu.

4. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvě o dodávkách energií zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud při posouzení závazkového vztahu žalované z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky a žalované podle smlouvy se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“), neboť předmětem koupě byla příslušná energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě každé uváděné smlouvy s žalovaným vznikla prodávající povinnost dodávat kupujícímu předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupujícímu povinnost hradit prodávajícímu jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení.

5. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí).

6. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemností označených k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, soud za prokázané, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že příslušnou smlouvou její strany zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Z faktury postupitele, má soud také za prokázané, že postupitel účtoval ceny služeb (tedy vystavil příslušný účetní doklad). K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětná tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl. Ohledně faktury (jež je účetním dokladem postupitele) žalovaná nijak neosvědčovala správnost údajů v ní uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Ohledně významu důkazního prostředku vypracovaného jednou stranou sporu, která má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, proti slabší smluvní straně viz také závěr, vyjádřený v odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 7. února 2022, sp. zn. II. ÚS 2226/21. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Žalobkyně tedy neprokazovala poskytnutí účtovaných služeb žalované, ani doručení faktury s účtováním žalované (§ 570 OZ) tak, aby na něj mohla reagovat například tím, že účtovanou cenu zaplatí, případně reklamací. Předžalobní výzva (stejně jako žaloba) se týkala pouze žalované částky a neobsahovala vyúčtování žalované pohledávky, což je nezbytné k hodnocení jejich splatnosti.

7. Soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala doručení předmětné faktury žalovanému. Žalobkyně měla na uvedeném jednání prokázat skutečnost, že došlo k doručení předmětných faktur žalovanému. Soud upozornil již před jednáním žalobkyni, že navrhovaný důkaz interním záznamem o zaslaných listinách nepovažuje za dostatečný k prokázání uvedené skutečnosti, když z něj není možné dovodit komu a na jakou adresu byla zásilka odeslaná, prostřednictvím jakého dopravce ani jaká písemnost byla v zásilce obsažena. Nad to se jedná o systém, který je pod plnou kontrolou právního předchůdce žalobkyně, a dále ani obrázek neprokazuje faktické předání listin k přepravě externímu dopravci, ale nanejvýš vytvoření dokumentu. Stejně tak ani z předžalobní výzvy ani z oznámení o postoupení pohledávek nebylo možno zjistit přesné údaje o původu žalované částky, tj. specifikace jednotlivých faktur, jejich vyčíslení a splatnost. Žalobkyně ani její zástupce se jednání nezúčastnili, jak je patrno shora, nicméně soud byl připraven je vyzvat, ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., OSŘ, k označení důkazu svědčícím o tom, že předmětné faktury byly žalované doručeny, případně že se dozvěděla o existenci jejího dluhu z předžalobní upomínky; současně byl soud připraven žalobkyni poučit o následcích neunesení důkazního břemene. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala doručení předmětných faktur či jiný způsob vyrozumění žalovaného o jeho dluhu a tedy neprokázala, že by kdy nastala splatnost jmenovaných faktur, neunesla důkazní břemeno a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. Samotné vystavení vyúčtování (účetního dokladu) s uvedením splatnosti k právnímu hodnocení splatnosti pohledávky ve smyslu § 1958 OZ jistě nepostačuje. S ohledem na to, že žalobce tvrdil, že vyúčtování bylo žalovanému zasíláno, tj. jednalo se o jednání vůči nepřítomné osobě (§ 570 OZ), bylo nutné prokázat, kdy se žalovaný s vyúčtováním seznámil tak, aby bylo možné dále právně posoudit splatnost žalované pohledávky (§ 1958 OZ) a případné prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu podle ustanovení § 1968 a § 1970 OZ. Nic z toho žalobkyně neprokázala. Soud tak neměl prokázané, že došlo k vyúčtování ceny poskytnuté služby, a s ohledem na to, že soud z dokazování zjistil, že smlouva o sdružených dodávkách plynu nezavazovala žalovaného přímo k placení žalovaných částek, nýbrž k placení teprve vyúčtované ceny služeb, bylo prokázání doručení vyúčtování zcela zásadní pro úspěch ve věci. Předžalobní výzva ani oznámení o postoupení pohledávek žádné vyúčtování neobsahovali, proto soud nemohl posoudit oprávněnost nároku ani od okamžiku doručení těchto listin, když ani jejich doručením nedošlo k hmotněprávnímu jednání vůči nepřítomné osobě. Navíc ze smlouvy o postoupení včetně její přílohy, tj. předávacího protokolu vyplývalo, že předmětem postoupení měla být splatná pohledávka, a tak nebylo-li prokázáno, že ke splatnosti pohledávky došlo, nebylo zcela jednoznačně možno posoudit, zda vůbec došlo k postoupení dané pohledávky. Soud na základě předložených důkazů tedy nezjistil, že by žalované právo dospělo a že by tak vznikl žalobci nárok na pohledávku, kterou žaluje.

9. S ohledem na to, že nebyla prokázána existence splatného dluhu, soud se již dále nezabýval posuzováním nároku na zákonný úrok z prodlení ani skutečností, zda došlo k platnému postoupení pohledávky na žalobkyni, když tyto skutečnosti by byly relevantní až v případě, pokud by žalobkyně prokázala existenci splatného dluhu. Důkazy, které byly navrženy k těmto skutečnostem tak nehodnotil.

10. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, náklady řízení ve smyslu ust. § 142 a násl. OSŘ však na jeho straně objektivně nevznikly, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.