OSCH 31 C 99/2025-40

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 43 662,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 180,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 180,82 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 481,28 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení přiznaným v bodě I. tohoto rozsudku a požadovaným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 892,92 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě úspěchu na straně žalované má tato nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že na její straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavili, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, a protože pro to byly splněny podmínky, soud rozhodl ve věci bez jejich účasti.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyní označená úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), jež byla uzavřena mezi účastníky dne datum, obsahuje ujednání o tom, že žalovaný za poskytnutý úvěr bude hradit úrok v úrokové sazbě 1,066 % denně, tj. ročně 389,09 % ročně. RPSN uvedené ve smlouvě tak činilo 2 051,60 %. Obvyklá výše úroku v únoru 2024 činila u úvěrů pro domácnost na spotřebu se splatností od 1 roku do 5 let činila 9,29 %, u revolvingových úvěru 15,42 % jak prokazuje výpis z databáze ARAD České národní banky. Sjednaná výše úroku tak více jak pětadvacetinásobně převyšovala obvyklou výši revolvingových úvěrů. Dále byl dle smlouvy žalovaný povinen hradit též poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z každé vyplacené tranše a poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky pro případ prodlení se splacením dluhu.

5. Z dokumentu s názvem autorizace ověření totožnosti vyplynulo, že účet č. č. účtu byl ověřen dne 24. 2. 2024 a je veden na Jméno žalovaného.

6. Dále má soud za prokázané ze sdělení banky právnická osoba. ze dne 26. 6. 2025 a 10. 7. 2025, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný a na tento účet byly z účtu č. účtu Jméno žalobkyně. zaslány platby, a to dne 24. 2. 2024 částka 500 Kč, dne 24. 2. 2024 částka 5 000 Kč, dne 17. 4. 2024 částka 5 977 Kč, dne 27. 5. 2024 částka 5 000 Kč, dne 27. 5. 2024 částka 10 000 Kč a dne 29. 5. 2024 částka 5 000 Kč, tj. celkem 31 477 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu Anonymizováno bylo zjištěno, že z účtu Anonymizováno byly na účet žalovaného zasílány každý měsíc pravidelné platby v období října 2023 až ledna 2024 ve výši 1518,48 až 1727 EUR. Ve spojení s výpisem o posouzení úvěruschopnosti a dalšími listinami poskytnutými žalobcem k procesu posuzování úvěruschopnosti měl v daném případě soud za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla s ohledem na výši poskytnuté částky (sice hraničně, avšak stále dostatečně) ověřena, a to přestože určité pochybnosti by mohli ve vztahu k úvěruschopnosti vzniknout s ohledem na časté odchozí platby žalovaného ve prospěch poskytovatelů hazardních her a sázek Anonymizováno

8. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace, které by měli vliv na posouzení věci.

9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum uzavřená mezi účastníky, je neplatná, a to s ohledem na výši sjednaného úroku a další smluvní ujednání v neprospěch spotřebitele a sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jedná se tedy v souladu s ustanovením § 580 OZ o neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, když k této neplatnosti soud v souladu s ustanovením § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. Shora uvedená výše úroků je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. OZ, přičemž podle § 1813 OZ, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému a tím spíše i s ohledem na sjednanou smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnutého úvěru s příslušenstvím hodnotí jako smlouvu ve vztahu k žalovanému jako smlouvu výrazně nevýhodnou, smlouvu proto soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům a z tohoto důvodu neplatnou jako celek. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Nicméně, jak výše uvedeno, sjednaný úrok přesahoval obvyklou úvěrovou míru několikanásobně. Nutno dále dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné s ohledem na celkovou koncepci smlouvy však za neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy soud posuzoval smlouvu jako celek.

10. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval ani se k němu nevyjádřil pak vyplynulo, že celkem žalovaný na uvedený dluh uhradil celkem částku 19 296,18 Kč, a to dne 16. 3. 2024 částku 1 600 Kč, dne 16. 4. 2024 částku 1 711,18 Kč a dne 23. 5. 2024 částku 15 985 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla by se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení by činil vyplacenou částku, tj. 31 477 Kč snížený o částku, kterou již žalovaný žalobkyni uhradil, tj. o 19 296,18 Kč, soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zbývající částku ve výši 12 180,82 Kč. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně prokázala, že dne 21. 1. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dluhu, přičemž tato byla žalovanému v souladu s § 573 OZ doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy 24. 1. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 28. 1. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce, jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto mohla oprávněně domáhat. Dále byla žaloba částečně zamítnuta co do úroků z prodlení, když k odůvodnění soud odkazuje na předchozí odstavec.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.