OSCH 11 C 450/2024-101

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 513 729,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 513 729,12 Kč spolu s úrokem ve výši 18 737,21 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 512 229,12 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 319,36 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 513 729,12 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 125 632 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne datum k uzavření úvěrové smlouvy č. 015265383R, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 548 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 332 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 9,38 % ročně, a to počínaje 14. březnem 2023. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky za upomínání a výzvy k plnění. Žalovaný však závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas nesplnil, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění všech svých pohledávek z úvěru. Žalobkyně následně v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 512 229,12 Kč a poplatkům ve výši 1 500 Kč (sestávající ze tří poplatků za výzvy k zaplacení ze dne 4. 3. 2024, ze dne 25. 3. 2024 a ze dne 29. 4. 2024 ve výši 500 Kč za každou uvedenou výzvu), dále příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného za dobu 13. 2. 2024 do 24. 9. 2024 ve výši 18 737,21 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z jistiny úvěru od 25. 9. 2024 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 14. 2. 2024 do 24. 9. 2024 ve výši 8 319,36 Kč a dále v zákonné výši z jistiny úvěru od 25. 9. 2024 do zaplacení

2. Žalovaný naopak navrhoval zamítnutí celé žaloby s argumentací, že se stal obětí trestného činu spáchaného neznámým pachatelem, který byl vyšetřován Policií ČR, a že žádnou úvěrovou smlouvu se žalobkyní neuzavřel, žádné prostředky z úvěru nezískal, sám celou situaci oznámil bezodkladně Policii ČR, nicméně žalobkyně nevyčkala výsledků vyšetřování a podala žalobu. Žalovaný tedy akcentoval, že sám žádnou smlouvu neuzavřel, nedisponoval finančními prostředky z úvěru, žádnou povinnost vůči žalobkyni neporušil a nemůže tak odpovídat za protiprávní jednání třetí osoby, zvláště šlo-li o „značně kvalifikované jednání“ skupiny pachatelů, kteří „po sobě zakryli stopy“.

3. Na obranu žalovaného reagovala žalobkyně popisem mechanismu uzavření předmětné úvěrové smlouvy s tím, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví s využitím přístupových údajů a autorizačních prostředků, které měl ve své dispozici pouze žalovaný a které měl povinnost chránit před třetími osobami a zamezit jejich zneužití. Pokud se tedy žalovaný stal skutečně obětí tvrzeného podvodu, mohlo k tomu dojít pouze za jeho součinnosti a v důsledku porušení jím převzatých povinností. Potvrdila též žalobkyně prošetřování záležitosti orgány činnými v trestním řízení s tím, že však v jednom případě byla věc rozhodnutím příslušného orgánu odložena, ve druhém případě byly žalobkyni jakékoliv informace o řízení odepřeny vůbec.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Na základě dohody o aktivaci služeb Anonymizováno elektronického bankovnictví si žalovaný se žalobkyní sjednal mj. služby internetového bankovnictví, v nichž docházelo k autorizaci požadovaných transakcí využitím SMS klíče nebo využitím PIN kódu v aplikaci Smart klíč zasílaného na telefonní číslo tel. číslo, což vyplynulo ze smlouvy o poskytování služeb Anonymizováno elektronického bankovnictví ze dne 21. 2. 2020 a dále z dohody o aktivaci služeb Anonymizováno elektronického bankovnictví ze dne 16. 3. 2018 a vyplývá to i z popisu žalovaného v rámci jeho vysvětlení před Policií ČR při podání vysvětlení dne 31. 3. 2023. Z obsahu téhož vysvětlení pak plyne, že se žalovaný dlouhodobě zabýval obchodováním s kryptoměnami, přičemž na telefonickou výzvu jemu neznámé osoby (zjevně smyšlené totožnosti) umožnil této osobě na její žádost prostřednictvím instalací k tomu určeného softwaru vzdálený přístup do svého osobního počítače, na výzvu uvedené osoby dále zadal přihlašovací údaje do svého internetového bankovnictví, které potvrdil došlým Smart klíčem, respektoval pokyn uvedené neznámé osoby, aby se z internetového bankovnictví neodhlašoval a ponechal svůj osobní počítač stále zapnutý, takto umožnil a přihlížel provedení několika transakcí (př. zřízení virtuálních karet, zvýšení limitů jednotlivých plateb, provedení příkazů k platbám, ale i zřízení účtu u jiných bank), včetně sjednání půjčky ve výši 548 tis. Kč, u které se spokojil s vysvětlením jejího účelu („záloha na obchodování“) ze strany neznámé třetí osoby, přičemž podle sdělení žalovaného měl oba programy vzdáleného přístupu instalované a aktivní jak na notebooku, tak na mobilním telefonu ještě v době podání svého vysvětlení dne 31. 3. 2023. Dne 8. 3. 2023 byl účet žalovaného podle jeho vysvětlení zablokován, následně funkční až do 16. 3. 2023 a pak opětovně zablokován. Sám žalovaný byl třetí osobou neznámé totožnosti telefonicky přímo instruován k uvádění nepravdivých údajů zaměstnancům žalobkyně (a dalším svým smluvním partnerům) a tento pokyn respektoval, jak vyplynulo rovněž z jeho vysvětlení.

5. Z obchodních podmínek poskytování služeb Anonymizováno elektronického bankovnictví, které účastníci učinili nedílnou součástí uzavřených závazků plyne, že s využitím přiděleného autorizačního kódu mohl žalovaný uzavírat smlouvy o vybraných bankovních produktech a jejich uzavření (autorizovat) prostřednictvím SMS klíče/Smart klíče, přičemž byl povinen řídit se zásadami bezpečného užívání elektronického bankovnictví a uživatelskou příručkou zveřejněnými žalobkyní a dalšími povinnostmi zakotvenými v čl. V. těchto obchodních podmínek, zejména využívat zabezpečení zabraňující třetí osobě v přístupu do svého zařízení, dodržovat zásady bezpečného chování na internetu a také postupy bezpečného používání elektronického bankovnictví, zejména pak dbát, aby se žádná jiná osoba nemohla seznámit s využívanými bezpečnostními prvky, tyto třetí osobě nesdělovat a činit veškerá přiměřená opatření na ochranu svých bezpečnostních prvků a prostředků pro komunikaci s tím, že porušení těchto povinnost považují strany za porušení sjednané smlouvy podstatným způsobem a žalovaný převzal plnou odpovědnost za škody vzniklé v přímé souvislosti s porušením těchto povinností. Úvěrující naopak byla zproštěna odpovědnosti za uskutečněné dispozice (vč. neautorizovaných platebních transakcí) v případě jednání žalovaného v rozporu s uvedenými povinnostmi a při podezření na neoprávněné či podvodné užití služeb elektronického bankovnictví byla oprávněna přistoupit k jejich blokaci.

6. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne datum je zřejmé, že úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 548 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 6 332 Kč včetně úroku ve výši 9,38 % ročně a současně pak zaplatit poplatek za každou výzvu k úhradě dlužné částky pak ve výši 500 Kč. Úvěrová smlouva byla podepsána právě použitím elektronických prostředků, což bylo koneckonců shodné tvrzení obou stran (pouze žalovaný argumentoval, že podpis nepřipojil on, nýbrž jiná osoba). Čerpání úvěru ve výši 548 tis. Kč dne 27. 2. 2023 pak bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného a částka úvěru se tak dostala do dispozice žalovaného. Podle čl. VIII.3 úvěrové smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků z úvěrové smlouvy mj. celý úvěr zesplatnit. Dopisem ze dne 16. 7. 2024 bylo prokázáno zesplatnění všech závazků žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy. Z doložených výzev k úhradě (vč. dodejek) je zřejmé, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dluhu, a to výzvou ze dne 3. 3. 2024, ze dne 24. 3. 2024, ze dne 29. 4. 2024, žalovaný ostatně jejich doručení nezpochybňoval. Transakce proběhlé na úvěrovém účtu jsou pak zřejmé z doložené transakční historie, ze které je rovněž zřejmé, že úvěr byl po dobu více než jednoho roku (nepravidelně) splácen inkasem z běžného účtu žalovaného, jak koneckonců upravila již samotná úvěrová smlouva.

7. Z informace registru právnická osoba a výpisu vstupních systémových dat je zřejmé, že žalobkyně se řádně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, kdy současně měla z historie běžného účtu žalovaného k dispozici dlouhodobá data o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného a soud v tomto ohledu neshledal žádných pochybení.

8. Z usnesení Policie ČR, č. jAnonymizováno plyne pouze tolik, že podezření ze spáchání zločinu podvodu a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněnému zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací ze strany neznámého pachatele bylo v říjnu 2023 odloženo, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Žalovaný ovšem v této věci figuroval pouze jako osoba, která umožnila využití svých běžných účtů k přeposílání peněžních prostředků, které měly být získány podvodným jednáním vůči jinému poškozenému. Sám žalovaný se ve své výpovědi označil za poškozeného (z jiné věci), nicméně jeho role v celé věci dále objasňována a objasněna nebyla.

9. V poměrech sporného civilního řízení pochopitelně k důkazu provedeny pouze ty, které byly řádně navrženy, tedy v případě listin jednoznačně identifikována konkrétní listina, která má být provedena s vylíčením sporných a relevantních skutečností, které by měla prokazovat. V kontrastu s rozšířenou laickou představou civilní sporné soudy ničeho nevyšetřují.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i vyplacení úvěru žalovanému, kdy úvěr byl čerpán na běžný účet žalovaného, tedy do sféry jeho dispozice. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru a poplatky výše uvedené, neboť i tyto mají svůj podklad v uzavřené úvěrové smlouvě. Uplatněnou obranu žalovaného přitom soud neshledal důvodnou, jak vyloženo dále, proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný své závazky ve sjednaném termínu nesplnil (výrok I. tohoto rozsudku).

11. Jak již bylo zmíněno shora, byly úvěrové prostředky vyplaceny přímo žalovanému na jeho běžný účet. Jakým způsobem s nimi poté naložil buď sám žalovaný, nebo osoby, kterým to žalovaný takto přímo o vlastní vůli umožnil (podobně jako by někomu předal svou platební kartu s PINem, aby šel do bankomatu vybrat peněžní prostředky nebo prostě jen nakupovat, tedy směnit jednu hodnotu za jinou, dále směnitelnou), je v kontextu řešené věci celkem lhostejné. Za pouhé dva dny (27. – 28. 2. 2023) byly z běžného účtu žalovaného převedeny peněžní prostředky dalece přesahující výši čerpaného úvěru, přičemž to byl právě a pouze žalovaný, kdo jako jediný disponoval žalobkyní uděleným oprávněním k autorizaci takových převodů (minimálně do 8. 3. 2023, resp. 16. 3. 2023 nebyl žalovaný v přístupu k účtu a údajům tohoto účtu nijak omezen). Pokud se žalovaný takovému oprávnění zpronevěřil, může se toho stěží dovolávat právě ve sporu s úvěrující bankou. Zda o své vůli přenechal takové oprávnění další (jemu osobně neznámé osobě) nebylo v řízení jisto, každopádně v kontextu jednání žalovaného, jak jej popsal při podání svého vysvětlení před orgány činnými v trestním řízení, je vcelku mimo pochybnost zřejmé, že by šlo o následek jeho vlastního jednání přímo chtěný nebo přinejmenším takový, s nímž byl žalovaný mimo jakoukoliv pochybnost srozuměn (adekvátní př. předání platební karty s údaji o PINu náhodně vybrané neznámé osobě). Žalovaný byl ve své vlastní skutkové verzi přímo přítomen a pasivně přihlížel realizaci platebních transakcí a sjednávání smluv jeho jménem, aniž by se tomu snažil jakkoliv zamezit, přestože tak kdykoliv bez jakýchkoliv obtíží učinit měl a mohl. Pokud jde o skutkovou verzi předestřenou žalovaným, nemůže soud takový souběh událostí apriori vyloučit (přes jejich jinak bizarní povahu, která nenabývá forem pouhé lehkomyslnosti, ale v podstatě naprosté součinnosti a spolupůsobení s jednáním údajného pachatele, který by sám bez aktivní vědomé spolupráce žalovaného prezentovaného výsledku nikdy nedosáhl), stejně tak ale nelze vyloučit ani ex post konstruovanou legendu s cílem vyhnout se odpovědnosti za převzatý peněžitý závazek následovaný lehkomyslným či marnotratným vynaložením prostředků získaných úvěrem v často extrémně riskantních (aleatorních) transakcích s kryptoměnami.

12. Ze samotné skutečnosti provedení série transakcí na neznámé účty, podání vysvětlení orgánu činnému v trestním řízení a účastnické výpovědi ještě neplyne žádný jednoznačný závěr o tom, že k nějakému podvodnému jednání třetí osoby skutečně došlo, byť to samozřejmě nelze vyloučit. Míra podílu a účasti žalovaného na popsaném jednání je však přitom rázu až šokujícího, neboť nejde o žádný případ komplexního a „kvalifikovaného“ (jak uvádí žalovaný) až sofistikovaného jednání zvláště rafinované „skupiny pachatelů“, nýbrž zcela banální příběh, ve kterém žalovaný pod komicky průhlednou záminkou poskytne o vlastní vůli anonymní osobě neomezený přístup k vlastním finančním prostředkům a vystaví jí bianco šek k jakýmkoliv transakcím. Každopádně již 27. 2. 2023 si byl žalovaný i v jím prezentované skutkové verzi vědom, že byl sjednán na jeho jméno úvěr a že na jeho účtu probíhají nejrůznější platební transakce (v desetitisícových částkách), přičemž k zablokování účtu došlo krátce až 8. 3. a definitivně teprve 16. 3. 2023 a jeví se tak málo uvěřitelné, že by žalovaný nesledoval a nevěděl, k jakým pohybům na jeho účtu dochází. Žalovaný tak musel být minimálně srozuměn s probíhající převody, neboť je sám umožnil a věděl o nich, podobně jako může svéprávná osoba vystavit neomezenou plnou moc a rovněž bude následujícím jednáním takového zástupce vázána. Každopádně soud při hodnocení výpovědi žalovaného a jeho skutkové verze vůbec musel přihlížet k tomu, že žalovaný je přímo zainteresován na výsledku řízení, jehož předmět vcelku pregnantně vystihuje míru a závažnost (hodnotu) takového interesu. Soud přitom nemohl přehlédnout ani rozpory ve skutkové verzi žalovaného, kdy př. při jednání v prosinci 2025 žalovaná strana argumentovala, že žalovaný neměl až do doby stržení prvé úvěrové splátky žalobkyní vůbec tušení, že „si na něj někdo vzal úvěr“, zatímco při podání vysvětlení před Policií ČR v březnu 2023, tedy v době bezprostředně po kritických událostech následující, sám žalovaný vypověděl, že při sledování počínání neznámého pachatele si skutečnosti sjednání půjčky ve výši 548 tis. všiml a o účelu jejího sjednání s touto třetí osobou komunikoval (proč žalovaný transakci nezamezil nebo jí včas nezrušil, jestliže s ní nesouhlasil, není vůbec zřejmé). Podobně pak žalovaný příležitostně uváděl, že žádné elektronické transakce probíhající v jeho internetovém bankovnictví nepotvrzoval, nicméně i toto tvrzení se rozchází s obsahem vysvětlení žalovaného před Policií ČR, kde přímo uvedl, že „všechny věci, co tam (neznámý pachatel) dělal, (žalovaný) potvrzoval Smart klíčem“. Není jasné, proč by žalovaný nepotvrdil i transakci z předschváleného úvěru, o které dle vlastního vyjádření věděl, nechal si od neznámého pachatele vysvětlit její důvod a s tím se evidentně spokojil a byl s tím srozuměn, neboť bez přímé aktivní spolupráce samotného žalovaného by žádný úvěr jednoduše realizován být nikdy nemohl. Navíc samotnou kooperaci žalovaného při daném jednání lze považovat do jisté míry za již nadbytečnou, neboť sám žalovaný umožnil vzdálený přístup i do svého mobilního telefonu, ve kterém se transakce internetového bankovnictví potvrzují a autorizují, jak žalovaný rovněž výslovně uvedl ve své výpovědi ze dne 31. 3. 2023, a to v rozporu s argumentací uplatněnou v samotném řízení (při výpovědi žalovaného před soudem naopak tento instalaci programu vzdáleného přístupu kromě notebooku i do mobilního telefonu naopak připustil).

13. Současně je třeba zdůraznit, že i kdyby nebylo možno nárok žalobkyně posoudit jako nárok z uzavřené smlouvy, nelze dospět k žádné racionálně odůvodnitelné variantě, ve které by mohla být žaloba zcela zamítnuta, jak se toho domáhal žalovaný (př. hned v úvodním vyjádření), a to bez ohledu na skutečnost, jak moc intenzivně žalovaný jednal nebo se snažil jednat/komunikovat s Policí ČR a se žalobkyní (tyto faktory nemají pro řešení věci žádného významu). V řešené věci nejde o nic zásadnějšího, než o řešení otázky, zda důsledky jednání žalovaného, jak jej sám podrobně popsal již v rámci své výpovědi před Policií ČR, mají v řešeném sporu dopadnout do majetkové sféry žalobkyně nebo žalovaného, přičemž v řešeném sporu nelze identifikovat jediný moment, který by odůvodnil přičitatelnosti protiprávního jednání žalovaného žalobkyni, tedy vedl k promítnutí důsledků vlastního jednání žalovaného do majetkových poměrů žalobkyně (resp. přesněji do majetkových poměrů platících klientů žalobkyně). Soudem nebylo zjištěno žádné pochybení žalobkyně, ani porušení jakékoliv ujednání mezi účastníky ze strany žalobkyně, což naopak nelze konstatovat o žalovaném. Žalovaný by svým jednáním, které popsal, porušil hned několik smluvních ujednání, jak byla vyložena shora, a odpovídal by tak objektivně za škodu tím žalobkyni způsobenou dle ustanovení § 2913 odst. 1 občanský zákoník (nehledě na další obecné povinnosti poctivého jednání vůči svému smluvnímu partnerovi), neboť účelem daných ustanovení bylo právě zamezení možnosti zneužití přístupových a autorizačních údajů žalovaného v internetovém bankovnictví. Za škodu pochopitelně nelze považovat pouze jistinu čerpaných úvěrových prostředků, nýbrž také úrok jako cenu peněz v jeho dvou složkách (škoda skutečná jako zejm. cena peněz, kdy sama žalobkyně si pochopitelně úvěrové prostředky zajišťuje půjčkami na bankovním trhu, a také ušlý zisk). V úvěrové smlouvě sjednaný úrok přitom jednoznačně odpovídá obvyklé úrokové sazbě na finančním trhu u obdobných finančních produktů, jak patrno již z vlastní činnosti soudu při rozhodování stovek až tisíců úvěrových věcí. Žalovaný byl jednoznačně v prodlení s plněním svého dluhu (ať již by byl jeho právní důvod jakýkoliv) a byl o jeho plnění žalobkyní prokazatelně opakovaně vyzýván. Poplatky za upomínání jako jeden z nejběžnějších druhů poplatků za bankovní službu mají obecný charakter (a také charakter paušalizující ke skutečnému nákladu s upomínáním pravidelně spojenému) a běžně se odvozují již ze sazebníku přidruženého ke smlouvě o běžném účtu. Posouzení uplatněných nároků jako nároků z náhrady škody by tak sice pravděpodobně mírně ovlivnilo výši požadovaného úroku z prodlení, naopak by se ale současně promítlo pro žalovaného negativně v nároku na náhrady škody vycházející z ceny peněz (ceny služby, za jejíž marné vynaložení žalovaný v důsledku porušení svých povinností při užívání internetového bankovnictví by nepochybně odpovídal).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 20 550 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 83 040 Kč za osm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, tři vyjádření žalobkyně, účast na dvou jednáních) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za osm úkonů právní služby celkem ve výši 3 150 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 (resp. § 13 odst. 3 ve znění účinném v době podání žaloby) advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase adresa a zpět k jednání soudu ve výši 429 Kč (při počtu ujetých 60 km, průměrné spotřebě 17,4 kWh a amortizaci dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 18 163 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 125 632 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí anebo na exekuci.