OSCH 15 C 168/2025-29

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem adresa zástupce žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 12 663 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 12 663 Kč a 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 4 386 Kč za období od 28. srpna do 6. listopadu 2024 a z částky 12 663 Kč za období od 7. listopadu 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč.

Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. května 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 263 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto osobního automobilu vlastník/provozovatel automobilů neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, a to ve vztahu k nákladnímu automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kč, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, (dále jen „první vozidlo“) v době 8. dubna do datum a ve vztahu k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, (dále jen „druhé vozidlo“) v době 5. dubna do datum, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“). S odkazem na § 45 odst. 2 ZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvků, a to ohledně prvního vozidla ve výši 4 386 Kč za 51 den v uváděném období a ohledně druhého vozidla ve výši 8 277 Kč za 89 dní v uváděném období, vypočtených podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a zaplacení poplatku po 300 Kč, ve vztahu ke každému z žalovaných příspěvků, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 45 odst. 2 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 28. června 2024 ohledně prvního uvedeného příspěvku a dne 7. září 2024 ohledně druhého uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna.

Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku, mu ukládá § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.

Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/201362, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok.

Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděných vozidel, resp. jejich provozování žalovaným vycházela ze sdělení Městského úřadu města město o zapsání žalovaného jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 6 odst. 2 ZPOPV. Dopisy žalobkyně ze dne 13. června a 23. srpna 2024 a doklady o podání k poštovní přepravě z týchž dnů, pak dokládaly zaslání kvalifikovaných výzev k zaplacení žalovanému.

Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb. ve spojení s § 45 odst. 4 ZPOPV. Nárok na zaplacení (paušální náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové výši 12 663 Kč a (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním příspěvků v celkové výši 600 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z příspěvků úrok z prodlení, když žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitele (ve smyslu § 1958 OZ a § 46 odst. 1 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..

Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva ve spojeném řízení před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz) počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis a podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Celkem se tedy jedná o náklady 2 010 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

Další náklady spojené s předžalobními výzvami zástupkyně žalobkyně, které žalobkyně žádala nahradit, nelze považovat za účelné úkony v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím opakovaně vyzývala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích upomínek ze dne 9. září a 20. listopadu 2024 a 18. února tr. Již těmito upomínkami lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání další výzvy představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení, neboť již po první bezvýsledné výzvě je zřejmé, že žalovaná dobrovolně plnit nehodlá. K ustanovení § 142a OSŘ dlužno doplnit, že toto ustanovení bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou, nikoli zvyšování přísudku věřitelů (žalobců). V této souvislosti lze poukázat také na obdobné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. ledna tr., čj. 14 Co 270/2024-26, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 252/2024, jehož se žalobkyně také účastnila.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.