OSCH 15 C 246/2025-17

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta, IČO IČO advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem tamtéž ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bydliště nezjištěno ⟪LB:lb_006⟫ hlášen k pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města město, okres okres ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 12 800 Kč a 1 989,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 12 800 Kč za období od 28. září 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč.

Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. srpna 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nevráceného úvěru 12 800 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených úroků z prodlení v zákonné výši z této částky za období od 20. září 2022 do zaplacení, které kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 1 989,33 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 15 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit v pěti měsíčních splátkách po 3 tis. Kč do 20. srpna 2022. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalovanou jistinu. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne datum s úvěrující.

O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených písemností a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatků žalovaných pohledávek, mu ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.

Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 OSŘ. Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

Žalobkyní tvrzené skutečnosti soud zjistil z žalobkyní uváděné písemné smlouvy úvěrující se žalovaným a z oznámení úvěrující ze dne datum o postoupení pohledávek z této smlouvy žalobkyni.

Smlouvu žalovaného s úvěrující soud hodnotil jako smlouvu o úvěru, jejíž režim se řídil § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Žalovaného podle smlouvy tížila povinnost vrátit poskytnutý úvěr, kterou nesplnil v částce 12 800 Kč. Soud žalobě proto v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, je podle § 1970 OZ povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v této části. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Doba pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

Výrokem II. soud podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce po 400 Kč za tři úkony právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony po 100 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.

Z vlastní činnosti a z údajů veřejného rejstříku je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně vykonával funkci statutárního orgánu žalobkyně a účastnil se činnosti žalobkyně jako společník či jediný akcionář buď osobně, anebo prostřednictvím právnických osob, které (spolu)ovládal (např. právnická osoba.), a je nyní stále takto propojen s jinými osobami (např. tituly před jménem jméno FO a společnost právnická osoba.), které jsou činné jako členové statutárního orgánu žalobkyně. Existuje zde tedy zjevné ekonomické, ale i řídící propojení žalobkyně a jejího procesního zástupce, které bylo takto skryto za jiné osoby teprve poté, co se nynější zástupce žalobkyně stal advokátem. Procesní zástupce tedy chrání zejména své ekonomické zájmy a tím, že formálně vystupoval jako advokátní zástupce, domáhal se navíc nákladového přísudku. Na tom nemění nic ani to, že podle sdělení žalobkyně v řízení vedeném před zdejším soudem pod spisovou značkou spisová značka není její procesní zástupce nyní formálně členem jejího statutárního orgánu, či společníkem. Uvedené zjištění nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soudu České republiky, například ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, nebo ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17. Náklady na zastoupení žalobkyně proto soud hodnotil jako neúčelné a žalované proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit je nahrazovat.

Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ jen náklady na soudní poplatek v částce 800 Kč a provozní náklady na 1. sepis výzvy k placení před podáním žaloby (podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) a 2. sepis žaloby, nahrazované v paušální výši po 100 Kč podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Celkem jde o náklady 1 000 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.