OSCH 9 C 58/2026-29

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Theissovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 27 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 200 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 8 200 Kč od 26.2.2026 do zaplacení ve výši 11,5% ročně. To vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 19 000 Kč a rozdílu mezi přiznaným úrokem z prodlení a požadovaným úrokem z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení 27 200 Kč s odůvodněním, že žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 16.8.2023 do výše 39 000 Kč (pozn. soudu správně má být úvěr do výše 20 000 Kč), čerpáno na tento úvěr bylo 20 000 Kč, 19 000 Kč byl souhrnný poplatek. Dluh se stal splatný prodlením, jak bylo ujednáno ve smluvních podmínkách.

2. Žalovaná částka se skládá z jistiny 20 000 Kč a úroku 6 600 Kč a částečného poplatku za hotovostní inkaso 600 Kč. Žalovaný zaplatil částku 11 800 Kč, která byla započtena na poplatky. Byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou databází dokladů, exekucí, insolvencí a dalších registrů.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným ze dne 16.8.2023, je prokázáno, že žalovaný ji podepsal. Smlouva byla uzavřena na částku 20 000 Kč, s poplatkem celkem 19 000 Kč, který se sestává z úroku 6 600 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 6 400 Kč. Splatnost byla 78 týdnů (pozn. soudu 1,5 roku), úrok 63,33 %, RPSN 171,95%. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že obdržel v hotovosti 20 000 Kč.

5. Nebylo prokázáno doručení předžalobní výzvy. Z doručenky k žalobě je prokázáno, že tato byla uložena pro žalovaného a dostala se do jeho moci 25.2.2026. Z platební historie je prokázáno, že žalovaný zaplatil 11 800 Kč.

6. K úvěruschopnosti: Z evidenční karty klienta je prokázáno, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má příjmy 50 046 Kč a výdaje na bydlení 4 872 Kč ( v nájmu v roce 2023!), dále je zde uvedeno životní minimum 4 860 Kč a nebankovní závazky 2 626 Kč. Celkem výdaje 12 358 Kč. Žalobce založil k prokázání příjmu žalovaného pouze listiny v německém jazyce. Byl písemně poučen, že listiny v německém jazyce soud nemůže provést.

7. Závěr o skutkovém stavu je tento: Dne 16.8.2023 uzavřel žalobce jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru na částku na částku 20 000 Kč, s poplatkem celkem 19 000 Kč, který se sestává z úroku 6 600 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 400 Kč. Splatnost byla 78 týdnů (pozn. soudu 1,5 roku), úrok 63,33 %, RPSN 171,95%. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že obdržel v hotovosti 20 000 Kč.

8. Žalovaný byl vyzván k zaplacení až žalobou, zásilka se dostala do jeho moci 25.2.2026. Žalovaný zaplatil 11 800 Kč.

9. Žalovaný je bulharský státní občan, má má bydliště v okrese Cheb. Jde o věc s cizím prvkem, soud použil právo EU. Protože bydliště žalovaného je na území České republiky, zdejší soud je příslušný (má mezinárodní pravomoc) dle čl.17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, Brusel I, bis.

10. Soud použil české právo dle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 Řím I, právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště v ČR. Soud užil občanský zákoník č. 89/2014 Sb., neboť smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti.

11. Právní jednání účastníků posoudil soud jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a následující občanského zákoníku.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného neprokázal, když neověřil tvrzení žalobce a k ověření příjmu doložil pouze listiny v německém jazyce, výdaje neověřil vůbec, výpisy z registrů nedoložil vůbec. Soud se navíc pozastavuje nad tím, že výdaje na bydlení v roce 2023 uvedl žalovaný ve výši 4 872 Kč, když neuvedl, že se jedná o vlastnické bydlení. Smlouva je však neplatná i z jiného důvodu.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu zjevně narušuje veřejný pořádek. Sjednaný úrok jako cena peněz (RPSN) byl 171,95 %, bez ohledu na to, jak byl nazván. (z toho úrok 63.33%).

16. Nárok na úrok (RPSN) 171,95%, (popř. 63,33%) ročně je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a pro rozpor s výše uvedenými § 580 odst. 1 NOZ a 588 občanského zákoníku.

17. Soud vycházel z judikatury NS, zejména z 21 Cdo 1484/2004 a porovnal sjednanou úrokovou sazbu s obvyklými úrokovými sazbami uplatňovanými bankami. Obvyklé úrokové sazby byly v roce 2023, tedy v době uzavření smlouvy cca 9,57%,(soudu známo z úřední činnosti ČNB-ARAD). Při srovnání s tímto je sjednaný úrok cca téměř 17,9 násobný k RPSN (k úroku 6,6 násobný) a soud má zato, že je zjevně v rozporu s dobrými mravy.

18. Pro nemravný úrok je v rozporu s dobrými mravy celá smlouva o úvěru a úrok nelze oddělit od jistiny a posoudit smlouvu pouze jako částečně neplatnou dle § 576 občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že předmětem podnikání žalobce jsou úvěrové smlouvy za nemravný úrok.

19. Ze všech těchto důvodů soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalobce zaslal žalovanému bez právního důvodu 20 000 Kč, žalovaný zaplatil 11 800 Kč, žalovaný má žalobci zaplatit 8 200 Kč. Proto soud tuto částku přiznal.

22. Soud přiznal úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., když ke splatnosti došlo den následující po doručení výzvy k úhradě. (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníka). Soud přiznal úrok z prodlení pouze z přiznané částky od doručení výzvy.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., z větší části byl úspěšný žalovaný, žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nebude-li plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.