OSCK 7 C 254/2021-69

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Levým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnického práva ke dni smrti

I. Žaloba, aby soud určil, že jméno příjmení, rodné číslo, posledně bytem adresa, který zemřel dne datum, byl ke dni úmrtí vlastníkem stavby postavené na stav. parcele číslo v k. ú. anonymizováno – část obce, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhá určení, že její manžel jméno příjmení, byl ke dni úmrtí datum vlastníkem stavby postavené na stavební parcele číslo v katastrální uzemí – část obce. jméno příjmení, otec jejího manžela, byl vlastníkem nemovitostí v k. ú. anonymizováno – část obce. příjmení jiné vlastnil dům adresa, ve kterém žil, který v současné době vlastní a užívá žalobkyně. V roce 1967 docházelo k demolici staveb okolo domu, ve kterém její tchán s rodinou žil. Projevil zájem o jednu ze staveb, která byla jeho domu nejblíže. Se Státním statkem v obec (dále jen statek) se dohodl, že budovu postavenou na stavební parc. číslo nebudou demolovat, ale prodají ji jemu k užívání jako hospodářské příslušenství domu. V témže roce ji koupil jako tzv. bouračku, opravil a využíval k chovu slepic, prasete, k uskladnění sena, dřeva apod. Jediným nabývacím titulem koupě stavby je faktura statku číslo ze dne datum, obsahující mimo jiné text, že jméno příjmení, odkoupil od státního statku bouračku, na které je uchyceno elektrické vedení. Na druhé straně je rukou dopsáno, že pro případ spadnutí bouračky, ponese náklady spojené s předěláním vedení na sloup. jméno příjmení zemřel v roce 1983, poté stavbu užíval jeho syn jméno příjmení, manžel žalobkyně. Po jeho smrti ji užívá žalobkyně. Nástupnictví v užívání stavby odpovídá i nástupnictví právnímu podle dědického práva potvrzeného příslušnými rozhodnutími o dědictví z roku 1983 a 2019. Ze strany státu či jiných subjektů nebylo vlastnické právo jméno příjmení a jméno příjmení od roku 1967 zpochybňováno. Až v roce 2014 řekli manželovi žalobkyně, že listina o nabytí vlastnictví je neplatná, neboť nebyla podepsána u notáře. příjmení s tím nesouhlasil, ale nechtěl vést soudní spor, proto se státem uzavřel nájemní vztah, na základě kterého nadále stavbu užíval. Žalobkyně se rozhodla spor o vlastnictví stavby zahájit, neboť žalovaná má v úmyslu stavbu prodat a jí by tak zaniklo užívací právo k ní. jméno příjmení, resp. jeho syn a právní nástupce jméno příjmení, měl stavbu od roku 1967 ve své moci a nakládal s ní jako s vlastní v dobré víře, že mu stavba patří, to vše po celou dobu zákonné vydržecí doby. Okolnosti, za kterých se jméno příjmení chopil držby stavby lze hodnotit tak, že byl v dobré víře, že se stal jejím vlastníkem. Statek mu písemně sdělil, že stavbu odkoupil, bylo mu umožněno ji nerušeně užívat a zaplatil za ní dohodnutou cenu Na základě těchto skutečností neměli jméno a jméno příjmení pochybnosti o vlastnictví stavby. Byly tak splněny zákonné podmínky pro vznik vlastnického práva ke stavbě vydržením. Po datum bylo možné vydržet nemovitost (zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /dále jen obč. zák./, ve znění zák. č. 131/1982 Sb.), nikoli však v případě, že se jedná o nemovitosti v socialistickém vlastnictví nebo o věc, ke které má socialistická organizace právo užívání. Stavba byla v socialistickém vlastnictví, proto nemohla být v době této novely vydržena. K vydržení mohlo dojít až od datum, kdy nabyla účinnosti novela obč. zák. provedená zákonem č. 509/1991 Sb.. V období od 1. 1. 1992 až do 1. 1. 2014 bylo vydržení vlastnického práva upraveno v § 134, podle kterého se oprávněný držitel stal vlastníkem věci, měl ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do této doby se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby vydržení, se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Do datum nemohla být stavba vydržena, nicméně oprávněná držba byla podle § 132a odst. 1 obč. zák. upravující ochranu držby možná. Toto ustanovení platilo od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991 a bylo zrušeno výše uvedenou novelou občanského zákoníku. Desetiletá vydržecí doba uvedená v § 134 obč. zákoníku uplynula datum a podmínky vydržení tak byly splněny dne datum. Tímto dnem se stal vlastníkem stavby manžel žalobkyně, který zemřel datum a stavba by tak měla být předmětem dědického řízení. Žalobkyně, právní nástupkyně zemřelého manžela, není evidována v katastru nemovitostí jako vlastník stavby, ač jako jediný dědic po něm vlastníkem stavby, pro to má naléhavý právní zájem na určení rozsahu majetku, který bude předmětem dědictví a stane se pozůstalostí. Pasivní legitimace žalované vyplývá z toho, že je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník stavby. Dopisem z datum bezvýsledně vyzvala žalovanou, zda je připravena uzavřít s ní prohlášení o uznání vlastnického práva. Dále uvedla, že předmětem převodu vlastnického práva v roce 1967 nebyla z pohledu právních předchůdců žalobkyně běžná stavba, ale stavba určená k demolici, o kterou její vlastník má zájem a má v úmyslu ji zbourat. Nebyla tedy prodávána nemovitost, stavba, ale zřejmě stavební materiál, ze kterého byla postavena. Pro takový výklad svědčí text na faktuře, kde je uvedeno„ fakturujeme za demolici“. V takovém případě by listina označená jako faktura, byla pro nabytí vlastnictví dostatečná. Na tuto situaci nelze zcela automaticky aplikovat judikaturu vyjadřující se k založení dobré víry držitele. Specifické okolnosti převodu by měly být hodnoceny individuálně při zvažování dobré víry právních předchůdců žalobkyně. Je nutné upřednostnit důvěru účastníků v právo, tedy platnost projevené vůle, před formálními nedostatky nabývacího titulu, je možné ji použít i v tomto sporu, neboť zjištěné okolnosti případu takový postup odůvodňují (převod stavby jako bouračky). Také v této věci posuzovaná faktura není formálně v pořádku a nemohlo, podle tehdy platných předpisů, dojít ke změně vlastnictví k nemovitosti. Vůlí státních statků však bylo převést vlastnické právo na právního předchůdce žalobkyně, kteří pravděpodobně ani nevěděli, zda je stavba ještě v majetku státu evidována, nebo je již evidenčně vyřazena z důvodu demolice. Formální demolici nasvědčuje text faktury, podle které je účtována demolice, přestože muselo být stranám zřejmé, že stavba stále existuje. Na základě těchto okolností, které vyžadují individuální posouzení, se právní předchůdci žalobkyně mohli oprávněně domnívat, že stavbu nabyli po právu do svého vlastnictví, zvláště v situaci, kdy několik desítek let nebyla jejich držba zpochybňována. Specifika této věci souvisí i s místem, kde se stavba nachází, konkrétně v bývalých Sudetech, kde bylo velké množství neužívaných nemovitostí ve vlastnictví státu, který se snažil zajistit osoby, které by tyto nemovitosti užívaly. U kterých se to nepodařilo, stát následně jako nepotřebné zboural, k čemuž mělo dojít i v případě této stavby. Je-li délka poctivé držby nemovitosti více jak dvacet let, což v tomto případě je, lze nemovitost podle platného práva vydržet, i když držitel neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. I kdyby nebylo možné uzavřít, že předložená faktura zakládá dobrou víru právních předchůdců žalobkyně, délka držby tuto skutečnost zhojí. V případě této stavby nikdy nedošlo k její demolici, stará stavba nikdy nezanikla a nevznikla ani nová, byly pouze prováděny úkony směřující k její údržbě.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Předmětná stavba byla po celou dobu ve vlastnictví státu a podle zák. č. 229/1991 Sb. přešla ze státních statků na Pozemkový fond ČR a následně na Českou republiku, Státní pozemkový úřad. Z dostupných dokladů vyplývá, že se jedná o konfiskát podle dekretu prezidenta republiky číslo Sb. příjmení jméno příjmení užíval na základě nájemní smlouvy č. spisová značka, kterou s ním uzavřela žalovaná na základě jeho žádosti ze dne datum. Byla ukončena na žádost žalobkyně dohodou ze dne datum. Žalobkyně s ní několikrát jednala a žádala, aby stavbu zařadila do veřejné nabídky nemovitostí k vydání za náhradní restituce, k čemuž však nedošlo. Stavba nebyla předmětem dědického řízení po zemřelém jméno příjmení ani po zemřelém jméno příjmení. Ten si musel být při uzavření nájemní smlouvy vědom toho, že předmětná stavba je ve vlastnictví žalované, nikoliv v jeho či jeho právního předchůdce. jméno příjmení mohl a měl při vynaložení běžné opatrnosti zjistit, že vlastníkem předmětné nemovitosti je žalovaná, zejména v situaci, kdy jak uvádí žalobkyně, odvozuje právní titul nabytí z dědického řízení po jeho otci. Protože stavba nebyla předmětem dědického řízení po otci jméno příjmení, jméno ji užíval zpočátku bez právního důvodu a od roku 2014 na základě uzavřené nájemní smlouvy s žalovanou až do své smrti datum. I sama žalobkyně byla srozuměna s tím, že stavba je v majetku státu, protože podala dne datum žádost o ukončení nájemního vztahu s jejím zemřelým manželem. Rovněž dobrou víru nelze se zřetelem ke všem skutečnostem shledat ani u jeho otce jméno příjmení, který měl na základě faktury koupit předmětný objekt jako„ bouračku“ dne datum. Možná bylo úmyslem statku prodat uvedenou bouračku za cenu stavebního materiálu, jestliže však k demolici stavby nedošlo, nemohla uvedená listina (faktura) vést k nabytí vlastnického práva k ní. V té době byl účinný obč zák. a k převodu nemovitostí se vyžadovala písemná kupní smlouva registrovaná příslušným státním notářstvím, k čemuž v tomto případě nedošlo. jméno příjmení nezachoval obvyklou míru opatrnosti a jeho omyl spočívající v přesvědčení, že nabyl vlastnické právo ke stavbě na základě faktury, není omluvitelný. Jeho víra nemohla být založena ani fakturou, tedy listinou, která je pro převod nemovitosti neplatnou. Výše uvedené platí i pro jméno příjmení. Aniv jeho případě dobrá víra k předmětné stavbě nemohla být založena dědickým rozhodnutím po zůstaviteli jméno příjmení, jelikož nebyla předmětem dědictví. příjmení jméno příjmení uzavřením nájemní smlouvy dal jasně najevo, že vlastníkem této stavby je žalovaná. Statku v obec byla předmětná stavba převedena hospodářskou smlouvou podle § 347 hospodářského zákoníku, kterou nedošlo k převodu vlastnictví. K tomu mohlo dojít pouze na základě smlouvy uzavřené podle § 349 citovaného předpisu, což se v tomto případě nestalo. Statek v obec nebyl vlastníkem, stavbu nemohl ani prodat, neboť byla po celou dobu vlastnictvím žalované.

3. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně byla ke dni úmrtí jméno příjmení jeho manželkou a stavba nebyla předmětem dědického řízení po zemřelém jméno příjmení.

4. Z přípisu žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že vyzvala žalovanou k uzavření prohlášení uznání vlastnického práva k předmětné stavbě.

5. Z přípisu žalované ze dne datum soud zjistil, že odmítla výzvu k uzavření prohlášení o uznání vlastnického práva k předmětné nemovitosti.

6. Z informace o pozemku ze dne datum soud zjistil, že stavební parcela číslo v obci obec, katastrální uzemí část obce, je ve vlastnictví České republiky. Její součástí je budova s adresa, jiná stavba. Příslušnost hospodařit s majetkem státu má Státní pozemkový úřad. Stejné údaje platí i v případě pozemku okolo předmětné stavby parc. číslo.

7. Z usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově čj. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, soud zjistil, že stavba nebyla předmětem dědického řízení po zemřelém jméno příjmení.

8. Z faktury číslo soud zjistil, že byla vyhotovena datum a byla splatná datum. Statek v obec vyúčtoval jméno příjmení, bytem adresa (jiná identifikace stavby ve faktuře není) 1 000 a poplatek za povolení ONV 100, vlastní demontáž materiálu a odvoz, celkem k úhradě 1 100 Kčs. Na druhé straně je text datovaný datum následujícího znění:„ S. příjmení odkoupil od st. statku bouračku v část obce pod domkem ve kterém bydlí. Na této bouračce je uchyceno elektrické vedení. V případě spadnutí této bouračky, hospodářství vezme náklady spojené s předěláním vedení na sloup na svou tíži.“

9. Z hospodářské smlouvy č. FIN: číslo soud zjistil, že Okresní národní výbor v obec dne datum převedl správu národního majetku podle § 347 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník na Státní statek, n. p. v obec, v obci anonymizováno, k. ú. anonymizováno, pozemky a budovy bez knihovní vložky, konfiskáty dle dekretu číslo Sb. dosud nepřidělené. Smlouva má tři přílohy. Na třetí straně přílohy je uvedena parc. číslo stavební pozemek dům adresa.

10. Ze srovnávacího srovnávání parcel ze dne datum soud zjistil, že stavební parcela číslo, zastavěná plocha a nádvoří a zahrada parc. číslo v k. ú. anonymizováno – část obce, jsou zapsány na list vlastnictví. Ve stavu údajů pozemkového katastru je uvedeno, že tyto nemovitosti byly převedeny hospodářskou smlouvou číslo na Státní statek, n. p. v obec.

11. Z žádosti o užívání nemovité věci ve vlastnictví státu ze dne datum soud zjistil, že jméno příjmení požádal žalovanou o uzavření nájemní smlouvy k pozemkům parc. číslo parc. číslo v obci obec, k. ú. anonymizováno část obce.

12. Z nájemní smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaná dne datum pronajala jméno příjmení, datum narození pozemky parc. číslo o výměře 252m2 s využitím stodola a parc. číslo o výměře 683m2 (využití zahrada). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od datum s ročním nájemným částka.

13. Z protokolu o předání nemovitosti soud zjistil, že dne datum žalovaná předala jméno příjmení předmět nájmu založený shora uvedenou smlouvou.

14. Z oznámení o zamýšleném převodu soud zjistil, že žalovaná dne datum vyvěsila oznámení o zamýšleném převodu pozemků, mimo jiné i parcely číslo zahrada v obci obec, k. ú. anonymizováno část obce.

15. Z e-mailové korespondence mezi právnická osoba a jméno příjmení soud zjistil, že dne datum pojišťovna odmítla pojištění stavby na parcele číslo protože její stav nesplňuje podmínky pro přijetí do pojištění (prasklé nosné stěny, stropy částečně propadlé, chybí, krovy ztrouchnivělé, chybí okna a dveře).

16. Z nedatovaného přípisu žalobkyně soud zjistil, že žádá Státní pozemkový fond o ukončení nájemní smlouvy číslo z důvodu úmrtí nájemce.

17. Z dohody ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a žalobkyní. Týká se ukončení nájemní smlouvy ohledně shora uvedených nemovitostí s tím, že nájemce zemřel dne datum. Podle vyúčtování činil dluh na nájemném částka.

18. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že manželství s jméno příjmení uzavřela datum. S ohledem na stvrzenku o koupi demolice měl manžel stále za to, že stodola je jeho. Neví, jestli si byl vědom, že stavba neprošla dědickým řízením. Někdy v roce 2014 za ním přišli ze Státního pozemkového úřadu a řekli, že faktura o demolici neplatí, že nemá notářsky ověřený podpis a že tedy není jeho. Pořád si myslel, že je jeho, protože ji koupil jeho otec jako bouračku. Následně podepsal nájemní smlouvu, protože faktura nebyla podepsána před notářem. Nechtěl to řešit, i když věděl, že by tam mohlo být nějaké vydržení. Žije v domě, který zdědila po jméno příjmení, který jeho rodiče koupili v roce 1966. Dům neměl hospodářské budovy. Protože rodiče manžela chtěli chovat zvířata, koupili si stodolu. jméno příjmení šel na obec a řekl, že by měl zájem o tuto bouračku, o tuto stodolu, protože všechno mělo být zbouráno. Stodolu zdědil manžel po svém otci, který zemřel v roce 1983. V té době se ještě neznali, tak neví, jestli byl účastníkem dědického řízení

19. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že je dcerou jméno příjmení, sestrou jméno příjmení. Do část obce se nastěhovali v roce 1966, když tam jejich koupil dům bez hospodářského příslušenství. Vedle stála stodola, která měla být s dalšími objekty státními statky zbourána. Rodiče přišli z Rumunska v roce 1949, byli analfabeti, české právo neznali. Otec věřil dobrému slovu zaměstnance statků. Jednal s vedoucím statku panem příjmení, který mu ji prodal za částka. V Rumunsku stačilo, že si při koupi dali peníze a„ plácli si“. Otec stále říkal, že stodola je v jeho vlastnictví, že na to má papír, a že jí zaplatil. Pokud by tomu tak nebylo, statky by ji dávno zbouraly. Předmětná stodola byla prázdná, statky ji chtěly zbourat, nikdo ji nechtěl užívat, tak ji daly otci, který za ní zaplatil. Osobně se projednání dědictví neúčastnila. jméno příjmení jí v roce 2014 řekl, že by stodola neměla být jejich.

20. Svědek příjmení jméno příjmení vypověděl, že je zaměstnán jako odborný rada žalované. Do jeho pracovní náplně patří správa nemovitostí ve vlastnictví státu. Předmětná stavba původně nebyla stodolou, ale objektem bydlení. V roce 2014 zjistili, že je podle katastru nemovitostí ve vlastnictví státu, ale nebyla evidována v účetnictví žalované. Kontaktoval starostu obec, který mu řekl, že podle jeho názoru je stavba ve vlastnictví pana příjmení. Proto ho dopisem z datum oslovili, aby vlastnictví doložil. jméno příjmení jim předložil fakturu z roku 1967 za demolici a tvrdil, že to je doklad o nabytí vlastnického práva jeho otcem. Stavba je stále zapsána na LV žalované. příjmení jméno příjmení probírali možnosti převodu ze státu na fyzické osoby pouze v obecné rovině. Následně s ním žalovaná uzavřela nájemní smlouvu. V katastru nemovitostí převedli původní objekt bydlení na stavbu zemědělskou.

21. Soud z důvodu nadbytečnosti nehodnotí provedené důkazy - informace o pozemku a stavbě, které byly předmětem dědického řízení po zemřelém jméno příjmení (list vlastnictví pro územní celek, k. ú. anonymizováno část obce), jeho úmrtní list a výpis z katastru nemovitostí s mapou (k tvrzení o nájemní smlouvě).

22. Skutkovým závěrem soudu je, že jméno příjmení, právní předchůdce jméno příjmení, nekoupil stavbu na pozemku parc. číslo. Pouze v roce 1967 zaplatil statku v obec za demontáž a odvoz materiálu (za demolici) v osadě část obce částku částka a ONV v obec poplatek 100 Kčs. Ve faktuře statků číslo není stavba identifikována. Nikdy ji nezboural, užíval ji až do své smrti v roce 1983. Stavba nebyla předmětem dědického řízení po jméno příjmení ani po jméno příjmení. Tvrzení žalobkyně, že jméno příjmení byl analfabetem a neznal českou právní úpravu převodu vlastnictví k nemovitostem, není pro věc podstatné. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení, vyplynulo, že se do část obce přistěhovali v roce 1966 do domu, který otec koupil. Z toho vyplývá, že jméno příjmení musel znát postup při převodu vlastnictví (uzavření písemné kupní smlouvy a její registrace státním notářstvím) ještě předtím, než od statků v obec v roce 1967 zakoupil pouze stavební materiál stodoly, kterou měl zbourat. Stodolu nezboural a od roku 1967 ji užíval bez řádného titulu, stejně tak i jméno příjmení, přičemž je po celou dobu zapsána v katastru nemovitostí jako majetek státu, proto si ji také v roce 2015 pronajal. Žalobkyně nájem ukončila dohodou s žalovanou až po jeho smrti.

23. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), je třeba spory vlastnických práv posuzovat podle tohoto předpisu. Vznik práva, jakož i práva a povinnosti z těchto práv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posoudí podle dosavadních právních předpisů. Obč. zák. ve znění účinném do 31. 3. 1983 neznal institut vydržení vlastnického práva. Teprve až od datum nabyl účinnosti § 135a stanovící, že vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Jde-li o pozemek, nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání, nabývá vlastnictví pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví, nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Protože stodola byla v socialistické vlastnictví, ani po této novele nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k ní. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. platného od 1. 1. 1992 (zák. č. 509/1991 Sb.) do datum, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li jí nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. platí, že je-li držitel ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. K vydržení může dojít za splnění dvou podmínek. V prvé řadě to je oprávněná držba (§ 130 odst. 1 obč. zák.) a dále uplynutí stanovené doby, po kterou musí mít oprávněný držitel věc v držbě. Stav oprávněné držby musí být nepřerušený a musí trvat u nemovitosti deset let. příjmení se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí věc ovládat a nakládat s ní jako s vlastní a musí být v dobré víře, že mu věc patří. obec víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. jméno příjmení mohl a měl při vynaložení běžné opatrnosti zjistit, že vlastníkem předmětné nemovitosti je žalovaná, a to zejména v situaci, kdy odvozuje svůj právní titul nabytí z dědického řízení po svém otci. Zjištěním soudu ale je, že stavba nebyla předmětem tohoto dědického řízení. Z výše uvedeného vyplývá, že jméno příjmení stavbu zpočátku užíval bez právního důvodu a od roku 2014 až do své smrti na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou. jméno víru se zřetelem ke všem skutečnostem nemohl mít ani jeho otec jméno příjmení, který předmětný objekt koupil jako„ bouračku“, tedy pouze materiál, za což mu byla vystavena faktura dne datum. příjmení si být vědom, že podmínkou řádného převodu vlastnictví k nemovitosti je uzavření písemné kupní smlouva a její registrace, neboť svůj dům tímto způsobem koupil už v roce 1966. Lze tedy shrnout, že pouhý stav faktického užívání nemovitosti držitelem, tedy bez právního titulu, nemůže vést k vydržení vlastnického práva. Dále je nutné zdůraznit, že sám statek nenabyl vlastnické právo k předmětné stavbě, neboť v roce 1968 došlo pouze k převodu správy národního majetku podle § 347 hospodářského zákoníku. Rovněž v daném případě neobstojí ani argumentace žalobkyně o mimořádném vydržení vlastnictví stavby podle § 1095 o. z. (Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá / § 1091 o. z., než by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl). Lhůta pro mimořádné vydržení však podle § 3066 o. z. neskončí dříve než uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona, tedy od datum. Ke splnění této podmínky nedošlo, protože jméno příjmení uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu v roce 2015. Z důvodů výše uvedených byla žaloba zamítnuta.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu, které je tvořeno šesti paušálními náhradami (tři vyjádření k žalobě ze dne 1. 9., 11. 10. a datum a tři jednání soudu) po částka (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

25. O lhůtě plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.

Nebude-li rozsudkem uložená povinnost dobrovolně splněna, lze podat návrh na exekuci nebo na výkon rozhodnutí.