OSCK 9 C 261/2020-287

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalovaného a žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného a žalobkyně ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ žaloba o přikázání části pozemku do vlastnictví žalobkyně za cenu obvyklou

I. Návrh, aby pozemek parcelní číslo o výměře 7 m², který byl geometrickým plánem vyhotovitele jméno příjmení č. plánu anonymizováno 2023, který dne 15. 12. 2023 ověřil úředně oprávněný zeměměřičský anonymizováno jméno příjmení, oddělen od pozemku parc. číslo včetně všech součástí a příslušenství, a to konkrétně stavby parkoviště bez č.p./č.e. a gabionové zídky přikázán žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví zamítá.

II. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. číslo o výměře 7 m², který byl geometrickým plánem vyhotovitele jméno příjmení č. plánu anonymizováno 2023, který dne 15. 12. 2023 ověřil úředně oprávněný zeměměřičský anonymizováno jméno příjmení, oddělen od pozemku parc. číslo včetně jejich součástí a příslušenství, a to konkrétně stavby parkoviště bez č. p./č.e. a gabionové zídky.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 2 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 59 861,36 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Českém Krumlově náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by byla část pozemku parc. číslo v k. ú. obec – část obce, na němž stojí stavba parkoviště, vyznačená v plánu vypracovaném jméno příjmení, geodetické a kartografické práce, ulice a číslo, obec, IČO o výměře 7 m², se včetně jejich součástí a příslušenství, a to konkrétně stavby parkoviště bez č. p./č. ev. a gabionové zídky, přikázána žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví a žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně částku 10 500 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že v roce 2016 zbudovala stavbu parkoviště, která je umístěna na pozemcích st.p. číslo p. číslo v k.ú. obec část obce. Parkoviště slouží k parkování vozidel k rodinnému domu adresa stojícím na pozemku st.p. číslo v k.ú. obec část obce. Se stavbou započala žalobkyně, ve spolupráci s žalovaným odbouráváním dosavadní předzahrádky následované budováním stávající stavby, od přípravy povrchu, přes výkop základů, betonování, návoz štěrku, odseků a jiného materiálu až po jaro/léto roku 2017. Žalobkyně celou stavbu zahájila na přání a ve spolupráci s žalovaným, kdy to byl právě žalovaný, který svou činností vymezil hranici stavby tím, že tuto hranici, tedy základ stavby sám vyhrabal. Žalovaný původně tvrdil, že pouze odbagroval původní předzahrádku, a tím jeho účast na stavbě skončila. Doslova:„ Žalobkyně toto realizovala až za delší dobu po odbourání zídky a předzahrádky, již bez jakékoliv součinnosti či pokynů žalovaného.“ V tomto samém vyjádření pak taktéž tvrdí, že:„ Žalovaný nikdy nesouhlasil s tím, aby byla parkovací plocha zřízena rovněž na jeho pozemku. Jakmile toto v roce 2019 žalovaný zjistil, ihned se obrátil na žalobkyni, aby parkovací plochu z pozemku žalovaného odstranila.“ Do protokolu o jednání ze dne datum, žalovaný opakovaně uváděl:„ Žádné vytyčování hranic před tou stavbou parkoviště žalobkyně nedělala a nedělala vytyčování ani potom. Jediné, co jsem já dělal, a na čem jsem se podílel, bylo to, že jsem vyhrabal předzahrádku a zahrnul jsem štěrk.“ Jak však vyplývá z protokolu o jednání konaném dne 17.1.2023, tak zde již žalovaný přiznal, že jeho účast zřejmě přesahovala jeho původní tvrzení obsažená ve shora citovaných vyjádřeních, když uvedl, že:„ Pod těmi šalovacími cihlami určitě není pod zemí metr betonu. Já jsem hrabal tak, že je tam určitě pouze 20 cm betonu.“ Což následně ztvrdil i svým vyjádřením ze dne 10.3.2023 když uvedl:„ (…) a já jsem hrabal naznačené místo pro usazení obrubníků lžící 30 cm.“ V tomtéž vyjádření pak žalovaný uvádí:„ Pokud je tedy pod podpěrnou zídkou více betonu, než nezbytné množství pro upevnění tvárnic – původně tam měli byt jen obrubníky – tedy do 30 cm, je to ze strany p. příjmení podvod. Pak by totiž znamenalo, že si tam svévolně udělal, co chtěl, dle svého, ale ne s mým souhlasem a za mé nepřítomnosti si vyhrabal hlubší základ, místo obrubníků udělal dvě řady šalovacích tvárnic a celé parkovací stání tímto zbytečně zvedl.“ Navzdory tomu, co je uvedeno v předchozím odstavci však žalovaný (respektive jeho právní zástupce) u soudu dne 25.3.2021, s odkazem na (v celém řízení tolikrát zmiňovaný) dopis ze dne 12.12.2018, uvedl:„ K dopisu z 12. 12. 2018, který zaslal žalovaný žalobkyni, je třeba říci, že šlo o souhlas pouze s umístěním šalovek na jeho pozemku, (…)“ Ve stejném dopise pak žalovaný taktéž uvádí:„ Dále pak nechám odstranit podezdívku, která je na mém pozemku a měla sloužit k Vašemu lepšímu parkování, což byla vůči Vám má vstřícnost.“ Ze shora uvedeného zcela zřetelně vyplývá, že žalovaný dobře věděl, že stavba parkoviště, jejíž hranici sám určil svou činností, se nachází na jeho pozemku. Žalobkyně neměla sebemenší důvod rozporovat určenou hranici, neb se domnívala, že takto určená hranice, a to samotným majitelem sousedního pozemku je v souladu se skutečným stavem pozemků, resp. parcel dle katastru nemovitostí. Dále zcela zřetelně vyplývá, že si byl vědom„ přítomnosti“ šalovacích tvárnic již od počátku, přestože nyní tvrdí opak. Shora uvedená skutková tvrzení žalobkyni vedou k závěru, že stavbu vybudovala v dobré víře. V podrobnostech odkázala žalobkyně na komentář k § 7 a § 1086 Občanskému zákoníku. Žalobkyně písemnou výzvou vyzvala žalovaného, aby na ní za cenu obvyklou zastavěnou část pozemku pod parkovištěm převedl. Žalovaný na výzvu do dne podání žaloby žádným způsobem nereagoval. Žalobkyně se v souladu s podanou žalobou domáhá dle § 1086 OZ přikázání části pozemku žalovaného, kterou definovala geometrickým plánem, a na které zřídila stavbu parkoviště, do svého vlastnictví. Žalobkyně je přesvědčena, že bylo prokázáno splnění veškerých podmínek, které § 1086 OZ presumuje jako předpoklad, pro přikázání tohoto pozemku za náhradu do vlastnictví žalobkyně, tj. že stavbu zřídila na cizím pozemku v dobré víře, zatímco žalovaný o průběhu hranice věděl a stavbu bez zbytečného odkladu nezakázal. Žalobkyně tvrdí, že zřízené parkoviště je stavbou v občanskoprávním slova smyslu, když k tomu doložila jak fotodokumentaci, tak i zákres skutečného provedení stavby vyhotovený projektantem celé jméno svědka, včetně popisu technologie provedení. Stavba odstavného parkovacího stání včetně příjezdové komunikace je výsledkem stavební činnosti člověka, má materiální podstatu a kompaktní materiální podobu, je s pozemkem pevně spojena, přičemž stavbu nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty a hmota stavby se od pozemku liší a lze určit jasnou hranici, kde začíná pozemek a kde stavba. Stavba má i samostatný hospodářský účel, kdy bez zřízení stavby by nebylo možno na pozemku před domem parkovat a tento užívat jako odkládací plochu pro vozidla, protože původní stav terénu parkování vozidel neumožňoval a do zbudování parkoviště nebylo možno na před domem ulice a číslo, obec parkovat a vozidla parkovala na městském pozemku poblíž domu. Vybudováním stavby parkoviště tedy došlo ke změně účelu užívání pozemku, který do té doby sloužil jako zahrádka. Žalobkyně odkázala zvláště na rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. spisová značka, v němž byl učiněn závěr, že parkovací a nástupní plocha tvořená vrstvami zámkové dlažby, lože z kameniva, vibrovaného štěrku a štěrkopísku může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, kdy tento případ právě dopadá na parkoviště zřízené žalobkyní.

2. Při jednání dne 14. 9. 2023 se žalobkyni dostalo od soudu poučení o tom, že věc lze posoudit i jinak než podle § 1086 občanského zákoníku a to podle § 1087 o. z. jako přestavek. Žalobkyně byla vyzvána k tomu, aby pokud jde o tento právní názor doplnila skutková tvrzení a k nim označila či předložila důkazy v případě, že žalobkyně uplatňuje nárok podle tohoto ustanovení. Žalobkyně ve lhůtě stanovené soudem, že v jejím případě jde o výkon jejího práva, nicméně pakliže má soud za to, že v tomto případě jde o právní posouzení věci dle § číslo, pak uvádí následující. Podmínkami stanovenými § číslo jsou, jak vyplývá z odborné literatury:„ Pro případ, že stavebník zastavěl opravdu jen malou část cizího pozemku jenom malou částí své stavby, však o. z. stanoví výjimku z pravidla stanoveného v § číslo odst. 1, a to pro případ, že jde o tzv. přestavek. O ten se jedná tehdy, jestliže někdo v dobré víře zastaví nevelkou část cizího pozemku. Aby tedy mohlo jít o přestavek, musí být splněny dvě podmínky, a to obě současně (kumulativně). Jednak musí být zastavěna jen malá část sousedního pozemku malou částí stavby, a jednak musí být tato malá část sousedního pozemku zastavěna v dobré víře.“ Z již provedených důkazů vyplývá, že jde jak o malou část stavby, tak i o malou část sousedního pozemku. Žalobkyně odkázala na obsah spisu, a to na katastrální mapy soudu předložené; na provedené místní šetření; na znalecký posudek celé jméno znalce, číslo položky: číslo 2023, číslo posudku znalce: 209/ 2023 ve kterém jsou uvedeny jak rozměry sporné stavby tak pozemku ve vlastnictví žalovaného. Předmětným (a případným) přestavkem je tak stavba o velikosti 7 m² a jedná se tak zcela nepochybně o malou část stavby. Pozemek parc. číslo jehož majitelem je žalovaný pak má rozlohu číslo m², a jedná se tak stejně zcela nepochybně o malou část tohoto pozemku. Žalobkyně odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že: "Posouzení tvrzeného skutkového děje po právní stránce je vždy úkolem soudu. Žalobce proto nemá povinnost svůj nárok právně kvalifikovat; pokud tak učiní, soud není jeho právním názorem vázán. Jinak řečeno, pouhá změna právní kvalifikace není změnou žaloby." a navrhla, aby soud vydal rozhodnutí, že část pozemku p. číslo v k.ú. obec část obce, na němž stojí stavba parkoviště, vyznačená v plánu vypracovaném jméno příjmení, geodetické a kartografické práce, ulice a číslo, obec, IČO, o výměře 7 m², se včetně všech jejích součástí a příslušenství, a to konkrétně stavby parkoviště bez čp./če. a gabionové zídky, přikazuje žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví.

3. V případě, že soud posoudí skutkový stav jakožto přestavek dle § 1087 obč. zákoníku, navrhla žalobkyně, aby soud vydal in eventum rozsudek, že se určuje se, že zastavěná část pozemku p. číslo v k.ú. obec část obce, vyznačená v plánu vypracovaném jméno příjmení, geodetické a kartografické práce, ulice a číslo, obec, IČO, o výměře 7 m², je včetně všech jejích součástí a příslušenství, a to konkrétně stavby parkoviště bez čp./če. a gabionové zídky, je vlastnictvím žalobkyně.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žádat převedení cizího pozemku do svého vlastnictví, resp. domáhat se přikázání cizího pozemku do svého vlastnictví, může ten, kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu. Dle mínění žalovaného se však toto ustanovení nemůže ve věci parkoviště (parkovací plochy) zřízené na pozemku žalobkyně a přesahující na pozemek žalovaného uplatnit (vedle absence dobré víry žalobkyně a absence situace, kdy by žalovaný věděl o tom, že je parkovací plocha zřizována na jeho pozemku a bez zbytečného odkladu proti tomu nezasáhl), taktéž z toho důvodu, že uvedené parkoviště (parkovací plocha) není stavbou v občanskoprávním smyslu. Vymezení stavby v § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavebního zákona) (dále také jen jako„ StavZák“) je veřejnoprávní vymezení stavby, které se v souladu s § 1 odst. 1 občanského zákoníku (OZ), dle něhož:„ Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného“, pro účely občanskoprávní neužije. Jinými slovy, skutečnost, že StavZák považuje něco za stavbu, neznamená, že ji za stavbu budou považovat rovněž předpisy soukromého práva, tedy OZ. Z ustanovení § 506 OZ se podává, že pod pojem stavba v občanskoprávním smyslu lze zahrnout„ stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení“. Ústavní soud se již ve svém nálezu ve věci sp. zn. IV.ÚS 42/01 ze dne 17. 04. 2002 ztotožnil se závěry Nejvyššího soudu České republiky a konstatoval, že„ pojem "stavba" v něm (v OZ) uvedený je třeba vykládat staticky jako jedinečný výsledek určité stavební činnosti. Parkoviště, představované pozemkem, jehož povrch byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování automobilů, není proto podle tohoto názoru z hlediska občanskoprávního stavbou“. Parkoviště zřízené na pozemku žalobkyně a pozemku žalovaného vykazuje toliko znaky úpravy povrchu, nemá žádné základy a spočívá pouze ve zpevnění zemského povrchu a pokrytí kamennými odseky. Není stavbou v občanskoprávním smyslu, což jasně vyplývá z výše citované judikatury. Není-li splněna podmínka, že žalobkyně vybudovala stavbu, nelze vyhovět žalobě ani podle § číslo ani § 1087 občanského zákoníku. Podle názoru žalovaného zpevněný vjezd, resp. parkovací plocha nejsou stavbou a na tom nemění nic ani skutečnost, že součástí té plochy parkoviště je i část, která je nějakým způsobem spojená se zemí. Stále jde pouze o parkoviště, tedy o plochu užívanou k tomuto účelu standardně a běžným způsobem. Jde pouze o výsledek činnosti, o zpracování plochy k parkování, běžným způsobem. Jediný statický význam má zídka, která však má význam pouze jako historický terénní zlom a jedná se pouze o úpravu povrchu, která nedává parkovišti formu stavby. Žalovaný připomněl předchozí úpravu § 135c zákona č. 40/1964 Sb. u něhož podstatou bylo, že mají být brány ohledy především na vlastníka pozemku, do jehož vlastnictví bylo protistranou zasaženo. Ačkoliv současná dikce zákona neakcentuje významně jako předchozí úprava tuto myšlenku zůstává nutnost posoudit nárok žalobkyně rovněž ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která důsledně trvá na absolutní ochraně vlastnického práva. To se i nadále projevuje tak, že pokud dojde k zásahu do vlastnického práva žalovaného, mělo by to jít k tíži především toho kdo zásah učinil, tedy žalobkyně. Jak bylo řečeno současná právní úprava je odlišná od té předchozí, zůstává však v platnosti listina základních práv a svobod. Pokud by se soud přes tyto argumenty překlenul, nemůže se žalobkyně domoci zásahu do vlastnického práva žalovaného, neboť nebyla a není v dobré víře. Na projednávanou věc lze použít 4 varianty o vědomosti účastníků o hranici pozemků. Za 1. oba účastníci ví, kde je hranice, za 2. žalovaný neví, kde je hranice, ale ví to žalobkyně a při použití těchto variant žalobkyně nemůže být v dobré víře, neboť ví, že staví na cizím. Důkazní situace přitom směřuje především k variantě 1, ale nasvědčuje i variantě 2. Třetí možnou variantou je to, že žalovaný ví, kde je hranice, ale neví to žalobkyně. V takovém případě by se jednalo o situaci, kdy žalobce dal žalobkyni titul ke stavbě a v takovém případě by existence takového titulu ke stavbě na pozemku žalovaného vedla k nemožnosti aplikace § číslo ani § 1087 občanského zákoníku. Nešlo by totiž o neoprávněnou či nedovolenou stavbu. 4 variantou je, že nikdo neví, kde je společná hranice, ale tato varianta je důkazy v řízení provedenými vyloučena. Sama žalobkyně učinila nesporným, že hranicí pozemků je předzahrádka oplocení a zídka tam existující, takže žalobkyně musela vědět, kde je hranice, což potvrzuje popsané varianty 1, 2 a to vede k mému závěru o tom, že by měla být žaloba zamítnuta. Žalovaný se vymezil proti stavbě, resp. stavební činnosti žalobkyně a v takovém případě rovněž nelze použít ustanovení § číslo, příp. číslo a žalobě ať už z jednoho nebo druhého důvodu nelze vyhovět. Pro zvažované užití § číslo není splněna podmínka zásahu žalobkyně do pozemku žalovaného malou částí. Pokud by bylo považováno za stavbu celé parkoviště, pak tvrzených 7 m přesahu na pozemek žalovaného je vůči této ploše parkoviště velkou plochou. Pokud by soud žalobě vyhověl, navrhnul žalovaný, aby žalobkyni nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť je to právě žalobkyně, kdo jednala protiprávně, tím že porušila vlastnická práva žalovaného a takovému účastníku právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší pro rozpor s dobrými mravy. Důvod pro nepřiznání práva na náhradu pro rozpor s dobrými mravy pak není pouze to, že by soud dospěl k závěru, že jednala protiprávně, ale už jen z toho, že zasáhla do vlastnického práva žalovaného.

5. Ve věci bylo soudem rozhodnuto dne 29. 11. 2021 rozsudkem č. j. číslo jednací tak, že návrh, aby část pozemku parc. číslo v k. ú. obec – část obce, na němž stojí stavba parkoviště, vyznačená v plánu vypracovaném jméno příjmení, geodetické a kartografické práce, ulice a číslo, obec, IČO o výměře 7 m², se včetně jejich součástí a příslušenství, a to konkrétně stavby parkoviště bez č. p./č. ev. a gabionové zídky, přikázána žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví a žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně částku 10 500 Kč zamítnul. Základem rozhodnutí byl závěr soudu o tom, že žalobkyně nevybudovala stavbu v občnaskoprávním smyslu a není tak splněna podmínka § 1086 občanského zákoníku.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a o jejím odvolání rozhodnul Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. číslo jednací ze dne 24. 10. 2022 tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí odvolací soud vyslovil názor, že posouzení, zda v tomto konkrétním případě je výsledek stavební činnosti stavbou ve smyslu občanského práva, je otázkou nalézacího řízení, respektive posuzování skutkových okolností (zjištění). Především platí, že soud musí vždy pečlivě zkoumat konkrétní jedinečné okolnosti každého případu a charakter každé stavby a teprve dostatečná skutková zjištění může poměřovat s obdobnými případy řešenými judikaturou vyšších soudů, pokud takové existují; zda jde, či nejde o stavbu, musí soud definovat v každém konkrétním případě individuálně. V daném případě však podle odvolacího soudu nedovoluje specifičnost konkrétních okolností prozatím, podle dosavadního obsahu spisu, učinit spolehlivý a jednoznačný závěr o aplikovatelnosti soudem prvního stupně odkazovaných judikaturních závěrů vyplývajících z konkrétně označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, respektive nelze prozatím učinit závěr, že v daném případě o stavbu nejde. Odvolací osud přitom nezpochybňuje, že v obecné rovině jsou závěry obsažené v odkazovaných rozhodnutích dovolacího platné a není na nich důvod ničeho měnit. Zatím však pod tyto závěry nelze nyní posuzovanou věc s ohledem na dosud absentující dokazování podřadit. Podle odvolacího soudu zatím není dostatečně postavená najisto otázka charakteru a funkce opěrné zídky, jež přiléhá podle tvrzení žalobkyně. a podle fotodokumentace (a to z obou stran) k nárokovaným 7 m2 předmětného pozemku, na kterém je posuzovaná parkovací plocha. Zde je třeba především posoudit, zda tato opěrná zídka s betonovým základem na němž jsou tvárnice ztraceného bednění (je-li vskutku postavená podle řezu předloženého žalobkyní - viz č.l. 79), je stavbou se základem či nikoli, která naplňuje atributy stavby v občanskoprávním smyslu. Touto otázkou se soud nezabýval, když kladl důraz výhradně na strukturu vlastní parkovací plochy (kam patří i zmíněných 7 m2 daného pozemku). Bude dále nutné posoudit, zda předmětná parkovací plocha může či nemůže existovat bez opory uvedené zídky, což opět soud prvního stupně nezkoumal, a proto k řešení této otázky chybí skutková zjištění potažmo shrnující závěry. Není přitom vyloučené, že k posouzení této otázky, a to i po seznámení se s poměry na místě samém, bude nutné odborné posouzení. Prokázání struktury zídky, potažmo jejího skutečného charakteru, ukáže-li se, že tato otázka nebude mezi účastníky nesporná, byly žalobkyní navrhovány důkazy, stejně jako bylo navrhováno místní ohledání. Odvolací soud právě otázku skutečné konstrukce opěrné zídky a její funkce ve spojení s parkovací plochou považuje za podstatnou, její zodpovězení pomůže odpovědět i na navazující otázku, zda předmětná zídka (respektive zídky přiléhající k „ tělesu“ parkoviště ze dvou stran) plní funkci nezbytné opory pro parkovací plochu právě s ohledem na specifické místní podmínky, tj. sklon terénu a skutečnost, že parkovací plochu tvoří samy o sobě nepevné sypké vrstvy. Jinak podáno nelze existenci zídky, kterou se soud prvního stupně nezabýval, chápat samostatně a odděleně od zbytku stavby, nýbrž je třeba zídku i parkovací plochu, tvořenou třemi zhutněnými vrstvami, chápat jako neoddělitelný celek. V případě, závěru, že předmětná opěrná zídka má strukturu předjímanou technickým nákresem na č.l. 79 a tedy je betonovým základem ve spojení s tvárnicemi ztraceného bednění pevně a neoddělitelně spojena se zemí a současně závěru, že tato zídka je ze stavebně-technického hlediska neoddělitelně spjata s plochou parkoviště tvořenou třemi vrstvami sypkých materiálů, jež by bez této zídky nemohly plnit funkci, nabízí se závěr, že parkoviště v tomto konkrétním případě tvoří stavbu v občanskoprávním smyslu – zde bude prostor pro srovnání dané věci s případy posuzovanými v odkazované judikatuře dovolacího soudu. Pak bude nezbytné se věnovat otázce dobré víry žalobkyně o právu zřídit stavbu na cizím pozemku a dále i otázce, zda žalovaný věděl o tom, že tato stavba je zřizována na jeho pozemku, a přesto bez zbytečného odkladu proti tomu nezakročil (viz správné závěry soudu prvního stupně v bodě 12. rozsudku).

7. Soud doplnil dokazování o místní šetření, při kterém zjistil na místě samém, že stav odpovídá tomu, jak je fotografiích založených ve spise pod č. l. 51-53 s tím, že část, která je nad zemí je zhruba 50 cm vysoká a tvoří ji dvě řady tvárnic ztraceného bednění. Sám žalovaný poukázal při místním šetření na to, že on sám odkopnul část zeminy a uřízl kus betonu v jedné části zídky tak, že je patrné, že je v zemi zhruba 20 cm betonu a stejná vrstva betonu je i v části pod šalovacími cihlami (tvárnicemi). Místní poměry jsou prokázány rovněž fotografiemi, které prokazují, že parkovací plocha je zbudována z odsekových kamenů a tato plocha je zakončena jednak většími odsekovými kameny a částečně také betonovou zídkou.

8. Stavební charakter parkovací plochy je prokázán "Zákresem skutečného provedení“ vypracovaného celé jméno svědka pro žalobkyni jako investorku a tato listina prokazuje, že parkovací plocha je tvořena odspoda rostlinným terénem, podkladním štěrkem frakce 16 – 32, na níž se nachází podkladní štěrk frakce 4 – 8 a následně žulové odseky. Po stranách je odspoda rostlinný terén, podkladní štěrk frakce 16 – 32, betonový základ z betonu spisová značka a tvárnice ztraceného bednění 250 x 250 x 500 vyplněné betonem spisová značka s vloženou betonovou výztuží PR 12 mm a vrchní vrstvu tvoří gabian.

9. K místnímu šetření se dostavil pan jméno příjmení, který byl navržen jako svědek a takto byl vyslechnut a jeho výpovědí je prokázáno, že žalovaný vyhrabal rýhu 50 cm širokou, 1 metr hlubokou, do které byl nalit beton, vložena armatura a na tom byla vystavěna zídka z šalovacích tvárnic, následně zalitá betonem. Bez zídky by nešlo parkoviště postavit, protože by to celé "ujelo". Parkoviště je celé postaveno v souladu se zákresem skutečného provedení. Tato stavba probíhala za účasti svědka a dalších tří osob. Původní stav byl takový, že zemina byla až na úroveň kamenů pod omítkou, tedy těsně pod omítkou stavby žalobkyně byla hlína, kterou nešlo normálně odstranit, a proto zde pracoval žalovaný s bagrem. Vyslechnuty byly i osoby, které pomáhaly při výstavbě zídky, a to celé jméno svědka a jméno příjmení.

10. Výpovědí svědka příjmení je prokázáno, že byl požádán o spolupráci na stavbě parkoviště. Když na místo přišel, byly už vyhrabány základy plus "kufr" na parkoviště. Byla vyhrabána základová rýha hluboká asi 50 cm, ta byla vyplněna betonem a na ní byla zídka tvořená dvěma řadami šalovacích tvárnic do 25 cm, tedy do výšky celkem 50 cm. Dovnitř byly vloženy roxory, které celou zídku podpírají. Když na místo přišel byl již ten základ takový, že v zemi byla skála vyhrabána a na ní byl pořízen betonový základ tvořený litým míchaným betonem a v něm umístěnými roxory. Beton byl litý do terénu, žádný plánek ke stavbě neměl, stavěl podle přípravy, která už byla na místě vykopaná a připravená. Tato část parkoviště slouží jako opěrná zeď, aby parkoviště "neujelo", kdyby tam nebyla celé parkoviště "ujede".

11. Výpovědí svědka celé jméno svědka je prokázáno, že také on se dostavil na místo, když už byla zemní práce připravena a materiál navezený. Byl proveden základ, který měl zpevnit terén s tím, že na ten základ pak byly nastavené dva šáry šalovacích tvárnic po 25 cm. Ty byly propojeny železem, pak se tam ještě dělal obrubník. Základem byl pas v zemi kolem 50 cm, bylo tam kamenné podloží, skála, proto tam byly vsunuty protiskluzové trny, tedy roxory. Na rovinu pak byly naskládány šalovací tvárnice. Důvodem, proč byla zídka vystavěna bylo to, že měl být jednak vyrovnaný terén a jednak, aby nedošlo k posunu zeminy, té plochy. Počítalo se s tím, že tam mají stát auta, takže bylo třeba, aby to bylo zpevněné a vydrželo to. Stavba proběhla bez stavební dokumentace nebo nějakého náčrtku, když tam svědek přišel, bylo to vlastně už vyhrabané a vše připravené.

12. Výpovědí svědka celé jméno svědka je prokázáno, že tento pro žalobkyni vypracovával projektovou dokumentaci a zařizoval stavební povolení pro přístavbu jejího rodinného domu. Zpevněná plocha nebyla předmětem projektové dokumentace, protože svědek začal pro žalobkyni pracovat až na počátku roku 2018. Až po podání na stavební úřad si tento vyžádal dodatečnou projektovou dokumentaci, kterou svědek vypracoval a jde o listinu založenou ve spise pod č. l. 49, tedy zákres skutečného provedení. Ten vyhotovil svědek na žádost právní zástupkyně žalobkyně někdy na počátku roku 2021, zákres byl proveden na základě toho, co na místě samém svědek skutečně viděl a na základě výpovědi partnera žalobkyně pana příjmení. Na místě jsou dvě zídky. Jedna drží část pozemku a druhá podpírá zpevněnou parkovací plochu, protože ta je asi o 50 cm výše, aby se plocha nesesunula na sousedův pozemek, protože kdyby tam taková zídka nebyla mohlo by k sesuvu dojít.

13. Fotografiemi (č.l. 209) je prokázáno jaký byl původní stav hranice pozemků v roce 1970 a v roce 2005 tedy především to, že mezi pozemky byla zídka ve výšce 50 cm, která vyrovnávala v této výšce výškové rozdíly mezi jednotlivými pozemky.

14. Žalovaný učinil nesporným, že základ 0,5 m hrabal on sám a hrabal pro usazení obrubníku bagrem s lžící 30 cm.

15. Námitkami k zahájení řízení o dodatečném projednání stavby z 18. 5. 2020, které podal žalovaný je prokázáno, že tento brojil jednak proti osazení jímky žumpy a proti řešení odtoku dešťové vody. Namítal také, že ohledně parkovacích míst nesplňuje žalobkyně podmínku pro vznik parkovacích míst, neboť žalobkyně nemá vyřešen sjezd a přístup k domu. Parkovací místa jsou také zaznamenána fotografií, na níž stojí dvě auta a je patrná také zídka v levé části fotografie.

16. Ortofotomapami pořízenými v letech 2011 číslo, jimiž soud provedl důkaz nahlížením do webové aplikace Geoprohlížeč Zeměměřičského úřadu (https:ags.cuzk.cz/geoprohlizec) při jednání soudu je prokázáno vedení hranice pozemků s historickým vývojem s původní betonovou zídkou s tím, že současný stav narozdíl od minulosti skutečně odpovídá tomu, že došlo k odchylce zaznamenané geometrickým plánem anonymizováno příjmení.

17. Pro rozhodnutí o přikázání stavby za obvyklou cenu byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a ten to stanovil za oddělenou část pozemku, cenu obvyklou ve výši 2 450 Kč, to je prokázáno znaleckým posudkem Znaleckého ústavu právnická osoba, číslo 2023 z 8. 6. 2023.

18. Pokud žalovaný navrhoval provádění důkazů k tomu, že mezi ním a druhem žalobkyně panem příjmení jsou vedena přestupková řízení, pak tyto důkazy byly zamítnuty jako nadbytečné, protože nemají význam pro rozhodnutí ve věci samé. Zamítnut byl také návrh na provedení důkazu vyjádřením a souhlasem stavebního úřadu s oddělením nově vzniklého pozemku podle geometrického plánu předloženého žalobkyní, neboť posouzení nároku žalobkyně je právní otázkou, kterou musí vyřešit soud svým rozhodnutím a vyjádření stavebního úřadu nemůže mít na rozhodnutí vliv ať už pozitivním či negativním vyjádřením. Jako nadbytečný byl zamítnut i návrh na provedení důkazu rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov z 4. 2. 2021 číslo jednací.

19. E-mailovou korespondencí vedenou mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovaným z 13. a 15. září 2019 je prokázáno, že právní zástupkyně žalobkyně vyjádřila názor, že mezi účastníky byla učiněna dohoda, na jejímž základě bude moci žalobkyně vybudovat parkoviště a přístupovou cestu, přičemž žalovaný tuto dohodu nerespektuje. Žalovaný na to odpověděl, že žalobkyně parkuje na jeho pozemku a na tom se účastníci nedohodli. E-mailovou korespondencí mezi právní zástupkyní žalobkyně a Ing. jméno příjmení, anonymizováno, z 23. 9. 2019 je prokázáno, že si žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyjasňovala vytyčování hranic pozemků, přičemž závěrem je mimo jiné to, že podstatným je zápis hranic pozemků v katastru nemovitostí. Protokolem o vytyčení hranice pozemků vyhotovený jméno příjmení č. zakázky číslo z 28. 7. 2020 je prokázáno, že byly vytyčeny souřadnice polohy b číslo shodně s jejím určením v rámci anonymizováno jako malé b číslo. V terénu byl bod polárně vyznačen s pomocí měřičského bodu číslo. Spolu s protokolem byl vypracován vytyčovací náčrt, který hranice pozemku znázorňuje a situační plán.

20. Smlouva o zřízení věcného břemene na nemovitostech uzavřená mezi žalovaným a jméno příjmení dne 23. 7. 2003 s právními účinky vkladu dnem 12. 8. 2003, je prokázáno, že žalovaný jako povinný z věcného břemene zřizuje ve prospěch pozemku oprávněné, tj. domu adresa v ulici ulice v obec spolu se stavební parcelou číslo o výměře 439 m², právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu chůze a jízdy v části vymezené geometrickým plánem ve smlouvě uvedeným.

21. Výzva Městského úřadu Český Krumlov stavebního úřadu ze dne 8. 6. 2020 prokazuje, že žalobkyně byla jako stavebník, která požádala o dodatečné povolení stavby: přístavby a nástavby, RD adresa ulice vyzvána k předložení mimo jiné geodetického zaměření skutečného provedení stavby a na místě provést geodetické vytyčení hranice pozemku stav. parc. číslo tak, aby bylo patrno, která část parkovací plochy je na pozemku či stavební parcele číslo která část parkovací plochy je na pozemku číslo. K vytyčení hranice přiložit geodetický zákres do KN mapy s uvedením kót a vzdáleností lomového bodu od obou rohů domu adresa. Usnesením stavebního úřadu Městského úřadu Český Krumlov, je prokázáno, že bylo přerušeno stavební řízení zahájené dne 25. 9. 2019 o dodatečné povolení stavby: přístavby a nástavby RD číslo ulice, neboť žádost žalobkyně jako stavebníka neobsahuje požadované náležitosti. Důvodem je skutečnost, že je nejistá hranice mezi pozemky č. stav. číslo a pozemkem číslo.

22. Grafické znázornění územního plánu města Český Krumlov s písemným podpisem prokazuje, že předmětný pozemek se nachází v ploše, s níž územní plán počítá jako se zelení, sídelní veřejnou plus městskými parky.

23. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že parkoviště bylo vybudováno na přání žalovaného. Jím bylo žalobkyni řečeno, že parkuje na jeho, ač se pak ukázalo, že je to města. Na budování parkoviště se podílel přítel žalobkyně, a pak také pan celé jméno svědka a pan celé jméno svědka. Byl to sám žalovaný, kdo bagroval ten prostor, říkal, jak to mají dělat. Postupovali podle jeho pokynů. Žalovaný odbagroval předzahrádku, která byla ve výšce asi jeden a půl metru. Poté navozil kameny, takže musel vědět, kde jsou hranice. Žalovaný neměl žádné výhrady k tomu, jakým způsobem stavba parkoviště pokračuje, naopak vybízel žalobkyni, aby byla stavba dokončena co nejdříve. Během stavby, a ještě i dlouho po ní neměl žalovaný žádné výhrady ke způsobu, jakým bylo parkoviště zbudováno. Bylo to asi v roce 2018, kdy byli vyzýváni, že jsou na jeho, že zadní částí auta stojí na jeho a že takto být nemá.

24. Žalovaný jako účastník řízení před soudem vypověděl, že žalobkyně koupila nemovitosti i přesto, že věděla, že nebude mít kde parkovat. Žalovaný proto žalobkyni vybídnul k tomu, aby vybudovala parkovací místo na svém pozemku. Původně se plánovalo jedno parkovací místo, nakonec vznikla dvě. Pokud jde o bagrování, pak žalovaný připustil, že odbagroval předzahrádku, tj. odstranil podezdívku a prostor, který tak vnikl, vyhrabal. Pak ještě žalobkyni pomohl při rozhrnování štěrku, poté, co vyhrabal předzahrádku. Žalovaný zřídil právo věcného břemene pro právní předchůdkyni žalobkyně. Tehdy prováděl zaměření anonymizováno příjmení a žalovaný k němu neměl žádné připomínky. Žádný stavební dozor na stavbě parkoviště žalovaný pro žalobkyni neprováděl. Předzahrádka byla vybagrována v podstatě do roviny s trávou, která je vidět na fotografiích ve spise založených na č. l. 73. Mimo prostor ohraničený předzahrádkou nic nebagroval.

25. Skutkovým závěrem soudu je, že v roce 2003 žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o věcném břemeni. V souvislosti s touto smlouvou bylo provedeno geometrické zaměření anonymizováno příjmení – geodetickou kanceláří H & právnická osoba V roce 2016 na výzvu žalovaného žalobkyně zbudovala parkoviště s tím, že nejprve žalovaný odboural bagrem a zarovnal plochu ohraničenou původní předzahrádkou a pomohl žalobkyni navést a rozhrnout kameny. Původní předzahrádka tvořila hranici pozemků účastníků. Výpovědi svědků jméno příjmení, celé jméno svědka a jméno příjmení je prokázáno, že příprava pro zídku, jíž je zakončeno parkoviště na hranici s pozemkem žalovaného byla připravena tak, že už byly vyhrabány základy plus "kufr" na parkoviště. Byla vyhrabána základová rýha hluboká asi 50 cm. Skutečnost, že rýha – základ zídky byla vyhrabána žalovaným s jeho bagrem je prokázána výpovědí svědka příjmení a žalovaný ji soudu uvedl v rámci svých vyjádření ve věci. Základová rýha byla vyplněna betonem a na ní byla zídka tvořená dvěma řadami šalovacích tvárnic do 25 cm, tedy do výšky celkem 50 cm. Dovnitř byly vloženy roxory, které celou zídku podpírají. Dne 25. 9. 2019 podala žalobkyně stavebnímu úřadu Městského úřadu v Českém Krumlově žádost o dodatečné povolení stavby – přístavby a nástavby RD číslo na pozemku stav. parc. číslo. V této souvislosti vznikla pochybnost o správné hranici pozemku parc. číslo pozemkové parcely číslo. Upřesněné zaměření provedla Ing. celé jméno žalobkyně, anonymizováno, ze kterého vyplynulo, že část parkoviště je na pozemku žalovaného v rozsahu vyznačeném v plánu vypracovaném jméno příjmení, geodetické a kartografické práce o výměře 7 m². Parkoviště je zbudováno tak, že parkovací plocha je tvořena odspoda rostlinným terénem, podkladním štěrkem frakce 16 – 32, na níž se nachází podkladní štěrk frakce 4 – 8 a následně žulové odseky. Po stranách je odspoda rostlinný terén, podkladní štěrk frakce 16 – 32, betonový základ z betonu spisová značka a tvárnice ztraceného bednění 250 x 250 x 500 vyplněné betonem spisová značka s vloženou betonovou výztuží PR 12 mm a vrchní vrstvu tvoří gabian. Skutečnost, že předmětná opěrná zídka má strukturu předjímanou technickým nákresem na č.l. 79 a tedy je betonovým základem ve spojení s tvárnicemi ztraceného bednění pevně a neoddělitelně spojena se zemí a současně závěr, že tato zídka je ze stavebně-technického hlediska neoddělitelně spjata s plochou parkoviště tvořenou třemi vrstvami sypkých materiálů, jež by bez této zídky nemohly plnit funkci je prokázána místním šetřením soudu a výpověďmi svědků příjmení, celé jméno svědka a anonymizováno.

26. Po doplněném dokazování lze tak učinit závěr, že parkoviště v tomto konkrétním případě tvoří stavbu v občanskoprávním smyslu, která je charakterizována tím, že je výsledkem stavební činnosti člověka, má materiální podstatu a kompaktní materiální podobu, je s pozemkem pevně spojena, přičemž stavbu nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty a hmota stavby se od pozemku liší a lze určit jasnou hranici, kde začíná pozemek a kde stavba. Stavba má i samostatný hospodářský účel, kdy bez zřízení stavby by došlo k sesutí plochy parkoviště směrem k pozemku žalovaného. Tento závěr soud učinil jednak při místním šetření a potvrdil jej i projektant celé jméno svědka celé jméno svědka (kteří mají odborné zkušenosti v oboru stavebnictví). Jejich výpovědi jsou dostatečné pro závěr, že bez stavby zídky by nemohla plocha parkoviště fungovat, takže nebylo nutné vypracovávat odborné vyjádření. Po doplněném dokazování tak lze spolu s žalobkyní odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. spisová značka, kdy byl učiněn závěr, že parkovací a nástupní plocha tvořená vrstvami zámkové dlažby, lože z kameniva, vibrovaného štěrku a štěrkopísku může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, kdy tento případ právě dopadá na parkoviště zřízené žalobkyní.

27. Ke shora uvedenému závěru o tom, že parkoviště je stavbou dospěl soud až poté, co bylo prokázáno, že došlo v určité části jeho plochy k jejímu zpevnění zídkou. Bez skutkových závěru učiněných na základě doplněného dokazování ohledně charakteru této zídky by zůstaly závěry soudu stejné, jako v původním rozhodnutí, tedy že plocha parkoviště sama o sobě není stavbou, protože není neoddělitelně spojena se zemí, ale stává se stavbou pouze ve spojení se zídkou. Tato zídka však zasahuje na pozemek žalovaného pouze malou plochou. Proto má soud za to, že na projednávanou věc je nutno použít ustanovení § 1087 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku podle kterého zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře (odst.1). Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku (odst. 2).

28. Podle komentáře Občanského zákoníku, 2. vydání (2. aktualizace, 2023) (příjmení, anonymizováno § číslo (Přestavek). anonymizováno: příjmení, jméno, VÝTISK, jméno, příjmení, jméno a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). nakladatelství, 2023)„ Stavba může přesahovat na cizí pozemek (např. zřízení balkonu, střechy, tepelné izolace, která přesahuje na cizí pozemek) nebo malou částí být na cizím pozemku zřízena (část opěrné zdi, betonové sloupky s plotem zasahují na cizí pozemek apod. – zasahovat na pozemek). Jako případy přestavku lze posoudit pouze ty výsledky stavební činnosti, které zasahují do části zemského povrchu“. Právě opěrná zeď postavená žalobkyní na pozemku žalovaného je tedy v projednávané věci přestavkem. Komentář k danému ustanovení dále uvádí, že„ zatímco v režimu zřízení stavby v dobré víře na cizím pozemku směřuje úmysl stavebníka ke zřízení stavby na objektivně cizím pozemku, tak v případě § číslo je přestavek (§ číslo) pouze vedlejším negativním efektem provedení stavby na svém pozemku, který nebyl stavebníkem zamýšlen (viz odst. 1 věta za středníkem), objektivně k němu však došlo“. Takto lze popsat i skutkový stav v projednávané věci. Žalobkyně vybudovala parkoviště na vlastním pozemku, aniž by zamýšlela zasáhnout až na pozemek žalovaného, objektivně však k takovému zásahu došlo.

29. V projednávané věci zasahuje trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku žalobkyně jen malou částí tedy betonovou zídkou na malou část cizího pozemku v rozsahu 7 m2, tedy pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. číslo o celkové výměře 3057 m2. Je tak splněna další podmínka potřebná k tomu, aby bylo učiněn závěr o tom, že v projednávané věci se jedná o přestavek.

30. Splněna je také podmínka zákona, že přestavek žalobkyně jako zřizovatel stavby postavila v dobré víře. K tomuto závěru dospěl soud poté, co žalovaný sám uvedl, že základy zídky vyhrabal bagrem, aniž by provedl zaměření hranice. Takový postup žalovaného nutně vedl žalobkyni k tomu, aby považovala hranici takto vytýčenou za správnou. Byla tak v dobré víře v to, že staví na vlastním pozemku, neboť nemohla předpokládat, že sám žalovaný, dosud dbalý hranic svého pozemku ji určil nesprávně. Pokud žalovaný vyjádřil nesouhlas se stavbou zídky dodatečně, nemění to nic na dobré víře žalované, kterou měla v době, kdy zídku vybudovala.

31. Žalobkyně, která stavěla v dobré víře, je povinna nahradit vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku (§ číslo odst. 2). Ačkoliv žalobkyně stanovila cenu sama podle vlastní úvahy na 10 500 Kč, je stanovení obvyklé ceny odbornou otázkou, k jejímuž zodpovězení byl určen znalec, který ji stanovil na 2 450 Kč. Za tohoto stavu není nutné rozdíl těchto částek zamítat.

32. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni dostalo poučení o tom, že lze věc posoudit i jinak, než jak to činí žalobkyně, navrhla žalobkyně, aby soud vyhověl jejímu původnímu návrhu, eventuelně aby byla žalobkyně určena vlastnictví nově vzniklého pozemku. Soud toto považuje za změnu žaloby a připustil ji podle § 95 o.s.ř. při jednání dne 11. ledna 2024. Podle komentáře k § 153a o.s.ř.„ Dispoziční zásada řízení však platí pouze v rovině skutkové (nikoliv hmotněprávní), což ostatně odpovídá pravidlu ovládajícímu civilní řízení - že účastník není povinen kvalifikovat skutek (svá tvrzení) podle hmotného práva. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2010, sp. zn. spisová značka: "Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, jehož se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než byl vymezen v žalobě, nemůže soud žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat. Nepřípustným překročením návrhu a porušením dispoziční zásady řízení by bylo pouze přiznání jiného nebo většího plnění, než kterého se žalobce dle žalobního petitu domáhal, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl v žalobě vylíčen a byl předmětem dokazování." V projednávané věci soud sice rozhoduje na základě stejného skutkového stavu, ale o jiném plnění. Ačkoliv faktickým výsledkem řízení bude to, že žalobkyně je vlastnicí jde o různé nároky, protože původně se žalobkyně domáhala přikázání pozemku do vlastnictví, soud však svým rozhodnutím určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemku. Každý z výroku je proto i jinak formulován a jsou tedy rozdílné.

33. Protože je žalobkyně ve věci plně úspěšná, náleží jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud neshledal důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal spočívající v tom, že žalobkyně porušila vlastnická práva žalovaného, učinila tak protiprávním jednáním a jednáním v rozporu s dobrými mravy. Jak soud vysvětlil v odůvodnění shora, jednala žalobkyně v dobré víře, že staví na vlastním pozemku a pokud se následně prokázal opak, není to důvod pro nepřiznání nákladů řízení které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7/4 vyhl. 177/1996 Sb. ve výši 28 500 Kč za 19 úkonů právní služby po 1 500 Kč a 1 500 za dva úkony po 750 Kč, tj. celkem odměna ve výši 30 000 Kč (1. převzetí a příprava právního zastoupení, 2. písemné podání ve věci samé – žalobní návrh, 3 vyjádření ve věci ze dne 23. 3. 2021, 4 - 7.účast na jednání soudu 25. 03. 2021, 10. 5. 2021, 18. 10. 2021 v čase 8:30 až 10:50 - 2 úkony podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 8. účast na jednání soudu dne 29. 11. 2021, 9. písemné vyjádření ve věci ze dne 24. 4. 2021, 10. závěrečný návrh ze dne 28. 11. 2021, 11. odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně – 1 úkon, 12. soudní jednání ve věci před odvolacím soudem dne 14. 7. 2022 - 1 úkon, 13. soudní jednání ve věci před odvolacím soudem dne 20. 10. 2022 – 1 úkon, 14. soudní jednání ve věci dne 25. 10. 2023 – vyhlášení rozhodnutí – ½ úkonu, 15. soudní jednání ve věci dne 17. 1. 2023 – 1 úkon, 16. soudní jednání ve věci dne 16. 2. 2023 – 1 úkon, 17. vyjádření ve věci ze dne 22. 3. 2023, 18. soudní jednání ve věci dne 6. 4. 2023, 19. soudní jednání dne 14. 9. 2023 – 1 úkon, 20. soudní jednání ve věci 11. 1. 2024 1 úkon, 21. účast při vyhlášení rozsudku dne 19. l. 2024 – ½ úkonu), náhrada hotových výdajů 6 300 Kč za 21 úkonů právní služby po 300 Kč, jízdné 2 428,40 Kč (ze sídla právního zástupce žalovaného z obec do obec a zpět, tj. celkem 52 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou benzínu BA 95 10 litrů číslo km – podle metodiky 2018 - třetí údaj ve velkém TP, ceně 41,20 Kč za litr a náhradě 5,20 Kč za jeden ujetý kilometr podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. tj. 484,64 Kč k jednáním soudu dne 17. 1. 2023, 16. 2. 2023, 6. 4. 2023 a 14. 9. 2023 celkem za 4 jízdy 1 938,56 Kč a při ceně 38,20 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. k jednáním dne 19. 1. 2024, při kterém byl vyhlášen rozsudek ve výši 489,84 Kč), to vše navýšeno o 21 % DPH jehož je zástupce žalobce plátcem, tj. o 8 132,96 Kč Soudní poplatek za podání žaloby ve výši 5 000 Kč a 5 000 za odvolání proti rozsudku prvního stupně. Záloha na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč Celkem tak činí náhrada nákladů řízení 59 861,36 Kč.

34. V řízení byl vypracován znalecký posudek Znaleckého ústavu právnická osoba, číslo 2023 z 8. 6. 2023, který byl placen soudem v celkové výši 7 000 Kč, z níž byla část kryta zálohou zaplacenou žalobkyní výši 3 000 Kč. Částka 4 000 Kč, jako rozdíl shora uvedených částek je nákladem řízení státu, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci podle § 148 o.s.ř.

35. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.