OSCK 10 C 340/2025-18

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Petrem Závadským ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 4 462 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení

a) částky 462 Kč,

b) úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 462 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně advokátky Jméno advokátky na náhradě nákladů řízení 890,24 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 4 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 462 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně, tj. obchodní korporace právnická osoba, (dále jen „Anonymizováno uzavřela s žalovanou dne 21. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě Anonymizováno poskytlo žalované úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a úvěr čerpala v celkové výši 7 880 Kč. Žalobkyně tvrdí, že úvěr měl být splacen nejpozději do 2. 12. 2024. Žalobkyně po žalované požaduje zaplatit částku 4 462 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 4 000 Kč, smluvní úrok, který v době zesplatnění činil částku 330 Kč, a smluvní pokuta ve výši 132 Kč. Žalobkyně tvrdí, že Anonymizováno poskytuje úvěry prostřednictví své internetové stránky www.Anonymizováno.cz, kde si žalovaná dle své volby vybrala parametry úvěru, následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně na těchto stránkách vyplnila registrační formulář a seznámila se s podmínkami smlouvy a učinila společnosti Anonymizováno návrh na uzavření smlouvy o úvěru, který protistrana přijala. Úvěruschopnost žalované Anonymizováno podle tvrzení žalobkyně prověřovalo na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, její lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registrech SOLUS, Czech Non-Banking Credit Bureau, Czech Banking právnická osoba, a dále centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku i registrech NRKI a BRKI a prověřením její úvěrové historie.

2. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.

I. Závěr o skutkovém stavu

3. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující skutkové závěry.

4. Žalovaná se zajímala o získání úvěru u společnosti Anonymizováno a za tím účelem Anonymizováno zaslala dne 7. 6. 2023 tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, kterou identifkovala účet, kam jí má být úvěr vyplacen. Poté žalovaná a Anonymizováno dne 21. 6. 2024 vyjádřili shodnou vůli uzavřít smlouvou o úvěru č. hodnota. Žalovaná tak učinila skrze internet zadáním potvrzovacího kódu, který jí pro tento účel Anonymizováno zaslalo. Podle smlouvy o úvěru se Anonymizováno zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč s úrokovou mírou 279,83 % ročně. Úvěr byl splatný ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí (tj. do 21. 7. 2024) s možností prodloužit splatnost o 11krát 30 dní.

5. Následně společnost Anonymizováno a žalovaná postupně vyjádřily vůli uzavřít ke smlouvě o úvěru celkem 10 dodatků, jimiž se zvyšovala částka úvěru či prodlužovala jeho splatnost:

 dodatkem č. 1 ze dne 25. 6. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 4 900 Kč,

 dodatkem č. 2 ze dne 27. 6. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 5 700 KčAnonymizováno

 dodatkem č. 3 ze dne 28. 6. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 5 880 Kč,

 dodatkem č. 4 ze dne 2. 8. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 1. 9. 2024,

 dodatkem č. 5 ze dne 6. 9. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 1. 10. 2024,

 dodatkem č. 6 ze dne 20. 9. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 7 880 Kč,

 dodatkem č. 7 ze dne 1. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 8. 10. 2024,

 prvním dodatkem č. 8 ze dne 7. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 15. 10. 2024,

 druhým dodatkem č. 8 ze dne 11. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 22. 10. 2024,

 dodatkem č. 9 ze dne 25. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 29. 10. 2024,

6. Anonymizováno v období od 21. 6. 2024 do 20. 9. 2024 žalované na její účet vyplatilo celkem 7 880 Kč v celkem 5 platbách.

7. Anonymizováno žalované zaslalo upomínku ze dne 10. 9. 2023 k úhradě dlužné platby a následně jí zaslalo předžalobní výzvu ze dne 2. 12. 2024.

8. Ve dnech 10. 12. 2024 a 12. 12. 2024 zástupce společnosti Anonymizováno a zástupce žalobkyně podepsali smlouvu o postoupení pohledávek a dodatek č. 1 k této smlouvě, na jejichž základě Anonymizováno na žalobkyni postoupilo mj. svou pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky Anonymizováno žalované oznámilo a současně jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu ze dne 16. 4. 2025.

II. Hodnocení soudu

9. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Svou pohledávku za žalovanou Anonymizováno postoupilo na žalobkyni v souladu s § 1879 a následujícími občanského zákoníku, což bylo žalované oznámeno. Požadovat po žalované úhradu jejího dluhu je tedy oprávněna žalobkyně.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:

(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 [N 32/92 SbNU 334]; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).

13. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015-39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz).

14. Žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru tíží důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že úvěruschopnost žalované byla posouzena, a ohledně prokázání toho, na základě jakých skutečností byla úvěruschopnost posouzena (srov. bod 19. výše zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Soud vyhodnotil, že Anonymizováno jako právní předchůdkyně žalobkyně nedostálo své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalované.

16. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované Anonymizováno prověřovalo na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, její lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registrech SOLUS, Czech Non-Banking Credit Bureau, Czech Banking Credit Bureau, NRKI a BRKI a prověřením její úvěrové historie. Soud konstatuje, že žalobkyně, ač ji v daném směru tíží důkazní břemeno, nepředložila dostatečné důkazy o tom, že úvěruschopnost žalované Anonymizováno prověřovalo způsobem, jak to žalobkyně tvrdí. Žalobkyně v žalobě výslovně uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace žalované v uvedených databázích a dokumentací ohledně toho, že se žalované dotazovala na její příjmy a výdaje. Ani k písemné výzvě v usnesení ze dne 6. 1. 2026 čj. spisová značka žalobkyně nepředložila důkazy ke svému tvrzení o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované.

17. Soud tak konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala alespoň způsobem, jakým to tvrdí. Navíc soud konstatuje, že i kdyby úvěruschopnost žalované byla zkoumána tvrzeným způsobem, stále by nešlo o řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně totiž tvrdí, že její právní předchůdce Anonymizováno si od žalované opatřilo toliko její tvrzení o příjmech a výdajích. Již ze samotných žalobních tvrzení tak vyplývá, že Anonymizováno tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích nijak neověřovalo. Ve smyslu výše citované judikatury je ověření příjmů a výdajů žadatele o úvěr nezbytnou součástí procesu zkoumání úvěruschopnosti. Bez jejich ověření totiž poskytovatel úvěru nemůže s dostatečnou mírou jistoty vycházet z toho, že žadatel o úvěr vůbec nějaký příjem. Bez patřičného ověření též nelze vyloučit ani to, že skutečné příjmy žadatele o úvěr jsou jen zlomkem jeho tvrzených příjmů. Ověření výše příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze nahradit jeho lustrací v různých evidencích či databázích dlužnických informací.

18. Soud tak konstatuje, že Anonymizováno jako právní předchůdce žalobkyně v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumalo úvěruschopnost žalované před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. K neplatnosti posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobené porušením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud přihlédl z úřední povinnosti.

21. Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz): „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“

22. Protože nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, má žalobkyně právo toliko na vrácení poskytnuté a nesplacené jistiny, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v žalobě požaduje zaplacení částky 4 000 Kč na nesplacené jistině a jen na tuto částku 4 000 Kč z titulu dlužné jistiny má žalobkyně nárok (I. výrok tohoto rozsudku).

23. Pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá žalobkyně právo na žádné jiné plnění než na vrácení dosud nesplacené jistiny. Nedůvodný je tak její požadavek na zaplacení smluvního úroku ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 132 Kč, celkem tedy 462 Kč [II. výrok písm. a) tohoto rozsudku].

24. Co se týče splatnosti jistiny, na jejíž vrácení je nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, lze odkázat na body 16. a 17. zmíněného rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyššího soudu, kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

25. Jak vyplývá z hodnocení Nejvyššího soudu v bodě 20. uvedeného rozsudku sp. zn. spisová značka, splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu. Shodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. spisová značka. Protože v posuzované věci nebyla uzavřena žádná dohoda o nové době splatnosti dosud nevrácené jistiny, nastane její splatnost až podle určení provedeného v tomto rozsudku.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitel je povinen zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na samotném spotřebiteli leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v není v jeho možnostech zaplatit celou dlužnou jistinu najednou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. spisová značka). Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila, že by jí její možnosti neumožňovaly vrátit jistinu najednou. V této situaci soud rozhodl o tom, že žalovaná je povinna částku 4 000 Kč zaplatit najednou, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu 30 dnů soud považuje za dostatečně dlouhou k tomu, aby žalovaná svou platební povinnost splnila.

27. Protože splatnost částky 4 000 Kč nastane až v budoucnosti na základě tohoto rozsudku, a to 30. dnem po jeho právní moci, není v době rozhodování soudu (tj. ke dni 10. 2. 2026) žalovaná v prodlení s úhradou této částky. Žalobkyně tak nemá právo na požadovaný úrok z prodlení [II. výrok písm. b) tohoto rozsudku]

III. Náklady řízení

28. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, na náhradu nákladů proto dopadá úprava v § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř.

29. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, za účelem objektivního určení úspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny, ale i příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

30. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení částky 4 000 Kč. Částka, jíž se žalobkyně domáhala (ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni 10. 2. 2026), dosáhla výše 5 139,89 Kč a skládá se z těchto položek:

 částky 4 462 Kč,

 částky 677,89 Kč, jakožto úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 462 Kč od 3. 12. 2024 do 10. 2. 2026.

31. Žalobkyně byla tedy úspěšná z 77,82 % (4 000 Kč / 5 139,89 Kč), žalovaná byla úspěšná ze zbylých 22,18 %. Žalobkyně tedy má právo náhradu nákladů řízení z 55,64 % (77,82 p. b. – 22,18 p. b.).

32. Plná výše náhrady nákladů by dosáhla výše 1 600 Kč a skládala by se z následujících položek:

 zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.

 odměny advokátky za 3 úkony právní služby v celkové výši 900 Kč, tj. ve výši 300 Kč za 3 úkony podle § 14b bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Těmito úkony právní služby byly 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, 2) předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem a 3) žaloba, jakožto návrh ve věci samé.

 paušální náhrady hotových výdajů advokátky v celkové výši 300 Kč, tj. ve výši 100 Kč spojené s každým ze 3 poskytnutých úkonů právní služby [§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu].

33. Na věc dopadá § 14b advokátního tarifu, protože žalobkyně uplatňuje obdobné žaloby opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, výše úvěru, nesplacené částky a výše úroků.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř).

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna, lze k jejímu vymožení navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.