OSCK 11 C 31/2026-26

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Trnkovou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 14 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 315 Kč do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 11 500 Kč od 24. 11. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 105 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO částku 313,80 Kč, a to do šedesáti dnů od právní moci rozsudku.

1. Na základě shora uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně nedostála řádně své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když sice získala a zpracovala údaje o příjmech a výdajích žalované, tyto však řádně nevyhodnotila a zcela opomněla vzít v potaz výši splátky a dobu splatnosti, když zavázala žalovanou vrátit poskytnutou jistinu s poplatkem za zapůjčení do 13 dnů, přestože jde o částku představující více než 60 % měsíčního příjmu žalované po odečtení jejích výdajů. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou. Žalovaná je tak povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Za dobu přiměřenou soud považuje dobu 60 dnů. Žalobkyně tak má nárok pouze na zaplacení nesplacené jistiny 8 315 Kč. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR č. účtu-6 ze dne 23. 3. 2026, tento byl pro nedoručení žalované zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 11. 11. 2024, na základě níž byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. č. účtu dne 11. 11. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, poplatek i jistina byly splatné dne 23. 11. 2024, žalovaná však k tomuto dni svému závazku nedostála a neuhradila ničeho. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1 685 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Soud v průběhu řízení zjišťoval, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když za tím účelem vyzval žalobkyni usnesením č.j. 11 C 31/2026-16 ze dne 12. 6. 2026, aby soudu doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost, především z jakých konkrétních dokumentů vycházela a jaké informace z nich byly zjištěny. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala sdělením ze dne 17. 6. 2026 tak, že prověřila příjmy i výdaje žalované dotazem na žalovanou. Žalovaná uvedla, že je v zaměstnaneckém pracovním poměru na dobu neurčitou, pracuje na pozici prodavačka u spol. jméno FO s čistým měsíčním příjmem 34 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že její výdaje jsou 10 000 Kč měsíčně, má jedno nezletilé dítě a bydlí u rodičů. Svůj příjem doložila kopií příchozích transakcí na svůj účet, za měsíc září 2024 příchozí platba od jméno FO 33 428 Kč, za měsíc říjen 2024 příchozí platba od jméno FO 27 890 Kč. Žalobkyně tak určila průměrný příjem žalované na 30 659 Kč a po odečtení výdajů tvrzených žalovanou dovodila úvěruschopnost žalované při výši poskytnutého zápůjčky 10 000 Kč plus poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 500 Kč. Potud žalobkyně postupovala řádně. Avšak žalobkyně nikterak nezohlednila termín splatnosti dluhu a výši splátky. Žalovaná se smlouvou zavázala k vrácení celé jistiny včetně poplatku, tj. částky celkem 11 500 Kč do 23. 11. 2024 čili pouhých 13 dní po poskytnutí zápůjčky. Žalobce tak vůbec nevzal v úvahu kritérium přiměřenosti sjednané splátky, kdy splátka 11 500 Kč s termínem splatnosti 13 dní po poskytnutí zápůjčky zcela zjevně neodpovídá schopnostem žalované, neboť tato částka tvoří více než 64 % příjmů zbývající žalované měsíčně na výživu svou a svého nezletilého dítěte. Za této situace má soud za to, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky, má tedy právo pouze na vrácení nesplacené jistiny, tj. 8 315 Kč (jistina 10 000 – splátka žalované 1 685 Kč). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou dne 4. 12. 2025.

5. Skutkovým závěrem soudu je, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 11. 11. 2024 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované dne 11. 11. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 500 kč do 24. 11. 2024. Žalovaná na svůj dluh v době před podáním žaloby uhradila pouze 1 685 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nesplacené jistině 8 315 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky byly žalované skutečně poskytnuty.

6. Po právní stránce soud posoudil smlouvu u zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně označením smlouvy jakožto „smlouvy o zápůjčce“ namísto „smlouvy o spotřebitelském úvěru“ jednoznačně obchází zákon a snaží se vyhnout své odpovědnosti jako odpovědnosti podnikatele na straně úvěrující ve vztahu ke spotřebiteli na straně úvěrované.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

10. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11), když soudu je z úřední činnosti známo opakované podávání obdobných podání žalobkyní u zdejšího soudu. Výrok o nákladech řízení odpovídá tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze zčásti. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ve výši 56 %, neúspěšná ve výši 44 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 %. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta ve smyslu vyhlášky 177/1996 Sb., a to 400 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát účtoval tři úkony právní služby, a to příprava + převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvu. Ke každému úkonu právní služby advokátu náleží režijní paušál po 100 Kč ve smyslu § 13 odst. 3, celkem 300 Kč. Z celkové částky 1 500 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkem tedy na částku 1 815 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč činí náklady řízení celkem 2 615 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně má právo pouze na 12 % těchto nákladů, přiznal soud žalobkyni částku 313,80 Kč.

11. Povinnost plnit do šedesáti dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.

Pokud by povinnosti v rozsudku stanovené nebyly včas a řádně splněny, je možné podat návrh na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.