OSCL 15 C 77/2025-50

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného k trvalému pobytu hlášen Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ fakticky bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_005⟫ doručovací adresa: Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, ⟪LB:lb_007⟫ rozsudkem pro zmeškání

I. Spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, k pozemku p. č. hodnota, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, u právnická osoba pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, se zrušuje a nařizuje se prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle velikosti spoluvlastnických podílů.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 9. 4. 2025 domáhá se žalobce vůči žalovanému zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí (dále také jen: nemovitosti) s tvrzením, že výše spoluvlastnického podílu žalobce na nemovitostech činí 4/6 a výše spoluvlastnického podílu žalovaného činí 2/6, žalobce nemá zájem být nadále spoluvlastníkem nemovitostí, z toho důvodu (žalobce) kontaktoval žalovaného a snažil se s ním dohodnout na zrušení spoluvlastnictví a na způsobu jeho vypořádání, žalovaný na návrh žalobce nijak nereagoval a k dohodě o způsobu vypořádání spoluvlastnictví tedy nedošlo. S ohledem na stav, kdy se mezi účastníky řízení nepodařilo uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nezbývá žalobci, než domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudní cestou. Z povahy předmětných nemovitostí (zejména v případě budovy č. p. Anonymizováno – rodinný dům) a ve vztahu k výši spoluvlastnických podílů účastníků řízení je zřejmé, že jejich rozdělení není možné. Žalobce zprvu upřednostňoval prodej svého spoluvlastnického podílu žalovanému, s ohledem na zcela pasivní přístup žalovaného však nelze zjistit jeho stanovisko k věci a lze usuzovat, že žalovaný nemá zájem nabýt spoluvlastnický podíl žalobce, přičemž žalobce nemá zájem nabýt spoluvlastnický podíl žalovaného. Za této situace je jediným možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví prodej nemovitostí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastníky řízení v poměru podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

2. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání, nejméně 10 dnů před dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

3. První jednání v této věci se konalo dne 24. 6. 2026, dostavil se k němu právní zástupce žalobce, žalovaný nikoliv, kdy žaloba a předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 o. s. ř. (oboje dne 4. 6. 2026 spolu s poučením o následcích nedostavení se k prvnímu jednání konanému ve věci bez včasné a důvodné omluvy; žalovanému byla již dne 23. 3. 2026 do vlastních rukou doručena žaloba a usnesení, jímž byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil písemně do 30 dnů, na což žalovaný nijak nereagoval, následně byl předvolán k jednání, jak uvedeno; písemnosti v této věci byly žalovanému opakovaně a účinně doručovány na adresu zjištěnou soudem jako místo jeho faktického pobytu, resp. jím uváděné místo pro doručování, od státních orgánů, a to od Úřadu práce ČR – kontaktní pracoviště adresa, jemuž žalovaný sdělil pro kontakt adresu: adresa, pro účel spoluposuzování při poskytování dávek státní sociální podpory s jinou osobou – jméno FO, bytem tamtéž, dále od Okresní správy sociálního zabezpečení adresa, jíž je známo, že žalovaný sdělil Pražské správě sociálního zabezpečení pro kontakt adresu: V adresa, v souvislosti se žádostí z 9. 9. 2024 o invalidní důchod), žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil, nepožádal o odročení jednání, zástupce žalobce u jednání navrhl žalobě vyhovět postupem podle výše citovaného ustanovení o. s. ř.

4. Podle § 153b o. s. ř. soud žalobě vyhověl na základě skutkových tvrzení v žalobě uvedených, která se pokládají ve smyslu tohoto ustanovení za nesporná mezi účastníky řízení, nárok žalobce uplatnil v souladu s úpravou danou ust. §§ 1140-1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), podle níž: nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat; každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví; nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud; rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků; není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.

5. V daném případě se žalobce zásadně důvodně domáhá zrušení spoluvlastnictví, v němž nechce setrvat (§ 1140 odst. 1, § 1143 o. z.), přičemž není ochoten nést náklady příp. dělení nemovitostí, kdy vznik nákladů je zřejmý nejméně v případě dělení stavby č. p. 67 (nehledě na účelnost tohoto dělení, neboli dobře možnou dělitelnost nemovitostí, kterou soud nezjišťoval odborným posouzením – vzhledem k projevenému negativnímu stanovisku žalobce a neznámému stanovisku žalovaného ohledně hrazení nákladů rozdělení nemovitostí), tedy nemovitosti je třeba považovat za nedělitelné, kdy žádný ze spoluvlastníků nemá/neprojevil zájem na jejich přikázání do vlastnictví, proto způsob vypořádání spoluvlastnictví soud stanovil prodejem ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.).

6. Soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle velikosti spoluvlastnických podílů. Veřejnou dražbu lze provést postupem podle zákona č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách, soudem nebo soudním exekutorem (rozhodnutí NS 20 Cdo 1961/2020). Rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje věci vzniká exekuční titul, který opravňuje kteréhokoli ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu (NS 20 Cdo 1886/2006). Nalézací soud prodej nerealizuje, je nutné podání návrhu na výkon rozhodnutí některým ze spoluvlastníků. Jestliže návrh na výkon rozhodnutí není podán, nebrání to tomu, aby spoluvlastníci dosáhli prodeje věci postupem mimo rámec výkonu rozhodnutí podle zákona o veřejných dražbách, ani tomu, aby společnou cestou prodali věc tzv. z volné ruky. Dokud nedojde k prodeji věci, zůstává věc ve spoluvlastnictví a spoluvlastníci k ní vykonávají spoluvlastnická práva do doby jejího faktického prodeje.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud rozhodl tak, že žádnému z nich tato náhrada nenáleží, vzhledem k předmětu sporu a výsledku řízení, kdy nelze hovořit o převažujícím procesním úspěchu některé ze stran, vyplývá-li způsob rozhodnutí soudu ve věci samé ze závazné právní úpravy. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23: V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Soud v daném případě neshledal zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran, kdy žalobce nese ze svého náklady zastoupení advokátkou, nadto soudní poplatek za žalobu, žalovanému vzhledem k faktické neúčasti v řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, písemně, dvojmo.

U odvolání proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písmeno a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153b o. s. ř.).

Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.