OSCR 108 C 44/2017-240

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem JUDr. Antonínem Librou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem kpt. jméno 22, PSČ obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem část obce a číslo, PSČ obec u obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 2, 005.403 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1, 328.980 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně, jdoucím od 5.7.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud žalobou bylo požadováno zaplacení dalších 676.423 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 648.933 Kč od 5.7.2016 do zaplacení a 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 27.490 Kč od 4.2.2017 do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení částkou 151.923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta v obec a číslo, ulice a číslo.

1. Žalobce se svou žalobou, podanou dne 22.12.2017 po žalovaném domáhal zaplacení částky 2,005, 403 Kč s úroky z prodlení s tím, že v minulosti hospodařil na pozemcích, které spravoval Pozemkový fond ČR (nyní Státní pozemkový úřad), měl zájem pozemky odkoupit, to ale nebylo možné, protože ve smyslu zák. číslo 95/99Sb. nebyl oprávněnou osobou, proto bylo dohodnuto, že pozemky na sebe převede žalovaný a ekonomka družstva paní jméno příjmení jako členové družstva s tím, že po splacení kupních cen pozemků, vlastnictví k nim převedou na žalobce, který bude splátky kupních cen hradit. Žalovaný s Pozemkovým fondem ČR uzavřel kupní smlouvy, kterými na sebe převedl předmětné pozemky a na základě kterých za dobu od roku 2003 do roku 2013 včetně, žalobce na splátkách kupních cen a uhrazených kaucích, použitých následně na úhrady splátek, zaplatil částku 2, 005.403 Kč. Konkrétně se jednalo o smlouvy číslo ze dne 24.1.2011, číslo ze dne 22.12.2006, číslo ze dne 13.12.2012, číslo ze dne 24.1.2011, číslo ze dne 30.5.2003, číslo ze dne 17.5.2004 číslo ze dne 4.9.2006, číslo ze dne 30.5.2003, číslo ze dne 12.11.2007, číslo ze dne 2.9.2009 a číslo ze dne 8.2.2012. Po úhradě kupních cen žalobce žalovaného vyzval k převodu vlastnictví k pozemkům na žalobce, to ale žalovaný odmítl. Úhradou splátek žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které má žalovaný povinnost žalobci vydat. Žalovaný ale na výzvy k vydání žalobcem uhrazených splátek nereagoval, proto žalobce přistoupil k žalobě. Během řízení namítl, že ve smyslu rozhodování Ústavního soudu nelze přihlížet k námitce promlčení, pokud je v rozporu s dobrými mravy a dále namítl, že žalovaná pohledávka nemůže být promlčena, když teprve v souvislosti s řízením u Okresního soudu v Chrudimi, vedeným pod spisovou značkou spisová značka se žalobce dozvěděl, že nelze jeho platby na splátky kupních cen pozemků podřadit pod ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že u žalobce vykonával funkci předsedy družstva, pracoval k jeho prospěchu. Z toho důvodu uzavřel kupní smlouvy s Pozemkovým fondem ČR. Šel do rizika, že nebude schopen ceny pozemků splácet. Žalobce na pozemcích hospodařil, získával z nich výnosy a pobíral na ně dotace. Vznesl námitku promlčení.

3. Ve věci už podepsaný soud rozhodoval, žalobu zamítl s tím, že žalovaný nárok je promlčený v důsledku marného uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Vycházel z toho, že žalobce se domáhal v předchozím řízení u Okresního soudu v Chrudimi nahrazení projevu vůle žalovaného ve vztahu ke smlouvě o převodu vlastnictví k předmětným pozemkům ze žalovaného na žalobce. Žalobce byla zamítnuta a rozsudek nabyl právní moci 19.12.2015. příjmení subjektivní promlčecí lhůta tak uplynula 19.12.2017, protože dnem právní moci zamítavého rozsudku se žalobce dozvěděl, že s ohledem na jeho důkazní situaci nelze po žalovaném převod pozemků požadovat a žalovaný má pouze povinnosti, vyplývající z bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že žalobce za něj plnil na úhradu kupních cen pozemků. Soud dovodil i to, že marně uplynula i objektivní promlčecí lhůta. K námitce žalobce, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, prvoinstanční soud nepřihlédl. K odvolání žalobce odvolací soud prvoinstanční rozsudek zrušil s tím, že se soud nadále musí zabývat otázkou, zda vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Uložil prvoinstančnímu soudu zkoumat, zda existovala smlouva, kterou se žalovaný zavázal po zaplacení kupní ceny převést pozemky na žalobce. Tuto skutečnost měl soud zkoumat nikoliv pro uložení povinnosti žalovanému pozemky převést, ale pro posouzení, zda jím vznesená námitka promlčení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení není v rozporu s dobrými mravy.

4. Ze smluv číslo ze dne 24.1.2011, číslo ze dne 22.12.2006, číslo ze dne 13.12.2012, číslo ze dne 24.1.2011, číslo ze dne 30.5.2003, číslo ze dne 17.5.2004 číslo ze dne 4.9.2006, číslo ze dne 30.5.2003, číslo ze dne 12.11.2007, číslo ze dne 2.9.2009 a číslo ze dne 8.2.2012 soud zjistil, že Pozemkový fond ČR jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli uvedené kupní smlouvy, kterými žalovaný zakoupil v nich označené zemědělské pozemky za stanovené kupní ceny, ohledně kterých bylo dohodnuto, že budou uhrazeny z části zálohou, zaplacenou před podpisem smlouvy a z části dohodnutými splátkami, příp. bylo potvrzeno, že kupní cena byla zálohou uhrazena celá. Pokud byly ujednány splátky, byly sjednány na dobu číslo let a ke splacení tak má dojít v letech 2031 číslo.

5. Z přehledu splátek k jednotlivým kupním smlouvám a z výpisů z účtu žalobce soud zjistil, že na splátkách žalobce na účty Pozemkového fondu ČR uhradil do 31.12.2013 částku 1, 862.269 Kč a podle tvrzení žalobce dalších 143.134 Kč za žalovaného uhrazených kaucí, použitých na úhradu splátek kupních cen. Zprávou Státního pozemkového úřadu byla prokázána úhrada započtením kaucí ve výši 143.078 Kč s tím, že plnění na smlouvu číslo již nelze dohledat.

6. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (§ 451 odst. 1, občanského zákoníku č. 40/1964Sb.).

7. Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám (§ 454 občanského zákoníku č. 40/1964Sb.).

8. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za 10 let ode dne, kdy k němu došlo (§ 107, odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964Sb.).

9. Nabyvatel zemědělských pozemků může tyto pozemky převést právnické osobě, jejímž je členem či společníkem a která vykonává na těchto pozemcích zemědělskou činnost. Tímto převodem jsou převedena i všechna ostatní práva a povinnosti převodce k předmětným pozemkům na nového nabyvatele. V případě tohoto převodu Pozemkový fond předkupní právo neuplatní (§ 7, odst. 9 zák. č. 95/1999Sb. ve znění po 1.4.2012).

10. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný s Pozemkovým fondem ČR uzavřel shora uvedené kupní smlouvy, kterými podle § 7, odst. 1, písm. c) zákona číslo 95/1999Sb. zakoupil zemědělské pozemky, zavázal se stanovené kupní ceny uhradit buď zálohou a dohodnutými splátkami nebo bylo deklarováno, že kupní cena byla celá uhrazena zálohou, složenou před podpisem kupní smlouvy. Žalobce se žalobou domáhal úhrady plateb, které za žalovaného z těchto důvodů uhradil na účty prodávajícího Pozemkového fondu ČR. Ve všech případech se jednalo o platby, uskutečněné do 31.12.2013 a žalobce sám potvrdil, že platby, uskutečněné od 24.2.2014 neuplatňuje. Žalovaný vznesl námitku promlčení.

11. Při rozhodování soud vyšel z toho, že objektivní promlčecí lhůta v případě bezdůvodného obohacení počíná běžet od uskutečněné platby a subjektivní lhůta od momentu, kdy se ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. K promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak dojde, proběhne-li marně kterákoliv z těchto lhůt. V daném případě žalobci od počátku provádění úhrad splátek, ale i složením kaucí v souvislosti s výběrovým řízením Pozemkového fondu ČR na prodej předmětných pozemků bylo známo, že tyto platby činí za žalovaného. Žalobce namítl, že tak činil na základě ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí a teprve v souvislosti s řízením o nahrazení projevu vůle se dozvěděl, že z této smlouvy nelze vycházet. Ohledně této námitky v souvislosti s námitkou promlčení soud vychází z toho, že i v takovém případě by došlo k promlčení marným uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, když žaloba byla podána dne 22.12.2017 a rozsudek v uvedené věci o nahrazení projevu vůle nabyl právní moci dne 19.12.2015. Za těchto okolností má soud za to, když existence smlouvy o smlouvě budoucí nebyla prokázána, že v případě předmětných plateb od jejich uskutečnění, běžela i subjektivní promlčecí lhůta. Žaloba v této věci byla podána jak již bylo uvedeno u soudu 22.12.2017. S ohledem na skutečnost, že v případě všech plateb se jednalo o platby uskutečněné do 31.12.2013, dopadá na tyto případy úprava občanského zákoníku číslo 40/1964Sb. ve znění změn a doplňků, a to včetně úpravy promlčecích lhůt. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta tak vždy skončila před podáním žaloby, ostatně stejně jako promlčecí lhůta objektivní.

12. K pokynu odvolacího soudu podepsaný soud doplnil dokazování ve vztahu k tomu, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, kterou se žalovaný zavázal pozemky po zaplacení jejich kupní ceny převést na žalující družstvo. Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 118a, odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nebylo účastníkům dáno poučení, k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, bylo přistoupeno k dalšímu dokazování. Soud vyslechl řadu svědků. Bývalí členové představenstva jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení jako svědci uvedli, že se na představenstvu mluvilo o tom, že pozemky na sebe koupí žalovaný a paní příjmení a později pozemky na družstvo převedou. Svědkové nebyli schopni potvrdit ani lhůtu, ve které mělo podle slibů žalovaného k převodu pozemků dojít. Svědek příjmení uvedl, že se tak mělo stát časem, svědek příjmení uvedl, že pozemky měly být převedeny až to bude možné, svědek příjmení uvedl, že se tak má stát po 10 letech a svědkyně příjmení uvedla, že až po splacení pozemků. Svědkové potvrdili, že jim žalovaný ukazoval i smlouvu, kterou ale nečetli. To potvrdili i členové družstva jméno příjmení a jméno příjmení. Všichni uvedli, že žalovaný byl vyzýván k převodu pozemků, ale po svém odvolání z funkce předsedy družstva to odmítl. Sám žalovaný v dopisu členům družstva ze dne 4.4.2013 uvedl, že je záruka, že pozemky s paní příjmení převedou na družstvo. Při svém výslechu ale popřel uzavření dohody s družstvem, kterou by se zavázal pozemky na družstvo převést. Dále uvedl, že vrácení peněz uhrazených družstvem za něj na kupní cenu pozemků bylo zajištěno tím, že se o tom veřejně mluvilo a on i paní příjmení v družstvu pracovali. Bylo to tak garantováno jejich osobami. Potvrdil, že žádný právní úkon k zajištění této pohledávky družstva nebyl učiněn. Svědkyně příjmení uvedla, že se o takové smlouvě pouze uvažovalo. Svědek příjmení příjmení uvedl, že v roce 2013 psal žalovanému návrh na řešení situace, ale družstvo na něj nepřistoupilo. Tímto návrhem byl proveden důkaz, jednalo se o e-mail. Z jeho obsahu soud zjistil, že mezi nabídkami žalovaného na řešení situace v souvislosti s ukončením jeho funkce byla i úhrada částky, zaplacená družstvem za žalovaného. Tento svědek uvedl, že družstvo na nabídku nereagovalo. Ze zápisů z jednání představenstva a členské schůze žalobce bylo pouze prokázáno, že předseda družstva, tedy žalovaný orgány družstva pouze informoval o potřebě státní půdu nakoupit. Představenstvo toto doporučilo členské schůzi ke schválení a členská schůze schválila nákup„ konkrétním členem“ s konstatováním„ ošetřeno smluvně“ bez dalšího. Hodnocením uvedených důkazů každého zvlášť, ale i ve vzájemných souvislostech má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s uzavřením předmětných kupních smluv sliboval převod předmětných pozemků žalujícímu družstvu. Mluvili o tom na představenstvu i členských schůzích, jak potvrdili členové žalobce, ale dohoda, kterou by schválilo alespoň představenstvo jako statutární orgán družstva, prokázána nebyla. Hovořilo se o ní, členové družstva o ni hovořili jako o existující, ale řádné její uzavření ani v tomto řízení prokázáno nebylo. Podle názoru soudu ale i kdyby k ní došlo, nezměnilo by se nic na skutečnosti, že po zjištění žalobce, že se nedomůže uzavření smlouvy o převodu pozemků, přes dva roky nepodal žalobu, kterou by se po žalovaném domáhal vydání toho, co za žalovaného plnil. Úmysl žalovaného získat pozemky bezplatně na úkor žalujícího družstva ale prokázán nebyl. Podle názoru soudu by se námitka rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy měla posuzovat právě ve světle důvodů, proč v promlčecí lhůtě k podání žaloby a zastavení běhu promlčecí lhůty nedošlo. Soud vzal do úvahy i prokázanou skutečnost, že žalovaný ve funkci předsedy žalujícího družstva skončil 7.3.2013 a po tomto datu už nemohl ovlivnit nepodání žaloby proti své osobě nebo zajištění práv družstva, což rozhodně na hodnocení souladu námitky promlčení s dobrými mravy mělo vliv. Od uvedeného data 7.3.2013 mělo družstvo nového předsedu a nic nebránilo tomu, aby se vyplacených peněz za žalovaného začalo po žalovaném domáhat nebo pohledávku zajistit, tím spíše, že 19.12.2015 už bylo zřejmé, že se družstvo předmětných pozemků nedomůže. Jak již bylo uvedeno shora, už při uskutečnění plateb splátek kupních cen pozemků a záloh na tyto kupní ceny bylo zřejmé, že platby uskutečňuje družstvo za žalovaného, proto od realizace těchto plateb, kterými se majetek družstva pouze zmenšoval, vždy začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí lhůta. Družstvo tyto platby ale ani nevymáhalo ani nezajistilo, např. uznáním dluhu, což mohl v době, kdy vykonával funkci předsedy žalujícího družstva realizovat právě žalovaný, ale neučinil tak a v důsledku toho došlo k promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor žalujícího družstva vzniklo uskutečněním plateb do 7.3.2011, protože dvouletá subjektivní promlčecí lhůta marně uplynula do data ukončení funkce žalovaného jako předsedy 7.3.2013. Jedná se o platby v celkové výši 1, 185.902 Kč a uhrazené a započtené kauce ve výši prokázané zprávou Státního pozemkového úřadu ve výši 143.078 Kč. Po tomto datu už žalovaný nemohl jednání družstva ovlivnit, přesto došlo k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého v důsledku plateb, uskutečněných od 21.6.2011 do 31.12.2013. Ve všech těchto případech došlo k promlčení v důsledku marného uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaný vznesl námitku promlčení, proto tyto nároky nemohly být soudem přiznány. Podle názoru soudu ale tato námitka v rozsahu promlčených pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklých v důsledku plateb družstva, uskutečněných do 7.3.2011 je v rozporu s dobrými mravy podle § 3, odst. 1 obč. zákoníku číslo 40/1964Sb., protože to byl právě žalovaný jako předseda družstva, kdo mohl běh promlčecí lhůty ovlivnit a svoji nečinností tak i učinil. Z toho důvodu soud žalovanému odepřel výhodu, plynoucí z jím vznesené námitky promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu 1, 328.980 Kč (1, 185.902 Kč zaplacených splátek na kupní ceny pozemků a 143.078 Kč zaplacených a započtených kaucí, použitých na úhradu kupních cen pozemků) a v tomto rozsahu, žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši od marného uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení, dané výzvou žalobce. Ve zbytku potom soud žalobu zamítnul pro promlčení žalovaného nároku.

13. S ohledem na to, že úspěch žalobce ve věci byl úspěchem pouze částečným, přiznal mu soud podle § 142, odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části nákladů řízení, konkrétně tedy v rozsahu 33,73% ze žalobcem účtovaných nákladů řízení, které byly konkrétně účtovány za soudní poplatek v částce 100.270,50 Kč za prvoinstanční řízení, částku 100.270,50 Kč za odvolání, 12 hlavních úkonů právní pomoci po 16.340 Kč, 12 x režijní paušál 300 Kč, cestovné za 4 cesty obec – obec a zpět, tedy 8 x 134 km autem AUDI A6 s průměrnou. spotřebou 9l Nafty/100 km ve vyhláškové ceně a paušální náhradě podle vyhlášky, náhrada za ztrátu času na cestě za 8 započatých půlhodin po 100 Kč a 21% DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím soudu podepsaného ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.