OSCR 4 C 200/2018-129

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného anonymizováno jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem obec a číslo, PSČ, obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupeného anonymizováno jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem adresa, obec, ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnictví,

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, jak je tento pozemek vymezen geometrickým plánem celé jméno znalce číslo který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady státu ve výši 3.049 - Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice náklady státu ve výši 3.049 - Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, zapsaném na list vlastnictví pro územní celek, a to části tohoto pozemku, která je vyznačena na geometrickém plánu. Zpracování takového geometrického plánu žalobce předpokládal v průběhu řízení. Sám se v tomto směru odkazoval na nákres, který učinil přílohu žaloby. Fakticky v terénu je hranice dána současným oplocením. Jako vlastník pozemku parc. číslo je v katastru veden žalovaný. Žalobce je vlastníkem sousedních pozemků – pozemek parc. č. st. anonymizováno a pozemek pacc. číslo vše v k.ú. část obce. Žalobce je přesvědčen, že k předmětné části pozemku pace. číslo nabyl vlastnické právo vydržením. Vlastníkem sousedních pozemků se žalobce stal na základě kupní smlouvy ze dne 4.9.1974, právní účinky smlouvy nastaly dnem její registrace ke dni 11.10.1974. Na základě této smlouvy převzal žalobce do své držby i část pozemku číslo, která je předmětem žaloby, neboť tato část byla oplocena společně s pozemky st. anonymizováno a anonymizováno v jeden celek. Při nabytí vlastnického práva žalobce neměl důvod pochybovat o tom, že by část pozemku číslo nebyla součástí pozemků, jichž se stal vlastníkem. Tato část pozemku byla navíc v držbě i právních předchůdců žalobce. Ze strany žalovaného nebyla nikdy držba předmětné části pozemku číslo zpochybňována, a to až do roku 2017, kdy došlo k odstranění části plotu žalovaným s odůvodněním, že se nachází na pozemku žalovaného. Až do této doby byl žalobce v dobré víře, že je vlastníkem této části pozemku, a tuto část pozemku z toho důvodu užíval a udržoval. Žalobce má za to, že s ohledem na délku vydržecí doby se stal vlastníkem předmětné části pozemku 12.10.1984. Vzhledem k tomu, že se do vydržecí doby započítává i oprávněná držba právního předchůdce, je vysoce pravděpodobné, že k vydržení vlastnického práva došlo již mnohem dříve. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, neboť stav zapsaný v katastru neodpovídá stavu právnímu, pro uvedení do souladu je třeba pravomocného rozsudku.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Poukázal na to, že z nákresu, který je přílohou žaloby, není jednoznačně patrné, o jakou část pozemku parc. číslo se jedná. Na pozemku pace. číslo se nachází místní komunikace III. Třídy, je zařazena do pasportu místních komunikací. Žalovaný tuto komunikaci udržuje, komunikace je využívána vlastníky přilehlých nemovitostí i složkami integrovaného záchranného systému. Žalovaný trvá na plné průjezdnosti této komunikace. Žalovaný namítl nedostatek dobré víry žalobce, když i v minulosti žalovaný komunikaci udržoval, o nedostatku dobré víry svědčí i to, že žalobce zřejmě neplnil řádné své povinnosti při placení daní z nemovitosti ve vztahu k jím tvrzené části pozemku číslo.

3. U jednání a následně u místního ohledání bylo vyjasněno, o jakou část pozemku pace. číslo žalobci jde. Ze strany žalovaného nebylo zpochybněno vlastnictví žalobce k té části pozemku parc. číslo která se nachází za stávajícím oplocením, resp. kamennou zdí. Vlastním předmětem sporu byla ta část pozemku, která se nachází v místě, kde již kamenná zeď není, z pohledu žalovaného potom zejm. ta část, která zasahuje do dnes existující štěrkové cesty, neboť pro žalovaného bylo zásadní zachovat průjezdnost komunikace.

Zjištěné skutečnosti

4. Při místním ohledání měl soud možnost seznámit se se situací na místě, byl díky němu vymezen vlastní předmět sporu (tedy ta část pozemku parc. číslo která byla mezi stranami sporná), byla pořízena fotodokumentace, která se posléze stala i podkladem při svědeckých výpovědích.

5. Z výpovědí svědků, konkrétně jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, bylo zjištěno, že kamenná zeď sahala dál směrem k rohu domu adresa, než je její současný stav, nicméně mezi svědky nebyla shoda na tom, kam až sahala. Svědkové také hovořili o různých obdobích. V této souvislosti svědkyně příjmení uváděla, že zeď sahala až za výklenek (na foto na č.l. 61 označen písm. A), svědek příjmení naproti tomu uváděl, že sahala pouze po tento výklenek. Svědek příjmení vypovídal o stavu v 80. letech minulého století, svědkyně příjmení pravděpodobně o době starší. Svědek příjmení hovořil ve své výpovědi o tom, že kamenná zeď šla pravděpodobně až na roh domu adresa, jeho výpověď spadá do 80. let. Svědkyně příjmení pak uvedla, že kamenná zeď pokračovala dál, než jak je zachycena na foto č.l. 61 spisu, odhaduje to asi tak do půlky velkých vrat. Tento stav trval v 90. letech a nezměnil se ani v roce 2009 nebo 2010, kdy byla svědkyně na místě naposledy. Svědci příjmení a příjmení se shodli na tom, že naproti výklenku (bod A na foto) stála dříve branka.

6. Z výpovědi výše uvedených svědků, jakož i svědkyně jméno příjmení, vyplynulo, že současná štěrková cesta na pozemku číslo vypadala dříve jinak, nebyla vyštěrkovaná, byla hlinitá a byla více odkloněná od domu adresa (svědek anonymizováno, doba 80. let), příp. cesta byla travnatá s tím, že tam občas projel traktor (svědkyně anonymizováno a příjmení, 90. leta minulého století a nultá léta tohoto století). Svědkové příjmení a příjmení hovořili shodně o tom, že se zajíždělo auty k domu adresa, do prostoru mezi dům a kamennou zeď. Oba svědci se také shodli na tom, že na rohu domu stála lípa, kterou bylo nutné objíždět.

7. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení vyplynulo, že poté, co zmizela branka a část kamenné zídky, tak na nezaplocené části pozemku se pásly husy od všech lidí z obce. Z výpovědi svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení vyplynulo, že kolem domu adresa, i v nezaplocené části, býval trávník vysekaný, podle svědkyně příjmení to tak bylo až na roh domu.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa, a pozemku parc. číslo v k.ú. část obce je žalobce. Vlastníkm pozemku parc. číslo v k.ú. část obce je žalovaný.

9. Žalobce se stal vlastníkem výše uvedených nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 20.9.1974.

10. Znaleckým posudkem celé jméno znalce ze dne 9.2.2021 byla stanovena hranice mezi pozemky parc. č. st. anonymizováno a parc. číslo na jedné straně a pozemkem parc. číslo vše v k.ú. část obce, stanovení hranice proběhlo podle zadání soudu. Na základě toho byl vypracován geometrický plán, kterým byl vymezen pozemek parc. číslo v k.ú. část obce, tento pozemek představuje předmět řízení.

11. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

Posouzení věci

12. Žalobce se domáhá určení vlastnictví k části pozemku číslo v k.ú. část obce. Tato část byla během řízení dostatečně specifikována – výrazně větší část tohoto pozemku se nacházela za stávajícím plotem a kamennou zdí, které tuto část pozemku přiřazují v jeden celek s pozemky žalobce parc. č. st anonymizováno a parc. číslo. Vlastní spor pak mezi účastníky byl pouze o malou část tohoto pozemku, a to tu, která se nenachází za plotem či kamennou zdí a která výrazně zasahuje do existující cesty na pozemku parc. číslo. Podle žalobce jeho pozemek sahá až do bodu, který představuje průsečík hypotetického prodloužení stávající kamenné zdi a kolmice jdoucí od rohu domu adresa (patrné je to na foto na č.l. 57). V tomto směru byl žalovaný ochoten přistoupit na smírné řešení v té podobě, že by uznal vlastnictví žalobce i v té části nezaploceného pozemku, který je ohraničen spojnicí mezi koncem stávající kamenné zdi a geodetickou značkou, nacházející se asi 1,2 m kolmo od rohu domu adresa žalobce. Žalovaný na toto nepřistoupil, požadoval určit vlastnictví i k té části pozemku, která se nachází vně (tj. směrem do stávající cesty) této spojnice. Tato část, v podstatě jakýsi malý trojúhelník, byla vlastním předmětem sporu.

13. Žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 o.s.ř. Bez požadovaného určení by totiž nemohl být zapsán jako vlastník této části pozemku do katastru nemovitostí.

14. Pro rozhodnutí věci bylo klíčové posoudit, zda žalobce skutečně vydržel vlastnické právo k části pozemku, jež je předmětem žaloby. Soud má za to, že žalobce k větší části tohoto pozemku vlastnické právo skutečně vydržel, ovšem vydržení vlastnického práva k celé části pozemku, jehož vlastnictví se domáhá, se mu prokázat nepodařilo.

15. S ohledem na dobu, kdy mělo k vydržení dojít, je třeba aplikovat tehdy účinnou právní úpravu, tj. občanský zákoník z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.). Podle ust. § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle ust. § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle ust. § 130 odst. 1 občanského zákoníku potom je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Předpokladem vydržení vlastnického práva k pozemku (nemovitosti) je tedy splnění dvou podmínek: 1) oprávněná držba pozemku osobou, která tvrdí, že právo vydržela, 2) uplynutí desetileté vydržecí doby, po kterou má tato osoba pozemek v držbě. Současně je třeba vzít v úvahu i ten fakt, že institut vydržení byl do českého právní řádu vrácen až s účinností od 1.1.1992, k vydržení vlastnického práva tak nemohlo dojít před tímto datem (nemohlo tedy k němu dojít v roce 1984, jak původně žalobce dovozoval). Nicméně platí, že do vydržecí doby lze započítat i oprávněnou držbu před tímto datem.

16. Soud považuje za nepochybné, že žalobce vydržel tu část pozemku, která se nachází za stávajícím drátěným plotem, resp. za stávající kamennou zdí. Jde o jasné seznatelné vymezení vlastnické hranice, je zřejmé, že pozemek nacházející se za touto hranicí žalobce držel, tj. fakticky ovládal s tím, že mu tento pozemek patří. Žalobce logicky nerozlišoval nějaká parcelní čísla, bral věc tak, že část pozemku parc. číslo nacházející se za plotem, resp zdí mu patří (byl vlastně v omylu, kdy tuto část pozemku pokládal za svůj pozemek parc. č. st. anonymizováno, resp. parc. číslo přičemž jde o omyl omluvitelný). Tento stav byl dlouhodobý a trvá vlastně dodnes. Ostatně ani žalovaný tuto část pozemku parc. číslo jako vlastnictví žalobce nezpochybňuje. Lze proto uzavřít, že žalobce po dobu více jak deseti let tuto část pozemku držel, a to v dobré víře, že mu patří, přičemž tato jeho dobrá víra má objektivní povahu. Titulem pro uchopení držby pak byl nabývací titul k pozemkům parc. č. st. anonymizováno a parc. číslo. Žalobce proto tuto část pozemku vydržel, stal se jejím vlastníkem (a to k 1.1.1992).

17. Soud má dále za to, že žalobce vydržel i tu část pozemku, která se nachází v prostoru mezi domem adresa a kamennou zdí, která dnes na místě již není, ale která se zde v minulosti k 1.1.1992 prokazatelně nacházela. Za místo, kde se tato kamenná zeď prokazatelně nacházela, soud na základě dokazování považuje místo naproti polovině vrat domu adresa. Zde soud vychází ze svědeckých výpovědí, z nichž jasně vyplynulo, že kamenná zeď v minulosti sahala dál, než sahá dnes. Porovnání svědeckých výpovědí pak ukazuje, že za jisté lze považovat, že k 1.1.1992 tato zeď sahala do poloviny velkých vrat (svědkyně anonymizováno). To koresponduje i s výpovědí svědkyně příjmení, která uváděla, že naproti výklenku stála branka a zeď ještě pokračovala dál (tedy směrem k vratům), byť tato svědkyně si pro dlouhý časový odstup nepamatovala, kam až zeď sahala. Další svědci sice vypověděli poněkud jinak (svědek anonymizováno uvedl, že v 80. letech zeď sahala jen po výklenek, svědek příjmení uváděl, že v 80. letech zeď sahala snad až k rohu domu), nicméně časově nejmladší výpověď, tj. výpověď svědkyně příjmení, hovořila právě o pokračování zdi až zhruba do poloviny vrat. Soud nemá důvod tomuto svědectví nevěřit. Navíc svědkyně příjmení hovořila o době 90. let minulého století a nultých let tohoto stolení, lze tedy uzavřít, že tento rozsah kamenné zdi zde musel být i k 1.1.1992 (oproti výpovědi svědků příjmení a příjmení, kteří hovořili o 80. letech).

18. Soud nemá za prokázané, že by kamenná zeď někdy v minulosti sahala dál než do půli vrat domu adresa. O takovém pokračování kamenné zdi hovořil pouze svědek příjmení a ani on si tím nebyl zcela jist. Ostatní svědci vypovídali jinak – např. i svědek příjmení, který uváděl, že v 80. letech kamenná zeď sahala jen po výklenek. Z uvedené skutečnosti pak soud dovozuje, že nelze mít za prokázanou žalobcovu držbu té části pozemku, která se nachází za údajnou kdysi stojící zdí směrem od poloviny vrat až na úroveň rohu domu adresa. Pokud i tuto část pozemku žalobce udržoval, např. sekáním trávy, pak toto užívání nelze ztotožnit s držbou. Ostatně i svědkyně příjmení uvedla, že se v těchto místech pásly husy z celé vesnice, nelze tedy dovodit, že by tuto část pozemku užíval výlučně žalobce.

19. Vzhledem k tomu, že se účastníci ani v průběhu řízení nedohodli, musel autoritativně rozhodnout soud. Při tomto rozhodování pak soud postupoval v souladu s výsledky dokazování a jako hranici mezi žalobcem vydrženou částí pozemku parc. číslo částí nevydrženou vzal stávající oplocení a kamennou zeď a dále pak prokázané pokračování kamenné zdi až do půli vrat domu adresa a od tohoto bodu potom spojnici na roh domu adresa (nikoli tedy kolmo na dům adresa, neboť pak by došlo k vytvoření ostrého zalomení, jakéhosi„ zubu“, což nelze považovat za logickou hranici držby). Takto stanovená hranice odpovídá i rozumnému uspořádání v místě.

20. Pokud jde o argumentaci žalobce, že žalovaný neprokázal, že by žalobce ztratil dobrou víru kdykoli od okamžiku nabytí pozemku parc. č. st. anonymizováno a parc. číslo tedy od 70. let do roku 1992, pak nutno říci, že důkazní břemeno tížilo žalobce a ne žalovaného. Žalobce pak musel prokazovat nejen dobrou víru jako podmínku oprávněné držby, ale především vlastní držbu, tedy faktické ovládání věci a úmysl s věcí nakládat jako s věcí vlastní. To se mu však ohledně části pozemku nezdařilo.

21. Soud tedy žalobě vyhověl pouze částečně – určil, že žalobce je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. číslo podle geometrického plánu celé jméno znalce. Tato část původního pozemku číslo nepředstavuje celý rozsah, jehož vlastnictví se žalobce domáhal. Součástí rozsudku je pak i zmíněný geometrický plán.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., každý z účastníků měl úspěch pouze zčásti. V tomto typu řízení nelze přesně určit míru úspěchu. Soud pak odmítá postupovat mechanicky a míru úspěchu určovat podle rozlohy pozemků, a to především proto, že vlastní předmět sporu tedy ta část pozemku, ohledně níž se účastníci neshodli, představoval neúspěch žalobce. K této části pozemku se také vedlo prakticky celé dokazování. Nebylo by proto spravedlivé přikazovat náklady řízení jedné či druhé straně sporu.

23. O nákladech státu (vyplacené znalečné) pak bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., každý z účastníků je podle výsledku řízení povinen hradit jejich polovinu.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.