OSCR 103 C 25/2025-92

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Profousovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 111 067 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci 55 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 55 644 Kč od 24.12.2024 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci dalších 29 126 Kč a na zákonných úrocích více, než bylo přiznáno pod bodem I. výroku tohoto rozsudku, dále pohledávku ve výši 26 297,41 Kč, dále úrok ve výši 72,85% ročně z částky 73 748,19 Kč od 24.12.2024 do 15.1.2025 ve výši 3 289,92 kč, úrok ve výši 12,75% p.a. z částky 73 748,19 Kč od 16.1.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.12.2024 dosáhne částky 278 726 Kč, se žaloba z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, žalovaný smlouvu podepsal dne 28.5.2024. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 72,85 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 839 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 4 x 4 839 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 87 112,40 Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů, požaduje též úroky z původní jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání.

Zjištěné skutečnosti:

3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 75 000 Kč. Celková výše měsíční splátky činila 4 839 Kč, počet splátek 48, splatné do 17. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 72,85 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 28.5.2024. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 75 000 Kč dne 28.5.2024. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byl následně informován dopisem s tím, že dlužnou částku má zaplatit.

4. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjmy ve výši 28 000 Kč ze zaměstnání, bez vyživovacích povinností, výdaje na bydlení, nájemné, 5 546 Kč, rezerva 1 000 Kč. K dispozici měl doklady o platbách mzdy.

5. Soud si vyžádal výpis z účtu žalovaného č. č. účtu a zjistil, že ve třech měsících předcházejících poskytnutí úvěru činil zůstatek na účtu vždy mínus, a to v únoru 2024 to bylo 1 532,36 Kč, v březnu 780,67 Kč, v dubnu 46,74 Kč. Jen v dubnu žalovaný prosázel 13 540 Kč, a to měl v tomto měsíci krom mzdy další úvěr 10 000 Kč.

Právní posouzení

6. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy.

8. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč, ten byl zaměstnavatelem potvrzen, ale jak se ukázalo, výdaje žalovaného nebyly ověřeny dostatečně, již z pouhého výpisu z účtu žalovaného, který si žalobce byl oprávněn vyžádat, je zřejmé, že žalovaný již v době uzavření smlouvy nebyl schopen dostát svým povinnostem z ním plynoucím. Žalobce tak porušil příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru - § 86 odst. 1.

9. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce žalovanému poskytl částku 75 000 Kč, žalovaný mu vrátil 19 356 Kč. Žalobce tak má nárok na vrácení představující rozdíl výše uvedených částek, tj. na 55 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., – úspěch ve věci je obou stranách sporu zhruba stejný, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uvedená ve výroku splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.