OSCR 3 C 187/2025-61

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Profousovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 48 207,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 760,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 31 760,67 Kč od 25.10.2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 16 446,59 Kč, na zákonných úrocích z prodlení více, než bylo přiznáno pod bodem I výroku tohoto rozsudku, dále zaplacení kapitalizovaného úroku 3 281,48 Kč a úrok 8,5% ročně z částky 43 080,01 Kč od 17.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 547 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru k účtu č. č. účtu výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci úrok ve výši 8,5 % p.m. Žalovaný měl splácet úvěr každý měsíc ve splátkách po 3 236 Kč, celkem 36 splátek. Žalovaný uhradil pouze 22 pravidelných splátek, byl upomínán, žalobce nakonec zesplatnil úvěr ke dni 24.10.2024. Žalovaný tak je v prodlení. Žalobce požaduje částku 48 207,26 Kč, tj. jako jistinu, kapitalizovaný úrok 3 281,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 148,06 Kč, úrok 8,5% ročně z částky 43 080,01 Kč od 17.1.2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 12,75% ročně z částky 43 080,01 od 17.1.2025 do zaplacení.

2. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalovaný obdržel od žalobce dne 13.5.2022 částku 100 000 Kč na účet č. č. účtu. Žalobce tedy prokázal, že žalovanému poskytl celkem částku 100 000 Kč, žalovaný pak ve splátkách na úhradu tohoto úvěru zaplatil celkem 68 239,33 Kč. Soud žalobce vyzval, aby doložil, z jakých konkrétních dokumentů zkoumal úvěruschopnost žalovaného dle zákona o spotřebitelském úvěru. Byl doložen pouze formulář označený jako návrh poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, kde je uvedeno, že žalovaný má příjem ze závislé činnosti 30 000 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč, pojištění 1 000 Kč, spoření 500 Kč, je svobodný, jedno dítě do 10 let, výdaje včetně výživného 3 000 Kč, celkové výdaje domácnosti 15 770 Kč.

4. Dotazem na OSSZ v Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný byl od 1.3.2002 do 8.12.2022 zaměstnán u právnická osoba v pracovním poměru, nebyl v evidenci osob samostatně výdělečně činných.

5. Soud si vyžádal od firmy právnická osoba mzdové listy žalovaného, v březnu 2022 bral čistého 14 577 Kč, v dubnu 10 165 Kč.

6. Dle sdělení žalobkyně měl u ní jen úvěrový účet, jiný účet neměl.

7. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, ten ale doložen nebyl, soud oproti tomu zjistil, že v měsících předcházejících poskytnutí úvěru měl žalovaný čistý příjem nedosahující ani 15 000 Kč, jako OSVČ evidován nebyl, jiné příjmy doloženy nebyly. Pokud měl vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a výdaje domácnosti tak, jak bylo vyplněno ve formuláři, je zřejmé, že žalovaný již v době uzavření smlouvy nebyl schopen dostát svým povinnostem z ní plynoucích. Žalobce tak porušil příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru - § 86 odst. 1. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce žalovanému poskytl částku 100 000 Kč, žalovaný mu vrátil 68 239,33 Kč. Žalobce tak má nárok na vrácení představující rozdíl výše uvedených částek, tj. na 31 760,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch z 66 %, v rozsahu 34% úspěch neměl, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tj. ze 32 %. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 1 929 Kč, odměna advokáta za právní služby -při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) – 3 x 700 Kč, na režijní paušál ve výši 3 x 100 Kč, navýšení o 21 % DPH, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 4 833 Kč. Žalobce má nárok na náhradu nákladů z 32 %, tj. na částku 1 547 Kč po zaokrouhlení. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.