OSCV 23 C 259/2022-43

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 673,81 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 10 673,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 10 673,81 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 1.11.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 10 673,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 14.7.2016 smlouvu o úvěru číslo, (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 91 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI, SOLUS, prohlášení klienta, kdy žalovaný byl zaměstnán ve právnická osoba obec anonymizována dvě slova spol. s r.o., s příjmem částka, celkové měsíční výdaje žalovaného činily částka s tím, že měsíční náklady na bydlení činily částka (nájemné+inkaso), žalovaný neuvedl žádné splátky ostatních úvěrů, žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Z důvodu, že žalovaný neplnil řádně splátky úvěru, došlo k zesplatnění úvěru ve výši 9 725 Kč dne 8.4.2018. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 10.10.2019 soud uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč a ve výši 2 549,26 Kč za období do 27.12.2018. Žalobou uplatněný nárok představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 9 725 Kč od 28.12.2018 do 28.12.2021, tj. ve výši 10 673,81 Kč, kterou žalovaný přes předžalobní upomínku ze dne 28.12.2021 nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Žalobkyně u jednání dne 25.4.2023 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 25.4.2023 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť vydání rozsudku pro zmeškání bránila skutečnost, že žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

Z pracovní smlouvy, výpisu z banky žalovaného, výplatních pásek za období číslo, potvrzení zaměstnavatele o příjmu za období od 1-6/2016 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného u právnická osoba obec anonymizována dvě slova spol. s r.o činil částka.

Z Hodnocení klienta ze dne 21.7.2016 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z měsíčního čistého příjmu ve výši částka, měsíčních výdajů ve výši částka, splátek ve výši částka, výdajů na bydlení ve výši částka.

Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši ve výši 91 000 Kč s tím, že celkem měl žalovaný zaplatit 175 050 Kč v 18 měsíčních splátkách po 9 725 Kč. Ve smlouvě čl. 12 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to do jejího úplného zaplacení.

Z Oznámení ze dne 8.4.2018 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě úvěru ve výši 10 224 Kč.

Z předžalobní upomínky ze dne 28.12.2021 podané na poště dne 28.12.2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 10 673,81 Kč.

Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 10.10.2019 č.j. 21C 500/2018-44, právní moc dne 19.11.2019, soud zjistil, že bylo vyhověno rozsudkem pro zmeškání žalobě o zaplacení jistiny ve výši 10 224 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 549,26 Kč, kdy účastníky řízení byli žalobkyně a žalovaný.

5. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 14.7.2016 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 91 000 Kč Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru pracoval ve právnická osoba obec anonymizována dvě slova spol. s r.o a jeho průměrný měsíční čistý výdělek za období od 1-6/2016 činil částka. Žalovaný neplnil řádně splátky úvěru, proto došlo k zesplatnění úvěru ve výši ve výši 9 725 Kč dne 8.4.2018. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 10.10.2019 č.j. 21C 500/2018-44, právní moc dne 19.11.2019, soud zjistil, že bylo vyhověno rozsudkem pro zmeškání žalobě o zaplacení jistiny ve výši 10 224 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 549,26 Kč, kdy účastníky řízení byli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně z částky 9 725 Kč od 28.12.2018 do 28.12.2021, tj. ve výši 10 673,81 Kč, kterou žalovaný přes předžalobní upomínku ze dne 28.12.2021 nezaplatil.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2048 odst.1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11 Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, jehož osud následuje osud utvrzeného závazku - je-li tento neplatný, bude neplatné i ujednání o smluvní pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 1100/2006). Soud se tak zabýval platností smlouvy o úvěru.

13. V projednávané věci žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, proto byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat.

14. Ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

15. V daném případě žalobkyně vycházela co do měsíčních výdajů žalovaného pouze z údajů sdělených žalovaným a ze zákonné výše životního minima, aniž by výdaje žalovaného ověřila relevantním důkazem (např. náklady na bydlení nájemní smlouvou). Dle názoru soudu tak žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí, proto dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z..

16. Je-li tudíž absolutně neplatný závazek ze smlouvy o úvěru - jak bylo výše dovozeno – je v důsledku toho neplatný i akcesorický závazek, tj. ujednání o smluvní pokutě, proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

17.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, tudíž by měl vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože však dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.