OSCV 23 C 343/2022-45

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 401,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 15 401,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 401,51 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 12.1.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 15 401,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná podepsala 31.8.2017 smlouvu o úvěru číslo, (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě dokladů o příjmech, výplatní pásky za 6/2017, výpisů z databází NRKI, SOLUS, prohlášení klienta, kdy žalovaná byla zaměstnána s čistým měsíčním příjmem částka, celkové měsíční výdaje žalované činily částka s tím, že měsíční náklady na bydlení činily částka (nájemné+inkaso), žalovaná neuvedla žádné splátky ostatních úvěrů, žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Z důvodu, že žalovaný neplnil řádně splátky úvěru, došlo k zesplatnění úvěru ve výši 83 692 Kč dne 21.12.2017. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 15.11.2018 č.j. 23C 272/2018-30 soud uložil žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 988 Kč a ve výši 18 600 Kč za období do 31.7.2018. Žalobou uplatněný nárok představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 83 692 Kč od 1.8.2018 do 27.4.2022 ve výši 15 401,51 Kč, kterou žalovaná přes předžalobní upomínku ze dne 27.4.2022 nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Žalobkyně u jednání dne 25.4.2023 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 25.4.2023 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť vydání rozsudku pro zmeškání bránila skutečnost, že žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

Z výplatní pásky za období 6/2017 a z potvrzení zaměstnavatele žalované ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba s průměrným měsíčním čistým příjmem částka.

Z Hodnocení klienta ze dne 31.8.2017 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z měsíčního čistého příjmu žalované ve výši částka, měsíčních výdajů ve výši částka (životní minimum ve výši částka, bydlení ve výši částka).

Z výpisu ze dne 31.8.2017 soud zjistil, že žalovaná neměla záznam v registru SOLUS.

Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši ve výši částka s tím, že celkem měla žalovaná zaplatit částka v 36 měsíčních splátkách po částka. Ve smlouvě čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to do jejího úplného zaplacení.

Z Oznámení ze dne 21.12.2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě úvěru ve výši 85 590 Kč.

Z předžalobní upomínky ze dne 27.4.2022 podané na poště dne 27.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 15 401,51 Kč.

Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 15.11.2018 č.j. 23C 272/2018-30, právní moc dne 28.12.2018, soud zjistil, že o žalobě žalobkyně vůči žalované bylo vyhověno rozsudkem pro zmeškání co do smluvní pokuty ve výši 18 600,94 Kč ke dni 31.7.2018.

5. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 31.8.2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru pracoval ve společnosti právnická osoba s průměrným měsíčním čistým příjmem částka Žalovaná neplnila řádně splátky úvěru, proto došlo k zesplatnění úvěru ve výši 83 692 Kč dne 21.12.2017. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 15.11.2018 č.j. 23C 272/2018-30, právní moc dne 28.12.2018, soud zjistil, že o žalobě žalobkyně vůči žalované bylo vyhověno rozsudkem pro zmeškání co do smluvní pokuty ve výši 18 600,94 Kč ke dni 31.7.2018. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu 0,1% denně z částky 83 692 Kč od 1.8.2018 do 27.4.2022 ve výši 15 401,51 Kč, kterou žalovaná přes předžalobní upomínku ze dne 27.4.2022 nezaplatila.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2048 odst.1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11 Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, jehož osud následuje osud utvrzeného závazku - je-li tento neplatný, bude neplatné i ujednání o smluvní pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 1100/2006). Soud se tak zabýval platností smlouvy o úvěru.

13. V projednávané věci žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, proto byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně ověřit úvěruschopnost žalované. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat.

14. Ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

15. V daném případě žalobkyně vycházela co do měsíčních výdajů žalované pouze z údajů sdělených žalovanou a ze zákonné výše životního minima, aniž by výdaje žalované ověřila relevantním důkazem (např. náklady na bydlení nájemní smlouvou). Dle názoru soudu tak žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí, proto dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z..

16. Je-li tudíž absolutně neplatný závazek ze smlouvy o úvěru - jak bylo výše dovozeno – je v důsledku toho neplatný i akcesorický závazek, tj. ujednání o smluvní pokutě, proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

17.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, tudíž by měla vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože však dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.