OSCV 16 C 91/2020-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 17.970,92 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 1.844,70 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 19.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 17.381,50 Kč, pro úrok z prodlení z částky 16.931,50 Kč od 1.4.2019 do zaplacení a pro částku 589,42 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 17.381,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 16.931,50 Kč od 1.4.2019 a částky 589,42 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že na základě žádosti/smlouvy o úvěru ze dne datum byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží. Žalovaný byl zařazen do seznamu žadatelů o poskytování úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobce tuto žádost vyhodnotil kladně a zaslal žalovanému tzv. anonymizováno příjmení, ve kterém je holder s kreditní kartou a informace o smlouvě, sazebník, pojistné podmínky, podmínky ke kartě. Tímto procesem byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo ze strany žalovaného dne 14.5.2017. Karta umožňuje žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce a tím, že splácením zůstatku žalovaným se úvěrový rámec v odpovídající výši obnovuje. Žalovanému byly tedy poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 21.604,70 Kč. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s úhradou měsíčních splátek a byly mu zasílány upomínky k úhradě dlužných částek včetně příslušenství a smluvní pokuty za prodlení a poplatku za odeslání upomínky. Na upomínky žalovaný nereagoval. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, dopisem ze dne 26.2.2019 sdělil žalobce žalovanému, že došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech závazků žalovaného a to dnem 16.2.2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od vystavení dopisu. Dlužná částka se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 5.894,28 Kč, z doplatku jistiny ve výši 10.837,22 Kč (doplatek se vypočte jako čerpaná částka minus jistina z neuhrazených splátek ke dni zesplatnění celého dluhu), z poplatků za odeslání upomínky (po 150 Kč) ve výši 450 Kč, sankční platby při předčasné splatnosti úvěru v důsledku neplnění závazků dle sazebníku ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 589,42 Kč (10% z dlužných splátek, které žalovaný neuhradil řádně a včas). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. V podání ze dne 19.1.2021 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli: z nebankovních registrů, registru příjmení a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce zjistil v nebankovním a bankovním registru (NRKI, BRKI), že žalovaný není ke dni nahlížení po splatnosti s plněním povinností (s úhradami splátek) a v prodlení nebyl ani v minulosti, žalobce nezjistil v RRS o žalovaném žádné negativní informace/nebyl nalezen, z registru příjmení žalobce ověřil, že žalovaný není ke dni nahlížení do registru po splatnosti a plněním povinností (úhradou splátek) a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti, žalovaný neměl platební historii ve právnická osoba, v Explicitních listech nezjistil o žalovaném žádné negativní informace, proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu, v CEE nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuce. Žalovaný uvedl svého zaměstnavatele. Žalobce zjistil, že zaměstnavatel existuje, je veden ve veřejném seznamu, má přiděleno IČO:, byl ověřen v aplikacích ISIR/CRIBIS (žádné negativní nebo podezřelé informace o zaměstnavateli žalobce nezjistil). Žalobce uvedl příjem ve výši 20.000 Kč. Na základě statistických dat uváděnými klienty právnická osoba tato částka pro uvedenou profesi nepřevyšuje průměrný příjem uváděným klienty se stejnou profesí ve stejné lokalitě – Ústecký kraj. Žalobce provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Přitom posuzoval nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontoval je s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobce vyhodnocoval informace poskytnuté žalovaným a tyto následně konfrontoval jak s výstupy z celé řady registrů, tak s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobce tak byl schopen posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Žalobce proto neměl důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti ani ostatních, žalovaným sdělených údajů. Žalobce došel k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti/smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum spolu s listinou označenou jako kreditní karta bonus futuro - formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným smlouva o poskytnutí úvěru na koupi zboží. Předmětem nákupu byla sedací souprava. Úvěr byl poskytnut ve výši 4.140 Kč. Splácení úvěru bylo dohodnuto 11 měsíčními splátkami po 414 Kč, splatnost 1. měsíční splátky dne 15.9.2016 a dalších měsíčních splátek vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu 18,05% a RPSN 19,61%. Celková výše splatná klientem činí 4.554 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a číslo občanského průkazu žalovaného. Jeho zaměstnavatel (právnická osoba), kdy je zaměstnán od 13.6.2011 jako řemeslník, opravář. příjmení měsíční příjem žalovaného činí 17.800 Kč, celkový čistý měsíční příjem činí 20.000 Kč, měsíční příjem domácnosti 27.500 Kč. Výdaje žalovaného činí výdaje na bydlení 7.500 Kč, ostatní měsíční výdaje 1.500 Kč, výdaje na spoření 500 Kč, splátky ostatních úvěrů 3.000 Kč. Typ bydlení je uveden podnájem, počet vyživovaných osob 1. Smlouva obsahuje i sazebník, kde je uveden poplatek za odeslání upomínky ve výši 150 Kč, poplatek za odeslání odstoupení od smlouvy ve výši 200 Kč, smluvní pokuta za prodlení s úhradou plnění vyplývající ze smlouvy 10% z dlužné částky. Pod bodem II smlouvy podepsaný klient žádá o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové/kreditní karty. Podle formuláře pro standartní informace se jedná o neúčelový a obnovitelný úvěr, který bude možné čerpat prostřednictvím kreditní karty na dobu neurčitou.

Podle výpisu ke dni 5.9.2018 činil úvěrová rámec 20.000 Kč a čerpaná částka 16.006,14 Kč. Splátka ke dni 15.9.2018 činila 955 Kč. Podle výpisu ke dni 5.10.2018 činil úvěrová rámec 20.000 Kč a čerpaná částka 16.006,14 Kč. Splátka ke dni 15.10.2018 činila 955 Kč. Podle výpisu ke dni 5.11.2018 činil úvěrová rámec 20.000 Kč a čerpaná částka 13.811,33 Kč. Splátka ke dni 15.11.2018 činila 2.074,94 Kč. Podle výpisu ke dni 5.12.2018 činil úvěrová rámec 20.000 Kč a čerpaná částka 13.811,33 Kč. Splátka ke dni 15.12.2018 činila 955 Kč. Podle výpisu ke dni 5. 1.9.2019 činil úvěrová rámec 20.000 Kč a čerpaná částka 13.811,33 Kč. Splátka ke dni 15.1.2019 činila 955 Kč. Podle výpisu ke dni 5.2.2019 činil úvěrová rámec 20.000 Kč a čerpaná částka 13.811,33 Kč. Splátka ke dni 15.2.2019 činila 955 Kč.

Dopisem ze dne 25.10.2018 upozornil žalobce žalovaného, že řádně neuhradil splátku plynoucí ze smlouvy. Vyčíslil dlužnou splátku ke dni 15.10.2018 ve výši 954,34 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 95,43 Kč a náklady na odeslání upomínky ve výši 150 Kč a vyzval jej k neprodlenému uhrazení.

Dopisem ze dne 25.11.2018 označeným jako upomínka upozornil žalobce žalovaného, že řádně neuhradil splátku plynoucí ze smlouvy. Vyčíslil dlužnou částku 3.632,20 Kč (dlužnou splátku ke dni 15.10.2018 ve výši 954,34 Kč, dlužnou splátku ke dni 15.11.2018 ve výši 2.074,94 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 302,92 Kč a náklady na odeslání upomínky ve výši 300 Kč) a vyzval jej k neprodlenému uhrazení.

Dopisem ze dne 25.12.2018 označeným jako upomínka před zesplatněním pohledávky upozornil žalobce žalovaného, že řádně neuhradil splátku plynoucí ze smlouvy. Vyčíslil dlužnou částku 4.832,70 Kč (dlužnou splátku ke dni 15.10.2018 ve výši 954,34 Kč, dlužnou splátku ke dni 15.11.2018 ve výši 2.074,94 Kč, dlužnou splátku k 15.12.2018 ve výši 955 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 398,42 Kč a náklady na odeslání upomínky ve výši 450 Kč) a vyzval jej k neprodlenému uhrazení.

Dopisem ze dne 26.2.2019 žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku jeho prodlení došlo k 26.2.2019 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 18.006,57 Kč (dlužné splátky splatné do 26.2.2019 – 6.969,35 Kč, nesplacená jistina do 26.2.2019 – 10.837,22 Kč, náklady a poplatky – 200 Kč), které má uhradit nejpozději

Podle přehledu transakcí žalovaný od 14.5.2017 do 15.2.2019 vyčerpal celkem částku 21.604,70 Kč a uhradil celkovou částku ve výši 19.760 Kč.

Předžalobní upomínkou ze dne 28.8.2019 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 18.644,81 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla smlouvou ze dne datum uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, kdy úvěrový limit byl stanoven do výše 20.000 Kč. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo ze strany žalovaného dne 14.5.2017. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy čerpal žalovaný prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky, které mu žalobce poskytl. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a dopisem ze dne 26.2.2019 žalobce prohlásil celý zůstatek úvěru ke dni 26.2.2019 ve výši 18.006,57 Kč splatným a vyzval žalovaného tuto částku uhradit do 20 kalendářních dní od data vystavení dopisu.

Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Zákon o spotřebitelském úvěru zavedl povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních a sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neuváženým a neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je pak chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny dalším zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (alkoholismus a jiné závislosti, ztráta bydlení, rozpad rodiny, trestná činnost apod.).

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum rozhodnutí sp.zn. spisová značka či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp.zn. spisová značka).

Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka).

Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti a tím přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Čl. 23 této směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C číslo – právnická osoba v. anonymizována dvě slova).

V projednávané věci žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet především z osobního prohlášení žalovaného. Ve smlouvě žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem ve výši 17.800 Kč, celkový čistý měsíční příjem 20.000 Kč, měsíční příjem domácnosti ve výši 27.500 Kč, výdaje na bydlení 7.500 Kč, splátky ostatních úvěrů 3.000 Kč, ostatní měsíční výdaje 1.500 Kč a výdaje na spoření 500 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující příjmy a výdaje žalovaného a příjmy domácnosti. Ze smlouvy ani nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých příjmech a výdajích předkládal. Žalobce, dle svého tvrzení, prověřil příjmy žalovaného prostřednictvím statistických dat, kde porovnával průměrnou výši mzdy z dat klientů žalobce se stejnou profesí, ve stejném období, ve stejné lokalitě s údaji poskytnutých žalovaným. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházel žalobce opět pouze ze sdělení žalovaného, které konfrontoval s právními instituty z oblasti státní sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného. V tomto ohledu se však poskytovatel úvěru nemůže pouze spolehnout na tvrzení žalovaného. Poskytovatel úvěru si mohl vyžádat potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného případně o historické výpisy z účtu žalovaného, z nichž by byla zřejmá struktura příjmů a výdajů žalovaného a jeho finanční rezerva. Je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena dne 1.8.2016 a údaje v ní zapsané se vztahovaly k tomuto datu. Dle sdělení žalobce k čerpání úvěru došlo ze strany žalovaného až dne 14.5.2017, tedy téměř po roce od uzavření smlouvy a v této době již mohly být podmínky na straně žalovaného jiné. Vzhledem k tomu, že žalobce rezignoval především na prověření závazků, nákladů a výdajů žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V důsledku toho je předmětná smlouva o úvěru podle § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu a tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 21.604,70 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku, poplatků a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 21.604,70 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z výpisu z účtu předloženého žalobcem vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 19.760 Kč. Protože podle § 2991 obč.zák. musí ten, co se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil, uložil soud žalovanému povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 1.844,70 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.1.2021. Nárok se stal splatným 18.1.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.1.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.1.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 17.970,92 Kč. Pro částku 1.844,70 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 10%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného 90%. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.